Existuje ideální věk na mateřství?
V posledních letech jako by se mezi ženami rozhořel boj na téma mateřství. Matky obtížně chápou ty, pro něž je mateřství cosi jako naplnění nejhrůzostrašnějšího snu, a naopak. Mladé maminky si pochvalují vitalitu, dostatek energie a některé si myslí, že když se matkou stane žena starší pětatřiceti let, její dítě je odsouzeno k nudnému dětství v područí vyhaslé, přespříliš starostlivé maminky.
Jenže život neřídí žádné modely ani všelijaké předsudky. Některé jsou mezi lidmi velmi oblíbené, jelikož podle nich je všechno předem jasné. Každá jsme jiná, každá máme odlišné priority, názory, dispozice.
Zeptala jsem se několika žen ze svého okolí. Ačkoli jsou naprosto rozdílné, jedno mají společné: se svým životem jsou spokojené a neměnily by.
Tereza, 25 let, maminka dvouletého Tomáška
„Když jsem zjistila, že jsem těhotná, zaskočilo mě to. Dítě jsem chtěla, ale později. Bála jsem se, jak všechno zvládnu, a přiznám se, že mi bylo líto i svobody, kterou ztratím. S postupujícím těhotenstvím jsem se ale na miminko těšila čím dál víc a dnes si neumím představit, že bych Tomáška neměla. Sportujeme, cestujeme, žijeme aktivně, i když samozřejmě všechno musíme přizpůsobit jemu. Nemám pocit, že bych o něco přišla. Naopak.“
Majka, 39 let, maminka půlročního Tadeáše
„Nikdy jsem nebyla vyloženě mateřský typ. V době, kdy moje spolužačky rodily jako na povel, jsem se modlila, aby mě něco takového taky nepotkalo, a poctivě jsem polykala antikoncepční pilulky. Ve třiceti jsem se vdala a v názoru na rodičovství jsme se s manželem shodli. Ani jeden z nás se netoužil rozmnožovat. Jenže pak se mi přehoupla pětatřicítka a já se nepoznávala. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, po dítěti jsem začala neuvěřitelně toužit. Muž byl chvíli vlažnější, ale nakonec ´podlehl´. Teď jsme oba šťastní rodiče a nechápeme, proč jsme tak dlouho otáleli.“
Kristýna, 47 let, bezdětná
„Když mi bylo dvacet, bylo téměř povinností každé dívky v tomto věku vdát se a co nejdříve přivést na svět potomka. Já byla ještě v pětadvaceti svobodná a bezdětná a okolí mě považovalo za starou pannu. Bylo mi to jedno. Po dítěti jsem netoužila a všechny řeči o tom, že jednou budu litovat, ale to už bude pozdě, mi šly pěkně na nervy. Dnes je mi 47 a musím říct, že nelituji. Nemyslím si, že bych o něco zásadního přišla. Jsem šťastně vdaná a žiju tak, jak mi to vyhovuje.
Blanka, 33 let, čtyři děti
„Takhle velkou rodinu jsem neplánovala, ačkoli po dítěti jsem toužila už na střední škole. Kamarádky si ťukaly na čelo, ale já jsem si nemohla pomoct. První syn se mi narodil v jednadvaceti a druhý deset měsíců poté. Otěhotněla jsem ještě v šestinedělí. Tenkrát to byla pěkná honička, protože starší ještě nechodil a k tomu novorozenec. Nijak zvlášť mi to však nevadilo. Byla jsem utahaná, ale brala jsem to tak, že se s tím musím porvat. Když byl mladšímu synovi rok a půl, otěhotněla jsem potřetí. Plánovaně. Moc jsme si přáli holčičku a to se nám vyplnilo hned dvakrát, protože se mi narodila dvojčátka. Teď už jsou všechny děti z nejhoršího vypiplané a je to fajn.“
Myslím, že podobně by se dalo pokračovat donekonečna. Každá jsme jiná a jeden jediný univerzální recept na zaručeně šťastný život neexistuje.
Na závěr jsem připravila stručný výběr „vražedných vět“ o ženách a mateřství. Kterou z nich slýcháte nejčastěji? Případně – používáte je také? Klidně můj výčet ještě doplňte o své oblíbené perly.
12.9.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 121 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Existuje ideální věk na mateřství?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
.slunecnice.: taky se chystám od jeho 2 let do práce, tak doufám, že už bude spát
tornado-lou: do postele nee, ale nočník bych zkusit mohla, ráno hned po probuzení ho na nočník dávám a úspěšně. Teda jestli to v tom rozespání zvládnu
.jpg)
matysek: Juj jako by jsi popisovala moji dceru,moc tř nepotěší, ani po odstavení v noci nezačala spát....přešlo to týden před třetima narozeninama....to jsem se pak budila já jako co se děje,ze spí....dnes nechápu jak jsem to mohla vydržet,od jejich dvou let jsem chodila do práce
Držím palce at to u tebe netrvá tak dlouho....jinak večer usinala jak tvůj malej,bez uspavani,pohádku zhasnout a spát
matysek: anebo jinak. V západní kultuře panuje pověra, že děti od šestineděl (2m, 3m, 6m, od roka) by měly spát celou noc. není to pravda. děti se v noci budí ještě mnohem mnohem později. a tvuj synek je ještě malej, je mu kolik? 10m?? takže prostě přestat čekat, že prospí noc nepřerušovaně. To neznamená, že budete furt oba vzhůru, bude se budit. ale dá se zvyknout na to, že snadno usne. ted ví, že se usíná tak, že ho položíš, přikryješ atd. tohle jde změnit třeba na písničku nebo něco míň unavnýho. a než se to povede, tak prostě spi v poledne s ním:-) nemyslím, že by mu chybělo jídlo, jestli je na UM tak se asi nebudí hlady. Já sázim na to, že nechce byt sám a nebo se mu chce čurat. poradila bych ti abys ho dala v noci vyčurat a spala s ním v posteli, ale to si fakt netroufám.
jo a jinak usínání- po jídle čistíme zoubky, dáme pusu na dobrou noc, položíme do postýlky a za minutu spinká. Tam problém není.
sallie: je mu 9 měsíců, lumpovi malýmu. V noci má jednou mlíko, jak kdy ale rozmezí mezi 1-3 hodinou. Máme ho v ložnici v postýlce, zkoušela jsem na něj i spací pytel, ale jakmile byl omezenej v pohybu a to tím pytlem byl, tak v noci zlobil víc. Takže má jen deku 
jinak ten chodíme každý den, to jo, ale když není hezky, tak jen dojdeme pro pečivo, což je naším tempem tak na hodinu. Už jsem dostala i radu, dát ho do pokojíčku a prostě ho tam nechat. Ale toho se bojím...
"Venku jsme jen když je hezky, protože leze po čtyřech, to je pro nej lepší být doma a lézt než sedět v kočárku." - tak to si dovoluju nesouhlasit... jestli je zavřenej doma celej den, tak musí být neuvěřitelně zpruzelej... protože doma to zná... i když bude venku na kočáru, tak budou kolem jezdit auta, chodit psi, ostatní lidi.... fakt ho zkus každý den vzít na chvilku ven - i kdybys jen oběhla za deset minut blok, ale vem... a dále - hledej místa, kde může lézt... výměnné návštěvy s kamarádkou, dětské koutky, obchody (sedět v nákupním vozíku je změna proti kočáru)... navštěvujte babičky a příbuzné atd.... a zkus mu doma část hraček schovat a tak jednou za týden dva mu ty hračky obměňovat... tohle období je děs běs, ale zase není dlouhé...
matysek: musí se naučit usínat sám... jaký máte rituál u usínání? Všichni se v noci budíme, ale řešíme to tím, že se převalíme na druhý bok a spíme dál... on se zjevně naučil, že k usnutí patří to, že přijde máma, položí, přikreje atd... takže bych asi zkusila třeba nepřikrejvat (s mejma dětma jsem to vzdala, pořídila jsem flísové overaly a spaly v nich, deku měly jen tenkou, lehkou vcelku zbytečnou - ale hlavně to byla malá dečka, kterou si kdyžtak přitáhli sami), dále bych si ho vzala do postele nebo přirazila k mojí posteli nebo šla spát k němu a pokládala ho hned v okamžiku, kdy se začne zvedat - uzemnit, udělat ššš-ššš a spát. Samozřejmě nerozsvěcet, nemluvit, nic... pak zkoušet třeba jen zahuče ššš, když se začne zvedat a uzemnit teprve kdyby nereagoval ulehnutím... ale možná je u vás fakt problém to přikrejvání, mě se děti obě budily zimou, brečely dokud jsem je nepřikryla - takže fakt jsem to vyřešila tím overalem. Odpírání spánku je poměrně brutální psychologické mučení, takže nenech se mučit... nebo ti fakt hrábne.
Jo a nevím, jak je prcek starej, ale opravdu potřebuje noční krmení? Novorozeňata jasně, ale pokud je mu víc než půl roku, tka by měl spát aspoň 5 hodin v kuse - takže i s nočním krmením bych udělala nějakou redukci (počítám, že když si stoupá, tak je mu spíš něco kolem osmi měsíců, takže fakt "nezemře hlady", když nebude jíst co tři hodiny... on je to taky (zlo)zvyk - když ty budeš pár dní vstávat a jíst ve tři ráno, tak taky najednou zjistíš, že se ve tři ráno budíš hlady...
Nessie: ten můj malej lump má pohybu hodně. Spinká po obědě co cca 15 hodin a pak až po večeři, což je kolem půl osmé. Venku jsme jen když je hezky, protože leze po čtyřech, to je pro nej lepší být doma a lézt než sedět v kočárku. A večer mi občas i usne u jídla, takže myslím, že je unavený dost. No co se dá dělat, snad se to časem zlepší. Řešila jsem to s doktorkou, s maminkama na diskuzích a nic...
matysek: Nevím, fakt - může to být jen takový přechodný období. Mladší syn se taky jedno období asi okolo roku budil okolo čtvrté a začal si povídat v postýlce, že jako budeme už vstávat... Trvalo to jen chvilku.
Pořád si ale myslím, že opravdu zdravě unavený dítě nemá moc důvodů se v noci budit a vymýšlet nějaký kraviny. A i batole se dá unavit, ale stojí to spoustu energie a já jsem teda za hlavní považovala nenechat to dítě aspoň takové 3 hodiny před večerním odchodem do postýlky prostě spát. Místo toho jsem si s ním hrála, blbnula, nosila ho - všechno možné, jen aby večer do postýlky opravdu unavený.
Fungovalo to i na toho staršího - a jak jsem psala, byl hyperaktivní dítě a unavit stálo spoustu energie.
Nessie: hm, režim máme pravidelný. Každý večer v sedm koupání, potom večeře a stejně jsou noci docela divoký. 4 měsíce jsem kojila, tak to nepočítám. Pak na UM začal spát celou noc, ale to mu vydrželo jen měsíc. Pak se začal budit na noční jídlo. Po měsíci se mi začal v noci stavět v postýlce a brečet. Musím vstát, položit, přikrýt a pak zase spí. Tohle mi dělá třeba 5x za noc. Zkoušela jsem ho nechat být, brečel a stál i hodinu. Nevím, co dělám špatně, ale už mi ten spánek začíná opravdu chybět.
Nessie: Taky jsem u svých dětí velmi dodržovala režim...Měla jsem děti až v 31 a 34 letech,pro můj ročník dosti pozdě-moje vrstevnice měly děti ještě před dvacítkou a jedna byla již v 34 letech babičkou...Byla jsem zvyklá dlouho spát a nedostatek spánku byl pro mě nejhorší ze všeho! Velmi jsem trpěla a na tu dobu s 1. dítkem nepříliš ráda vzpomínám.U druhého to bylo již jiné, víc spalo a tak jsem ty nejhorší roky přežila.Nyní mám vystaráno,dcera má ještě rok VŠ a je to....Chodím spát po 22.hod a vstávám v 7,kdybych měla spát míň,tak je po mně! Snesu nejíst a nepít,i nečíst,ale spát musím!
Verera: A navíc - malé děti pravidelný režim a stereotyp milují - dává jim to pocit bezpečí - aspoň to tvrdí psychologové a já s tím teda musím souhlasit.
Verera: Vidíš - já zase trpím, když ten režim není...neumím si představit, že bych to měla jako kamarádka, které dítě chodilo spát pokaždé v jinou dobu, a to během dne i večer....nechápu. Člověk si nemůže nic naplánovat - výlet, návštěvu, nic - dítě jednou jde spát v poledne, jednou ve dvě, jednou spí do dvou, jednou do půl páté...to bych nedala. A aby mi dítě ještě v deset večer skákalo po obýváku a bylo plné života, protože odpoledne se hezky prospalo do pěti - to už bych vůbec nedala. Víš - já jsem se oběma dětem snažila celý den maximálně věnovat, fakt ze sebe vydávám všechno (ani v nejmenším mi to nevadí, miluju to), ale večer prostě chci mít pro sebe, chci vědět, že dítě každý den je v osm v posteli a spí a já mám klid.
Každý je jiný, každému vyhovuje něco jiného, ale za sebe můžu potvrdit, že jako recept na klidné spaní dítěte celou noc se to maximálně osvědčilo.
Nessie: Asi to funguje, jenže já třeba nedokážu udržovat pravidelný režim, vyloženě psychicky trpím, když se nějaké věci opakují pořád ve stejnou dobu, i do práce jezdím všelijak. Takže tohle bych nezvládla . Naštěstí teda se spaním dětí problém nebyl.
orinka: Já tě chápu. Já se snažím dát dětem prostor a brát je jako partnery v rozhodování ve věcech, které se jich týkají, ale taky nemám ráda, když jsou nepřiměřeně středem pozornosti.
Co mě vyloženě vytáčí je takové to, co s oblibou dělají babičky: " Já to nemusím mít, na mě nezáleží, dej to dětem." nebo " Já až poslední, nejdřív děti." Třeba u jídla. Takhle vychovávat sobecké jedince nehodlám, jenže babičky si jaksi nedají říct. Naštěstí už jsem děti vycvičila, že babičku vždycky okřiknou, že ani náhodou, ona je nejstarší, tak dostane první a když nezbyde na všechny, ubere se dětem, většinou třeba bonboniéra apod.
matysek: To nevím - můžu posloužit jen metodou, která se 2x osvědčila mě - ale já jsem konzervativní a neuznávám žádné pokrokové a moderní metody. Mě se u obou kluků osvědčilo nasadit hned od narození pevný a neměnný režim - všechno se každý den dělo přesně ve stejnou dobu a stejným způsobem - jídlo, procházka, koupání, ukládání ke spaní - prostě všechno.No a pak samozřejmě se mi vždycky velice osvědčovalo dítě utahat tak, že se večer do postele přímo těší a u večeře mu padá hlava. Fungovalo to - a to měl starší kluk úředně potvrzenou hyperaktivitu.
Jenže já strašně ráda chodím a pohybuju se po venku - a chodím ven na dlouhé vycházky i s dítětem prakticky za každého počasí, takže nikdy nebyl problém dítě prostě "uvláčet" 
Zároveň s udržováním každý den stejného režimu mi to u obou dvou zaručilo, že po nějaké době spali celou noc jak zabití.
Je to moje metoda, nikomu ji nevnucuju, ale mě se prostě osvědčila
