Vánoce, svátky klidu a pohody. To bych ale nesměla být blbá.
.jpg)
V souvislosti se slavením Vánoc často slýchávám radu ve stylu „jaký si to uděláš, takový to máš“. Ani nevíte, jak ráda bych si to udělala po svém a měla Vánoce přesně podle svých představ. Jenže to u nás není tak jednoduché a já už toho začínám mít docela dost.
Při padá mi, že jsem v předvánočním a vánočním období něco jako otrok své rodiny a přemýšlím, do jaké míry si to způsobuju sama a do jaké s tím vlastně nemůžu reálně nic udělat.
Je mi dvaapadesát let, mám dvě dospělé děti, jednou vnouče a na částečnou starost i mé rodiče, kterým už zdraví neslouží tak, jak by mělo. A kromě toho k nám na Vánoce pravidelně jezdí ještě manželova ovdovělá maminka, která vlastně kromě nás nikoho jiného blízkého nemá.
A tak se pro mne předvánoční čas odvíjí několik posledních let podle předem daného scénáře, který nejsem schopná změnit, protože na mne všichni spoléhají. A já si připadám jako štvanec.
Začíná to nakupováním dárků. Ne, že bychom si dávali nějaké drahé dary, ale nějakou drobností se vzájemně potěšíme. A já každoročně nakupuju dárky nejen za sebe, ale i za manžela, za moje rodiče a za tchyni. Všichni mi dají peníze s tím, ať za ně dárky nakoupím, že vím nejlíp, co by komu udělalo radost a oni by koupili nějakou blbost. Navíc pro rodiče je už pohyb po obchodech dost namáhavý. Předloni jsem zkusila tenhle jejich požadavek odstřelit tím, že na takové lítání opravdu nemám kdy a ať tedy dají jako dárek ty peníze a dotyčný si za ně koupí sám, co bude chtít. Udělalo se to tak, ale bylo to pak pod stromečkem hodně rozpačité, na peníze místo dárků nejsme nikdo zvyklý. A tak se opět zavedl osvědčený model – Máňa to oběhá, ona je šikovná.
Cukroví – to je taky kapitola. Pečení mě baví, opravdu. Peču ráda, mám radost, že moje cukroví chutná a je oblíbené. A tak peču doslova jako velkokapacitní cukrárna. Velkou krabici oběma svým dětem, menší našim a tchyni, střední nám. Loni jsem poprvé cítila, že to tak nejde. Nejenom, že to strašně leze do peněz a všichni tu krabici s cukrovím ode mne považují za dárek, ale bylo toho už prostě moc. Asi je to věkem, nevím, nějak už nevydržím, co dřív. Takže ty nastavované noci se na mně docela podepsaly, utahaná jsem byla hodně. Letos jsem řekla, že cukroví nebude, že udělám jen pár kousků pro nás a pro ty, kdo přijdou na návštěvu a okamžitě mi jako odpověď přišly protažené a zklamané obličeje. Takže jsem nakonec stejně vyměkla, a i když toho nebudu péct tolik jako jindy, krabici každému připravím.
Samotné trávení Štědrého dne a svátků, to je poslední hřebíček do mé „rakve“. Na Štědrý den už dopoledne přiveze manžel moje rodiče a jeho maminku, všichni pak společně večeříme, přičemž zůstávají až do druhého dne na sváteční oběd, na který přijdou obě naše děti se svými partnery a teď už i s vnučkou, které jsou dva roky. Popisovat ten kolotoč s přípravou svátečních jídel a s úlohou hostitelky asi nemá smysl, určitě si to dokážete představit.
Když je za námi konečně Štědrý den a první svátek a všichni zase odjedou a já uklidím, doslova padnu za vlast a ten druhý sváteční den nedělám nic. Plácnu sebou k televizi, koukám na pohádky a k jídlu konzumujeme zbytky z předchozího dne. To je pro mne ten nejhezčí den z celých Vánoc. Ne ten, kdy se sejde celá rodina a všichni jsme pospolu, což by mělo asi být to nejkrásnější, ale ten, kdy mám všechny z dosahu, a nikdo po mě nic nechce. Stydím se za to, že to takto cítím, ale nemůžu si pomoci.
No a teď bych měla přijít i o tuhle svojí jedinou vánoční pohodu. Dcera se mě zeptala, zda mám mezi svátky dovolenou a já neprozřetelně řekla, že ano. A ona, aniž by se mě zeptala, jestli nemáme sami nějaké plány, zcela automaticky prohlásila, že to je fajn, že jim kamarádi nabídli strávit Silvestra na Šumavě na jejich chalupě, prý pojedou už na druhý svátek a těch pár dní si užijí lyžovačku. A že nám tady nechá malou Adélku (vnučka) rovnou už od toho prvního svátku, kdy přijdou na oběd, aby se pak stihli v klidu sbalit. A přijedou si pro ni na Nový rok odpoledne.
A já teď nevím. Vnučka je moje zlatíčko, moc ji miluju, ale je to dvouleté neposedné batole, stačí mi, když ji občas mám na půl dne nebo na celý den a jsem z ní utahaná. Neumím si představit mít ji tady celý týden, navíc po tom mém předvánočním zápřahu. Vlastně bych neměla šanci si vůbec odpočinout, což jsem měla v plánu. Dceři jsem řekla, že s tím hlídáním zatím nevím, koukala na mě trochu nevěřícně a prý jí mám dát co nejdřív vědět, aby si mohli udělat plán.
A teď mi řekněte. Jsem blbá? Jsem tak hodná a obětavá, že to hraničí se zdravým rozumem? Víte, co mi řekla moje kolegyně a kamarádka v jedné osobě? „Že se na to nevyprdneš, sama lítáš kolem všech, zajišťuješ jim hezké Vánoce s veškerým komfortem. A kdo připraví co tobě, kromě hromady špinavého nádobí? Nikdo nic. Nebuď blbá, všem letos suše oznam, že rušíš Vánoce a udělej je jen takové, jak bys chtěla ty sama, bez ohledu na všechny ostatní.“
V hloubi duše vím, že má pravdu. Jenže mám asi problém s tím vzepřením se, oznámit rodině najednou, že všechno bude jinak, než na co byli zvyklí. Jenže pravda je, že kdybych si odpustila ten předvánoční a vánoční kolotoč, mohla bych si pak asi v klidu užívat to hlídání vnučky, protože bych nebyla utahaná.
Omlouvám se za román, jestli jste dočetli až sem, prosím, řekněte mi váš názor a taky jak to máte o Vánocích v rámci vaší rodiny zařízeno vy?
3.12.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vánoce, svátky klidu a pohody. To bych ale nesměla být blbá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tak ohledně nakupování dárků vidím řešení úplně jednoduše. Dát každému peníze už před Vánoci, ať si koupí, co chce a potřebuje, odevzdá dárek, dárce jej jen zabalí a pak ho najde pod stromkem. To jako 30tileté děti potřebují být překvapené nebo co? My to takto aplikujeme roky a všichni jsme spokojení.
Ohledně vaření pro všechny je řešení taky jednoduché = nezvat je. Na rovinu říct, že vás to zmáhá a že si chcete o svátcích odpočinout a taky užít pohodu. A nebo pozvat, ale ať přijdou o dvě hodiny dřív, aby vám pomohli vařit.
Kdyby aspoň všichni ti nevěřící, co tady tak vehementně slaví vánoce, dodržovali aspoň to, co se tradovalo za minulého režimu: "Vánoce - svátky klidu a míru." 
To by úplně stačilo 
kareta: Paráda Modlení, povinná půlnoční, místo sladkostí ovoce..... to by se najednou vidělo, co pro ně vánoce ve skutečnosti znamenají a jestli vůbec ví, proč jsou 
To by asi bylo udivených pohledů, co to má znamenat, vždyť vánoce jsou přece o obžerství, hromadách dárků, válení, chlastu a obsakování od maminky
Je pro mě nepochopitelné, co si z těhle svátků většina lidí dokázala udělat. Naše rodina pobožná není, vánoce se nám líbí jen proto, že je volno (jiný důvod to nemá), ale když to tak vidím okolo, vlastně je úplně nechtěně uctíváme víc než všichni ti šílenci, co se kolem nich můžou strhat a nechají na nich nejen síly, ale i úspory. Ale oni taky nebudou z valné většiny věřící, pravda. Pro ně je to svátek konzumu 
Jsem blbá? Jsem tak hodná a obětavá, že to hraničí se zdravým rozumem..........
ano, odpověla jsi si správně. Jsem o dva roky starší a chápu tě ani nevíš jak. Rodinu jsi si pěkně rozmazlila.Kdybych dovolila mladým všechny jejich přání, tak by mi brzo skákali po hlavě.
1234-5: lehni si do postele a nedelej to. Pak jim to treba dojde.
1234-5: Máš recht,já tedy si nemůžu naříkat,ale docela se těším,jak se se synem navečeříme,on pokluše do práce a já zalezu se psem k televizi.Návštěvy dětí jsem odmítla,nebudu se nikam harcovat.Ale docela se bavím představou Marie,jak sedí zasádrovaná a všichni se strašně diví,že vánoce nebudou jak jsou zvyklí.Je to samozřejmě blbost,ale představa je to pěkná.Řekla bych,že jediné řešení je říct to všem na plno,žádná otročina,každý něco udělá,postará se o své a nebo stávka.A dodržet to,nepřistoupit na žádné vyčítky a citové vydíraní.Ať se mnou třeba dva tři roky nemluví.
1234-5: Braň se ! Zdraví (zřejmě nic-moc) máš jen jedno. Ať se mladí postarají.
Moje sestra nedokázala dětem odříct jejich oslavy ve svém domě (pochopitelně s plným servisem), ačkoli se dost bránila. Bojovala dlouho s rakovinou slinivky, ale nikdo z dětí to nebral vážně, protože "máma přece vždycky vytvořila tu báječnou atmosféru". Vánoce ještě zvládla a začátkem dubna umřela.
To bylo divení !
.JPG){kind=avatar}
1234-5: Nerozumím ti. Ty jsi po operaci, nikdo z tvých dětí nebo vnuků tě nepozval k sobě na Štědrý den a ještě se sami pozvali k tobě? A ty je pustíš do bytu? To já bych tedy ani omylem. Vlastně už předloni si dcera plánovala, že až bude mít větší byt, tak budeme na Štědrý večer zvaní k ní, protože tak se jí Vánoce líbily nejvíc, co nejvíc lidí u stolu a stromečku. Uvidíme, až bude mít ten byt
.jpg)
tornado-lou: 
píšeš - že starouškům bude tak nejmíň 70, spíš 75. tam už se asi neda moc počítat s tím, že by nějak moc přispěli prací - - no a vidíš, po mě se to chce beze změn a nesmím ani pípnout, že bych je přišla navštívit -- jo pípnout ano, ale pozvání se nekoná - a můj věk ? 69 a jsem po těžké operaci ... takže letos hodím bobek, co bude bude a nebudu si z toho dělat vrásky ... mmch počet dospělých strávníků 9 + 2 malý kousky z těch 9 jsou 3 puboši a ty něco sežerou ....
mam-ča: Proč dospělým? Dětem se to má říkat od chvíle, kdy jsou schopny určitou činnost zvládnout. Aby to braly jako samozřejmost, že něco je na nich , ne jakože rodičům dělají milost.
U nás každý dělá něco, obvykle to, co nejlíp zvládá nebo o co nejvíc stojí. A pokud má někdo nějaké připomínky nebo požadavek navíc,obratem to dostane za úkol a může se rozhodnout, jestli je to pro něj natolik důležité, že to udělá nebo se bez toho obejde.
Moje maminka napeče cukroví a přiveze, je to její dárek pro nás, co taky pořád kupovat.
Druhá babička umí určité druhy cukroví žádané manželem a mládeží, takže se domluví a na pár odpolední k ní naklušou (bydlí kousek od nás), válí těsto, vykrajují perníčky, zdobí. Za to si můžou část odnést.
Bramborový salát miluje syna vyžaduje ho několik kilo, takže od chvíle, kdy to zvládl, tj. tak od 12 let byla přenechána výroba jemu, obvykle si na to najímá ještě mladší sestru.
Manžel shání a upevňuje stromeček, děti zdobí.
Dárky nakupuju většinou já, to mě baví, balíme s manželem.
Kapra kuchám já neb si na to nikdo jiný netroufá, smaží manžel, jelikož to umí líp.
Úklid nijak nehrotíme, však se Ježíšek narodil ve chlívě, takže by se z naleštěného bytu jen cítil nesvůj.
Nákupy potravin děláme rozumné , s manželem, já chci mít přehled a on mi galantně pomůže to přemístit domů a dohlíží, aby se něco důležitého nezapomnělo.
Ale hlavně, pamatuju si, že jsme doma všichni kmitali a pak se vyčerpaně zřítili u stromečku, nic příjemného to nebylo. Takže jsem se zařekla, že u nás to bude jinak, i kdyby holt něco nebylo zajištěno. Nejdůležitější je klid, pohoda, hezká atmosféra, všechno ostatní se dá nějak uzpůsobit, případně i oželet.
mam-ča: a prave proto by me velice zajimalo, jestli se treba Marie nedocka podobne odpovedi. Fakt by se mi libilo, kdyby nam tu neco takoveho pristi tyden napsala.
tornado-lou: 14:02 Přesně. Rodič padá na hubu a dospělé děti vůbec nic netuší. Možná by radši slavily celé Vánoce samy a u rodičů se zastavily jedno odpoledne na předání dárků, na kávu a kus řeči 
Pokud jsou ovšem v rodině malé děti, tak tam se ještě "hraje na Ježíška", se stromečkem, jesličkami a dárečky. Ale zase tomu dítěti je úplně šumák, jestli má k obědu řízek nebo krupicovou kaši.
kareta: na vymrzle chate je zasadni svarak. Nebo grog. 
ach boze, jediny cas v roce kdy se muze beztrestne chlastat a ja zase nemuzu
Vikina: dobrej nápad a ahojky
