Nesmíme pojmenovat vlastní dítě tak, jak chceme
Právě zažíváme v nejbližším příbuzenstvu doslova rozkol, kvůli, podle nás, absolutnímu nesmyslu. Příští měsíc se nám má narodit naše první dítě – víme, že to bude holčička – a manželova sestra začala příšerně vyvádět kvůli jménu, které jsme se naší malé rozhodli dát. Měla by se totiž jmenovat stejně jako její dcera. A ona to nemůže přenést přes srdce.
Ze svého rozhodnutí nemíním ustoupit, byť už jsem v tom zůstala úplně sama. Na straně švagrové totiž stojí jak její rodiče, tak v posledních dnech i můj manžel, který patrně podlehl jejich tlaku. Připadá mi to neuvěřitelné, co se může kvůli takové záležitosti, jako je pojmenování dítěte, strhnout. A nepomáhá, ani když se jim snažím vysvětlit, proč je pro mne důležité, aby se moje dceruška jmenovala právě tak, jak chci. Nechápou to.
Neměla jsem to v životě nikdy lehké. Když mi bylo sedm let, moji rodiče zahynuli při ošklivé autonehodě. Společně s bratrem se z nás v jednom jediném okamžiku stali sirotci. Nebudu rozepisovat, jak těžké chvíle jsme prožívali, jak moc nám máma s tátou chyběli a stýskalo se nám. To si asi dovede každý z vás představit.
Měli jsme však štěstí v neštěstí. Ujala se nás babička, která už tehdy byla v poměrně požehnaném věku, navíc vdova. Starala se o nás s veškerou láskou, a i když jsme nikdy neměli kolem sebe žádný luxus, v žádném případě jsme tím netrpěli. Dodnes vzpomínám se slzou v oku na babiččinu teplou a měkkou náruč, na její ruce, které uměly tak něžně hladit, na trpělivost, kterou s námi měla i v době naší puberty. Milovali jsme ji s bratrem oba dva. Bohužel, ještě jsem neměla dostudovanou vysokou školu, když babička zemřela. Dá se říct, že jsme s bratrem osiřeli podruhé.
Už když jsem byla malá a posléze dospívající dívka, předsevzala jsem si, že jestli budu mít jednou svou vlastní holčičku, pojmenuji ji po své babičce: Anežka. Cítila cítím to tak, je to můj způsob poděkování mé zlaté babičce za všechno, co pro mne v životě udělala.
A teď nastal problém, o kterém jsem psala v úvodu. Mé rozhodnutí se u manželovy rodiny setkalo s téměř zuřivým odporem kvůli tomu, že švagrová má dvouletou holčičku, která se rovněž jmenuje Anežka. Tvrdí, že dvě stejná jména v takhle blízkém příbuzenstvu nejsou vhodná, že se to nedělá. Švagrová má navíc dojem, že mám málo své vlastní fantazie a výběrem jména se po ní „opičím“. Několikrát jsem se snažila jim vysvětlit, z čeho můj záměr dát své dceři jméno Anežka pramení.
Sice mě politovali, vyjádřili velkou účast a snažili se vypadat, že mne chápou, nicméně pak vše zakončili tím, že mám chápat já je, že toto se vážně nehodí. Snaží se mi namluvit, ať přistoupím alespoň na kompromis a zvolím jméno Anna.
Jenže něco takového udělat nechci. Moje dceruška se prostě bude jmenovat Anežka. Mám pro to své důvody a myslím, že ani manžel nemá v tomto případě právo mi je rozmlouvat a vyvracet. Tím spíš, že vím, že to dělá jen z důvodu, aby měl s rodiči a sestrou klid.
Není mi z toho dobře. Jsem sotva měsíc před porodem, měla bych mít klid a místo toho čelím takovýmhle nesmyslným atakům kvůli jménu pro dítě. Jak byste se zachovaly na mém místě vy? A co si myslíte o teorii, že není vhodné pojmenovávat dvě děti z blízkého příbuzenstva stejně? Já totiž nechápu, co je na tom nepřijatelného.
26.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nesmíme pojmenovat vlastní dítě tak, jak chceme
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..gif)
Také se přikláním k variantě dvou jmen, přičemž to druhé bude po babičcce - to první ji vyberte s manželem společně. Annu bych nedávala. Anna Anežka zní fakt blbě.
nechápu, proč bys nemohla dát jméno, které je ti blízké a připomíná ti babičku. Je to tvoje dítě a tvoje rozhodnutí. Vždyť je to normální, že se v rodině sejdou stejná jména. Tohle mi prostě rozum nebere. Copak tím někomu ublížíš ? Co mě jen zaráží je to, že manžel nestojí při tobě a vůbec když ví, čím sis prošla a jaké máš důvody. Já mám rodiče a svou babičku jsem taky moc milovala a když bratr zakládal svou firmu, tak jsme ji pojmenovali podle babičky. Stůj si za svým, památka milovaného člověka stojí za to úsilí.
Ahoj,
chapu obe strany a v pribuzenstvu mam take priklad, kdy se rodice neshodli na jmenu Proto se holcicce dalo jmeno, ktere bylo slozeninou tech vyvolenych a kazdy z rodicu si vybral, jak budou dceru oslovovat.
V diskuzi padla varianta dvou jmen - prijde mi to jako dobry napad. Jako prvni bych dala Anezka a druhe treba to Anna - obe jmena jsou velmi hezka. Z Anezky bych neustoupila, v nasi rodine bylo asi 7 Alen a take se to dalo rozlisit. Dulezitejsi je, ze bude zdrave dite - timto bych ty tozepre asi vzdy utla. S narozenim ditete prijde laska k nemu a to ostatni ustoupi do pozadi. Mejte se krasne a preji pekny porod, zdravou holcicku a vubec.... deti jsou prima. 
až teď jsem četla reakce pode mnou a to s těmi dvěma jmény mi přijde jako vynikající východisko z nouze. A navíc je to určitě naštve, protože je to tak mazané
Řešení hodné chytré horákyně!
Kdybych chtěla mít Anežku, navíc se všemi těmi důvody, co popisuješ, nedala bych se a Anežku bych měla. Divné by bylo dávat stejná jména vlastním dcerám nebo synům, ale takhle...to už by mi do toho mohla mluvit třeba i sousedka
tak to bych si šla za svým ,máš právo si dát svému dítěti jméno dle svého .Nedej se 
Hm, u nas v rodine je toho podvojne vice a nikdo neprotestuje.
Napr. jedna mame Danecka ci Dandu, druha Danouska... a pritom jsou oba Danielove. Podle me jde o uredni jmeno a domaci osloveni.
Rozhodne bych se nenechala rodinou ovlivnit a udelala bych to, co ja chci.
.slunečnice.: Plne souhlasim. Obe moje holciny maji 2 jmena prvni co jsme vybrali a druhe po babickach. Tady to byva casto zvykem, ze deti maji vice nez jedno jmeno, a nejen z duvodu cirkevnich.
.slunečnice.:
Dobré řešení. Pojmenovat holčičku dvěma jmény, druhé jméno Anežka a budeš mít od rodiny klid.
.jpg)
Sylvo,a co dat Anezku jako druhé jméno....já mám dceru pojmenovnou o babičce a druhým jmenem po mamince....muzes to udělat takhle a užívat třeba obou jmen zároveň :-)....jinak té chapu,ale věřím,ze by ti delali zbytečný zle:-/
Chápu vás, chápu, co vás k výběru jména vede, rozumím ale i manželově rodině. Já sama si nejsem jistá, jestli bych výběr jména (byť bych ho měla dlouho naplánované) nepřehodnotila. Názor manžela asi taky neni nedůležitý, jeho dítě je to stejně jako vaše a asi je vhodné dojít k nějakému kompromisu.Popravdě - moje děti se taky nejmenují tak, jak jsem chtěla, protože se ta jména nelíbila manželovi, takže na kompromis muselo dojít. Pravda, že mne k výběru jména nevedly žádné hlubší pohnutky, tak jsem si za tim tolik nestála. Věřte, že i když dáte své holčičce jiné jméno, budete jí milovat a při tom to nebude znamenat neúctu k zesnulé babičce. Vzpomínky na ní vám nikdo nesebere.
