Roky mi zahýbal a já byla slepá a hluchá
.jpg)
Nikdy jsem si nemyslela, že se dostanu do tak těžké a bolestné situace. Vím, že mi nikdo nemůže pomoci, ale třeba mi bude líp, když se ze svého trápení alespoň vypíšu.
Je mi 46 let a příští rok bychom s manželem měli oslavit stříbrnou svatbu. Máme jednoho syna, který se již osamostatnil, před rokem odjel za prací do ciziny a ještě nějakou dobu tam chce zůstat. S mým mužem tedy žijeme sami a já jsem si až dosud myslela, že nám to klape a nic nám nechybí.
Jenže před několika dny jsem zjistila, že je všechno jinak. Že jsem v posledních pěti letech byla úplně slepá a hluchá. Přesně tak dlouho mě totiž manžel podváděl. A já jsem nic netušila.
Má velmi náročné zaměstnání, a tak mi nikdy nebylo podezřelé, že musí být v práci často až do noci, jezdit na několikadenní služební cesty i na víkendová školení a podobně. Nikdy mě nenapadlo nějak žárlit a podezírat ho z něčeho nekalého. Choval se ke mně vždycky pozorně a ohleduplně, i v našem intimním životě bylo všechno v pořádku. Pravda, po dvacetiletém manželství už člověk nečeká nějaký žár a vášeň, ale milovali jsme se tak čtyřikrát do měsíce a já měla zato, že je všechno v pořádku.
Starala jsem se o manželovo pohodlí, snažila se zajistit mu pěkné zázemí. Pracuji jako úřednice s pravidelnou pracovní dobou a nebylo mi zatěžko mít na svých bedrech kompletní péči o domácnost. Možná jsem byla až příliš starostlivá a pečlivá. Čekala jsem do noci, až se vrátí domů, ohřívala mu jídlo a zajímala se, jak se měl. Litovala jsem ho, že je tak vytížený – často i přes víkendy – a skákala kolem něj, jen abych mu trošku ulevila a on si mohl odpočinout. Kdybych já hloupá tehdy tušila, co se za jeho pracovní vytížeností skrývá!
Před několika dny totiž všechno prasklo. Byl to pro mne hrozný šok a otřes. Manžel mi sdělil, že má milenku, a přiznal, že se s ní stýká už pět let. Dnes je jí 34. Nikdy prý na něj nenaléhala, aby se rozvedl, ale teď se změnila situace. Otěhotněla. Samozřejmě s mým mužem. A on se chce zachovat jako fér chlap (alespoň tak mi to řekl) a oženit se s ní. Musí se prý postarat o své dítě a náš syn je již dospělý a samostatný.
Udělalo se mi strašně zle. Najednou se mi zhroutil celý svět, a pocity, které se mě zmocnily, nedokážu ani popsat. Mísily se v nich lítost, vztek, nenávist, obava ze samoty. Musela jsem se jít vyzvracet, jak mi bylo špatně. Uvědomila jsem si, že jsem mu dělala doslova blbce. Posluhovala jsem, pečovala o něj, litovala ho, jak moc musí pracovat, a on hrál roli unaveného, sedřeného chlapa. Přitom si pár minut před návratem domů užíval se svou milenkou!
Nedokážu se vůbec na nic soustředit, mám toho pořád plnou hlavu. Když o tom teď zpětně přemýšlím a vzpomínám si na různé situace, dochází mi, že kdybych byla trošku obezřetnější, určitě jsem to mohla odhalit dřív. Jenže já jsem vždycky nad vším, co jen trochu zavánělo nějakým podezřením, mávla rukou a nechtěla se tím zabývat. Říkala jsem si, že mě pálí dobré bydlo, že mám hodného, pracovitého manžela a co bych chtěla víc.
Jsem tak strašně zklamaná. Myslím, že tohle jsem si nezasloužila. Nechci manželovi bránit v rozvodu a nutit ho, aby se na ni vykašlal, ani aby se mnou byl z donucení. Asi bych s ním už být nechtěla. Nevím. Na jednu stranu mám chuť ho zabít, na druhou ho mám stále velmi ráda a nedokážu si život bez něj představit.
On se chce za každou cenu zachovat jako velký formát, prý mi všechno nechá, byt s celým zařízením. Vezme si jen své osobní věci a knihy a auto.
Nejhorší na tom je, že on strašně chce, abych ho pochopila, pořád mi hučí do hlavy, že mě má stále rád, ale ji že má rád taky. A teď to dítě. Prý musím být rozumná. Ale copak to jde? To mu mám udělat křížek na čelo a říct mu, hlavně ať jsi šťastný a spokojený? Vždyť mi tak ublížil! Navíc s ní chce být už teď o Vánocích. Je to prostě absolutní šok.
Vůbec nevím, jak se mám s touhle situací vyrovnat. Připadá mi, že jsem ztratila posledních pět let života. A nejhorší na tom je, že si připadám opravdu jako blbec. I své nejlepší kamarádce se stydím říct, jak jsem byla hloupá, slepá a hluchá. Dusím to v sobě a mám pocit, že ta bolest mě roztrhne vejpůl. Tak jsem se z toho aspoň vypsala. Já nevím, třeba bude můj příběh poučením pro ostatní ženy. Ale pravda je, že když se ohlédnu zpátky, nevím, co jsem měla udělat jinak. Opravdu ne.
19.12.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 123 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,8/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Roky mi zahýbal a já byla slepá a hluchá
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
kareta: já jsem četla článek, ona tam píše
On se chce za každou cenu zachovat jako velký formát, prý mi všechno nechá, byt s celým zařízením. Vezme si jen své osobní věci a knihy a auto.
proto o tom píšu, ne?
Jo a ještě dvě z těch dětí (ty nejmladší) se s tátovou zradou dodneška nesrovnaly (nebo je to možná už jen zažitý zvyk, nevím) a kdykoliv se s milenkou, co ho odvedla od rodiny, vidí, titulují ji jako "ta běhna", "štětka, co nám sebrala tátu" - a to fakt klidně i před ní, je to dost nechutné. Nesnesla bych to. V jednání z očí do očí s ní jednají s obrovským despektem.
Ono je to jiné, než když se manželé rozvedou, protože si například už nerozuměli nebo manželství vyčpělo nebo cokoliv, a po rozvodu si najdou někoho jiného. Je to hodně jiné, než když se chlap sebere uprostřed rodinné večeře a odebere se k milence, s tím nikdo nenadělá nic 
kareta: V příbuzenstvu máme případ, kdy "vyčuraná milenka odvedla bohatého manžela chudince", ale stejně je to pro ni ze všech směrů jedině nevýhodné (pro tu milenku, dneska už tedy dlouholetou partnerku). Sice žije s ní, ale finančně a často i duchem a časově je pořád s bývalou rodinou. Většinu peněz dává svým dětem (což je naprosto pochopitelné a v pořádku) a jelikož má čtyři, fakt mu toho zas tak moc nezbyde 
Kromě toho něco vyplácí i své exmanželce, protože se tak dohodli. Navíc přiskočí pokaždé, kdy ona cokoliv potřebuje, a stejně tak děti. Svátky tráví taky s dětmi. S "milenkou" je na štědrý den odpoledne, pak se spakuje a na zbytek vánoc jede za dětmi. Oni jsou jeho rodina, ona je pořád ta milenka, i když jsou spolu už asi deset let. Nezměnilo se nic. Ona zůstane navždycky na vedlejší koleji a co víc, kdyby se s ním cokoliv stalo, ona neuvidí nic - všecko půjde jeho dětem, protože se nikdy nevzali (nechtěl).
Pro mě je to naprosto odstrašující příklad, proč si s ženáčem nikdy nezačít . Být až několikátá v pořadí by mě nebavilo. Stejně, i když si tu milenku někteří chlapi vezmou, ta první rodina je tam navždycky. Děti jsou vlastní krev, ta se smazat nedá a vždycky budou první, v těhle případech navíc ukřivděné, že tatínek opustil jejich maminku a tatínek se pak často snaží vykoupit a znovu si získat jejich náklonnost penězi a dary, což vídám kolem sebe hodně často. Děkuji, nechci
.jpg)
A to, že tu Kawa napsala pohled z druhé strany, je také 
. Když jim to tak vyhovuje 
. Nesoudím druhé a jejich chování. Já bych na to taky neměla, ale někdy si tak říkám, že by mě milenec snad ani nevadil (čistě hypoteticky). Znám případ, kdy chlap je přes týden se svou ženou, kde se nakonec nerozvedli po provalení se nevěry s tou, ke které ted na víkend jezdí bydlet. Ona o té situaci mluví takto: My ho máme s Jarkou ve střídavé péči 
.
Moje rada by asi byla tato: vyvztekej se, vybreč se, vytruchli se, mezitím se rychle pojisti s majetkem, pak udělej tlustou čáru a vykroč do nového života! Co už ted s ním, s hadem jedním, ale dostane, co chtěl. Nakonec, život je spravedlivej, jak čas bolest odnese, uvidíš, že se karty obrátí, ale to už bude čistě jeho věc. Pokud tedy nejsi ta domácí slepička, co si sedí jen na svých vajíčkách 
. ber to zkrátka tak, že jedna životní kapitola pro tebe skončila a začíná druhá. Jaká bude, záleží opravdu jen na tobě! 
Almega: Francouzky mají ty milence též
kubikm: jako že by měl zaplatit odstupné? Proč by to dělal, když stejně bude pořád za hajzla.
Co když paní vydělává jako úřednice víc jak ten manžel? Tu pořád panuje jakési přesvědčení, že vyčuraná milenka odvede bohatého manžela jiné chudince, co se pro něj obětovala a proto je neúspěšná. Jako pokud by po mě chlap chtěl, abych se na něm stala závislá finančně a pak odvlál, tak bych zuřila, že jsem byla tak blbá a skočila mu na to, ale jinak- 50:50. Jinak to nedělá dobrou krev.
Almega: Francouzky mají ty milence též
kubikm: jako že by měl zaplatit odstupné? Proč by to dělal, když stejně bude pořád za hajzla. Co když paní vydělává jako úřednice víc jak ten manžel? Tu pořád panuje jakési přesvědčení, že vyčuraná milenka odvede bohatého manžela jiné chudince, co se pro něj obětovala a proto je neúspěšná. Jako pokud by po mě chlap chtěl, abych se na něm stala závislá finančně a pak odvlál, tak bych zuřila, že jsem byla tak blbá a skočila mu na to, ale jinak- 50:50. Jinak to nedělá dobrou krev.
Ve Francii je velice běžné,že tam má chlap vedle manželky ještě milenku a tak nějak se to obvykle toleruje....
nečetla jsem diskusi, jen článek
co dělat?
zpátky ho nedostaneš...a pořád by to mezi vámi viselo...
já bych si nechala hodit na papír, že vše, krom těch pár věcí, je tvoje a prostě žila dál
víc s tím stejně nenaděláš
ano, bolí to, chápu...ale násilím nikoho neudržíš...kašli na něj
však ona mu to ta nová dá sežrat, až místo péče o něj, on bude pečovat o ni a dítě....
Zajímavý, jak se všechny navážíte do Kawy.... a názory typu, že kdyby ženatí chlapi byli tabu, tak by bylo na světě líp.... jako pochybuju, že Kawa si řekla jednoho dne "tak si klofnu nějakýho ženáče, kterej bude spát s vlastní manželkou" a šla a hledala takovýho chlapa.
Téměř na sto procent jsem si jistá, že hledal on.
A je to ten CHLAP, kterej si hledá milenku. Nedělejte z chlapů chudáky oběti - mají mozek na to, aby přemýšleli a nebyli obětí nějakých pudů. Člověk snad není králík.
kareta: 
tak se tady všichni nevavážejte do Kawy, o ní ten článek není, určitě není sama, kdo to tak má, počínaje Rathem a konče kdoví kým to tak má spousta lidí...
tím neříkám, že to schvaluju...
kareta: Ale tak tohle se mu ani přát nemusí, každé mimino obrátí život vzhůru nohama, lidi se nevyspí, moc klidu se doma nenajde a většina dětí taky zlobí 
Pán už na to asi zapomněl, ale ono se mu to brzy připomene
orinka: výborně, přát někomu problémové dítě, co dál? Nějakou nemoc k tomu? Hele, přej a bude ti přáno...
Arna: páááni, já jsem před hodinou seděla v autobuse mhd, přistoupila mladá maminka s dcerkou...cca rok a půl - do dvou let batole. Co ta dělala
Na sedadle vedle maminky vyváděla, mlela sebou, maminku pořád bila do nohy, do ruky, pak třískala hlavou sem tam až se bouchla o sklo a do toho pořád ječela. Ale vypadala pěkně, normálně. Až na to chování. Maminka už nevěděla co s ní, po dobrém, po zlém...nakonec jí nalupala na zadek a to teprve začlo. S úlevou a poznámkou o "nejlepší antikoncepci" jsem vystoupila. Tak přesně tohle bych našemu Romeovi ze srdce přála.
rychlonožka: souhlas s :r ychlonožkou.Ještě bych poradila nenechávat si to pro sebe,ale vykecat se kamarádce.
