Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

sevenofnine: Řehtám se tu nad představou mimina přehozeného přes nejbližší větev!!! Máš pravdu. Když jsem měla děti, chtěla jsem být co nejlepší matka, tudíž jsem nastudovala, co se dalo, a pak se tím taky řídila - dítě nerozmazlovat, svoji postýlku, k nám do postele ani za Boha!, jídlo pravidelně na minuty atd., atd. Pan Dr. Švejcar se pak na sklonku svého života všem maminkám za ty pitominy omluvil. Ale to už byly mé skoro dospělé děti "vychované" touto studenou metodou...
Moje rada: opravdu se řiď instinktem. Nenech si nic naporoučet, od nikoho. Užij si svých dětí plnou měrou, čas utíká moc rychle, ony samy pak budou vyžadovat svůj prostor a svůj svět, kam Ti milostivě občas dovolí nahlédnout

a ještě bych ráda upozornila na to, že se názory na péči o dítě v čase mění, to co bylo doporučováno před 10-5-2 lety je dnes zastaralé a kdo ví co bude nej za dalších 5 let :-)) Mám děti ani ne 3 roky od sebe a už se tam vyskytly rozdíly, např. v podávání lepku, nutnosti desinfekce ... takže za mě , používej svoji hlavu a to, že něčí péči přežilo x dětí nic neznamená, třeba jsou odolné :-))

ups

Všechny 4 děti - dcery - jsem měla u sebe v ložnici, potažmo pak v posteli....za 1,) jsem se já aj líp vyspala a za 2,) byla jsem jim hned na blízku, když mě potřebovaly.
Není na tom nic špatného, já bych neslyšela děcka křičet, kdyby mi spaly vedle v místnosti, protože jsem zvyklá spát za zavřenýma dveřma......ale je to každého věc názoru..

Miminko bych neodložila do vedlejší místnosti.....stejně si to musíš udělat jak ty uznáš za vhodné, nikdo nemá právo Ti do toho mluvit, ba ani manžel ne, on k němu nebude vstávat noc co noc každou chvíli na přebalování a krmení.....pokud mu to bude vadit, ať se na tu chvilkovou dobu odstěhuje do vedlejší místnosti sám, bude mít čas a prostor na vyspání.....

Všechny 4 děti - dcery - jsem měla u sebe v ložnici, potažmo pak v posteli....za 1,) jsem se já aj líp vyspala a za 2,) byla jsem jim hned na blízku, když mě potřebovaly.
Není na tom nic špatného, já bych neslyšela děcka křičet, kdyby mi spaly vedle v místnosti, protože jsem zvyklá spát za zavřenýma dveřma......ale je to každého věc názoru..

Miminko bych neodložila do vedlejší místnosti.....stejně si to musíš udělat jak ty uznáš za vhodné, nikdo nemá právo Ti do toho mluvit, ba ani manžel ne, on k němu nebude vstávat noc co noc každou chvíli na přebalování a krmení.....pokud mu to bude vadit, ať se na tu chvilkovou dobu odstěhuje do vedlejší místnosti sám, bude mít čas a prostor na vyspání.....

Riki: 9:01 - no já teda občas s psékem spím, když je mi jí líto, jak je chudinka sama doma, tak aspoň trochu lidského tepla ....neheldě na to, že je lepší než termofor a na rozdíl od termoforu přesně ví, kde potřebuju nahřát a drží se tam.
jinak spávám s mojím miláčkem ... černým, placatým

Bellana: laň si musí obstarat potravu, nikdo jiný jí to nezabezpečí a neodchází daleko a opravdu ne na dlouho
a želvy a krokodýlové - no nevím, ale to asi nebudou savci, že?

Riki: 9:04 - jj, to je profesionální deformace - prokticky denně řeším, kdo je ještě osoba blízká a kdo ne - pro účely naší vyhlášky

Juana: Všechna zvířata se nechovají stejně, třeba laň nechává mládě samotné hodně dlouho. A želvy a krokodýli se nestarají vůbec

Tohle je věc, kterou si každá žena musí rozhodnout sama, ani manžel do toho nemá moc co mluvit, protože k dítěti nevstává. My to měli snadné, měli jsme dvoupokojový byt, takže děti spaly v postýlkách vedle nás. Kdybychom měli o pokoj víc, asi bych si na nějaký čas dala postel do dětského a manžela v ložnici jen navštěvovala. Do postele jsem děti nebrala, mám velmi tvrdé spaní, měla jsem strach, že dítě zalehnu. To ale neznamená, že odsuzuji ty, které mají dítě vedle sebe v posteli (až na IB, která tam měla prý i dvanáctiletého syna, to mi přijde přece jen trochu mimo). Rad budeš dostávat habaděj. A priori odmítat rady ostatních není známka zralosti, člověk se učí celý život a pohled z jiné strany může být velmi užitečný. Ale není třeba se jimi řídit. Od některých lidí je třeba nechat je projít jedním uchem tam a druhým ven, u jiných je dobré se aspoň zamyslet. (Třeba když mi před dvěma lety radila dvakrát rozvedená kolegyně, jak mám organizovat svoje manželství, tak mě to dost pobavilo.)

Nechtěla bych za matku studený čumák, který by mne hned po porodu odložil někam do izolace a fyzický kontakt bych si odmalička musela vynucovat intenzivním křikem. I ta kočka se po porodu nehne od koťat, maximálně se jde nažrat a vyvenčit. Holt některé dámy jsou asi něco extra a nejsou zřejmě součástí přírody, jinak by se nemohly chovat tak macešsky.

Markýza: teď jsem chvíli přemýšlela, kdo jinej by ksakru měl být švagrová, než manželova sestra jo, už mi to došlo, ale na chvíli jsi mě úplně zmátla

Jo a než se někdo zeptá - neberu si do postele nejen děti, ale ani kočky, ani psy ani jinou havěť, jsem toho názoru, že postel je čistě osobní a soukromé území, kam patří jenom chlap při určitých činnostech, ale i to jen na chvíli v posteli chci mít svatej pokoj a klid, a s tím se ubrečené mimino nikdy neslučovalo. Což, jak píšu, zaplať pánbu nebyl můj problém. Z dětství si pamatuju, že jsem tiše záviděla rodičům, že oni mají v ložnici klid, a já musím sdílet dětský pokojík s miminem - mladší sestrou (která naštěstí teda taky nebyla nijak zvlášť uřvaná, ale jako sedmiletá jsem to brala jako újmu, že se mi nakvartýruje sourozenec do prostoru, který jsem do té doby měla jen pro sebe).

tak nějak mám pocit, že švagrová je manželova sestra, když se jí nechal tak ovlivnit. Koneckonců, když se mu nebude líbit miminko v ložnici, může se do samostaného pokoje odstěhovat on
*
mmch - "moudrých" rad od "zasloužilých" matek ještě dostaneš celý Ottův slovník by se jima dal naplnit

taky ti jednu dám - řiď se svým srdcem a svou intuicí

Fakt, že má někdo děti, neznamená, že je zkušený a všechno ví. U dětí a zvířat tohle neplatí, kdykoli může být náhle všechno jinak a člověk bezradný. Nevím, jaké jsou v tomto ohledu zvyky "na západě" - ba ani na jihovýchodě, když na to přijde, ve světových stranách asi problém nebude, že. Švagrovu bych nechala vykecat a příště si rozmyslla jí něco ukazovat, najmě pak výbavičku a kojenecké potřeby (mezi náma - na co? copak je na to každej zvědavej?) Ale manželův názor bych vzala v potaz, proto, že je to manžel, budoucí otec, osoba nejbližší, a do všeho kolem dítěte má stejné právo kecat jako matka. Říct "do toho si nenechám mluvit" je krátkozraké a nedomyšlené. Proč, to ani nebudu psát, poněvadž bych zase dostala čočku, že straním mužům. No a na závěr - jo, Herodes a krkavčí matka jsem já. V životě mě nenapadlo, že by robátka měla být s námi v ložnici, a taky tam nebyla, ani jeden synek. Od začátku byla postýlka v dětském pokoji, kde bylo ticho, tma a klid. Zatímco v ložnici se svítilo, četlo, provozoval sex, a někdy taky i spalo vůbec si neumím představit mít dítě v posteli, nebo těsně vedle, to bych se nevyspala a ono taky ne, v dětském pokoji je nic nerušilo a spali jako dřeva. Nekojila jsem je, takže tu lahev sunaru jim případně mohl dát i tatínek, kdyby na věc přišlo, ale jelikož jsem měla hodné děti, které neřvaly a v noci spaly, ani nebylo zapotřebí, jak jest zde psáno, rozespale se mátožit po bytě (ten náš zas tak velkej nebyl, aby člověka bolely nohy, než dojde do jiné místnosti). Ovšem situace mohla být jiná, netuším, jak bych to dělala, kdybych je musela kojit, nebo kdyby půl noci mínili prořvat, nějaké řešení by se hledat muselo. To holt vyplyne, až to dítě bude na světě, a každej si to pořeší podle svých možností.