Vánoce, svátky klidu a pohody. To bych ale nesměla být blbá.
.jpg)
V souvislosti se slavením Vánoc často slýchávám radu ve stylu „jaký si to uděláš, takový to máš“. Ani nevíte, jak ráda bych si to udělala po svém a měla Vánoce přesně podle svých představ. Jenže to u nás není tak jednoduché a já už toho začínám mít docela dost.
Při padá mi, že jsem v předvánočním a vánočním období něco jako otrok své rodiny a přemýšlím, do jaké míry si to způsobuju sama a do jaké s tím vlastně nemůžu reálně nic udělat.
Je mi dvaapadesát let, mám dvě dospělé děti, jednou vnouče a na částečnou starost i mé rodiče, kterým už zdraví neslouží tak, jak by mělo. A kromě toho k nám na Vánoce pravidelně jezdí ještě manželova ovdovělá maminka, která vlastně kromě nás nikoho jiného blízkého nemá.
A tak se pro mne předvánoční čas odvíjí několik posledních let podle předem daného scénáře, který nejsem schopná změnit, protože na mne všichni spoléhají. A já si připadám jako štvanec.
Začíná to nakupováním dárků. Ne, že bychom si dávali nějaké drahé dary, ale nějakou drobností se vzájemně potěšíme. A já každoročně nakupuju dárky nejen za sebe, ale i za manžela, za moje rodiče a za tchyni. Všichni mi dají peníze s tím, ať za ně dárky nakoupím, že vím nejlíp, co by komu udělalo radost a oni by koupili nějakou blbost. Navíc pro rodiče je už pohyb po obchodech dost namáhavý. Předloni jsem zkusila tenhle jejich požadavek odstřelit tím, že na takové lítání opravdu nemám kdy a ať tedy dají jako dárek ty peníze a dotyčný si za ně koupí sám, co bude chtít. Udělalo se to tak, ale bylo to pak pod stromečkem hodně rozpačité, na peníze místo dárků nejsme nikdo zvyklý. A tak se opět zavedl osvědčený model – Máňa to oběhá, ona je šikovná.
Cukroví – to je taky kapitola. Pečení mě baví, opravdu. Peču ráda, mám radost, že moje cukroví chutná a je oblíbené. A tak peču doslova jako velkokapacitní cukrárna. Velkou krabici oběma svým dětem, menší našim a tchyni, střední nám. Loni jsem poprvé cítila, že to tak nejde. Nejenom, že to strašně leze do peněz a všichni tu krabici s cukrovím ode mne považují za dárek, ale bylo toho už prostě moc. Asi je to věkem, nevím, nějak už nevydržím, co dřív. Takže ty nastavované noci se na mně docela podepsaly, utahaná jsem byla hodně. Letos jsem řekla, že cukroví nebude, že udělám jen pár kousků pro nás a pro ty, kdo přijdou na návštěvu a okamžitě mi jako odpověď přišly protažené a zklamané obličeje. Takže jsem nakonec stejně vyměkla, a i když toho nebudu péct tolik jako jindy, krabici každému připravím.
Samotné trávení Štědrého dne a svátků, to je poslední hřebíček do mé „rakve“. Na Štědrý den už dopoledne přiveze manžel moje rodiče a jeho maminku, všichni pak společně večeříme, přičemž zůstávají až do druhého dne na sváteční oběd, na který přijdou obě naše děti se svými partnery a teď už i s vnučkou, které jsou dva roky. Popisovat ten kolotoč s přípravou svátečních jídel a s úlohou hostitelky asi nemá smysl, určitě si to dokážete představit.
Když je za námi konečně Štědrý den a první svátek a všichni zase odjedou a já uklidím, doslova padnu za vlast a ten druhý sváteční den nedělám nic. Plácnu sebou k televizi, koukám na pohádky a k jídlu konzumujeme zbytky z předchozího dne. To je pro mne ten nejhezčí den z celých Vánoc. Ne ten, kdy se sejde celá rodina a všichni jsme pospolu, což by mělo asi být to nejkrásnější, ale ten, kdy mám všechny z dosahu, a nikdo po mě nic nechce. Stydím se za to, že to takto cítím, ale nemůžu si pomoci.
No a teď bych měla přijít i o tuhle svojí jedinou vánoční pohodu. Dcera se mě zeptala, zda mám mezi svátky dovolenou a já neprozřetelně řekla, že ano. A ona, aniž by se mě zeptala, jestli nemáme sami nějaké plány, zcela automaticky prohlásila, že to je fajn, že jim kamarádi nabídli strávit Silvestra na Šumavě na jejich chalupě, prý pojedou už na druhý svátek a těch pár dní si užijí lyžovačku. A že nám tady nechá malou Adélku (vnučka) rovnou už od toho prvního svátku, kdy přijdou na oběd, aby se pak stihli v klidu sbalit. A přijedou si pro ni na Nový rok odpoledne.
A já teď nevím. Vnučka je moje zlatíčko, moc ji miluju, ale je to dvouleté neposedné batole, stačí mi, když ji občas mám na půl dne nebo na celý den a jsem z ní utahaná. Neumím si představit mít ji tady celý týden, navíc po tom mém předvánočním zápřahu. Vlastně bych neměla šanci si vůbec odpočinout, což jsem měla v plánu. Dceři jsem řekla, že s tím hlídáním zatím nevím, koukala na mě trochu nevěřícně a prý jí mám dát co nejdřív vědět, aby si mohli udělat plán.
A teď mi řekněte. Jsem blbá? Jsem tak hodná a obětavá, že to hraničí se zdravým rozumem? Víte, co mi řekla moje kolegyně a kamarádka v jedné osobě? „Že se na to nevyprdneš, sama lítáš kolem všech, zajišťuješ jim hezké Vánoce s veškerým komfortem. A kdo připraví co tobě, kromě hromady špinavého nádobí? Nikdo nic. Nebuď blbá, všem letos suše oznam, že rušíš Vánoce a udělej je jen takové, jak bys chtěla ty sama, bez ohledu na všechny ostatní.“
V hloubi duše vím, že má pravdu. Jenže mám asi problém s tím vzepřením se, oznámit rodině najednou, že všechno bude jinak, než na co byli zvyklí. Jenže pravda je, že kdybych si odpustila ten předvánoční a vánoční kolotoč, mohla bych si pak asi v klidu užívat to hlídání vnučky, protože bych nebyla utahaná.
Omlouvám se za román, jestli jste dočetli až sem, prosím, řekněte mi váš názor a taky jak to máte o Vánocích v rámci vaší rodiny zařízeno vy?
3.12.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vánoce, svátky klidu a pohody. To bych ale nesměla být blbá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
MilaMarie, kdyz nikomu nereknes, ze ti to nevyhovuje, tak se nediv. Darky mezi dospelymi zruste uplne. Nebo jestli davaji babicky penize tobe, to uz je muzou rovnou dat dceri, at koupi ona, na jeziska uz hadam neveri.
Jestli peces rada, tak pec, ale at ti nekdo pomuze. Nebo ten darek muze byt ta krabice s cukrovim. Na stedry vecer muze kazdy neco prinest, jeden salat, druhy polivku.....
A dvoulety dite babicce na sest dni mi pripada prilis. Tri dny, dve noci, dejme tomu. Je vubec zvykla u tebe spat?
Ale zacina to u tebe. Ty musis rict. Treba budes moc moc moc prekvapena. Mozna se taky dozvis, ze ostatni to delaji protoze si mysli ze ti to udela radost. A taky by to treba radi jinak. Ale to je potreby rict cim driv tim lip.
Připrav si těsta a oznam dospělákům, aby Ti přišly pomoc péci v určitý den, jinak cukroví nebude.
- bývaly jsme klidne 4 - 6 ženských, byla to doslova pásová výroba, spousta legrace a pohody, nikdo se nenadřel.
Dárky - nakupuj jen když budeš mít chuť, jinak nabal peníze a nechť si každý s nimi poradí ...
Mladým oznam, odkdy jsi schopná hlídat a ne Ti přidělí hlídání, i Ty más právo na odpočinek.
Na úklid zaměstnej manžela.
A když bude nejhůř - na příští Vánoce odjeď na dovolenou a užij si je třeba u moře či na lyžích.
Souhlasim se Sallie, a myslim si ze sis to udelala sama. Nakoupit se da prubezne, nemusi se kupovat darky na posledni chvili, tudiz e-shop je dobre reseni, kdyz prijdou rodice na navstevu, nazhavte pocitac a najdete spolecne co by se komu libilo, a to treba uz v cervenci.
Kdyz kazdy prinese neco k jidlu, salat, moucnik atp, tak to vsechno neni jen na tobe, a navic se kazda hospodynka (vcetne tve dcery) muze pochlubit svym vyrobkem. Nebo jeden svatek u vas druhy u dcery. Delame to tak nekolik let a funguje to bezvadne. (ale mam dceru ktera neni lina, bezohledna a umi varit)
Stejne tak i s cukrovim. Kazda peceme neco a navic si udelame jeden nebo dva pecici dny, kdy prijde s detmi (pvne jsme to tak delaly, kdyz male byl rok a pul, ted jsou ji 4 a malemu pres dva), peceme vsichni dohromady. Detem se to libi ze muzou "pomahat" a nam to jde od ruky. Je pravda ze se pak musi kuchyne trochu vic uklidit nez kdyz pecu sama, ale za tu radost a pohodu kterou pri tom mame to stoji. Timhle zpusobem udelame plno ruznych druhu cukrovi a neni to jen na mne.
Naprosty souhlas se sallie.
A Marie, myslim, ze si to opravdu delas sama. Mozna by ses mela zacit ucit rikat lidem ne.
A manzel? Nejak jsem nepostrehla, jakym zpusobem se taky podili on?
Marie, souhlasim s tvoji kamaradkou.
Dceri bych rekla, ze vnucku rada pohlidam, ovsem za podminek, ze tentokrat veskery kolotoc kolem Vanoc az do Stedreho dne prevezme ona.
A ji i vsem ostatnim, bych rekla presne ty veci, ktere si nam, cizim, tady tak hezky popsala.
Nechapu, ze neni blbe tvym dospelym detem te takto zneuzivat. Me by hanba fackovala.
Za prve bych zrusila nakupovani darku za ostatni.
Za druhe bych zrusila peceni krabic cukrovi pro ostatni. Nechapu, ze jeste delaji protazene obliceje. Snad alespon nekdy chodi nakupovat a vedi,kolik co stoji. Pohostis je u vas, neni to svatba aby si museli odvazet vysluzku.
A myslim, ze pokud jim reknes vsechno to, cos tu napsala, ze by to snad meli pochopit.
Take byste se mohli v tomto stridat.
Jeden rok Vanoce se vsim vsudy u vas, dalsi rok u jednho z deti a ten dalsi u druheho.
A pomuze ti vubec nekdo s pripravami?
Nechapu, ze dceri neni trapne, aniz by se zeptala, ti klidne oznamit, ze ti da na tyden dite. Tohle bych si teda k moji mamce nedovolila 
Pravdu má kolegyně, nejvíc se nakládá na toho vola, co nejvíc táhne.
Dárky se dají nakoupit v e-shopech (i když možná je už na to pozdě, aby to všechno přišlo) a nebo holt budou peníze v obálce. Kvlůi tomu, že ONI nejsou zvyklí na peníze, se přeci nezblázníš.
Cukroví - pokud chtějí krabici cukroví, tak aŤ se snaží taky. Oč jednodušší by bylo, kdyby každý udělal jeden dva druhy a prostě jste si to proházeli? Proč nemůže dcera napéct dva druhy, tchýně dva druhy, tvoje maminka dva druhy?
A nebo jestli chtějí krabici, tak ať si jí koupí.
Zrovna tak s oslavami. Proč by nemohla návštěva třeba donést salát nebo chlebíčky, nebo umýt nádobí? Nehostíš anglickou královnu, ale vlastní rodinu, tak ať se taky zapojí.... a dvouleté dítě mít na celý týden - nevím, to bych asi taky hodně zvažovala. Jedna věc by bylo mít takhle malé dítě přes noc (třeba na toho Silvestra), ale týden? Míváte vnučku třeba na víkend nebo tak? Nebo si to dcera představuje tak, že vám jí prostě hodí najednou z ničeho nic na celý týden na krk? To nevím, jeslti je mi víc líto tebe, nebo dítěte.
Každopádně, začala bych u dcery. Řekni jí, že si chceš o vánocích odpočinout, že tě unavuje, že pořád děláš pro všechny všechno sama a že bys chtěla, aby na tebe brala taky trochu ohledy. A rovnou na ní přehraj nákup dárků pro vnučku a jejího partnera. A část pečení. Pokud neumí péct, ať nechá vnučku jejímu tatínkovi a přijde na víkend se zúčastnit pečení s tebou - něco se naučí + si z toho můžete udělat dámský víkend. A pokud nebude chtít? No tak asi nepotřebuje vánoční cukroví tak fest a žádné nebude.A věř mi, měli jsme několikery vánoce bez cukroví (např. s nedonošeňátkem čerstvě propuštěným z JIPky jsem měla jiné starosti) - a víš co se stalo? Nic!!! Koupili jsme si dobré balení čokolády a oříšků a bylo to super. Podobně štědrovečerní večeře nemusí být o pěti chodech, upatlej salát a osmaž rybu a hotovo (to byl u nás rok, kdy jsme uvízli o den déle ve sněhové bouři a domů dorazili 24. prosince v půl šesté večer - naštěstí jsem měla hodně věcí v lednici a mrazáku).
A opravdu se řiď heslem, že komu se to nelíbí, smí to příště udělat sám a lépe. A tebe pozvat a budeš to mít bez práce 
