Existuje ideální věk na mateřství?
V posledních letech jako by se mezi ženami rozhořel boj na téma mateřství. Matky obtížně chápou ty, pro něž je mateřství cosi jako naplnění nejhrůzostrašnějšího snu, a naopak. Mladé maminky si pochvalují vitalitu, dostatek energie a některé si myslí, že když se matkou stane žena starší pětatřiceti let, její dítě je odsouzeno k nudnému dětství v područí vyhaslé, přespříliš starostlivé maminky.
Jenže život neřídí žádné modely ani všelijaké předsudky. Některé jsou mezi lidmi velmi oblíbené, jelikož podle nich je všechno předem jasné. Každá jsme jiná, každá máme odlišné priority, názory, dispozice.
Zeptala jsem se několika žen ze svého okolí. Ačkoli jsou naprosto rozdílné, jedno mají společné: se svým životem jsou spokojené a neměnily by.
Tereza, 25 let, maminka dvouletého Tomáška
„Když jsem zjistila, že jsem těhotná, zaskočilo mě to. Dítě jsem chtěla, ale později. Bála jsem se, jak všechno zvládnu, a přiznám se, že mi bylo líto i svobody, kterou ztratím. S postupujícím těhotenstvím jsem se ale na miminko těšila čím dál víc a dnes si neumím představit, že bych Tomáška neměla. Sportujeme, cestujeme, žijeme aktivně, i když samozřejmě všechno musíme přizpůsobit jemu. Nemám pocit, že bych o něco přišla. Naopak.“
Majka, 39 let, maminka půlročního Tadeáše
„Nikdy jsem nebyla vyloženě mateřský typ. V době, kdy moje spolužačky rodily jako na povel, jsem se modlila, aby mě něco takového taky nepotkalo, a poctivě jsem polykala antikoncepční pilulky. Ve třiceti jsem se vdala a v názoru na rodičovství jsme se s manželem shodli. Ani jeden z nás se netoužil rozmnožovat. Jenže pak se mi přehoupla pětatřicítka a já se nepoznávala. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, po dítěti jsem začala neuvěřitelně toužit. Muž byl chvíli vlažnější, ale nakonec ´podlehl´. Teď jsme oba šťastní rodiče a nechápeme, proč jsme tak dlouho otáleli.“
Kristýna, 47 let, bezdětná
„Když mi bylo dvacet, bylo téměř povinností každé dívky v tomto věku vdát se a co nejdříve přivést na svět potomka. Já byla ještě v pětadvaceti svobodná a bezdětná a okolí mě považovalo za starou pannu. Bylo mi to jedno. Po dítěti jsem netoužila a všechny řeči o tom, že jednou budu litovat, ale to už bude pozdě, mi šly pěkně na nervy. Dnes je mi 47 a musím říct, že nelituji. Nemyslím si, že bych o něco zásadního přišla. Jsem šťastně vdaná a žiju tak, jak mi to vyhovuje.
Blanka, 33 let, čtyři děti
„Takhle velkou rodinu jsem neplánovala, ačkoli po dítěti jsem toužila už na střední škole. Kamarádky si ťukaly na čelo, ale já jsem si nemohla pomoct. První syn se mi narodil v jednadvaceti a druhý deset měsíců poté. Otěhotněla jsem ještě v šestinedělí. Tenkrát to byla pěkná honička, protože starší ještě nechodil a k tomu novorozenec. Nijak zvlášť mi to však nevadilo. Byla jsem utahaná, ale brala jsem to tak, že se s tím musím porvat. Když byl mladšímu synovi rok a půl, otěhotněla jsem potřetí. Plánovaně. Moc jsme si přáli holčičku a to se nám vyplnilo hned dvakrát, protože se mi narodila dvojčátka. Teď už jsou všechny děti z nejhoršího vypiplané a je to fajn.“
Myslím, že podobně by se dalo pokračovat donekonečna. Každá jsme jiná a jeden jediný univerzální recept na zaručeně šťastný život neexistuje.
Na závěr jsem připravila stručný výběr „vražedných vět“ o ženách a mateřství. Kterou z nich slýcháte nejčastěji? Případně – používáte je také? Klidně můj výčet ještě doplňte o své oblíbené perly.
12.9.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 121 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Existuje ideální věk na mateřství?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Je mi 33 a za pár týdnů budu mít první dítě. Dříve jsem dítě mít nechtěla - nechtěla jsem mít dítě jen kvůli tomu, že na to už dávno mám věk a zázemí. Ať si prostě každý zařídí svůj život podle svého. A nejvíc mě dostávají ti, kdo nechápali, že prostě zatím dítě mít nechci a že si vlastně umím život představit i bez dětí. Prostě by to byl jiný život.
caira 12:07: A to se chlubíš nebo si stěžuješ?
.gif)
loupák: hahaha , naši kluci prchají, kdy mi přijde návšteva a brutálně zavírají dveře! Dělají zhruba od té doby, co dosáhnou na kliku. Nesnáší návštěvy , mají to po mně
loupák: hahaha , naši kluci prchají, kdy mi přijde návšteva a brutálně zavírají dveře! Dělají zhruba od té doby, co dosáhnou na kliku. Nesnáší návštěvy , mají to po mně
sharon: já si taky říkám, že v hrobě se nachrápu do alelujáááááááá
.gif)
caira: neboj, v důchodu si pospíš
....já vstávám běžně v půl 9 , spát jdu kolem půlnoci....
loupák: souhlasím...nemusí všechno vyslechnout a koukat lidem do pusy co si povídají, u nás to bývalo taky tak, měli svůj pokoj a stejně je ani nezajímalo co si my v obýváku vykládáme.....a to nebylo ještě PC ...
Nessie: ve tvém pojetí nespaní (méně jak 5 hodin spánku), nespím téměř v kuse 8 let. Včary 4:40 spánku, na dnešek 4:45 spánku - a v tomhle tempu jedu od neděle do pátku...
.gif)
Nika1: náš syn je taky naučenej,když přijde návštěva,jde do svého pokoje a máš pravdu,že se to asi už nenosí,párkrát jsem se setkala s nechápavým pohledem návštěvy,jakože ,,chudák dítě,, musí být ve svým pokoji,óóóó jaká hrůůůza
...nikam ho nezavírám,dveře má otevřený,jenom s náma nesedí u kafe,nevidím jediný důvod proč by měl
.....oslavy narozenin nebo svátků jsou samozřejmě vyjímka
Já nechápu, že se pořád řeší, že žena po 35 už nesnáší to noční vstávání a obecně potřebuje víc spánku....to tak fakt někdo má?
No - tak já to teda mám přesně naopak - 1.syna jsem měla v 21 letech. druhého v 37 letech a můžu naprosto zodpovědně říct, že tohle druhé mateřství je mnohem lepší - ani zdaleka nepotřebuju tolik spánku, co jsem potřebovala v těch 21 letech - tenkrát když jsem mohla, tak jsem spala klidně i 10 hodin - to bych dnes nespala ani kdyby mě zabili - stačí mi bohatě 7 hodin. Když se teď 2 - 3 noci nevyspím (rozuměj spím méně než 5 hodin), tak se nic moc neděje no tak to prostě dospím jindy nebo to nedospím nikdy, nevadí mi to. Když se mi to stalo zamlada, ploužila jsem se jak stín a nebyla jsem schopná se zvetit.
No a protože přiměřeně sportuju, hodně chodím, jsem celkem v kondici (rozhodně v lepší než jsem byla v těch 21 letech), tak mě to dítě nezatěžuje nijak zvlášť ani fyzicky, cítím se relativně mladá a plná sil. A nervy mám teda teď taky mnohem pevnější.
Prostě - mít malý dítě je super a být mladší aspoň o 2 - 3 roky, klidně si střihnu ještě jedno.
PEGG: 
mám dva kluky a švagrová dceru a chodí k nám na mazlení .. teta za synovcema 
orinka: A taky to byla doba, kdy se dětí nikdo neptal co by chtěly, prostě byly zvyklé dělat co se jim řekne. V dospělosti pak byly taky dobře ovladatelné, ale prosadit se samy neuměly.
Ono se nic nemá přehánět a rozumní rodiče myslím dokážou odhadnout hranice.
Pokud se jde na návštěvu, tak proč by se dítě nemohlo zapojit do hovoru a nemělo by se s ním zacházet jako s členem rodiny? Nemyslím , že by se všechno mělo točit kolem něj, ale odložit ho do kouta ke kreslení pokud si chce povídat je taky nesmysl. Jednou je to člověk, tak proč s ním zacházet jako s věcí?
Jak se má naučit komunikovat s lidmi, když se mu dává najevo, že obtěžuje. Pokud by to někdo udělal dospělému, tak se urazí, dítě se cítí stejně, jen se neumí ozvat (a nebo se ozývá až moc, když se mu nic nevysvětlí).
IVUSKA 56: já čekala kdo s tím přijde
i ty Brute
loupák: Loupalice a kdy bude druhý
podle gynekologů je nejlepší věk 25 - 35...
jinak už je to jen na těch dvou....
