Existuje ideální věk na mateřství?
V posledních letech jako by se mezi ženami rozhořel boj na téma mateřství. Matky obtížně chápou ty, pro něž je mateřství cosi jako naplnění nejhrůzostrašnějšího snu, a naopak. Mladé maminky si pochvalují vitalitu, dostatek energie a některé si myslí, že když se matkou stane žena starší pětatřiceti let, její dítě je odsouzeno k nudnému dětství v područí vyhaslé, přespříliš starostlivé maminky.
Jenže život neřídí žádné modely ani všelijaké předsudky. Některé jsou mezi lidmi velmi oblíbené, jelikož podle nich je všechno předem jasné. Každá jsme jiná, každá máme odlišné priority, názory, dispozice.
Zeptala jsem se několika žen ze svého okolí. Ačkoli jsou naprosto rozdílné, jedno mají společné: se svým životem jsou spokojené a neměnily by.
Tereza, 25 let, maminka dvouletého Tomáška
„Když jsem zjistila, že jsem těhotná, zaskočilo mě to. Dítě jsem chtěla, ale později. Bála jsem se, jak všechno zvládnu, a přiznám se, že mi bylo líto i svobody, kterou ztratím. S postupujícím těhotenstvím jsem se ale na miminko těšila čím dál víc a dnes si neumím představit, že bych Tomáška neměla. Sportujeme, cestujeme, žijeme aktivně, i když samozřejmě všechno musíme přizpůsobit jemu. Nemám pocit, že bych o něco přišla. Naopak.“
Majka, 39 let, maminka půlročního Tadeáše
„Nikdy jsem nebyla vyloženě mateřský typ. V době, kdy moje spolužačky rodily jako na povel, jsem se modlila, aby mě něco takového taky nepotkalo, a poctivě jsem polykala antikoncepční pilulky. Ve třiceti jsem se vdala a v názoru na rodičovství jsme se s manželem shodli. Ani jeden z nás se netoužil rozmnožovat. Jenže pak se mi přehoupla pětatřicítka a já se nepoznávala. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, po dítěti jsem začala neuvěřitelně toužit. Muž byl chvíli vlažnější, ale nakonec ´podlehl´. Teď jsme oba šťastní rodiče a nechápeme, proč jsme tak dlouho otáleli.“
Kristýna, 47 let, bezdětná
„Když mi bylo dvacet, bylo téměř povinností každé dívky v tomto věku vdát se a co nejdříve přivést na svět potomka. Já byla ještě v pětadvaceti svobodná a bezdětná a okolí mě považovalo za starou pannu. Bylo mi to jedno. Po dítěti jsem netoužila a všechny řeči o tom, že jednou budu litovat, ale to už bude pozdě, mi šly pěkně na nervy. Dnes je mi 47 a musím říct, že nelituji. Nemyslím si, že bych o něco zásadního přišla. Jsem šťastně vdaná a žiju tak, jak mi to vyhovuje.
Blanka, 33 let, čtyři děti
„Takhle velkou rodinu jsem neplánovala, ačkoli po dítěti jsem toužila už na střední škole. Kamarádky si ťukaly na čelo, ale já jsem si nemohla pomoct. První syn se mi narodil v jednadvaceti a druhý deset měsíců poté. Otěhotněla jsem ještě v šestinedělí. Tenkrát to byla pěkná honička, protože starší ještě nechodil a k tomu novorozenec. Nijak zvlášť mi to však nevadilo. Byla jsem utahaná, ale brala jsem to tak, že se s tím musím porvat. Když byl mladšímu synovi rok a půl, otěhotněla jsem potřetí. Plánovaně. Moc jsme si přáli holčičku a to se nám vyplnilo hned dvakrát, protože se mi narodila dvojčátka. Teď už jsou všechny děti z nejhoršího vypiplané a je to fajn.“
Myslím, že podobně by se dalo pokračovat donekonečna. Každá jsme jiná a jeden jediný univerzální recept na zaručeně šťastný život neexistuje.
Na závěr jsem připravila stručný výběr „vražedných vět“ o ženách a mateřství. Kterou z nich slýcháte nejčastěji? Případně – používáte je také? Klidně můj výčet ještě doplňte o své oblíbené perly.
12.9.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 121 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Existuje ideální věk na mateřství?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
PEGG: 
jooo kojení a nekojení,to je věčné téma na debaty
....to ještě kdyby věděla Nessie,že měl malej od roka hned v pokojíčku letiště,aby jsme tam měli dost místa,když už jsem k němu každou hodinu chodila,to by jsme si tady teprve početly
......no co,ty dva roky utekly jak nic..né že bych je chtěla celý vracet,to ani náhodou,ale občas mi to moje malý miminko chybí
sice je to pořád náš mazlík,ale jaksi s velikostí 140 už trochu neskladný
Nessie: když se chce dite kojit a mazlit s mámou tak je to vypěstovanej zlozvyk??? 
.jpeg)
Nessie - 13.9.2012 10:13 - já kojila dceru do tří let, v noci spala jako šípková Růženka skoro od narození. S ní neznám žádné ponocování a řvoucí záchvaty jako se synem. Jistě, v určitém věku už lze poznat, že je to jen vypěstovaný zlozvyk, ale do jednoho roku toho člověk asi moc nenadělá. Každé dítě je jiné.
loupák - 13.9.2012 10:39 - já myslím, že se ty starší děti nebudí hlady,ale kontrolují mámu, jestli tam je a jak nejlépe poznat,že ho nehladí po tmě někdo jiný, než se dožaduje kojení?
loupák - 13.9.2012 9:29 - 
koukám, že to máme stejně. Můj synek byl taky nespavec a s očima otvíral i pusu. Bylo to děsné, ale neumím si představit, že bych od něj odešla. No naštěstí to období netrvá věčně a člověk se musí utěšovat tím, že z toho vyrostou Dnes je z něho skoro dvoumetrový chlap a děsně rád spí, asi zmetek dohání ten první rok života
Nessie: byla jsem zapálená kojička a kdyby malej sám přestal chtít ode mě pít,kojím dodnes
loupák: No jo no - to je pak otázka priorit, že jo. Já malýmu ráda ustoupím v ne příliš podstatných věcech, ale v těch zásadních teda rozhodně ne - i když to znamená nechat ho prostě řvát. A odstranit buzení v noci po hodninách by teda pro mě bylo rozhodně zásadní bylo. Druhá věc je, že já bych nikdy nekojila 2 roky - a v případě, že by to mělo takovýto důsledky (malej by vyžadoval kozu furt) teda už vůbec ne. To by mi mohlo celý kojení ..... 
Almega: 
šmarjá utéct z bytu na dvě hodiny od řvoucího dítěte?kolik mu bylo?
taky jsem byla hodně zoufalá z nevyspání a nespaní mýho dítěte,ale ani na minutu jsem ho neopustila z dohledu,to mi moje mateřská ochrana nedovolila
matysek: malej mi spal přes den v kočáru 3x po max.20ti minutách,jinak ani ťuk...do těch dvou let to bylo děsný,ale přes to na to s láskou vzpomínám
Nessie: to já vím čím to bylo,ale někdo prostě nemá nervy na to,nechat dítě vyřvat,to jsem udělala jen jednou po dobře míněné radě mojí starší kamarádky a zařekla jsem se,že už nikdy více
stejně řval přes hodinu a ještě pak dvě hodiny vzlykal,dej mi pokoj,mě to mohlo srdce utrhnout
...přestala jsem kojit a spal celou noc
loupák: Ano, každý dítě je jiný, ale buzení se ve 2 letech po hodině v noci na kozu není nic jinýho než vypěstovanej zlozvyk - a ten se dá odstranit - tak jako se dá odstarnit návyk na dudlík, na flašku a cokoli jiného. Stojí to několik nocí řevu a a vztekání, ale jde to. Dvouletý dítě vydrží bez jídla celou noc naprosto klidně - a dle této myšlenky bych nekompromisně postupovala. 
.gif)
Nessie: UM má jenom odpoledne a v noci. Jinak jí ovoce, jogurty, k obědu maso + zelenina + příloha, večer má rýžovou kaši. Holt to asi nezměním... S únavou toho taky víc nevymyslím. Venku mi prostě dýl jak hodinu v kočárku nevydrží, jak nemůže lézt, tak je protivnej. Doma chvíli neposedí, např. před chvílí sám (s mým jištěním) vylezl schody do patra. V necelých 9 měsících.
Linda: Takovým dětem kdysi dávali odvar z makovic,ovšem pak ty děti byly asi trošku divné....Náš synek taky do roka a čtvrt nespal,ani ve dne,ani v noci,stačilo mu asi hodina,a pak už chtěl bavit.Když se nic nekonalo,tak se dal do řevu...Já v noci taky byla úplně omámená,jak jsem upadla na chvíli do spánku,pak začal řev,tak jsem ho vzala k sobě do postele,zase jsem chvíli usnula,řev,kontrola plen,napití,chvíli ticho,usnula jsem,další řev...Manžel se přiřítil ze vzdáleného pokoje a nadával mi,že spím a nechám ho řvát,marné bylo vysvětlování,že už jsem x-krát ho opečovala a on nechce spát.Byla jsem tak mimo,že jsem utekla jednou pryč z bytu,nechala jsem tam dítko a šla prostě někam ...ale pak jsem se zarazila,po asi 2 hodinách chození venku a vrátila se ...Malýho naučili spát až v jeslích,zřejmě ho prskli někam do kumbálu a nechali řvát,po 3 měsících byl klid...U nás tohle manžel zakazoval,domníval se,že by si synek ublížil tím řvaním. Na tyto roky s miminy nevzpomínám vůbec ráda,bylo to nejhnusnější období v mém životě!!!
Nessie: moje dítě mělo taky pevný režim,kaši na noc dostával,ale stejně se budil do dvou let po hodině na kozu
...každý dítě je jiný
matysek: Hm, píšeš, že se začal budit po měsíci na jídlo...no tak nemá třeba prostě hlad? Třeba mu jen UM před spaním nestačí...jak jsem psala níž - já zastávám staré osvědčené metody a cca od 5. měsíců oba kluci jedli kaši - udělal jsem ji řídkou a pili ji s flašky s dudlíkem s velkou dírou. Starší kluk jedl normální krupicovou kaši, tak jak jedly před ním celé generace dětí, a tomu mladšímu jsem dělala nějakou sunarku nebo nestlé kaši. A spali celou noc jak budulínci
Prostě za mě ten recept je - pevný režim, pořádně unavit a večer naspat kaší.
A jak psala sallie - ven bych s ním rozhodně chodila, i když je hnusně - má tam jiné podněty než doma.
.jpg)
teda holky, jeste ze internet pred 18 lety neexistoval- privedly by jste me k silenstvi .... nase starsi povazovala spanek za ztratu casu, co kdyby ji ubehla nejaka sranda, takze prvnich 6 mesicu spala tak 3x 20minut, pak prodlouzila, v roce spala ca od pulnoci do 6 rano s zhruba 5 prestavkama kdyz vzbudila pokazdy cely panelak 
....v podstate celou noc prospala snad az ze zacatkem skoly (cela noc = nekdy od pulnioci do 7rano) ...a to jsem ji honila venku za kazdeho pocasi a pres den nespala radsi vubec, maximalne si odpocinula na gauci tak pul hodinky po o. A cukrem to taky nebylo, sladkosti objevila az kdyz mladsi byly nejaky 2 roky ...jezis jak já jsem rada za pubertu !!!
Nessie - 12.9.2012 18:45 naprostý souhlas, taky si myslí, že děti prostě režim potřebují, jinak mají zmatek
Nessie - 12.9.2012 17:08 - prosím tě, jestli máš nějaký recept, jak toho dosáhnout, tak ho dej do placu, jistě tady dojde ocenění. Já to bohužel nedokázala, trvalo víc než rok, než synek neprořval prakticky celou noc, co bych tenkrát dala za nějaký zaručený recept.
