Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Jsem vdaná a v létě čekáme narození našeho prvního miminka. Už víme, že to bude holčička, a moc se s manželem těšíme, stejně jako oboje prarodiče, pro které to bude první vnoučátko. Postupně chystám výbavičku, vymalovali jsme celý byt a jeden pokojík připravili pro miminko. Zatím zůstal prázdný, zařídit jsme ho plánovali začátkem léta, až budu na mateřské. Moc jsem se na to těšila, že si to hezky užiji.

Čáru přes rozpočet mi však udělala manželova maminka, která to samozřejmě myslela dobře a chtěla mi udělat radost. Jenže já mám spíš vztek.

Předminulý týden jsme s manželem odjeli na dovolenou, chtěli jsme si ještě užít naši poslední jen ve dvou, a jelikož těhotenství snáším dobře, vyrazili jsme k moři. Před odjezdem jsme dali klíč od bytu k manželovým rodičům, kvůli kytkám a vůbec pro všechny případy. Bydlí kousek od nás.

Po návratu z dovolené mne čekal šok. Pokojíček, který byl dosud prázdný, stačila tchyně kompletně zařídit. Na své dílo je velice pyšná a očekávala velké děkování a ovace, čehož jsem nebyla schopná. Byla jsem v šoku, polkla na prázdno a jen němě zírala. Musím uznat, že je to zařízené moc pěkně, všechno hezky sladěné, kompletně vybavené včetně postýlky s nebesy, přebalovacího pultu, komody na prádélko atd.

Jenže si připadám nějak ošizená. Na zařizování pokojíčku pro naši holčičku jsem se strašně moc těšila a schválně to odkládala až na dobu, kdy nebudu chodit do práce, abych si to mohla hezky užít. Plánovala jsem, jak budu chodit, vybírat, brouzdat na netu a chytat inspiraci. A tchyně mi tohle všechno vzala. Sice zařídila pokojík pěkně, ale já z toho mám přesto dost hořký pocit. A ona ve výsledku taky, protože je jí líto, že jsem neprojevila patřičné nadšení, a cítí se uražená, že vložila tolik úsilí a peněz do něčeho, za co jí nebylo ani pořádně poděkováno.

Manžel mi mou reakci také vyčetl, prý jsem se mohla alespoň tu chvíli přetvařovat a trošku zajásat. Je to chlap, tyhle věci asi nedokáže pořádně pochopit. Mně z toho není vůbec dobře, nejraději bych to z toho pokoje všechno vyházela, ale to udělat nemůžu. Máme kvůli tomu tichou domácnost, protože já jsem to ještě neskousla. Manžel je na mě naštvaný, tchyně uražená a za viníka jsem označena já. Připadá mi to nespravedlivé.

Vím, že za čas to už nebudu vidět tak tragicky, ale momentálně mám prostě pocit, jakoby mě tchyně okradla o něco hodně důležitého v mém životě. Zajímal by mě váš názor. Taky vám připadám zbytečně nedůtklivá a měla bych být manželově mamince spíš vděčná?