Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jsem rozvedená, je mi třiatřicet, mému příteli je o pět let více. Taky je rozvedený. On je bezdětný, já mám čtyřletou holčičku. Chodíme spolu teprve pár měsíců, spíš se ještě poznáváme. A já u něj narazila na něco, o co bych se s vámi chtěla podělit, respektive zjistit, jaký máte na danou situaci názor.

Přítel bydlí sám, má vlastní dvoupokojový byt. Občas, když mi rodiče pohlídají dcerku, nebo když je o víkendu s tatínkem, jdu k příteli na návštěvu. Pamatuju si, že hned když jsem u něj byla poprvé, překvapilo mne, jak dokonale má uklizeno. Ne, že bych byla nějaká šmíračka a hledala mouchy, ale tohle se prostě nedalo přehlédnout. Všechno doslova nablýskané, prádlo vyprané, vyžehlené, zrcadla naleštěná. Říkala jsem si, že je asi pěkný pedant na pořádek, ale myslela jsem to v dobrém.

Asi po třech měsících, když jsem k němu zase jednou přijela, narazila jsem tam na jeho maminku a okamžitě mi bylo jasné, kdo má ten jeho dokonalý pořádek na svědomí. On seděl u PC a jeho pětašedesátiletá maminka kmitala jako pořádně roztočená vrtule. Seznámil nás a z následného rozhovoru u společné kávy jsem se od maminky dozvěděla, že mu chodí uklízet dvakrát do týdne, že včera nemohla, tak přišla dneska. To byl taky důvod, proč jsme se tam neplánovaně potkaly.

Co mne pak zarazilo, byla její – naoko humorná – poznámka, že je ráda, že si její syn konečně našel přítelkyni, protože ona už má roky a udržovat dvě domácnosti ji začíná zmáhat. Nijak jsem to nekomentovala, nepřipadalo mi vhodné hned vytvářet nějaké konflikty.

S přítelem jsem se o tom pak ale bavila, ptala jsem se ho, jak to jeho maminka myslela, jestli tak, že ji, jako uklízečku, konečně nahradí jiná uklízečka. Řekl, že asi jo, co prý je na tom divného, však ona už je v důchodu a je to na ni už asi opravdu hodně. Na můj dotaz, proč to tedy dělá, odpověděl, že kdo jiný by to měl dělat. Mou poznámku: No přece ty, je to tvůj byt, ty tady bydlíš, přešel udiveným mlčením.

Víc jsme to nerozebírali, ale mně to od té doby vrtá v hlavě. V dnešní době mi tento přístup připadá dost přitažený za vlasy. Aby si dospělý zdravý chlap nechával uklízet od staré maminky, to je pro mne něco naprosto nepochopitelného. Jinak je ale přítel fajn, inteligentní, má rozhled, je galantní, moc hezky se chová i k mé dceři. Přesto je pro mne ten přístup k údržbě jeho domácnosti docela oříškem k zamyšlení.

Připadá vám to normální? Je tady mezi vámi některá, která se tímto způsobem stará o domácnost svého dospělého dítěte? Začínám mít obavu, abych se případně nestala jakousi neplacenou uklízečkou a nebylo po mně časem vyžadováno, abych zcela samozřejmě převzala starost o jeho domácnost.