Existuje ideální věk na mateřství?
V posledních letech jako by se mezi ženami rozhořel boj na téma mateřství. Matky obtížně chápou ty, pro něž je mateřství cosi jako naplnění nejhrůzostrašnějšího snu, a naopak. Mladé maminky si pochvalují vitalitu, dostatek energie a některé si myslí, že když se matkou stane žena starší pětatřiceti let, její dítě je odsouzeno k nudnému dětství v područí vyhaslé, přespříliš starostlivé maminky.
Jenže život neřídí žádné modely ani všelijaké předsudky. Některé jsou mezi lidmi velmi oblíbené, jelikož podle nich je všechno předem jasné. Každá jsme jiná, každá máme odlišné priority, názory, dispozice.
Zeptala jsem se několika žen ze svého okolí. Ačkoli jsou naprosto rozdílné, jedno mají společné: se svým životem jsou spokojené a neměnily by.
Tereza, 25 let, maminka dvouletého Tomáška
„Když jsem zjistila, že jsem těhotná, zaskočilo mě to. Dítě jsem chtěla, ale později. Bála jsem se, jak všechno zvládnu, a přiznám se, že mi bylo líto i svobody, kterou ztratím. S postupujícím těhotenstvím jsem se ale na miminko těšila čím dál víc a dnes si neumím představit, že bych Tomáška neměla. Sportujeme, cestujeme, žijeme aktivně, i když samozřejmě všechno musíme přizpůsobit jemu. Nemám pocit, že bych o něco přišla. Naopak.“
Majka, 39 let, maminka půlročního Tadeáše
„Nikdy jsem nebyla vyloženě mateřský typ. V době, kdy moje spolužačky rodily jako na povel, jsem se modlila, aby mě něco takového taky nepotkalo, a poctivě jsem polykala antikoncepční pilulky. Ve třiceti jsem se vdala a v názoru na rodičovství jsme se s manželem shodli. Ani jeden z nás se netoužil rozmnožovat. Jenže pak se mi přehoupla pětatřicítka a já se nepoznávala. Přišlo to jako blesk z čistého nebe, po dítěti jsem začala neuvěřitelně toužit. Muž byl chvíli vlažnější, ale nakonec ´podlehl´. Teď jsme oba šťastní rodiče a nechápeme, proč jsme tak dlouho otáleli.“
Kristýna, 47 let, bezdětná
„Když mi bylo dvacet, bylo téměř povinností každé dívky v tomto věku vdát se a co nejdříve přivést na svět potomka. Já byla ještě v pětadvaceti svobodná a bezdětná a okolí mě považovalo za starou pannu. Bylo mi to jedno. Po dítěti jsem netoužila a všechny řeči o tom, že jednou budu litovat, ale to už bude pozdě, mi šly pěkně na nervy. Dnes je mi 47 a musím říct, že nelituji. Nemyslím si, že bych o něco zásadního přišla. Jsem šťastně vdaná a žiju tak, jak mi to vyhovuje.
Blanka, 33 let, čtyři děti
„Takhle velkou rodinu jsem neplánovala, ačkoli po dítěti jsem toužila už na střední škole. Kamarádky si ťukaly na čelo, ale já jsem si nemohla pomoct. První syn se mi narodil v jednadvaceti a druhý deset měsíců poté. Otěhotněla jsem ještě v šestinedělí. Tenkrát to byla pěkná honička, protože starší ještě nechodil a k tomu novorozenec. Nijak zvlášť mi to však nevadilo. Byla jsem utahaná, ale brala jsem to tak, že se s tím musím porvat. Když byl mladšímu synovi rok a půl, otěhotněla jsem potřetí. Plánovaně. Moc jsme si přáli holčičku a to se nám vyplnilo hned dvakrát, protože se mi narodila dvojčátka. Teď už jsou všechny děti z nejhoršího vypiplané a je to fajn.“
Myslím, že podobně by se dalo pokračovat donekonečna. Každá jsme jiná a jeden jediný univerzální recept na zaručeně šťastný život neexistuje.
Na závěr jsem připravila stručný výběr „vražedných vět“ o ženách a mateřství. Kterou z nich slýcháte nejčastěji? Případně – používáte je také? Klidně můj výčet ještě doplňte o své oblíbené perly.
12.9.2012 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 121 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Existuje ideální věk na mateřství?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nika1: ano, já zažila dobu, že když spolu mluvili dospělí, dítě do řeči skákat nesmělo.
Nika1: no, to je právě proto, že je dětí málo, tak pochopitelně vyžadují pozornost dospělých. kdyby byly děti čtyři, tak si hrají spolu a po dospělých nevzdechnou. 
PEGG: jo, taky vždycky kroutím hlavou, když vidím na pískovišti matku a dítě ve značkovém, ale matka ho na písek nepustí, aby se nezmazalo 
no tak to pak nemusí chodit na hřiště.
Mám známou, která měla syna ve svých pětatřiceti letech. Celou dobu to zvládala dobře. Až teď, kdy je "chlapečkovi" 15, k nim vtrhla puberta.
Slyšela jsem jí hřímat : "Tvojí pubertu a můj přechod přežije jen jeden z nás !" 
.jpeg)
orinka - 12.9.2012 9:35 - a holky jsou stejně lepší, jsou víc pro mámu. A pokud pak mají své děti, myslím že jsou ti blíž než třeba synovy děti. Nechci tím říct, že bys je měla mít raději, to rozhodně ne, ale myslím, že dcery mají bližší vztah ke své původní rodině než kluci, ti se spíš přizpůsobí své ženě. Takže děti dcery člověk možná vidí častěji než synovi děti, ale je to jen můj názor, protože tu zkušenost zatím nemám. I když syn žije s přítelkyní, zatím neplánují žádné potomky. Je to mi to zatím jedno i když jednou bych nějaké vnoučátko ocenila.
Kozoroh18 - 12.9.2012 9:14 díky 
naštěstí se mi po deseti letech narodila ještě jedna dcera a tu mám opravdu pro radost.
S tím věkem je to tak, že by děti měli mít mladí lidé, mají na to energii. Já mám dva jedináčky, syna jsem měla v 25 a dceru v 35 letech. Naštěstí to je od narození úžasné dítě, neřvala po nocích, nezlobila, dobře se učí, je samostatná, tak se jen modlím, aby ji to vydrželo. Chtěla jsem tím říct, že bych v těch 35 už těžko zvládala noční ponocování jako to bylo se synem. Ta ostatní péče o dítě se zvládne, ale pro mě je nevyspání dodnes noční můra.
Dnešní model "Kult dítěte" je časovaná bomba, dítě vám vrátí všechno co se do něj vloží. A pokud rodiče nechají dítě dělat co chce, tak ať si pak nestěžují, že si to dělá i v pubertě. Myslím, že děti potřebují mít nastavené nějaké mantinely, všechno se teprve učí, nerodí se s patentem na rozum a pokud jim nikdo nevysvětlí, že v lidské společnosti mají omezený prostor, ať se jim to líbí nebo ne, tak v tom mají zmatek a nevědí si s tím rady.
A děti mají mít lidi, kteří je opravdu chtějí a ne jen jako módní doplněk. Často to vidím na ulici, maminka i dítě jako z módního časopisu,ale pořád jen slyším, mlč,nesahej na to, nesedej si umažeš se. Zmrzlinu ti nekoupím, není zdravá. Jsi už přece velký, musíš to pochopit. Nedopřejí jim dětství, možná mají pocit, že je chrání, ale v podstatě jim tím ubližují. Z jedné strany samý zákaz a z druhé ho klidně nechají, aby se šel v restauraci podívat do kuchyně, vždyť on tam ještě nikdy nebyl a je tak zvídavý, všechno ho zajímá. A ještě se pohoršují, že ho kuchař vyžene (zažila jsem)
Takže když to shrnu, lidi by měli používat hlavně zdravý rozum.
tornado-lou: Miminu se samo přizpůsobovat musíš. Ale když jsem byla malá, tak se děti tak od 3 let přizpůsobily rodičům, tj. rodiče měli svůj program a děti ho prožívaly s nimi. Při návštěvě se nedožadovaly být furt středem pozornosti, ale třeba si hrály vedle nebo kreslily, poslouchaly co ti dospěláci říkají a nechtějí aby to děti věděly 
atd.. Často s rodiči pracovaly (podle věku) - např. při vaření, uklízení, na zahrádce. Dnes se program rodičů řídí tím, co si dítko navymýšlí, co chce dělat a ještě se snaží, aby to chudáčka bavilo aby jen neseděl před PC nebo TV. Fakt nehodlám lítat z jedné dětské akce na druhou a nechávat návštěvu poslouchat 4letého haranta, co musí být neustále středem pozornosti a jehož matka se nesmí věnovat nikomu jinému než jemu. Bohužel tyhle případy ve svém okolí mám.
Kozoroh18: a to je dobře že máš samé holky!! Dcera má tři kluky, kde by se pro ně potom braly nevěsty? Navíc - každá slušná pohádka začíná "byl jeden král, a ten měl tři dcery"
Když jsem čekala třetí tak jsem věděla, že to bude holka a to třetí v pořadí. Jak jsem jela na procházku tak jedna známá, při pohledu do kočárku, pravila ,,a zase holka´´ já byla šťasná, že je zdravá a taková ,,čůza´´dokáže pokazit den, protože přemýšlíte jako to může vypustit z papuly ženská.
Já bych vraždila za tuhle větu: Mít dítě je ženské poslání. 
.gif)
orinka: máš pravdu,
kroužky jsou sakra drahé....ale zase než sedět celý den u PC tak ať dítě dělá co ho baví......a bude hůř
jinak si myslím že je každého věc kolik a kdy má děti, žijem jen jednou tak ať si každý žije podle svého, syn byl 5 let ženatý a nic a já se nikdy neptala kdy budou mít rodinu....i když pokušení k těmto otázkám tu bylo....
PEGG 
řekla bych, že se z toho dnes zbytečně dělá věda. Je to i tím, podle mého názoru, že panuje (bohužel) kult dítěte. Stačí se ohlédnout do minulosti, kdy byly vícečetné rodiny a bylo naprosto normální, že děti se podílely na práci doma i na dvoře, jedináček byl spíš na posměch a přisuzovala se mu rozmazlenost a výsady, které snad ani neměl. Lidi nemívali dvě zaměstnání, aby mohli dítěti dopřát značkové věci, drahé kroužky a pobyty v zahraničí. Dnes při těch cenách je skoro nemožné dopřát si dětí víc, to mají buď tzv. sociální případy anebo alternativci. Je to příliš složitá otázka, aby se dalo jednoduše odpovědět. Já mám děti dvě, už dospělé, syn je a asi i bude single (kamarádky má) a dcera má 3 kluky.
Linda - 12.9.2012 7:30 - s tím kojením jsi mi připomněla, když měla švagrovová druhé dítě, tak při kojení seděl ten starší vedle ní a kojil plyšového medvěda
A s tím strachem to je sporné, mě syn zachránil život, protože po smrti holčičky se mi už žít nechtělo, ale kvůli němu jsem musela, přece jsem ho tady nemohla nechat samotného. Není to tím, že by druhé dítě zmírnilo bolest,ta ti už zůstane napořád, ale donutí tě žít a přežít.
.gif)
To na mě snad ani nikdo nevyzvídal,
ale horší byly otázky po 20tinách a výše,kdy se budu vdávat,tak to mi hodně vadilo
Nejvíce se ptaly v práci starší vdané kolegyně,asi mi záviděly svobodu
tak mě do toho nabádaly,abych viděla,co to obnáší,dnes si to tak vysvětluji
.gif)
Bellana: to chápu,že dvě děti se spolu zabaví,jeden od druhého lecos odkoukají
,starší pomůže s mladším atd....ale ten strach je podle mě stejný ať máš jedno nebo víc dětí
