Děsím se dovolené. Důvod? Manželovy děti.
Jsem dva roky vdaná, nyní máme tříměsíční holčičku. Dovolenou plánujeme na chalupě, kterou nám na tři týdny půjčili mí rodiče, sami v té době odjíždějí do zahraničí. Chalupa je nádherná, vybavená, okolí krásné. Lesy, voda…Co víc si člověk může přát? Pro pobyt s malým miminkem ideální na odpočinek.
Jenže já si patrně neodpočinu. Stejně jako loni mají s námi odjet i manželovy děti z předchozího manželství. Je jim teď 11 a 13 let. Jezdí k nám každý druhý víkend, střídavě na svátky a na půlku prázdnin. Letos ta půlka není celá, protože jedou i na tábor, takže jsou z toho „jen“ tři týdny. I to je však na mne moc.
Jsem z nich totiž hodně utahaná, připadám si před nimi úplně bezmocná. Ty děti mne nemají rády (je to kluk a mladší holčička), ačkoli se opravdu snažím si je nějak získat. Dávají mi za vinu rozpad manželství jejich rodičů, ačkoli já jsem jejich otce poznala až skoro rok po rozvodu. To je ale nezajímá.
Když k nám přijedou, je všechno vždycky vzhůru nohama. Neposlouchají, úplně mne ignorují. Co uvařím, to schválně nesnědí, jdou se pak natláskat sušenkami a sladkostmi. Mé výhrady pouštějí jedním uchem tam a druhým hned zas ven, jako bych byla vzduch. Platí na ně jedině jejich otec, který se však s jejich výchovou nijak nezatěžuje, jen když to opravdu hodně přeženou, tak je trochu srovná do latě, což vydrží vždycky jen chvíli.
Na konci července bychom měli všichni odjíždět na chalupu mých rodičů a já se toho už teď děsím. Chtěla bych jim připravit hezkou část prázdnin, kterou s námi prožijí, ale obávám se, že má snaha a energie do toho vložená vyjde úplně vniveč, zbude mi jen pocit bezmoci a hořkosti. Stejně jako loni, kdy byla polovina prázdnin s nimi prožitá absolutně nesnesitelná.
Mluvila jsem o tom s manželem, říkala mu, že na jeho děti prostě nestačím, že se musí do celkové péče o ně víc zapojit, ale on to nijak zásadně nevidí. Pro něj je důležitější jeho pohodlí a je rád, když se o praktické věci postará někdo jiný. Zkoušela jsem se s ním dohodnout na nějakých pravidlech, ale to se na mě obořil, co po něm chci nějaká pitomá pravidla, když má dovolenou a chce si ji užít a odpočinout si. On si s nimi ani nijak nehraje, nesportuje, nic. Nechá je bezprizorně lítat nebo sedět u počítačů, to mu vyhovuje nejvíc.
Mé vyhlídky jsou tedy nevábné. Strávím jediné tři týdny, kdy můžu vypadnout z města, u plotny vyvářením pro dva nevděčníky, kteří to stejně neocení. Budu po nich uklízet binec, koukat na jejich otrávené a kyselé obličeje a navíc trnout, aby ze zlomyslnosti v chalupě něco nezničili, to by mi před rodiči bylo hodně trapně. K tomu všemu starost o malou dcerku, kterou ještě kojím, v noci se dost budí, takže se cítím i poměrně unavená.
Nejraději bych nikam nejela, ať si jede manžel se svými dětmi sám, ale to není úplně jednoduché, rodiče chalupu půjčili mně, asi by jim nebylo příjemné, kdybych tam v tu dobu nebyla a nechala tam manžela a jeho děti samotné. Navíc si myslím, že bychom měli být s manželem po dobu jeho dovolené pohromadě i s naší dcerkou.
Nevím, jak z toho ven. Moc bych si přála, abych si s manželovými dětmi porozuměla, aby skončily ty nesmyslné naschvály z jejich strany. Zkoušela jsem snad všechno, promluvit si s nimi, vysvětlit jim, že na rozpadu jejich rodiny nemám sebemenší podíl. Ale k ničemu to nevedlo, tváří se, že vůbec nevnímají, co jim říkám. Ani manželovi se nepodařilo je nijak přesvědčit.
Možná na vás působím jako nějaká hyena, která nesnáší děti. Ale tak to není. Moc bych stála o vzájemný pěkný vztah, jen asi dělám něco špatně. Možná ze mne cítí tu nejistotu, mají pocit, že mne mají v hrsti. A pravda, manželův laxní přístup tomu také moc nepřispívá. On prostě nechce nic řešit, jakmile dojde k nějakému konfliktu nebo vyhrocenější situaci, jeho reakcí je „dejte pokoj pořád, já chci mít klid“. A nejčastěji se to sveze na mne, že jsem dospělá a snad bych si měla umět se dvěma dětmi poradit.
Trápí mě to. A teď mě i mrzí, že jsem rodiče o půjčení chalupy požádala a manžel s tím počítá. Možná by bylo opravdu nejlepší, aby jel někam se svými dětmi sám.
8.7.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 128 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Děsím se dovolené. Důvod? Manželovy děti.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
orinka: 
Tak takovéhle věci asi punh nemyslela , spíš to že se snaží vypadat mezi lidma lepší a doma je jim to asi jedno.
punh: svatý není, ale nějak nemá potřebu se předvádět, hurá, já to fakt nemám ráda. Ale možná jsem si ho podle toho vybrala 
Almega: No vidíš, můj otec byl ročník 1922 a rodiče měli jenom mě, jedináčka. Děti ve škole a u doktora se mě ptávali, jestli nemám maminku, že se mnou všude chodí jen tatínek. Na dovolenou jsme jezdili někam každé prázdniny a vždycky jsme tam něco podnikali všichni společně. Máma doma nikdy neluxovala, myla nádobí jen sporadicky, nakupovat nechodila, to všechno dělal táta. Takže to o tom jiném světě nebude.
Na druhou stranu je o ovšem špatná devíza do života pro dceru z takové rodiny- myslí si totiž ve své mladistvé nezkušenosti, že i její manžel se tak bude chovat, protože je naprosto přirozené
.gif)
orinka: to je jasný, že doma se každý chová jinak (muži i ženy). A není to žádná přetvářka, spíš si před cizími lidmi člověk hlídá svoje projevy. Kolikrát by někdo na veřejnosti vypěnil, ale neudělá to, vztek potlačí, protože se to jaksi nehodí zuřit před tolika lidmi, ale doma vybuchne, tam už se tolik neovládá.
Kočkomilka: 
Almega: to je smutný, ale dřív to tak asi bylo ve většině rodin, že otec byl hlava rodiny a děti a domácnost měla na starosti automaticky žena. Máš pravdu, že je hrozné, že se ještě teď podobní muži taky najdou. Ale jsou sami proti sobě, protože takového chlapa si manželka nemůže vážit a děti k němu asi taky nebudou mít láskyplný vztah, když se jim nevěnuje
Znovu jsem si článek přečetla a je smutné,jaké pravdy se člověk dozví o Eliščině manželovi.Jakoby se narodil někdy počátkem minulého století,a né koncem...Tak nějak reagoval můj otec(ročník 1919) na nás,4!!! děti: jeho oblíbená věta u nás koluje ve vzpomínkách dodnes:Haranti,neběhejte okolo mě,vypadněte pryč,rozšlápnete mi akorát brejle! Táta byl takový,že nikdy s ničím doma nepomohl,pokaždé se šel ptát,kde ve skříni má ručník a pod.,údajně nikdy nevěděl,kde je nádobí...Nádobí myl 1x v roce-po štědrém večeru,jinak nesáhl v životě na lux,hadr,smeták,žehličku...Zakládal si na tom,že si neumí nic uvařit! S kočárkem by nikdy nešel,nehrál si s námi taky nikdy.jediné co bylo,že s mámou a s námi šel do lesa na procházku v sobotu či v neděli....Nikdy jsme nebyli jako rodina všichni na dovolené!!! Píšu to jako odstrašující příklad,že ještě dnes se někde najde osoba mužského pohlaví,která je jako z jiného světa.
S těma chlapama máte pravdu,venku se někteří předvádějí v lepším světle.Já mám jiný problém,muž řekne že mám nádobí nechat,že ho uklidí.Pak se zabere do knížky a nic.Mám 100 chutí to udělat sama,ale naučila jsem se vydržet. V úterý už jsem neměla v čem vařit,vzala jsem si pár kousků z myčky.Po O manžel naskládal špinavé nádobí a myčku pustil.Jen jsem podotkla,že v myčce bylo půvpdně čisté nádobí.Nebudu se angažovat a nebudu.Ale když sám zamete podlahy nebo něco uklidí, chválím a chválím. Jojo,učíme se žít bez dětí.
Nejdříve bych jim řekla něco ve stylu, co radí Verera. Prostě já řeknu svoje podmínky a představy a vyjádří se i děti. Stanoví se podmínky a bude se fungovat. Každopádně když si člověk vezme chlapa, co má dvě děti, tak holt musí počítat s tím, že s nimi bude trávit čas. Ovšem jakým stylem bude čas s dětmi trávit, o tom si případně musí promluvit oni dva, když se jí to nelíbí.
A věřím tomu, že ani děti z té dovolené nemusí být předem nadšené. A ve třinácti bych už na koupaliště s rodiči nešla. Vždyť i oni si tam najdou zábavu. A ve finále to třeba tak špatné prázdniny nebudou. A když nic nepomůže, tak na malé dítě se dá vymluvit vždycky a oni ať se i s tatínkem staví třeba na hlavu. 
.gif)
Eliško, nečetla jsem příspěvky. Jednoduše řekni: „dejte pokoj pořád, já chci mít klid“. Přesně jak to říká manžel. A na chalupu jeď sama, pokud chce mít tatínek děti, ať se stará, ty nejsi povina se jim věnovat a už vůbec ne je rovnat.
Pokud má nárok na klid manžel, ty taky. A až přestaneš kojit, přidej mu i vaše dítě a sama si udělej taky "dovolenou".
.jpg)
můj se taky chová na veřejnosti trochu jinak. Ne pořád, ale občas jo
jinak jsem asi měla štěstí co se týče toho modelu původní rodiny - tchýně je dodneška takovej ten pečovatelskej typ, ona to dělá ráda, baví jí to, manžel když byl doma, tak nedělal absolutně nic, ani si neuklidil po sobě nádobí. Nastěhovali jsme se pak do společného bytu a pomáhá. Jak píše Verera...byt je obou, děti taky, každej dělá něco co je zrovna potřeba. Jediný dvě věci máme "každej svoje" - já myju okna a utíram prach a manžel myje toaletu a umyvadlo s vanou. Ostatní věci děláme prostě každej něco
k článku - taky bych to viděla že ten chlap je na houby, má tři děti, tak musí počítat s tím že pokud není v práci, tak se nemůže jen tak válet, mít klid a full service
punh: doma se KAŽDÝ chová trochu jinak jak na veřejnosti. Už jste si zkusili na poradě prdnout?
Verera: dobře. Ale nic ve zlém, tak to máš svatého manžela, můj se tedy před ostatními chová trochu jinak než doma a všimla jsem si, že to dělají i ostatní muži. Nepovažuji to za přetvářku, spíš to je legrační
punh: No ono tam bylo reakcí víc, nejen tvoje.
Manžel se chová stejně doma i na veřejnosti, takže nemám co pozorovat a asi by mě u něj ta přetvářka dost vadila.
A co si s těma dětma promluvit na začátkuna rovinu:
"Vím, že nejste nadšení z toho se mnou trávit prázdniny, já taky zrovna nejásám, že tu mám stát celé léto u plotny a poskytovat servis a nikdo o to nestojí, takže si můžeme buď dělat tři týdny naschvály a být z toho otrávení (ono to ty děti až tak nebaví, určitě ne celou dobu, spíš to dělají z nudy) a nebo se domluvit na podmínkách, za jakých bychom si ty prázdniny docela užili.
Vy řekněte, jak byste si to představovali , já řeknu taky a třeba z toho něco rozumného vzejde."
Třináctiletý kluk by mohl ocenit takové jednání a sestru zvládne usměrnit.
A pokud ne, tak se prostě dozví, že pokud s nimi není rozumná řeč, další možnost je nudit se na zahradě a nepočítat s nějakým obsluhováním. A ty si vezmi pevnou obuv na dlouhé procházky v přírodě.
Mimochodem, víš, jak je úžasné tříměsíční dítě na celodenní výlety? Mám z toho krásné vzpomínky s dcerou. Kojení na Černé hoře, v parku na Kratochvíli, v zámeckém parku v Lednici.... můžeš klidně vyrazit na výlet a nechat tam tatínka dětem napospas. Ať si je cpe sušenkama od rána do večera.
sqwela: tak to máš obráceně, ale to je jedno, hlavně že nemachruje pořád
Verera: jestli sis nevšimla, tak píšu, že si na manžela nemůžu stěžovat, ale baví mě pozorovat, jak se na veřejnosti chová jinak než doma. Prostě před druhými je vzorňák, ale doma je vzorný méně a to je celé.
PEGG: jj, prostě se před druhými (zvlášť před ženskými) dělají lepší. Já si nestěžuji, jen mě to pobavilo a ráda to sleduji, protože to je častý úkaz v mnoha rodinách
PEGG - 8.7.2011 13:00 : To jsem si taky dlouho myslela, dokud jsem nepotkala současného manžela. Nejsou všichni stejní, ale je bohužel pravda, že mezi českými muži je těch jako má Eliška pořád přebytek 
Moji předchozí muži byli víceméně taky takoví. Převychovat se nedali, základ měli z domova a zvyk je prostě železná košile. Když jsem se po několika krachlých vztazích rozhodla, že se na to můžu vykašlat a radši zůstanu sama, než abych někomu dělala posluhovačku za trochu nekvalitního sexu, vstoupil mi do života současný manžel, který je od těch předchozích pravý opak 
Jenomže je pravda, že jsem ho potkala až v hluboce středním věku, musela jsem si dlouho počkat.
.jpeg)
Verera - 8.7.2011 13:28 
přesné. Holka se vdá,chce ukázat jaká je hospodyňka,jak všechno zvládá a ejhle, už jí to zůstane
