Vánoce, svátky klidu a pohody. To bych ale nesměla být blbá.
.jpg)
V souvislosti se slavením Vánoc často slýchávám radu ve stylu „jaký si to uděláš, takový to máš“. Ani nevíte, jak ráda bych si to udělala po svém a měla Vánoce přesně podle svých představ. Jenže to u nás není tak jednoduché a já už toho začínám mít docela dost.
Při padá mi, že jsem v předvánočním a vánočním období něco jako otrok své rodiny a přemýšlím, do jaké míry si to způsobuju sama a do jaké s tím vlastně nemůžu reálně nic udělat.
Je mi dvaapadesát let, mám dvě dospělé děti, jednou vnouče a na částečnou starost i mé rodiče, kterým už zdraví neslouží tak, jak by mělo. A kromě toho k nám na Vánoce pravidelně jezdí ještě manželova ovdovělá maminka, která vlastně kromě nás nikoho jiného blízkého nemá.
A tak se pro mne předvánoční čas odvíjí několik posledních let podle předem daného scénáře, který nejsem schopná změnit, protože na mne všichni spoléhají. A já si připadám jako štvanec.
Začíná to nakupováním dárků. Ne, že bychom si dávali nějaké drahé dary, ale nějakou drobností se vzájemně potěšíme. A já každoročně nakupuju dárky nejen za sebe, ale i za manžela, za moje rodiče a za tchyni. Všichni mi dají peníze s tím, ať za ně dárky nakoupím, že vím nejlíp, co by komu udělalo radost a oni by koupili nějakou blbost. Navíc pro rodiče je už pohyb po obchodech dost namáhavý. Předloni jsem zkusila tenhle jejich požadavek odstřelit tím, že na takové lítání opravdu nemám kdy a ať tedy dají jako dárek ty peníze a dotyčný si za ně koupí sám, co bude chtít. Udělalo se to tak, ale bylo to pak pod stromečkem hodně rozpačité, na peníze místo dárků nejsme nikdo zvyklý. A tak se opět zavedl osvědčený model – Máňa to oběhá, ona je šikovná.
Cukroví – to je taky kapitola. Pečení mě baví, opravdu. Peču ráda, mám radost, že moje cukroví chutná a je oblíbené. A tak peču doslova jako velkokapacitní cukrárna. Velkou krabici oběma svým dětem, menší našim a tchyni, střední nám. Loni jsem poprvé cítila, že to tak nejde. Nejenom, že to strašně leze do peněz a všichni tu krabici s cukrovím ode mne považují za dárek, ale bylo toho už prostě moc. Asi je to věkem, nevím, nějak už nevydržím, co dřív. Takže ty nastavované noci se na mně docela podepsaly, utahaná jsem byla hodně. Letos jsem řekla, že cukroví nebude, že udělám jen pár kousků pro nás a pro ty, kdo přijdou na návštěvu a okamžitě mi jako odpověď přišly protažené a zklamané obličeje. Takže jsem nakonec stejně vyměkla, a i když toho nebudu péct tolik jako jindy, krabici každému připravím.
Samotné trávení Štědrého dne a svátků, to je poslední hřebíček do mé „rakve“. Na Štědrý den už dopoledne přiveze manžel moje rodiče a jeho maminku, všichni pak společně večeříme, přičemž zůstávají až do druhého dne na sváteční oběd, na který přijdou obě naše děti se svými partnery a teď už i s vnučkou, které jsou dva roky. Popisovat ten kolotoč s přípravou svátečních jídel a s úlohou hostitelky asi nemá smysl, určitě si to dokážete představit.
Když je za námi konečně Štědrý den a první svátek a všichni zase odjedou a já uklidím, doslova padnu za vlast a ten druhý sváteční den nedělám nic. Plácnu sebou k televizi, koukám na pohádky a k jídlu konzumujeme zbytky z předchozího dne. To je pro mne ten nejhezčí den z celých Vánoc. Ne ten, kdy se sejde celá rodina a všichni jsme pospolu, což by mělo asi být to nejkrásnější, ale ten, kdy mám všechny z dosahu, a nikdo po mě nic nechce. Stydím se za to, že to takto cítím, ale nemůžu si pomoci.
No a teď bych měla přijít i o tuhle svojí jedinou vánoční pohodu. Dcera se mě zeptala, zda mám mezi svátky dovolenou a já neprozřetelně řekla, že ano. A ona, aniž by se mě zeptala, jestli nemáme sami nějaké plány, zcela automaticky prohlásila, že to je fajn, že jim kamarádi nabídli strávit Silvestra na Šumavě na jejich chalupě, prý pojedou už na druhý svátek a těch pár dní si užijí lyžovačku. A že nám tady nechá malou Adélku (vnučka) rovnou už od toho prvního svátku, kdy přijdou na oběd, aby se pak stihli v klidu sbalit. A přijedou si pro ni na Nový rok odpoledne.
A já teď nevím. Vnučka je moje zlatíčko, moc ji miluju, ale je to dvouleté neposedné batole, stačí mi, když ji občas mám na půl dne nebo na celý den a jsem z ní utahaná. Neumím si představit mít ji tady celý týden, navíc po tom mém předvánočním zápřahu. Vlastně bych neměla šanci si vůbec odpočinout, což jsem měla v plánu. Dceři jsem řekla, že s tím hlídáním zatím nevím, koukala na mě trochu nevěřícně a prý jí mám dát co nejdřív vědět, aby si mohli udělat plán.
A teď mi řekněte. Jsem blbá? Jsem tak hodná a obětavá, že to hraničí se zdravým rozumem? Víte, co mi řekla moje kolegyně a kamarádka v jedné osobě? „Že se na to nevyprdneš, sama lítáš kolem všech, zajišťuješ jim hezké Vánoce s veškerým komfortem. A kdo připraví co tobě, kromě hromady špinavého nádobí? Nikdo nic. Nebuď blbá, všem letos suše oznam, že rušíš Vánoce a udělej je jen takové, jak bys chtěla ty sama, bez ohledu na všechny ostatní.“
V hloubi duše vím, že má pravdu. Jenže mám asi problém s tím vzepřením se, oznámit rodině najednou, že všechno bude jinak, než na co byli zvyklí. Jenže pravda je, že kdybych si odpustila ten předvánoční a vánoční kolotoč, mohla bych si pak asi v klidu užívat to hlídání vnučky, protože bych nebyla utahaná.
Omlouvám se za román, jestli jste dočetli až sem, prosím, řekněte mi váš názor a taky jak to máte o Vánocích v rámci vaší rodiny zařízeno vy?
3.12.2013 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 73 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Vánoce, svátky klidu a pohody. To bych ale nesměla být blbá.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Se mi při tom čtení udělalo normálně mdlo
...jo Marie,jaký si to uděláš,takový to máš
...něco podobnýho byla moje mamča,všechno stíhala jako superman,s ničím nechtěla pomoct,zvládala to levou zadní než se jí přehoupla pět a padesátka a najednou jsme samy se segrou viděly,že už je toho na ní moc¨a začaly jí pomáhat-bez diskusí-jenomže my máme s mamčou krásnej vztah,jsme hodně na sebe vázaný,takže na ní hned poznáme,když neni v pohodě a tady k tomu by nedošlo,takže¨si myslim,že u vás Marie vaše vztahy s dětma nejsou až tak ideální,pokud dcera ještě dělá huby,když si ,,dovolíš,, říct,že tě zmáhá pečení,nebo snad týdení hlídání dvouleté vnučky-nezlob se na mě,ale to je čistá vychcanost a tvoje blbost,že si takhle necháš s prominutím srát na hlavu...koukej s tím něco udělat i za cenu,že se půlka rodiny urazí,však oni to rozdýchají a ty budeš mít snad konečně klidný Vánoce,to bych ti ze srdce přála
nagy: 
vidíš, hned dva bezva tipy pro Marii. Peníze (pokud rodiče jinak nedají) rozdat, a každý ať si něco koupí a dám pod stromeček sám, a mezi svátky odjet na wellnes
pardon, nějaká chyba a mám to tu dvakrát...
jo, jsem ještě chtěla napsat, peníze, které mi dá mamka na dárky rozdám ještě před Vánoci s tím, že si každý koupí co chce a mamce nahlásí co to bylo, případně dá pod stromeček
to vypadá, jako bych to napsala já..., ale už jsem to omezila, dřív to vypadalo přesně jak píše Marie, až na tu vnučku a cukroví.. na štědrý den celá rodina včetně mojí rozvedené maminky a ovdovělé tchýně, druhý den i s bratrem a jeho dvěma dětmi... no, ten pak odvezl moji maminku a my celá rodina zase vezli tchýni na barák a zůstávali tam, doma zbyl jen čurbes
teď když byla tchýně u nás, tak moje vánoce už nebyli ani mezi svátky, letos budeme u večeře 4, potom odjíždíme s manželem na welnes mezi svátky.... že bych konečně měla Vánoce
to vypadá, jako bych to napsala já..., ale už jsem to omezila, dřív to vypadalo přesně jak píše Marie, až na tu vnučku a cukroví.. na štědrý den celá rodina včetně mojí rozvedené maminky a ovdovělé tchýně, druhý den i s bratrem a jeho dvěma dětmi... no, ten pak odvezl moji maminku a my celá rodina zase vezli tchýni na barák a zůstávali tam, doma zbyl jen čurbes teď když byla tchýně u nás, tak moje vánoce už nebyli ani mezi svátky, letos budeme u večeře 4, potom odjíždíme s manželem na welnes mezi svátky.... že bych konečně měla Vánoce
Linda: tu tradici s psaním Ježíškovi u nás máme taky. Ať už dopisem nebo mailem. A ta nejmladší mi zaškrtá někde v katalogách, co všechno by chtěla - akorát to pak musím zredukovat na únosnou míru
.jpg)
Jeste jsem zapomela darky .... uznavam ze tvoji rodice a tchyne uz asi po obchodech nebehaji. Me se libi mistni tradice kdy si kazdy napise "dopis jeziskovi" co si preje ( i dospelaci) a tak 1) vim co koupit a 2) 90% toho objednam po internetu. To bys jeste stihla, normalni dodaci lhuta je i ted pred vanoci 4-5 prac. dnu. Moje deti maji jeste vymakanejsi system .... napisou svuj dopis a prilozi k nemu i internetove adresy, kde danou vec videli a poslou mi to mailem a ja jenom odklikavam co jim z toho koupim a kdy maji smulu 
A vubec co je spatnyho na penezich a koupit si za to co kazdy chce, navic v lednovych vyprodejich za polovicku - to je zhodnoceni penez. A kdyz se jim nelibi obalky, tak vzdycky se daji vyrobit ci koupit ruzne krabicky apod a penize dat do nic ha zabalit jako darek.
jsem rada ze nejsem takovy vul sama, i kdyz u nas je to o necem jinym
Evidentne nedokazes rici ne a kdyby nahodou se ti to povedlo tak budes za cernou ovci a to taky nedokazes. Takze ja bych zapojila rodinu. Sice oznamit jim to po prvnim adventu je dost pozde, ale zkus to.
Dceram: chcete cukrovi ok prijedte v sobotu, privezte to a to a spolecne napeceme. Chlapi at zustanou doma, vnucku muze jeji tatinek jeden den taky pohlidat. Pokud nechteji, nemuzou, maji leve ruce a co ja vim tak holt cukrovi letos nebude a napec sama jenom pro vas dva. Kdyz dorazi rodice na stedry den - kolik jim je, odhaduji tak 75-80 roku. At pomuzou treba, malickostma, ale sorry oloupat brambory na salat jde i v sede v 90 letech. Ty odrovnat nemuzes tak je zapoj, babci budou rady uzitecny . A stejne 25. kdyz se sejde rodina. Netusim co tradicne jite, ale nelze neco udelat predem a vrazit do mrazaku a pak jenom ohrat (aspon neco, treba zeli, kazda malickost pomuze). A opet zapojit vsechny. Jen at prijedou o 2 hodiny drive a pomuzou s vyvarovnou a naslednym nadobim. Vsak ty si muzes taky sednout zatimco nekdo z rodiny bude nakladat mycku ci pujde s odpadkama. A ze holt vysledek bude mozna trosku jinaci (nekdo ochoti jinak apod) to je holt vysledek delene prace.
Nejsi spasitelem planety a mas jenom jedny ruce. Takze oznam rodine. ze bud se zapoji a pomuzou se vsim a nebo budou vanoce ode dneska jinak nez jsou zvykli. Mas jenom jedno zdravi a nakonec ti stejne reknou "a proc jsi to mami delala?"
A k vnucce .... ona nema druhe prarodice, kteri ji cele vanoce neuvidi? Navrhla bych ze si ji vezmes treba na 3 dny a pak odvezes k druhym prarodicum na zbytek dovolene. V mych ocich je dite povinnosti rodicu a jen at si ji vezmou s sebou na hory, ve 2 letech by z toho uz mela spravnou jundu a rozhodne je to zdravejsi nez ve meste.
PS. mam kolegyni s 3 dospelymi detmi a 7 vnoucaty. Tradicne jeden rok jsou vsichni i ni na vanoce a druhy rok je kazdy potomek se svoji rodinou u partnerovych rodicu. Takze kolegyne ma tento kolotoc "jenom" obrok .... zkus neco takovyho navrhnout na pristi rok
habaděj: Jsi úžasný. Dobrá organizace je základ. Máš jedničku. A určitě i milující a neuštvanou manželku.
orinka: To víš že jo - začal jsem nenávidět vánoční atmosféru už týden předem a skro i svoji ženu. Byly hádky, jen na nože nedošlo.
A podívej jakoj je klídek a kupodivu všem se to líbí a všichni mají radost že něco udělal a ostatní mu děkují a chválí ho. Jó organizace je moje.
Dejte mi lidi, já nadělám práce......
Milá Marie, při čtení článku mě úplně polilo horko při představě, že bych tohle všechno musela absolvovat já. Už jen ty dárky - co je to za dárek, když někomu vrazím peníze, aby ho vybral a koupil za mě? Tohle bych odbourala jako první. A potom další změny. Ale jak píše Kawa, pěkně postupně, aby to nebyl pro ostatní zas až takový šok, protože úplně se šprajcnout, na to předpokládám náturu nemáš. Prostě říct, že už tě to zmáhá, a že toho cukroví bude míň, a ať mladí taky přispějou. I když to vlastně píšeš, že letos toho tolik nebude, tak jen tak dál.
Se starými rodiči, kteří jsou zvyklí u vás trávit Štědrý den, asi nic nenaděláš, když jste si to tak zavedli. U nás ale každý tráví Štědrý den doma a navštěvujeme se až o svátcích, úplně to stačí. A taky nejraději mám den, kdy nic nemusím, jen dojídat zbytky a koukat na pohádky:-)
To hlídání dvouletého dítěte je kapitola sama pro sebe. Sama vím, jak je to s takovým dítětem náročné, stačí dva dny a člověk toho má až nad hlavu. To klidně dceři řekni, že na takovou dobu se na to necítíš. Tak holt nepojedou hned na druhý svátek, ale třebas jen na pár dní. Mají malé dítě, nedá se nic dělat. Chápu tě, že se těžko odmítá, když všichni doteď byli zvyklí, že máma je tu pro ně, ale nikdo jiný jim oči neotevře. Pozvolna, ale důsledně. Přeju klidné svátky
habaděj:
Tak to má být...super!!!
Dvacátého si nech zasádrovat pravou ruku a kdo chce vaše pravé Vánoce, může ti přijet pomoci. Usadíš se do křesla a budeš koordinovat pracanty. Možná by stačila i ortéza. Anebo kombinace pravé ruky a levé nohy.
Marie, jsi až moc hodná a neumíš říct ne.
Souhlasím s radami níže. Postupně práci rozdělit mezi ostatní zúčastněné podle jejich možností.
U nás máme takhle pěkně vypečenou švagrovou a hrozně hodnou tchýni. Bydlíme s tchány v domečku. S tchýní se dopředu domlouváme, která co napeče a pak je cukroví společně ve sklepě a každý bere, co chce. Jenže na celé svátky jezdí ke tchýni švagrová s dětma. Na předchozím úklidu ani přípravách nehne prstem, vaření taky obstarávají tcháni (my jsme samostatná jednotka) a oni tu mají full servis včetně hlídání dětí. Už mě to štve, ale nechtěla jsem dělat rozbroje v rodině. Přesto jsem se letos při plánování cukroví tchýně zeptala, co napeče švagrová. Prý "ona by to se dvěma dětmi těžko zvládala." 
Že my máme taky dvě děti tchýně nějak nepočítá.
Přitom oba tchánovci už mají zdravotní problémy, starají se (na střídačku se sourozenci) o tchýninu nemocnou devadesátiletou maminku. Takže záhul i bez dalších návštěvníků. A tchýně je přesto tak hodná (blbá?), že švagrové hlídá nemocný děcka (od září byli ve školce cca 3 týdny), aby si švagrová náhodou nemusela vzít ošetřovačku. Tchýně jim dokonce před odjezdem švagrovců na dovolenou nasmaží řízky a veze jim je autem 60 km.
Takže Maruško, nebuď blbá, až se jednou z přepracování zhroutíš, tak bude pozdě.
Pamatuj si, že hodná a obětavá rovná se blbá. Vím, jaké to je a že už po padesátce člověk není tak rychlý, pracovitý a stále v kondici. Když jsem hlídávala vnuky, když byli malí, doslova jsem popostrkovala ručičky hodin, aby už byl večer a kluci zalezli do postýlek.
Na Štědrý den u nás byla několikrát dcera s vnuky a manželem z USA a já byla tak utahaná, že jsem sotva lezla.
Prostě to udělej tak, že napečeš jen pro vás dva s manželem, děti ať si koupí nebo napečou, rodiče pozvi jen na Štědrý den a večer je odvezte domů a dovolenou mezi svátky si zařiď tak, aby sis odpočinula. Žádné hlídání, po Novém roce bys šla do práce utahaná jako kotě.
Já se stydím, ale nejlkrásnější vánoce jsme měli, když vnuci byli malí, byli nemocní a nikdo k nám nepřišel. Navařeno a napečeno bylo, my jsme s manželem koukali na pohádky, odpoledne jsme šli na procházku a bylo nám dobře. Druhý svátek jsme nevylezli z pyžama.
