Nesmíme pojmenovat vlastní dítě tak, jak chceme
Právě zažíváme v nejbližším příbuzenstvu doslova rozkol, kvůli, podle nás, absolutnímu nesmyslu. Příští měsíc se nám má narodit naše první dítě – víme, že to bude holčička – a manželova sestra začala příšerně vyvádět kvůli jménu, které jsme se naší malé rozhodli dát. Měla by se totiž jmenovat stejně jako její dcera. A ona to nemůže přenést přes srdce.
Ze svého rozhodnutí nemíním ustoupit, byť už jsem v tom zůstala úplně sama. Na straně švagrové totiž stojí jak její rodiče, tak v posledních dnech i můj manžel, který patrně podlehl jejich tlaku. Připadá mi to neuvěřitelné, co se může kvůli takové záležitosti, jako je pojmenování dítěte, strhnout. A nepomáhá, ani když se jim snažím vysvětlit, proč je pro mne důležité, aby se moje dceruška jmenovala právě tak, jak chci. Nechápou to.
Neměla jsem to v životě nikdy lehké. Když mi bylo sedm let, moji rodiče zahynuli při ošklivé autonehodě. Společně s bratrem se z nás v jednom jediném okamžiku stali sirotci. Nebudu rozepisovat, jak těžké chvíle jsme prožívali, jak moc nám máma s tátou chyběli a stýskalo se nám. To si asi dovede každý z vás představit.
Měli jsme však štěstí v neštěstí. Ujala se nás babička, která už tehdy byla v poměrně požehnaném věku, navíc vdova. Starala se o nás s veškerou láskou, a i když jsme nikdy neměli kolem sebe žádný luxus, v žádném případě jsme tím netrpěli. Dodnes vzpomínám se slzou v oku na babiččinu teplou a měkkou náruč, na její ruce, které uměly tak něžně hladit, na trpělivost, kterou s námi měla i v době naší puberty. Milovali jsme ji s bratrem oba dva. Bohužel, ještě jsem neměla dostudovanou vysokou školu, když babička zemřela. Dá se říct, že jsme s bratrem osiřeli podruhé.
Už když jsem byla malá a posléze dospívající dívka, předsevzala jsem si, že jestli budu mít jednou svou vlastní holčičku, pojmenuji ji po své babičce: Anežka. Cítila cítím to tak, je to můj způsob poděkování mé zlaté babičce za všechno, co pro mne v životě udělala.
A teď nastal problém, o kterém jsem psala v úvodu. Mé rozhodnutí se u manželovy rodiny setkalo s téměř zuřivým odporem kvůli tomu, že švagrová má dvouletou holčičku, která se rovněž jmenuje Anežka. Tvrdí, že dvě stejná jména v takhle blízkém příbuzenstvu nejsou vhodná, že se to nedělá. Švagrová má navíc dojem, že mám málo své vlastní fantazie a výběrem jména se po ní „opičím“. Několikrát jsem se snažila jim vysvětlit, z čeho můj záměr dát své dceři jméno Anežka pramení.
Sice mě politovali, vyjádřili velkou účast a snažili se vypadat, že mne chápou, nicméně pak vše zakončili tím, že mám chápat já je, že toto se vážně nehodí. Snaží se mi namluvit, ať přistoupím alespoň na kompromis a zvolím jméno Anna.
Jenže něco takového udělat nechci. Moje dceruška se prostě bude jmenovat Anežka. Mám pro to své důvody a myslím, že ani manžel nemá v tomto případě právo mi je rozmlouvat a vyvracet. Tím spíš, že vím, že to dělá jen z důvodu, aby měl s rodiči a sestrou klid.
Není mi z toho dobře. Jsem sotva měsíc před porodem, měla bych mít klid a místo toho čelím takovýmhle nesmyslným atakům kvůli jménu pro dítě. Jak byste se zachovaly na mém místě vy? A co si myslíte o teorii, že není vhodné pojmenovávat dvě děti z blízkého příbuzenstva stejně? Já totiž nechápu, co je na tom nepřijatelného.
26.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nesmíme pojmenovat vlastní dítě tak, jak chceme
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Více než to,jestli dát jméno po babičce,(na jakékoliv jméno máte právo-ale mělo by se líbit oběma manželům-) bych si dala pozor na vyznění jména s příjmením-takový René Pařez nebo Sean Vaněk....a určitě ještě děsnější kombinace by se našly- si myslím je dost důležité.Jinak:ať dáte jakékoliv jméno,nebo i dvě,tak se vám po čase stejně dostane od nositele jména vynadání,proč jste mu dali tak blbé jméno...a že se stejně nechá přejmenovat...Tak si nedělejte vrásky,nikdy se nezavděčíte....
pardon
zdá se mi horší, když se stejně jmeunuje dědeček, tatínek, syn - a pak se 17letému pořízkovi pořád říká Alešek
zdá se mi horší, když se stejně jmeunuje dědeček, tatínek, syn - a pak se 17letému pořízkovi pořád říká Alešek
No nevím co řešíš, ale protože v mé rodině stejně jako jako jmenují dva bratranci, tři strýcové a ještě se k nám přiženil tchán s bratrancem stejného jména tak bych milou švagrovou, tak bych milou švagrovou poslal do patřičných míst i s poukazem na lavor studené vody.
Stůj si za svým,na ostatní se vy.........
Myslím, že příbuzný jsou šáhlý. To snad ničemu nevadí, když se sestřenice budou jmenovat stejně. Anežka je docela běžný jméno, určitě jich potká na písku i ve škole několik. Možná, kdyby si švagrová vymyslela nějaké extrémně exotické jméno a pak by nechtěla, aby se někdo „opičil“, dalo by se to pochopit. Ale když má běžné oblíbené jméno, tak se nemůže divit, že nebude jediná. A když jsi vysvětlila svoje důvody, taky by to měli pochopit. Určitě neustupuj, kdoví jak často se budete stýkat, já se se svojí sestřenicí viděla tak jednou za 2 roky.
Renee: 100% se ztotožňuji s názorem
Nestíhám pročíst všechny názory, ale myslím, že by v tomto případě byl vhodný nějaký kompromis - dnes se běžně dávají dvě jména, mohla by je tedy mít i Vaše dcera, ne? Marie Anežka, Sylvie Anežka.... cokoli, je tolik možností.... Jak jí budete s manželem říkat, je pak už čistě Vaše věc.
icka: Já málem dala děcku jméno po tchyni - jméno se mi líbilo a jí by to udělalo radost. Naštěstí se narodil kluk. A z Bětušky se s léty stala Betyna.
Určitě si taky myslím, že máš své vlastní rozhodnutí vybrat jméno pro svou dcerku jaké chceš a nikdo nemá právo Ti do toho jakkoliv zasahovat. Spíš si myslím, že tvá švagrová má strach, aby náhodou ta vaše Anežka nebyla víc oblíbená, než ta jejich. Takovéto neshody znám, pojmenovali jsme našeho prvního syna Zdeněk po tchánovy a ještě, že byl nejmladší ze všech vnoučat, tak sem si to taky pěkně prožila , narážky, urážky od švagrové atd. je fakt, nemá nic cenu popisovat, je to spíš sobeckost ze strany druhých a strach oto, aby nebyli jednou druhý co se týká oblíbenosti vnoučat a začíná to vždy jen tím jménem. Tedy milá Sylvo, držím moc palce a pokud opravdu toužíš po dceři jménem Anežka, máš prostor volný a nikdo nemá právo ti tvé rozhodnutí upírat a manžel by měl stát taky za tebou, protože pokud se jednou rozhodl, tak by měl respektovat i tvá přání. A myslím, že tvá babička bude moc štastná až se bude z nebíčka dívat na krásnou a roztomilou Anežku. Přeji hodně odolnosti vůči rodinným vlivům a hodně štěstíčka a zdravíčka Tobě i miminku. Stánˇa
Sofffie: vidíš a nám to absolutně žádný problém nedělá......myslím ta stejná jména...
Sofffie: Tričko Já zas znám rodinu, kde se všichni mužský jmenujou stejně, tak si místo jménama říkaj Juniore, Seniore, Dědku a nejmladšího čerstvýho oslovujou Miminko To si nemohli rovnou dát různý jména než takhle šaškovat a to jméno vlastně vůbec nikdy nepoužít?
Nechapu manzeluv postoj, zvast pokud te zna a vi, jak je to pro tebe dulezite. A to, ze se dve deti budou jmenovat stejne? No a? Kdyz se muzou jdmenovat deti po svych rodicich a neni jim to blby, tak proc by se nemohli sestrenky a bratranci jmenovat stejne.
Se mi to keca, ja taky tlaku okoli podlehla, ale jen castecne, ke jmenu, co se jim nelibilo, jsme pridali jeste jedno, takze nase dcera ma jmena dve a to uz rodinu odrovnalo totalne
ja myslim, ze manzel nijak nazor nezmenil, ani nic, ze by Anežku klidne porad bral, jenom do nej proste huci tri zensky a to zadnej chlap dlouho nevydrzi a naslibuje cokoliv jen aby to nemusel poslouchat. skutecnost pak muze byt jina.