Tchyně zařídila náš dětský pokojík podle svého
Jsem vdaná a v létě čekáme narození našeho prvního miminka. Už víme, že to bude holčička, a moc se s manželem těšíme, stejně jako oboje prarodiče, pro které to bude první vnoučátko. Postupně chystám výbavičku, vymalovali jsme celý byt a jeden pokojík připravili pro miminko. Zatím zůstal prázdný, zařídit jsme ho plánovali začátkem léta, až budu na mateřské. Moc jsem se na to těšila, že si to hezky užiji.
Čáru přes rozpočet mi však udělala manželova maminka, která to samozřejmě myslela dobře a chtěla mi udělat radost. Jenže já mám spíš vztek.
Předminulý týden jsme s manželem odjeli na dovolenou, chtěli jsme si ještě užít naši poslední jen ve dvou, a jelikož těhotenství snáším dobře, vyrazili jsme k moři. Před odjezdem jsme dali klíč od bytu k manželovým rodičům, kvůli kytkám a vůbec pro všechny případy. Bydlí kousek od nás.
Po návratu z dovolené mne čekal šok. Pokojíček, který byl dosud prázdný, stačila tchyně kompletně zařídit. Na své dílo je velice pyšná a očekávala velké děkování a ovace, čehož jsem nebyla schopná. Byla jsem v šoku, polkla na prázdno a jen němě zírala. Musím uznat, že je to zařízené moc pěkně, všechno hezky sladěné, kompletně vybavené včetně postýlky s nebesy, přebalovacího pultu, komody na prádélko atd.
Jenže si připadám nějak ošizená. Na zařizování pokojíčku pro naši holčičku jsem se strašně moc těšila a schválně to odkládala až na dobu, kdy nebudu chodit do práce, abych si to mohla hezky užít. Plánovala jsem, jak budu chodit, vybírat, brouzdat na netu a chytat inspiraci. A tchyně mi tohle všechno vzala. Sice zařídila pokojík pěkně, ale já z toho mám přesto dost hořký pocit. A ona ve výsledku taky, protože je jí líto, že jsem neprojevila patřičné nadšení, a cítí se uražená, že vložila tolik úsilí a peněz do něčeho, za co jí nebylo ani pořádně poděkováno.
Manžel mi mou reakci také vyčetl, prý jsem se mohla alespoň tu chvíli přetvařovat a trošku zajásat. Je to chlap, tyhle věci asi nedokáže pořádně pochopit. Mně z toho není vůbec dobře, nejraději bych to z toho pokoje všechno vyházela, ale to udělat nemůžu. Máme kvůli tomu tichou domácnost, protože já jsem to ještě neskousla. Manžel je na mě naštvaný, tchyně uražená a za viníka jsem označena já. Připadá mi to nespravedlivé.
Vím, že za čas to už nebudu vidět tak tragicky, ale momentálně mám prostě pocit, jakoby mě tchyně okradla o něco hodně důležitého v mém životě. Zajímal by mě váš názor. Taky vám připadám zbytečně nedůtklivá a měla bych být manželově mamince spíš vděčná?
12.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 123 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Tchyně zařídila náš dětský pokojík podle svého
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.teď mě něco napadlo - to by byl gól, kdyby se ten váš pokojík objevil v telce - třeba Jak se staví sen, nebo Bydlení je hra
Já teď trochu zírám...tohle kdyby udělala naše bábi, tak budeme radostí skákat do stropu, tím spíš, že se jí pokojík povedl a líbí se...myslím, že tchýni nejde o vděk, stačila by jí úplně vaše radost, proto to mámy dělají, aby viděly radost v očích svých dětí...ano asi se měla zeptat, ale když ona vás nejspíš chtěla překvapit...myslím, že není třeba dělat z toho drámu...
Uvědomte si, že každý jsme nějaký, každý máme své chyby...třeba i moje tchýně, ale i tak ji mám ráda, a to přesto, že to chtělo dost ústupků na obou stranách...mám ji ráda, protože je to máma mého muže, on ji miluje a bolelo by ho, kdyby mezi námi byly problémy...proto jsem se snažila udržet mězi náma dobrý vztah...naštětí ona to cítí stejně...pro ni jsem žena, kterou miluje její syn, tudíž udělá všechno pro to, aby jsme vycházely...tečka...
Prostě si myslím Markéto, že řešíš "nesmrtelnost chrousta"
mashanka: než taková překvapení, tak radějim žádné "dary" - a on není problém, když babička bude uražená nad nevděčností snachy, místo nevhodných dárků založit dítku spoření, nebo životní pojistku, studijní konto - cokoli, co dítě ocení, až na to přijde čas
rychlonožka: babička spíš měla pocit, že se "nic neděje" - vždyť "už je na rozsypání" a přitom nemá to mimino ani do čeho položit
mam-ča: cesta do pekel je tvoje "rada" - když se "zapře" a nebude uvažovat a jednat "ovlivněná hormóny" tak si zajistí jediné - že jí tchýně - za podpory syna - bude organizovat nejen pokojíček, ale i výchovu a za chvíli i život
Vděk je vlastnost, kterou neuznávám. Vděčná bych snad byla někomu, kdo mi dá kus chleba, kdybych umírala hlady a řekla si o něj.
Pokud někdo něco dělá proto,aby mi byl jiný vděčný, je to falešné.
Ale myslím, že to nebude ten případ. snad nikdo od tebe nechce, abys omdlela vděkem. Podle mě ti prostě chtěla udělat radost, nic zlého netuše.
Tohle je všechno z toho, že spolu lidé málo mluví. Jinak by věděla, že se těšíte na to, až si budete zařizovat pokoj.
Chápi tvůj pocit, ale na druhou stranu, nemohla bys to brát jako dárek k narození dítěte od jejich prarodičů ? Copak ti někdo někdo ubližuje ?
Nedivila bych se, kdyby to bylo to poslední, co jsi od babičky dostala.
Ještě psychologický dodatek stran hodné nepochopené babičky:
Když to udělala, musela si být jistá, že jí to projde.
Cítí, že má za sebou podporu syna.
Pokud by jí to prošlo bez výhrad, věděla by, že je na ni snacha slabá. Využila by to pak kdykoli.
Normálně uvažující ženská by hodila zpátečku už jen při pomyšlení na akci: Bála by se, že se nestrefí, že vyhodí peníze, že si rozhádá mladé. Strašně by mě zajímalo, co by řekla na reakci: JÉJE BABIČKO, TO JE TEDA GÓL...VÍTE, MÍ RODIČE MI CHTĚLI POMOCI S VÝDAJEMI A NAKOUPILI ZAŘÍZENÍ DO CELÉHO POKOJÍČKU.NEDOVOLILI SI TO TU NAINSTALOVAT BEZ MÉHO¨VĚDOMÍ, ALE PŘIJEDOU S TÍM PŘÍŠTÍ TÝDEN.NO TO MI PORAĎTE, CO JIM MÁM ŘÍCT?TO SE BOJÍM, ŽE SE PĚKNĚ POHÁDÁTE, JÁ JIM TOTIŽ DOVOLILA TO KOUPIT, KDYŽ MĚ TO NECHAJÍ VYBRAT A ONI TO UŽ UDĚLALI...MYSLÍTE, ŽE BY VÁM TO VZALI NĚKDE ZPÁTKY?
a proto nemám děti.
Já bych 100% vymalovala po svým, přestavěla nábytek a vyměnila (prostě si řekla o paragony), co se dá, i kdyby všechno... nechala bych třeba jen kolotoč nad postýlku a hračky, jako dárek od babičky, já bych nechtěla být v děts. pokoji, který vznikl takovýmto způsobem. A to dítě by ot ze mě cítilo.... Prostě bych si to předělala podle svýho, jak jsem avízovala dlouho dopředu.. škoda jen, že se to prostě bude komplikovat výměnou již nakoupených věcí, tak bych si pokaždé vzdychla, že to je zbytečná ztráta času a nervů, že škoda, tak snad příště už to takhle nedopadne, takovýhle nedorozumění, že jsou pro rodinu hrob.....
Jinak bacha na tyhle tchýně, mně ta moje taky s dobrým úmyslem pustila nevím komu všemu moji kazetu - necenzurovanou - s porodem a okomentovala to slovy: však o Tebe nešlo, ne? Tak z toho nedělej, je to v rodině ...Ještě si to bez mého vědomí stáhla na CD a mně to jen půjčila na okopírování, ale bachaaaaa, vrááátit
Kameika: Nic ve zlým - tvoji rodiče taky ne ? A ty od jejich ?
A proto nemá tchýně klíč od našeho bytu!
denda04: Dík.
Možná za x let ze mě bude taktéž tchýně,ale neumím si představit,že bych se pustila do takto drzé akce v cizím bytě a bez dovolení!!!Já budu dětem ochotná pomoci např.finančně nebo prací atd., ale vše nechám na nich,ať si to zařídí a dělají podle sebe!Ve výjimečných případech pomůžu pohlídat dítko,ale jinak nic.Jsou to dospělé a samostatné bytosti....Vaše tchýně je doslova oražená,na to není žádná omluva.Já bych se neudržela a všechno bych jí narovinu řekla,i za cenu,že se na mě naštve....Když už chtěla tak pomáhat,měla to dělat společně s vámi.....
Lizbet:
Ono tu už bylo všechno napsáno- přetvařovat se myslím není potřeba, nesnáším to neúpřímné děkování za něco, co bychom nejraději vyházeli.
Vysvětlit, že sice pěkné, ale příště už takhle ne.
Dětský pokojík se za chvíli předělává,uteče to ani nevíš jak.
A jen tak si říkám, jak moc bude vůbec využívaný, jestli nebudeš po porodu pořizovat košík nebo s e holčička nepostěhuje s postýlkou k vám do ložnice, vstávat 10 x za noc ještě pochodovat do jiné místnosti přestane člověka velice rychle bavit.
Těš se, až budete zařizovat dětský pokojík a holčička si bude sama vybírat, jaké barvičky chce na stěnách a jaké obrázky, na tohle pak rychle zapomeneš.