Roky mi zahýbal a já byla slepá a hluchá
.jpg)
Nikdy jsem si nemyslela, že se dostanu do tak těžké a bolestné situace. Vím, že mi nikdo nemůže pomoci, ale třeba mi bude líp, když se ze svého trápení alespoň vypíšu.
Je mi 46 let a příští rok bychom s manželem měli oslavit stříbrnou svatbu. Máme jednoho syna, který se již osamostatnil, před rokem odjel za prací do ciziny a ještě nějakou dobu tam chce zůstat. S mým mužem tedy žijeme sami a já jsem si až dosud myslela, že nám to klape a nic nám nechybí.
Jenže před několika dny jsem zjistila, že je všechno jinak. Že jsem v posledních pěti letech byla úplně slepá a hluchá. Přesně tak dlouho mě totiž manžel podváděl. A já jsem nic netušila.
Má velmi náročné zaměstnání, a tak mi nikdy nebylo podezřelé, že musí být v práci často až do noci, jezdit na několikadenní služební cesty i na víkendová školení a podobně. Nikdy mě nenapadlo nějak žárlit a podezírat ho z něčeho nekalého. Choval se ke mně vždycky pozorně a ohleduplně, i v našem intimním životě bylo všechno v pořádku. Pravda, po dvacetiletém manželství už člověk nečeká nějaký žár a vášeň, ale milovali jsme se tak čtyřikrát do měsíce a já měla zato, že je všechno v pořádku.
Starala jsem se o manželovo pohodlí, snažila se zajistit mu pěkné zázemí. Pracuji jako úřednice s pravidelnou pracovní dobou a nebylo mi zatěžko mít na svých bedrech kompletní péči o domácnost. Možná jsem byla až příliš starostlivá a pečlivá. Čekala jsem do noci, až se vrátí domů, ohřívala mu jídlo a zajímala se, jak se měl. Litovala jsem ho, že je tak vytížený – často i přes víkendy – a skákala kolem něj, jen abych mu trošku ulevila a on si mohl odpočinout. Kdybych já hloupá tehdy tušila, co se za jeho pracovní vytížeností skrývá!
Před několika dny totiž všechno prasklo. Byl to pro mne hrozný šok a otřes. Manžel mi sdělil, že má milenku, a přiznal, že se s ní stýká už pět let. Dnes je jí 34. Nikdy prý na něj nenaléhala, aby se rozvedl, ale teď se změnila situace. Otěhotněla. Samozřejmě s mým mužem. A on se chce zachovat jako fér chlap (alespoň tak mi to řekl) a oženit se s ní. Musí se prý postarat o své dítě a náš syn je již dospělý a samostatný.
Udělalo se mi strašně zle. Najednou se mi zhroutil celý svět, a pocity, které se mě zmocnily, nedokážu ani popsat. Mísily se v nich lítost, vztek, nenávist, obava ze samoty. Musela jsem se jít vyzvracet, jak mi bylo špatně. Uvědomila jsem si, že jsem mu dělala doslova blbce. Posluhovala jsem, pečovala o něj, litovala ho, jak moc musí pracovat, a on hrál roli unaveného, sedřeného chlapa. Přitom si pár minut před návratem domů užíval se svou milenkou!
Nedokážu se vůbec na nic soustředit, mám toho pořád plnou hlavu. Když o tom teď zpětně přemýšlím a vzpomínám si na různé situace, dochází mi, že kdybych byla trošku obezřetnější, určitě jsem to mohla odhalit dřív. Jenže já jsem vždycky nad vším, co jen trochu zavánělo nějakým podezřením, mávla rukou a nechtěla se tím zabývat. Říkala jsem si, že mě pálí dobré bydlo, že mám hodného, pracovitého manžela a co bych chtěla víc.
Jsem tak strašně zklamaná. Myslím, že tohle jsem si nezasloužila. Nechci manželovi bránit v rozvodu a nutit ho, aby se na ni vykašlal, ani aby se mnou byl z donucení. Asi bych s ním už být nechtěla. Nevím. Na jednu stranu mám chuť ho zabít, na druhou ho mám stále velmi ráda a nedokážu si život bez něj představit.
On se chce za každou cenu zachovat jako velký formát, prý mi všechno nechá, byt s celým zařízením. Vezme si jen své osobní věci a knihy a auto.
Nejhorší na tom je, že on strašně chce, abych ho pochopila, pořád mi hučí do hlavy, že mě má stále rád, ale ji že má rád taky. A teď to dítě. Prý musím být rozumná. Ale copak to jde? To mu mám udělat křížek na čelo a říct mu, hlavně ať jsi šťastný a spokojený? Vždyť mi tak ublížil! Navíc s ní chce být už teď o Vánocích. Je to prostě absolutní šok.
Vůbec nevím, jak se mám s touhle situací vyrovnat. Připadá mi, že jsem ztratila posledních pět let života. A nejhorší na tom je, že si připadám opravdu jako blbec. I své nejlepší kamarádce se stydím říct, jak jsem byla hloupá, slepá a hluchá. Dusím to v sobě a mám pocit, že ta bolest mě roztrhne vejpůl. Tak jsem se z toho aspoň vypsala. Já nevím, třeba bude můj příběh poučením pro ostatní ženy. Ale pravda je, že když se ohlédnu zpátky, nevím, co jsem měla udělat jinak. Opravdu ne.
19.12.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 123 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Roky mi zahýbal a já byla slepá a hluchá
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Vzchop se a za tepla, dokud je zblblej, vyřešte oficiálně majetek ve tvůj prospěch.Včetně odhlášení trvalýho pobytu. Jen ať táhne s holou prdelí .Myslím si, že je jen otázka času, kdy to v nové rodince začne skřípat.
Někteří chlapi jsou hnusní a ty ženy,co klidně chodí se ženatým,jsou ještě hnusnější !!! Manžel si jen myslí,že má Annu rád,ale ve skutečnosti nemá,je to sobec a lhář,mohl se dávno přiznat: co si představoval,že ta milenka s ním bude takto tajně chodit až do smrti a nic ?? Nezbyde nic jiného,než se s tím smířit,plakat a smutnit,rozhodně si nevyčítat co by kdyby....Co se stalo,už nejde odestát.Lze jen myslet na budoucnost,nenechat se oškubat i finančně.Manžel to bude mít také složité,ale dobře mu tak,když ho zřejmě pálilo dobré bydlo a nevážil si jistot a dobrého zázemí !
sallie: lépe ti to nikdo nemůže napsat.
Poradila bych ti to samé, bohužel nevěra je tak nejen krutá a bolestivá, ale častá.
Co možná nejlépe prožité vánoční svátky a Nový rok
sallie: radíš výborně, na rozdíl ode mě jsi konkrétní a všecko, cos napsala, podepisuju i já.
Jako bych to psala sama, až na to, že já jsem teda o úletech věděla a odpouštěla. Odnášela jsem to zdravotně, rostly v tom děti...a já si pořád namlouvala, že bude líp. Ne! Líp bylo, až jsem od něj odešla. Vím teda, jak ti je, je to strašná zrada a podraz a s tím dítětem...když už zahýbat, tak s rozumem, a to on rozhodně nemá. Jestli chceš radu: buď nekompromisní a mysli na budoucnost. Je dobře, že ti nechává zařízení i byt. Nech si to od něj ale napsat na papír. O rozvod zatím nežádej, to stojí peníze. Nech ho jít, ať si to vyžere, něco jiného je mít doma pečující manželku a občas si zaletět za milenkou, něco jiného je být s tou druhou (navíc teď hormonálně rozkývanou) ve dne v noci a slyšet každý její prd. Na Vánoce můžeš být se synem nebo sama a věř, že pevné rozhodnutí ti dodá sílu. Musíš vědět, jak to chceš a asi nechceš zpátky manžela a jeho levobočka na občasné hlídání. Mně aspoň se natolik ulevilo, že jsem po rozchodu (rozvod byl až o rok později) natolik rozkvetla, až mi říkali "reklama na rozvod" - bylo mi plus mínus jako tobě, děti už byly dospělé, a to taky rozhodlo. Nebylo proč to snášet dál.
Nejsem zastáncem takového chování....ale asi vaše manželství nebylo tak idylické jak popisuješ, když měl 5 let milenku, něco mu zřejmě ve vašem vztahu chybělo či vadilo, prostě nějaký ten důvod měl k takovému chování. Ano, měl ti říci co mu vadí či co postrádá a né to řešit takto...zřejmě je slaboch. To že sis 5 let ničeho nevšimla je také divné byť se choval jak říkáš slušně k tobě i s tebou občas spal....ale těžko jste žili tzv. jeden pro druhého a určité signály jsi přehlížela a nevěnovala jim pozornost ono se marně neříká ...Důvěřuj, ale prověřuj....
1) není to tvoje chyba - ty nejsi ta, kdo něco provedl, kdo se zachoval nečestně
2) jsou to kecy v kleci - chce se zachovat jako formát? Tak ať se zachová a sepište to u právníka - protože pokud je byt ve společném vlastnictví, tak ho půlku hravě vysoudí = budeš ho muset buď vyplatit, nebo budete muset byt prodat a ty se odstěhovat někam jinam... takže bych natvrdo chtěla vyřešení majetku, právně a správně a okamžitě.
3) nemá tě rád - to je pubertální kec "budeme kamarádi, jo" - nebudete. Kdyby tě měl rád, tak ti nezahybá, a když už tak by si vzal gumu, aby ti domů nepřitáhnul nějakou chorobu.
4) Fér chlap taky není - zahýbal - na tom nic fér není.
Nenech se "ukecat" těmahle kydama typu "fér chlap" a "mám tě rád" a "velký formát" - to on říká jen proto, aby se udělal trošku lepší, ve skutečnosti provedl děsnou sviňárnu a ty kecy na tom nic nezmění. Chce tě tím jen "obměkčit", abys mu dělala ústupky. Nedělej, nenech se ukecat na žádné "to se vyřeší potom" a "však se dohodneme". Bojuj, jde ti o zbytek života - o to, abys měla střechu nad hlavou a svůj klid.
A nemusíš být rozumná a nemusíš ho chápat. A nebuď rozumná a nechápej - jak říkám - všechno písemně, co nejdřív. A co nejdřív vyměnit zámky, odhlásit trvalé bydliště atd. jestli máte účty se společným přístupem, tak to bych taky okamžitě zrušila - peníze rozdělit na osobní konta a bez přístupu toho druhého - abys nedotovala té druhé vánoce....
Doufám, že máš kam jít na vánoce - a jeslti ne, tak bych odjela třeba za synem, nebo pro mě za mě, třeba na Kanáry nebo někam do tepla...
