Byla jsem na potratu a rodina mě psychicky deptá
Připadá mi, že momentálně žiju v nějakém zlém snu, a strašně moc bych se z něj chtěla probudit. Důvodem mého trápení je tragédie, která mne postihla a manžel a jeho rodina, kteří mne doslova psychicky deptají. Došlo to tak daleko, že jsem se musela od manžela alespoň na čas odstěhovat ke svým rodičům, protože jinak bych už byla patrně v blázinci.
Když jsem se před více než rokem vdávala, byla jsem strašně moc zamilovaná a rozdílný pohled na víru v Boha jsem nepovažovala za podstatný. Jiří je totiž věřící katolík, jeho rodiče jsou věřící velice silně, řekla bych, že až bigotně. S naší svatbou nesouhlasili, nakonec se s tím smířili ve chvíli, kdy jsem se dala pokřtít, a mohl se tak konat církevní obřad. Věřící katolička se ze mě však nestala.
Vzhledem k tomu, že si náš vztah Jiří před rodiči uhájil, jsem byla přesvědčená, že mne má skutečně rád a můj ateismus respektuje stejně tak, jako já jeho víru. Žili jsme spolu hezky, bylo nám dobře. Zařizovali jsme byt a plánovali miminko, na které jsme se oba těšili. Jeho rodiče ke mně byli sice vlažnější, ale dá se říct, že nás respektovali.
Zlom nastal v okamžiku, kdy jsem otěhotněla. Tedy ne hned v tom okamžiku, ale o nějaký měsíc později.
Když jsem zjistila, že čekám dítě, byla jsem nevýslovně šťastná. Stejně tak i můj manžel a oboje rodiče, pro které to mělo být první vnouče. Bohužel se stalo něco strašného, o čem se mi dosud špatně píše, a tak mi snad prominete, když tuto část svého příběhu co nejvíce zestručním.
Různými vyšetřeními a testy se ukázalo, že snad s děťátkem není všechno úplně v pořádku, a i přesto, že je mi teprve osmadvacet let, mi byl doporučen odběr plodové vody. Ten prokázal postižení miminka a měla jsem zvážit možnost ukončení těhotenství.
Kdo něco takového prožil, asi ví, co se ve mně odehrávalo. Sváděla jsem vnitřní boj a věděla, že ať se rozhodnu jakkoli, ani jedno to rozhodnutí nebude správné. Manžel hned zpočátku chtěl, abych si naše dítě nechala, prý se o něj postaráme a budeme ho milovat takové, jaké je. Samozřejmě, že bych ho milovala, bylo by to přece mé dítě, ale nedokázala jsem si představit, jak bych péči a život s postiženým dítětem zvládala. Necítila jsem se na to.
Nakonec jsem se rozhodla pro ukončení těhotenství, i když jsem prožívala neskutečná vnitřní muka. Podařilo se mi přesvědčit i manžela, který nakonec uznal mé důvody a na svůj postoj rezignoval. Jak jsem zjistila posléze, dlouho mu to nevydrželo.
Když bylo po všem, cítila jsem se strašně. Prázdná, nešťastná, smutná. Pořád jsem plakala, a brala dokonce prášky na uklidnění. Najednou se dostavily pochyby, jestli to bylo správné, zda jsem přeci jen neměla své rozhodnutí pečlivěji zvážit. Uvědomovala jsem si konečnost a nezvratnost toho, co se stalo. Moje děťátko už nebylo…
Měla jsem co dělat sama se sebou a se svými výčitkami a hledala oporu u manžela. Tam jsem ji však nenašla. I on patrně po provedení zákroku prožíval svá vnitřní muka a začal vše otáčet proti mně, vyčítat mi, že jsem ho přesvědčila, aby s něčím takovým souhlasil. Co když se prý doktoři spletli a my jsme zabili zdravé dítě? I to se prý stává. V této své verzi je vydatně podporován i svými rodiči, kteří díky své silné víře s potraty nesouhlasí v žádném případě. Dívají se na mne jako na odporný hmyz, okatě mnou pohrdají. Z jejich úst padají slova jako krkavčí matka, had na prsou, bestie a hyena.
Nevydržela jsem. Sbalila si věci a odstěhovala se k rodičům. Alespoň na čas, abych se dala trochu do kupy. Naši mi hodně pomáhají a jsou pro mne skutečnou oporou.
A já teď uvažuji, zda se mám k manželovi vůbec vracet. Myslím, že hlavním viníkem našeho rozporu je absolutně rozdílná výchova. Mám strach, že výčitek z jeho strany i od jeho rodičů se nezbavím snad do smrti. Podařilo se jim vydeptat mne až na samotné dno, v době, kdy jsem naopak potřebovala pochopení a podporu. Nedokážu posoudit, jestli to bylo z jejich strany v důsledku víry, nebo je to jejich povahový rys. Nechtěla bych, aby tento příběh vyzněl jako obžaloba všech věřících lidí. V žádném případě, v tomto ohledu jsem velice tolerantní a myslím, že je každého věc, zda a čemu věří.
Jen jsem popsala, co mne potkalo, ve všech souvislostech, které k tomu patří. Moc ráda bych si přečetla názory na mou situaci od ostatních čtenářek. Už jsem díky rodičům trochu klidnější, ale ještě stále mi není dobře. Manžel naléhá, abych se vrátila, ale já to pořád odkládám. A nevím, jestli dělám dobře.
24.6.2009 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 130 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Byla jsem na potratu a rodina mě psychicky deptá
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
nechte toho, kurnik, tolerantni i netolerantni jsou v obou skupinach - jak u vericich, tak i u nevericich... v obou skupinach najdete blbce, ale i fajn lidi... je to vsude... jenomze ti netolerantni a fanaticti rvou a mlati kolem sebe vice nez ti ostatni... podle me je to na obou stranach stejne...
Proto se vyšetření dělají, aby se předešlo narození dítěte s těžkým postižením! Jistě, je to do jisté míry nelidské, zabít živého tvorečka, ale víš, s čím bys žila? Možná bys musela nechat práce nadobro. Peníze, které by Ti dal stát, z těch byste vyžili jen tak tak. A časem by Ti třeba došlo, že to byla zbytečná oběť. Muž a rodiče by Ti mohli vyčítat, cos to porodila. byla bys stejně zoufalá a sama, jako nyní. A bála by ses, kdo se o dítě jednou postará, až Ty sama budeš ve stáří potřebovat pomoc a péči. Je to hrozné, mít postižené dítě. Moje spolužačka takové dítě má. A chudák - nikam se od něj neutrhne. Zábava? Výlet? Práce? neexistuje. Muž od ní odešel. Táhne ten kříž sama a nejmladší není. Postiženým dítětem je nemocná celá rodina! Mnohdy ty dohady neberou konce! Pokud je situace takováto, nevracej se. Tohle je důvod k rozchodu a rozvodu. pochopitelný, omluvitelný. S nimi nebudeš mít pokoj a klid, ani kdybys příště porodila dítě zdravé. začne to donucováním k tomu, abys nechodila na různá vyšetření, pokračovat to bude posouváním tě ke křtu děka a končit to bude prosazováním církevní školy pro dítě. denně budete řešit nějaké spory. A nemysli si, že to je jen v té církvi! Rozdíly názovové a rodinných tradic, majetku a politických postojů...ty taky dokážou život parádně osladit. Tím jsem zase prošla já. Lituju jediného: že jsem se nedokázala rozvést dřív.
Ota: Tohle bych do Tebe nikdy nerekla 
. Ale zrejme jsi ted slapl do vosiho hnizda... A nezbyva mi, nez souhlasit.
Ota: My ateisti slavíme třeba na Velikonoce příchod jara, tuhle dobu mám spojenou s pomlázkou a vajíčky, což navazuje na nějaké pohanské rituály, s náboženstvím to nemá nic společného.
Vánoce zase církev umístila na dobu pohanských svátků v době zimního slunovratu, aby tak potlačila pohanské zvyky a nahradila je novými. Takže my udržujeme nějaké pohanské zvyky, jen asi trochu novodobé. Stejně teď na Vánoce vidíš všude výzdobu se Santa Clausem, či co to je, které sice upřímně nesnáším, ale nic náboženského v tom není.
Jen prostě ty věřící i nevěřící slaví v tutéž dobu každý něco jiného, každý to pojme podle toho, co mu vyhovuje.
Ve spoustě případů se stává, že otec po čase odejde od rodiny s postiženým dítětem a co pak? V tomhle případě si dovedu docela dobře představit jeho rodiče, jak prohlašují, že se máš starat ty, a bez řečí, že po něm nemáš nic chtít, že jsi neschopná, když od nich chceš občas pomoc - a to, že by tě do té situace vmanipulovali , už by jim bylo jedno.
Ty jejich protesty totiž nejspíš nebyly doplněny tím, že ti se vším pomůžou, budou s s tebou střídat v péči o postižené dítě apod,. to bys to tu asi napsala.
Určitě by ses neměla vracet k nim, pokud bydlíte ve společném domě. K manželovi jen pokud bude schopen být na tvé straně- ty jsi z toho přece nebyla taky nadšená, jen jsi dohlídla dál než k porodu, na rozdíl od ostatních.
Ale i tak mám obavy, že pokud budete mít další děti, budete narážet na rozpory ve výchově a děti potřebují cítit, že rodiče jsou jednotní nebo aspoň se navzájem podpoří. A pokud budou chodit k prarodičům, kdo ví, co se dozví tam, jestli je nepoštvou proti tobě - nejsem zastáncem rozvodů , ale v tomhle případě asi předejdeš velikým problémům v budoucnu . I když tohle bude asi největší boj pro manžela - mám obavy, že si musí vybrat mezi rodiči a tebou a bude to hlavně na něm, jestli to dokáže a jestli mu za to stojíš. Tuhle šanci bych mu dala.
.jpg)
Rawah: psal jsem ho já ....
S tou tolerancí ateistů si vůbec nejsem tak jistý...
Proč tedy prožíváte s církví její svátky a děláme si ze svátku víry slavnosti konzumu a pozlátka ?
Proč tedy ateisté slaví velikonoce a vánoce ? Kdo z nich ví něco o tom co ty svátky skutečně znamenají ?
Proč lezete církvi na Půlnoční ? Proč máte volno na Věrozvěsty? Proč slavíte mistra Jana Husa když to byl náboženský fanatik?
Jak to asi vnímají lidé pro které mají tyto svátky jejich skutečný význam?
Jak asi věřící člověk vnímá vánoční výzdobu v říjnu?
Není to opravdu věc tolerance snášet jak se ze slavnosti vzkříšení Ježíšova dělá celonárodní chlastačka a z narození Krista doba na nákup spotřebního zboží ?
Ahoj,chtěla bych ti říct,že tvé rozhodnutí bylo správné.Nerozhodla jsi se jen tak,ale proto že děťátko nebylo v pořádku.A tahle je to lepší.Věř,mi,neříkám to jen tak,kamarádce taky doporučili potrat,protože ona měla zdravotní potíže.Šprajcla se.Narodila se jí holčička,ale 7 let strávila skoro v nemocnici a následky bude mít i tak do konce života.Proto vím,že ses rozhodla správně,i když to určitě nebylo lehké rozhodnutí.Oni tě nemají právo soudit.S manželem si promluv,řekni mu,že ho miluješ,ale že už nechceš slyšet žádné výčitky,že to bylo nutné protože děťátko nebylo zdravé.Pokud bydlíte u jeho rodičů odstěhujte se.Pokud ne,oznam jim že ž o tom nechceš slyšet.Přeju Ti moře štěstí a pohody
Je mi to moc líto... Nikdo nemá právo posuzovat, jestli jsi se rozhodla správně nebo ne a proč, do toho nikomu nic není. Manželovi rodiče se ale holt asi nezmění, takže jestli chceš s manželem zůstat - a smířit se s jeho vírou, tj. např. i s tím, že k ní třeba bude vést i Vaše budoucí děti a že budete mít v budoucnu na spoustu věcí odlišné názory - pak bych setkávání se s jeho rodiči asi velmi výrazně omezila....
Jinak myslím, že bohužel spousta lidí klade rovnítko mezi pojmy "víra v Boha" a "katolická církev". Tato instituce napáchala už spoustu zla a škod - lidé opravdu věřící mají víru v srdci, dokážou milovat, dávat, přijímat i s chybami a především odpouštět... Víra je něco, co člověku dává radost, když je mu dobře, sílu, když není a co nemá vůbec nic společného s církevními hodnostáři a rádoby věřícími poslanci...
.jpeg)
Tady se naplono projevuje, že každý fanatismus je špatný a nevím na co jsou věřící lidé tak hrdí.Ať se podívají do historie, jakých zvěrstev byla a je církev schopná. Ve jménu Krista se vraždilo, znásilňovalo, vnucují víru násilím apod.
a oni se budou pohoršovat nad potratem, který nebyl nějakým tvým rozmarem,ale velmi uváženým činem, na který jsi určitě potřebovala spoustu síli. 
Ať si každý věří čemu chce, ale jeho svoboda končí tam, kde začíná svoboda druhého. Kde je jejich okřídlené "Miluj bližního svého" jo ale jen v případě, že se jim podrobí a bude papouškovat jejich názory.
.gif)
Milka98: dadka: 
není co dadat....
Milka98:
Příspěvky jsem ještě nečetla. Ale můj názor je, že odběr plodové vody a jiná různá vyšetření se dělají proto, aby se předcházelo genetickým a jiným vadám. Udělala jsi rozhodně správně, že jsi podstoupila interupci. Manželovi rodiče by se každodenně o dítě nestarali, to ty bys byla uvázaná na 24 hodin denně doma u dítěte, které by se třeba celý život neobešlo bez cizí pomoci a třeba by i trpělo.Věř mně, znám to, celý život pracuji s mentálně postiženými dětmi v ústavu a vím, co to je někdy za tragédie.
V tom, že jsi ateistka a manžel věřící, ti asi nikdo nepomůže, to je jen mezi vámi.
Držím palce, ať je další miminko zdravé a dělá ti nebo vám jen samou radost.
monyk: 10:57 presne tak
K.L.: milá pisatelko,netrap se tím,co se stalo,jak jsi se rozhodla.Neřeším to,zda jsi se rozhodla správně a nikdo nemá právo to řešit za tebe.
V rodině mého bratra se narodily dvě těžce postižené děti.Život s nimi je řehole doslova a dopísmene.Život mého bratra a jeho ženy je nikdy nekončící běhání kolem ležících /dnes již velkých dětí/ včetně krmení lžičkou,přebalování,masírování proti proleženinám a běhání po doktorech a úřadech.Obě postižené děti máme moc rádi,ale pokud bych měla volit já,
volila bych přerušení těhotenství.Manželovi dejte najevo,že tato kapitola je již uzavřená,bolí vás to a nechcete se k tomu již vracet a rozebírat co by,kdyby,...Pokud to nepřijme,rozejděte se. V opačném případě se budete oba trápit.Přeji vám moc štěstí a v životě už jen sluníčko.Ono pro vás zase vyjde.
.JPG){kind=avatar}
Ota: S tím Husákem asi nemáš pravdu. Četla jsem, že se mu tam vnucoval kterýsi biskup a rodina ho poslala do háje. Husák v té době už nebyl při vědomí. Ale i tohle je JPP.
