Mám být ženou v domácnosti? Láká mě to i děsí.
.jpg)
Řeším dilema a ráda bych vás poprosila o názory a zkušenosti. Máme dvě děti, za půl roku mi končí rodičovská dovolená a měla bych se vrátit do práce. Manžel přišel s nápadem, že bych mohla zůstat v domácnosti, že by to pro děti, minimálně dokud budou chodit do školky a na první stupeň základky, bylo fajn.
Mně se ta představa na jednu stranu zamlouvá. Manžel pracuje na vysokém manažerském postu a co se financí týká, zabezpečí nás velmi dobře. Svou výplatu bere jako „rodinnou“, takže si nic neškudlí bokem, ani mi nedává peníze na příděl. V tomto směru je vše v pořádku a nebyl by žádný problém. Já navíc nejsem zrovna kariérní typ, moje profese je obyčejná, úřednická, vracela bych se na stejné místo jako státní zaměstnanec. Možná by šla i zařídit zkrácená pracovní doba, abych mohla v pohodě zajistit děti a odpoledne se jim věnovat.
Když si představím, že jsem doma, tak si říkám, co by mi chybělo. Všechno bych zvládala, neřešila nemocné děti a omlouvání v práci, návštěvy doktorů, později i rozvoz na různé zájmové činnosti. Za dopoledne, když by byly ve školce a pak ve škole bych obstarala domácnost, uvařila, nakoupila. Žádná honička ani nervozita po ránu, abychom se stihli včas vypravit, všechno by bylo pěkně v poklidu, děti bych vyzvedávala po obědě a celé odpoledne bych na ně měla čas. Jo, láká mě to.
A pak si vždycky představím tu odvrácenou stranu: točit se pořád jen kolem plotny, pračky a kýble, nepřijít pořádně nikam mezi lidi, mít v hlavě čistě jen zajišťování servisu manželovi a dětem. Říkám si, jak dlouho mě to asi bude stačit, než mi z toho začne hrabat? Zatím jsem na rodičovské a nějak mi to nepřijde, ale děti jsou ještě malé a potřebují mě. Jak porostou, budou samostatnější, pak ve škole přijdou kamarádi, zájmy.
Je to pro mě dilema, monetárně takové to buď a nebo. Pokud se rozhodnu zůstat doma, o svou práci přijdu a kdoví, jestli bych podobnou, v případě, že by mi pozice ženy v domácnosti nevyhovovala, zase našla. Opravdu nevím.
Manžel na mě nenaléhá, myslí to dobře. Sám je pracovně vytížený maximálně, ví, že jakmile nastoupím do práce, bude vodění a vyzvedávání dětí a všechno ostatní jen na mně.
Mám ještě nějakou dobu na rozmyšlení, tak o tom přemítám ze všech stran. Co si myslíte vy? Byla některá z vás nějakou dobu čistě ženou v domácnosti? Vyhovovalo vám to, nebo jste si připadala nedoceněná? A nehrabalo vám z toho? Nezakrněla jste?
20.3.2019 Rubrika: | Komentářů 132 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Mám být ženou v domácnosti? Láká mě to i děsí.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
sharon: denkas: 
.jpg)
sharon: hihi, to znam, když muž vaří, tak to nechci vidět! 
Dnes bylo krasně, tak sme trochu makali venku. Ale hezky v klidu, žadný honění.
.gif)
denkas: ten můj by se byl i zapojil ale neměl vcelku do čeho , přišel z práce a bylo hotovo......
dnes když se zapojí tak já odcházím... třeba jako z kuchyně, on umí vařit ale oba se tam nesnesem...
sharon: 14:01, to mi povídej. 
Ale zase my sme to měly jednodušši, protože nas to bavilo. A když něco baví, tak se i víc daří. A myslim, že když je to nebavilo, že s toho tak nějak měly spatny svědomí, no a pak byly v zacarovanym kruhu. Prostě byla takova doma, že domacnost a děti byla povinnost žen. Né každy to vyhovovalo. Né každá si troufla to zařídit podle sebe. No a ted je zase takova doba, že by se měl!! zapojit i muž, no a to zase né každej má zajem. Já osobně sem neměla rada, když se muž zapojoval. 
to vždy bylo o nervy, ať slo o úklid, ci o děti. No naštěstí se moc do niceho nehrnul.
denda04: přesně tak.....dnes má mladá jednoho prcka a je děsně utahaná a NIC nestíhá.....bodejd když je pořád nalepená na mobilu nebo tabletu.....jak říkáš , pleny vyvařovat, žehlit, věčně vařit....dnes haranta nacpe v mekáči a basta... ...neříkám že každá....v Globu je restaurace a tam to vidím často....
denkas: 12:06.......uklizeno ?...to je jasný , ubývají síly...
denda04: jojo,taky sem prala v pradelně, plíny vyvařela v hrnci. Až když třetímu dítku byl rok, sme si kupovali automatku. Ale ja sem prala rada. Ale ted sem vděcna, za automatku, ted už bych nezvladla machat cíchy, deky,...
denkas: 12.18 Souhlas a to nemusejí prát a vyvařovat plenky (já je prala ručně ) velké prádlo jsme prali dole v prádelně a vše se zvládlo nenapadlo mě si stěžovat ,ale každý to máme jinak nastaveno
denkas: A to s tebou musím souhlasit. Chápu, že se třemi dětmi v rozmezí 5 let nebo s nestandardním dítětem se o dovolené nedá moc mluvit. Ale s běžným 1 - 2 dětmi to proste dovolená JE!!!!
Jak píšeš - v životě už jsem neměla tak naklizeno, navařeno, napečeno a přitom v klídku, v pohodě - a přitom jsem celý dny byla venku (což ocenil zejména můj tehdejší pes). Pořád jsme někde trajdali s kočárem, po lese, jezdili na výlet vláčkem....asi už nezažiju v životě krásnější a šťastnější období. 
.jpg)
denkas: ja si chodila do skoly a pozdeji do prace od deti odpocinout ..... byl to beh, ale me osobne vic srazelo to vecny "mamiiiii" a vsechno se muselo. Na matersky bylo v podstate jedno jestli jsem sla do pradelny dneska nebo zitra, v nejhorsim holt mimino lezelo v postylce v nasem dospelackym triku (nemela jsem pracku a chodila prat do spolecne pradelny do vedlejsiho bloku). Ale kdyz zacala skolka / skola / prace tak se vyprat muselo a muselo to byt dneska, aby ditko melo zitra v cem vyrazit ..... jak rikam uzivam si zivota ted kdyz se obe dve odstehovaly a kecame spolu po telefonu vic nez kdyz bydlely doma a matka prudila s tim ,ze musi pomahat a ucit se a podobny rodicovsky radustky
No prostě to máme každá jinak Ale abych řekla pravdu, tak už jsem alergicka na ten dnesní slogan: Mateřská není dovolena, ale honěná. Jen bych se zeptala, když ste nezvladaly mateřskou, tak jak s te to mohly zvládat, když ste chodily do prace a měly ještě malý děti.
Linda: Na mateřský sem přečetla víc knih, než teď v důchodu
A i sem měla víc uklizeno než teď
Nessie: Měla sem to tak nějak jako ty. Jasně , že byly chvíli, kdy byla honicka, nebo byl cely den rychly, ale celkově to byla pohoda. A to druhá dcera se v noci budila a dobroka zvracela, po každym jídlem a i mezi. Měla sem víc poblinkanych plín, než počůranych. Věčně sem ji převlíkala.Ale pro mě bylo horší to noční buzení. Neměla sem lehatko, tak mimina na zemi na dece, když sem nechtěla, aby za mnou lezla /vaření, lux/ tak v postylce. Ale byli sme mladý, tak nějaky běhání po bytě /dítě, kuchyň/ nevadilo. Přes den sem se věnovala dětem, večer si četla, poklízela, prala. Žehlila u TV. Taky řikam, mateřká nejkrásnější roky. Každy odpoledne s kamarádkama venku. Pokecaly, děti si pohrály. Jasně, každý dítě je jiný. Vim to, mam tři
Nessie: ja byla tak vycucana vlastni dcerou ze jsem skutrecne nevyhledavala jina mimina, tudiz netusim jak spi ci nespi jine deti . A vydrzelo me to do dneska a vsemu co neni shopna se samo pohybovat / najist/ obstarat z nejnutnejsiho se na mile vyhybam 
..... mladsi ta byla spici kdyz mela plne brisko, to znamena ze zhruba pul hodiny po nakrmeni byl od ni klid, ale dyl ne, ta zas mela novorozeneckou koliku snad az do roka a nejvetsi srandu ze zivota mezi pulnoci a 6 ranni 
O pevnem reizmu u deti jsem slysela, pry funguje, ja k nemu nikdy nedospela. Me se osvedcilo travit co nejvic casu venku....hriste a courala jsem po lese, u vody apod. Ne ze by je to unavilo a nebo vycerpalo, ale aspon byl klid.....
