Roky mi zahýbal a já byla slepá a hluchá
.jpg)
Nikdy jsem si nemyslela, že se dostanu do tak těžké a bolestné situace. Vím, že mi nikdo nemůže pomoci, ale třeba mi bude líp, když se ze svého trápení alespoň vypíšu.
Je mi 46 let a příští rok bychom s manželem měli oslavit stříbrnou svatbu. Máme jednoho syna, který se již osamostatnil, před rokem odjel za prací do ciziny a ještě nějakou dobu tam chce zůstat. S mým mužem tedy žijeme sami a já jsem si až dosud myslela, že nám to klape a nic nám nechybí.
Jenže před několika dny jsem zjistila, že je všechno jinak. Že jsem v posledních pěti letech byla úplně slepá a hluchá. Přesně tak dlouho mě totiž manžel podváděl. A já jsem nic netušila.
Má velmi náročné zaměstnání, a tak mi nikdy nebylo podezřelé, že musí být v práci často až do noci, jezdit na několikadenní služební cesty i na víkendová školení a podobně. Nikdy mě nenapadlo nějak žárlit a podezírat ho z něčeho nekalého. Choval se ke mně vždycky pozorně a ohleduplně, i v našem intimním životě bylo všechno v pořádku. Pravda, po dvacetiletém manželství už člověk nečeká nějaký žár a vášeň, ale milovali jsme se tak čtyřikrát do měsíce a já měla zato, že je všechno v pořádku.
Starala jsem se o manželovo pohodlí, snažila se zajistit mu pěkné zázemí. Pracuji jako úřednice s pravidelnou pracovní dobou a nebylo mi zatěžko mít na svých bedrech kompletní péči o domácnost. Možná jsem byla až příliš starostlivá a pečlivá. Čekala jsem do noci, až se vrátí domů, ohřívala mu jídlo a zajímala se, jak se měl. Litovala jsem ho, že je tak vytížený – často i přes víkendy – a skákala kolem něj, jen abych mu trošku ulevila a on si mohl odpočinout. Kdybych já hloupá tehdy tušila, co se za jeho pracovní vytížeností skrývá!
Před několika dny totiž všechno prasklo. Byl to pro mne hrozný šok a otřes. Manžel mi sdělil, že má milenku, a přiznal, že se s ní stýká už pět let. Dnes je jí 34. Nikdy prý na něj nenaléhala, aby se rozvedl, ale teď se změnila situace. Otěhotněla. Samozřejmě s mým mužem. A on se chce zachovat jako fér chlap (alespoň tak mi to řekl) a oženit se s ní. Musí se prý postarat o své dítě a náš syn je již dospělý a samostatný.
Udělalo se mi strašně zle. Najednou se mi zhroutil celý svět, a pocity, které se mě zmocnily, nedokážu ani popsat. Mísily se v nich lítost, vztek, nenávist, obava ze samoty. Musela jsem se jít vyzvracet, jak mi bylo špatně. Uvědomila jsem si, že jsem mu dělala doslova blbce. Posluhovala jsem, pečovala o něj, litovala ho, jak moc musí pracovat, a on hrál roli unaveného, sedřeného chlapa. Přitom si pár minut před návratem domů užíval se svou milenkou!
Nedokážu se vůbec na nic soustředit, mám toho pořád plnou hlavu. Když o tom teď zpětně přemýšlím a vzpomínám si na různé situace, dochází mi, že kdybych byla trošku obezřetnější, určitě jsem to mohla odhalit dřív. Jenže já jsem vždycky nad vším, co jen trochu zavánělo nějakým podezřením, mávla rukou a nechtěla se tím zabývat. Říkala jsem si, že mě pálí dobré bydlo, že mám hodného, pracovitého manžela a co bych chtěla víc.
Jsem tak strašně zklamaná. Myslím, že tohle jsem si nezasloužila. Nechci manželovi bránit v rozvodu a nutit ho, aby se na ni vykašlal, ani aby se mnou byl z donucení. Asi bych s ním už být nechtěla. Nevím. Na jednu stranu mám chuť ho zabít, na druhou ho mám stále velmi ráda a nedokážu si život bez něj představit.
On se chce za každou cenu zachovat jako velký formát, prý mi všechno nechá, byt s celým zařízením. Vezme si jen své osobní věci a knihy a auto.
Nejhorší na tom je, že on strašně chce, abych ho pochopila, pořád mi hučí do hlavy, že mě má stále rád, ale ji že má rád taky. A teď to dítě. Prý musím být rozumná. Ale copak to jde? To mu mám udělat křížek na čelo a říct mu, hlavně ať jsi šťastný a spokojený? Vždyť mi tak ublížil! Navíc s ní chce být už teď o Vánocích. Je to prostě absolutní šok.
Vůbec nevím, jak se mám s touhle situací vyrovnat. Připadá mi, že jsem ztratila posledních pět let života. A nejhorší na tom je, že si připadám opravdu jako blbec. I své nejlepší kamarádce se stydím říct, jak jsem byla hloupá, slepá a hluchá. Dusím to v sobě a mám pocit, že ta bolest mě roztrhne vejpůl. Tak jsem se z toho aspoň vypsala. Já nevím, třeba bude můj příběh poučením pro ostatní ženy. Ale pravda je, že když se ohlédnu zpátky, nevím, co jsem měla udělat jinak. Opravdu ne.
19.12.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 123 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Roky mi zahýbal a já byla slepá a hluchá
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Anahir: souhlas, jestli je takovy format, tak to udelat presne jak pises. Vytriskat z toho co nejvic,a honem zkontrolovat ucty a vypbrat pul kazdeho, aby se pak nedivila.
.jpg)
Naprosto se podepisu pod sallie.
Že je fér? Formát? Ž Tě má rád? To už není ani k smíchu ani k pláči. To jsou jen kecy. Kuj železo dokud je žhavé a dokud trvá pocit jeho viny kterou se snaží skrýt za formátem, férovostí atd.
A chápat ho? proč? aby měl pocit že není takový podrazák? Ani ve snu.
ale bojovat o svůj budoucí život a střechu nad hlavou musíš. On teď chce být formát, ale dlouho to nevydrží. je-li takový kádr, šupejte k právníkovi (platí on, je přece formát) a byt a vše co je v bytě napsat na Tebe. Ošetřit účty. Zajistit výměnu zámku v den, kdy se odstěhuje - to by ses taky mohla denně vracet z práce a vidět jak pomalu všechno mizí.
Já vím ,že máš teď city na hadry, žádnou sílu, ale tím se nenajíš a ani ti to střechu nad hlavou nezajistí. Musíš.
a nestyď se za svou slepotu. Věřila jsi. to je přece ve vztahu normální. A důvěřovat ale prověřovat? to nejde - kdo prověřuje, ten nedůvěřuje.
Člověk si připadá zneužitý a jako blbec. Chápu. ale tak to není. Nejsi stará, ještě můžeš až to přebolí zařídit si nový život i když teď máš pocit že to nikdy nepůjde.
stonozka01: vypadlo mi pismenko. To je jeden vers z Nerudy tusim.
"opustis -li mne, nezahynu" - hezke na tom je, ze druhy vers, co nasleduje je " opustis-li mne, zahynes" 
ne fakt, svyho muze miluju a nemenila bych za nic na svete... ale na druhou stranu, nelze v zivote ocekavat jakoukoli jisstotu.... jiste jsou jen dane a smrt. A nic netrva vecne, ani laska k jedne slecne. Jak rikvala muj tatinek 
Stanik: "Opustí-li mne, nezahynu" - souhlasím, člověk musí být připraven na všechno a nakonec, proč někomu bránit ve "štěstí". Aničko, jak už někdo psal, všechno přebolí. Nedělala bych mu žádné ústupky a snažila bych se z toho vytěžit co nejvíc, abych byla zajištěná. Ve 46 život nekončí, časem zjistíte, že single život má svoje výhody a pak se třeba objeví někdo jiný. Za sebe ještě doušku: kdyby byli zadaní chlapi tabu, ubyla by na světě spousta bolesti.
Nessie: do kamene tesat. Btw. jak se dokaze , ze nekdo neco nedela.
Slepe neduveruju, ale verim mu.. a proste kdyz se rozhodne vymenit me za mladsi, tak co...
chlapa na to, aby me zivil nepotrebuju. S chlapama jsem to mela vzdycky tak , ze "opusti-li mne, nezahynu"
Odmitam chlapa kontrolovat, ale rozhodne kolem nej i prehnane skakat.
Monja:kdepak zpátky,to ani za prase.Akorát že na něj může dojít.Všude chleba o dvou kůrkách....
No pro začátek to chce dobrého advokáta a postarat se o majetek. Pokud milenka čeká dítě a on to s ní táhne už pět let, není moc šancí, že by se chtěl někdy vrátit k manželce, pokud vůbec o jeho návrat autorka stojí. A sliby, že jí všechno nechá si může manžel ještě stokrát rozmyslet. Takže to chce kout železo, dokud on cítí vinu, ta časem odvane a ani on se nebude chtít majetku jen tak vzdát.A pozor na nějaké smlouvy mezi manželi o tom, že on jí všechno nechá psané, bez konzultace s právníkem. Tak to měla známá-vyplatila manželovi peníze za část domu, ovšem ještě v době, kdy manželství trvalo a na základě papíru, co si sepsali oni dva.No dopadlo to tak, že papír byl neplatný a ona manžela vyplácela znovu (taky nevěrníka, který jí přece všechno nechá, protože mu to velí jeho čest.)
Mitrola: Důvěřuj, ale prověřuj?? To si děláš legraci, ne? To pak není podle mě vztah dvou rovnoprávných lidí, dospělých lidí, ale vztah vězně na vycházce a jeho bachaře 
Já teda rozhodně manžela "neprověřuju" ani náhodou a a ni s tím nehodlám nikdy začínat. Co by to taky jako pomohlo??? Když chce někdo zahnout, zahne stejně, ať mu slepě důvěřuješ nebo ho hlídáš jak ostříž na každm kroku a "prověřuješ" zda byl skutečně v práci jak tvrdí nebo na hotelu s milenkou.
A nemůžu ani říct, že bych manželovi slepě důvěřovala - prostě o tom nepřemýšlím.
.jpg)
rozveď se a začni žít.....všechno přebolí
Mitrola: mám známého, který ženě zahýbá celé manželství (cca třicet let) a jejich manželství je idylické a jeho žena za ty leta na to nepřišla. V manželství mu nic nechybí, jen chce víc ženskejch.... 
.jpeg)
sallie - 19.12.2013 1:31
Milá Anno, věř že jsou horší věci na světě. Vím, že tě to teď moc bolí, ale to zahojí čas. Kdybys tady měla svůj účet, napsala bych ti svůj příběh, možná by sis pak řekla, že jsi na tom vlastně dobře. Sem to psát nechci, ale věř mi, může být ještě hůř. Nejsi tak stará, aby sis nemohla zařídit ještě svůj život.
Nevím, jestli by ti nějak pomohlo, kdyby sis víc všímala varovných signálů, možná jen tím, že by odešel dřív. Přece si nemyslíš, že lze někoho držet násilím, jaké to je pak soužití?
A hlídat dospělého člověka? proč?
Vzchop se, aby sis neuhnala ještě nějaké zdravotní potíže, odchodem jednoho chlapa, život nekončí
.gif)
Anno, já nevím co Ti poradit. Je mi to strašně líto. Ne Tvém místě bych pro manžela, milenku a dítě neměla vůbec pochopení.
Ale stud bych hodila za hlavu, šla bych se vyplakat na rameno nejlepší kamarádce a zpila se do němoty.
Pak by podala žádost o rozvod.
orinka: souhlasím, ať o rozvod žádá on, opravdu to stojí dost peněz, ale a6 odejde z bytu, vyměnit zámky, aby neměl možnost si neustále docházet pro něco zapomenutého. Ono to bude i pro něj náročné, ten velký formát mu dlouho nevydrží, nová manželka o tolik mladší a malé dítě budou vyžadovat takový servis, jaký míval doma jenom sám pro sebe. To tak někdy je, že chlap začne hledat ztracené mládí a tvrdí, že žena to musí pochopit, protože on si to zaslouží.
.jpg)
emchira: tomu moc nevěřím, ale i kdyby, myslíš, že by ho Anna vzala zpět ?