Existuje ideální věk na mateřství?
V posledních letech jako by se mezi ženami rozhořel boj na téma mateřství. Matky obtížně chápou ty, pro něž je mateřství cosi jako naplnění nejhrůzostrašnějšího snu, a naopak. Mladé maminky si pochvalují vitalitu, dostatek energie a některé si myslí, že když se matkou stane žena starší pětatřiceti let, její dítě je odsouzeno k nudnému dětství v područí vyhaslé, přespříliš starostlivé maminky.
Jenže život neřídí žádné modely ani všelijaké předsudky. Některé jsou mezi lidmi velmi oblíbené, jelikož podle nich je všechno předem jasné. Každá jsme jiná, každá máme odlišné priority, názory, dispozice.
Zeptala jsem se několika žen ze svého okolí. Ačkoli jsou naprosto rozdílné, jedno mají společné: se svým životem jsou spokojené a neměnily by.
Tereza, 25 let, maminka dvouletého Tomáška
„Když jsem zjistila, že jsem těhotná, zaskočilo mě to. Dítě jsem chtěla, ale později. Bála jsem se, jak všechno zvládnu, a přiznám se, že mi bylo líto i svobody, kterou ztratím. S postupujícím těhotenstvím jsem se ale na miminko těšila čím dál víc a dnes si neumím představit, že bych Tomáška neměla. Sportujeme, cestujeme, žijeme aktivně, i když samozřejmě všechno musíme přizpůsobit jemu. Nemám pocit, že bych o něco přišla. Naopak.“
Majka, 39 let, maminka půlročního Tadeáše
„Nikdy jsem nebyla vyloženě mateřský typ. V době, kdy moje spolužačky rodily jako na povel, jsem se modlila, aby mě něco takového taky nepotkalo, a poctivě jsem polykala antikoncepční pilulky. Ve třiceti jsem se vdala a v názoru na rodičovství jsme se s manželem shodli. Ani jeden z nás se netoužil rozmnožovat. Jenže pak se mi přehoupla pětatřicítka a já se nepoznávala. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, po dítěti jsem začala neuvěřitelně toužit. Muž byl chvíli vlažnější, ale nakonec ´podlehl´. Teď jsme oba šťastní rodiče a nechápeme, proč jsme tak dlouho otáleli.“
Kristýna, 47 let, bezdětná
„Když mi bylo dvacet, bylo téměř povinností každé dívky v tomto věku vdát se a co nejdříve přivést na svět potomka. Já byla ještě v pětadvaceti svobodná a bezdětná a okolí mě považovalo za starou pannu. Bylo mi to jedno. Po dítěti jsem netoužila a všechny řeči o tom, že jednou budu litovat, ale to už bude pozdě, mi šly pěkně na nervy. Dnes je mi 47 a musím říct, že nelituji. Nemyslím si, že bych o něco zásadního přišla. Jsem šťastně vdaná a žiju tak, jak mi to vyhovuje.
Blanka, 33 let, čtyři děti
„Takhle velkou rodinu jsem neplánovala, ačkoli po dítěti jsem toužila už na střední škole. Kamarádky si ťukaly na čelo, ale já jsem si nemohla pomoct. První syn se mi narodil v jednadvaceti a druhý deset měsíců poté. Otěhotněla jsem ještě v šestinedělí. Tenkrát to byla pěkná honička, protože starší ještě nechodil a k tomu novorozenec. Nijak zvlášť mi to však nevadilo. Byla jsem utahaná, ale brala jsem to tak, že se s tím musím porvat. Když byl mladšímu synovi rok a půl, otěhotněla jsem potřetí. Plánovaně. Moc jsme si přáli holčičku a to se nám vyplnilo hned dvakrát, protože se mi narodila dvojčátka. Teď už jsou všechny děti z nejhoršího vypiplané a je to fajn.“
Myslím, že podobně by se dalo pokračovat donekonečna. Každá jsme jiná a jeden jediný univerzální recept na zaručeně šťastný život neexistuje.
Na závěr jsem připravila stručný výběr „vražedných vět“ o ženách a mateřství. Kterou z nich slýcháte nejčastěji? Případně – používáte je také? Klidně můj výčet ještě doplňte o své oblíbené perly.
12.9.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 121 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Existuje ideální věk na mateřství?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.loupák: 14:47.....my zamkli haranty doma a s návštěvou šli na pívo........tehdy nebyla ještě linka důvěry aby tam harant zavolal že je týranej....
PEGG: tak já jsem sice držkatej oraz ale tohle nedělám....a taky se nikde nezdržujem moc dlouho.....pomuchlám děti , obejmu dospěláky, dám co jsem přivezla , slopnu kafe a alou domů...... myslím, že na mě si nemůžou stěžovat.....a když se sejdou u nás všichni tak to je nás 11 a to je teprve prd..sranda.....
orinka: Já taky. Neexistovalo rušit rodiče a návštěvu. Normálně rodiče řekli, neskákej dospělým do řeči a tak jsem chvíli se svým příspěvkem počkala a většinou mě jejich řeči nebavily, tak jsem si prý hrála. Jo to dnes se dítě nesmí okřiknout, kazí se tím tvořivost a svoboda vyjadřování a kdovíco ještě.
Ještě jsem si vzpomněla: ,,jedno dítě,žádný dítě,,...to říká s oblibou moje tchýně
PEGG: taky přidám: ,,co ty víš o výchově máš jen jedno,,
sharon:
Verera: nechci se tady s nikým přít,každý máme svůj styl výchovy,v každý rodině jsou jinak postavený mantinely...návštěvu si nezvu k dětem,ale aby jsme si ,,dospěle,, pokecali,když bych chtěla společnost pro děti,pozvu si babičku/tetu,strejdu.....
sharon - 12.9.2012 14:36 no někdy to katastrofa je a já se děsím doby až do té kategorie katastrof budu náležet Babičky a tetičky jsou jistě užitečné, ale nesmí to být takové ty "všechno vím nejlíp" "co já už toho zažila,tak mám přece zkušenosti, dejte na mě"
sharon: Není,mají to tak od malička.
Náhodou, oni jsou i užiteční, už i 5 leté dítě zvládne vyrábět míchané nápoje a dělá to s nadšením , takže si rodiče můžou v klidu popovídat a děti se necítí odstrčené
1234-5: prej pohromy..... taky jezdím za vnoučaty....
a vyspání - někdy stačí třeba jen 3 hoďky a je člověk fit a jindy i třeba 8 hod a stojí to za .... prostě kvalita i tady ..
loupák: 12.9.2012 11:50 - souhlasím s tebou - když dětem přijdou kamarádi, taky u nich nesedíš ... něco jiného je, když přijdou na návštěvu babičky, tetičky, a podobné pohromy ... dítka jsou jejich součástí ...
Nessie: to pouze konstatuji a nesouhlasím sím, že nevyspání je o 5ti hodinách
Verera: každý to máme jinak, nelze odsuzovat ani tak ani tak.....taky záleží na věku těch dětí , jestli je vašim přes dvacet ... tak odcházet nemusí......
K nám chodí na návštěvu pouze lidi, které děti znají od malička, buď příbuzní nebo kamarádi, se kterými si tykají, takže nevím proč by se neměli účastnit debaty, pokud je to zajímá a chodit do svého pokoje, to je dost nezdvořilé, odcházet, když je tu návštěva.
Jsou zvyklí mezi dospělými a nestraní se jich a dospělí je berou mezi sebe.
Jasně že kdyby přišel daňový poradce, tak není důvod, aby tam dítě okounělo a dávalo mu plyšáky.