Nesmíme pojmenovat vlastní dítě tak, jak chceme
Právě zažíváme v nejbližším příbuzenstvu doslova rozkol, kvůli, podle nás, absolutnímu nesmyslu. Příští měsíc se nám má narodit naše první dítě – víme, že to bude holčička – a manželova sestra začala příšerně vyvádět kvůli jménu, které jsme se naší malé rozhodli dát. Měla by se totiž jmenovat stejně jako její dcera. A ona to nemůže přenést přes srdce.
Ze svého rozhodnutí nemíním ustoupit, byť už jsem v tom zůstala úplně sama. Na straně švagrové totiž stojí jak její rodiče, tak v posledních dnech i můj manžel, který patrně podlehl jejich tlaku. Připadá mi to neuvěřitelné, co se může kvůli takové záležitosti, jako je pojmenování dítěte, strhnout. A nepomáhá, ani když se jim snažím vysvětlit, proč je pro mne důležité, aby se moje dceruška jmenovala právě tak, jak chci. Nechápou to.
Neměla jsem to v životě nikdy lehké. Když mi bylo sedm let, moji rodiče zahynuli při ošklivé autonehodě. Společně s bratrem se z nás v jednom jediném okamžiku stali sirotci. Nebudu rozepisovat, jak těžké chvíle jsme prožívali, jak moc nám máma s tátou chyběli a stýskalo se nám. To si asi dovede každý z vás představit.
Měli jsme však štěstí v neštěstí. Ujala se nás babička, která už tehdy byla v poměrně požehnaném věku, navíc vdova. Starala se o nás s veškerou láskou, a i když jsme nikdy neměli kolem sebe žádný luxus, v žádném případě jsme tím netrpěli. Dodnes vzpomínám se slzou v oku na babiččinu teplou a měkkou náruč, na její ruce, které uměly tak něžně hladit, na trpělivost, kterou s námi měla i v době naší puberty. Milovali jsme ji s bratrem oba dva. Bohužel, ještě jsem neměla dostudovanou vysokou školu, když babička zemřela. Dá se říct, že jsme s bratrem osiřeli podruhé.
Už když jsem byla malá a posléze dospívající dívka, předsevzala jsem si, že jestli budu mít jednou svou vlastní holčičku, pojmenuji ji po své babičce: Anežka. Cítila cítím to tak, je to můj způsob poděkování mé zlaté babičce za všechno, co pro mne v životě udělala.
A teď nastal problém, o kterém jsem psala v úvodu. Mé rozhodnutí se u manželovy rodiny setkalo s téměř zuřivým odporem kvůli tomu, že švagrová má dvouletou holčičku, která se rovněž jmenuje Anežka. Tvrdí, že dvě stejná jména v takhle blízkém příbuzenstvu nejsou vhodná, že se to nedělá. Švagrová má navíc dojem, že mám málo své vlastní fantazie a výběrem jména se po ní „opičím“. Několikrát jsem se snažila jim vysvětlit, z čeho můj záměr dát své dceři jméno Anežka pramení.
Sice mě politovali, vyjádřili velkou účast a snažili se vypadat, že mne chápou, nicméně pak vše zakončili tím, že mám chápat já je, že toto se vážně nehodí. Snaží se mi namluvit, ať přistoupím alespoň na kompromis a zvolím jméno Anna.
Jenže něco takového udělat nechci. Moje dceruška se prostě bude jmenovat Anežka. Mám pro to své důvody a myslím, že ani manžel nemá v tomto případě právo mi je rozmlouvat a vyvracet. Tím spíš, že vím, že to dělá jen z důvodu, aby měl s rodiči a sestrou klid.
Není mi z toho dobře. Jsem sotva měsíc před porodem, měla bych mít klid a místo toho čelím takovýmhle nesmyslným atakům kvůli jménu pro dítě. Jak byste se zachovaly na mém místě vy? A co si myslíte o teorii, že není vhodné pojmenovávat dvě děti z blízkého příbuzenstva stejně? Já totiž nechápu, co je na tom nepřijatelného.
26.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nesmíme pojmenovat vlastní dítě tak, jak chceme
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Taky nechápu,v čem je problém - u nás v širší rodině je spousta jsem nejméně zdvojených, jsou tu Milanové, Jiří, Stanislav, Barbora, Aleš - a Jiří tu je 5x a z toho 4x i se stejným příjmením /a to si nejsem jistá, jestli jich už není víc, protože to je mámy brácha a bratranec, oba mají syny jménem Jiří a oba už mají taky své děti, akorát nevím, jak se jmenujou/ A nikdo to nikdy neřešil, vždycky jsme se domluvili, o kom je vlastně řeč. A můj tchán, manžel i syn jsou všichni Stanislavové a můj bratranec a jeho otec taky. 
Holt máme moc příbuzných.
A vůbec,nedala bych se, máš hodně pádný důvod pro to pojmenovat své dítě vytouženým jménem. Ale musíš to manželovi nějak vysvětlit a přesvědčit ho.
hojdas - věcná - předložila bych milé švagrové názorný příklad - tvoje vnučka (třeba Anežka po matce) bude čekat holčičku a chtěla by ji pojmenovat po Tobě (protože má babičku nesmírně ráda), ale nemůže neboť její švagrová ji,už předběhla a všichni jsou proti ní!!!!!!!
.jpg)
jj platí. Ale zase na druhou stranu pokud jméno nevyplníš s tím, že chceš až po porodu jak prcka uvidíš, tak tě k tomu nemůženikdo nutit. Prý máš ze zákona 30 dní na pojmenování. Pokud tak neučiníš, jméno přidělí matrika
Diskuzi jsem nečetla, ale když jsem před 7lety rodila své druhé dítě, musela jsem přinést do porodnice podepsaný formulář,kde byla uvedena jména dětí jak pro dceru, tak pro syna (i když jsem věděla na 100%, že budu mít dceru, z genetického vyšetření) a ten formulář musel být podepsaný i manželem, že s tím souhlasí.
Jen svobodné matky, které neuvádějí do matriky otce, nemusely mít souhlas otce, i moje sestra, která má v matrice uvedené jméno otce dětí a není za něj provdaná, ten jeho souhlas musela mít - předpokládám, že to pořád platí.
hojdas - je to jen o toleranci a pochopení !!!Kdyby ji jaksi tvé příbuzenstvo mělo, prohodilo by pouze věty tipu - jé ,další Anežka to bude maglajz,až na ně budeme volat co?Nebo máš dobrý vkus co se týče výberu jmen
Já Tě plně chápu jseš rozhodnutá - máš proto své důvody a proč bys měla měnit rozhodnutí - oni přeci nemají patent na jméno!
To,že se Vám to takhle sešlo je problematické jen pro lidi, kteří problémy vyhledávají a nebo za nimi něco skrývají(obavy, strach,závist apod.)
Moje sestra za mnou přišla, když čekala synovce a zeptala se mě jestli může dát jméno Daniel(věděla,že jsem toto jméno měla vytoužené) a já jí tehdy řekla, ,,čekáš své dítě a máš právo mu dát jméno jaké chceš"!
A řekla bych to znovu! Daneček je jako náš vlastní!
Drž se a jestli to rodinu rozdělí, pak Tvá Anežka zase je pádnej důvod - co ji ztmelí, pokud láska vyhraje nad nenávistí!!!!!!!!!!!
Držím palce Jiřina
Držím palce
tak to je hustý (ten Kokoruďa)
.JPG)
Cinderella: 
majucha: čím blbější jméno, tím víc jsou na něj chlapi hrdí, hlavně když už jsou aspoň třetí - čtvrtí v pořadí 
v místním plátku vycházejí fotky novorozeňat a asi před půl rokem tam byl chlapeček jménem Sebastian Christian Kokoruďa 
Křeček: znám člověka jménem Ivan Hadrián Tuf. Používá fakt všechna tři jména a pak ještě Pardyl Věkoslav Handa. Ale to už je hodně starý pán...
mě asi nejvíc dostala kombinace Bruno Fidelio Janáček 
Almega: aha, já jen, že ho znám, je to kytarista a správce dětského hřiště
majucha: Myslím,že jsme to slyšeli jednou v TV(??)!
Almega: odbočím - ty znáš Rendu Pařeza nebo to byl náhodný výkřik do tmy?
já na jednu stranu taky nemám ráda když se dávají stejná jména (hlavně po rodičích), ale i všeobecně v rodině, my vybírali tak aby to nikdo iný v rodině neměl (ale stejně všechny neznáme, manžel se třeba nestýká s nějakými příbuznými, takže neví jaké jména mají jejich děti), ale v tomhle případě bych Anežku taky dala
a o tom že některých jmen je hodně bych mohla vyprávět vzhledem k jménu mého mladšího syna. Mě je to fuk
