Nesmíme pojmenovat vlastní dítě tak, jak chceme
Právě zažíváme v nejbližším příbuzenstvu doslova rozkol, kvůli, podle nás, absolutnímu nesmyslu. Příští měsíc se nám má narodit naše první dítě – víme, že to bude holčička – a manželova sestra začala příšerně vyvádět kvůli jménu, které jsme se naší malé rozhodli dát. Měla by se totiž jmenovat stejně jako její dcera. A ona to nemůže přenést přes srdce.
Ze svého rozhodnutí nemíním ustoupit, byť už jsem v tom zůstala úplně sama. Na straně švagrové totiž stojí jak její rodiče, tak v posledních dnech i můj manžel, který patrně podlehl jejich tlaku. Připadá mi to neuvěřitelné, co se může kvůli takové záležitosti, jako je pojmenování dítěte, strhnout. A nepomáhá, ani když se jim snažím vysvětlit, proč je pro mne důležité, aby se moje dceruška jmenovala právě tak, jak chci. Nechápou to.
Neměla jsem to v životě nikdy lehké. Když mi bylo sedm let, moji rodiče zahynuli při ošklivé autonehodě. Společně s bratrem se z nás v jednom jediném okamžiku stali sirotci. Nebudu rozepisovat, jak těžké chvíle jsme prožívali, jak moc nám máma s tátou chyběli a stýskalo se nám. To si asi dovede každý z vás představit.
Měli jsme však štěstí v neštěstí. Ujala se nás babička, která už tehdy byla v poměrně požehnaném věku, navíc vdova. Starala se o nás s veškerou láskou, a i když jsme nikdy neměli kolem sebe žádný luxus, v žádném případě jsme tím netrpěli. Dodnes vzpomínám se slzou v oku na babiččinu teplou a měkkou náruč, na její ruce, které uměly tak něžně hladit, na trpělivost, kterou s námi měla i v době naší puberty. Milovali jsme ji s bratrem oba dva. Bohužel, ještě jsem neměla dostudovanou vysokou školu, když babička zemřela. Dá se říct, že jsme s bratrem osiřeli podruhé.
Už když jsem byla malá a posléze dospívající dívka, předsevzala jsem si, že jestli budu mít jednou svou vlastní holčičku, pojmenuji ji po své babičce: Anežka. Cítila cítím to tak, je to můj způsob poděkování mé zlaté babičce za všechno, co pro mne v životě udělala.
A teď nastal problém, o kterém jsem psala v úvodu. Mé rozhodnutí se u manželovy rodiny setkalo s téměř zuřivým odporem kvůli tomu, že švagrová má dvouletou holčičku, která se rovněž jmenuje Anežka. Tvrdí, že dvě stejná jména v takhle blízkém příbuzenstvu nejsou vhodná, že se to nedělá. Švagrová má navíc dojem, že mám málo své vlastní fantazie a výběrem jména se po ní „opičím“. Několikrát jsem se snažila jim vysvětlit, z čeho můj záměr dát své dceři jméno Anežka pramení.
Sice mě politovali, vyjádřili velkou účast a snažili se vypadat, že mne chápou, nicméně pak vše zakončili tím, že mám chápat já je, že toto se vážně nehodí. Snaží se mi namluvit, ať přistoupím alespoň na kompromis a zvolím jméno Anna.
Jenže něco takového udělat nechci. Moje dceruška se prostě bude jmenovat Anežka. Mám pro to své důvody a myslím, že ani manžel nemá v tomto případě právo mi je rozmlouvat a vyvracet. Tím spíš, že vím, že to dělá jen z důvodu, aby měl s rodiči a sestrou klid.
Není mi z toho dobře. Jsem sotva měsíc před porodem, měla bych mít klid a místo toho čelím takovýmhle nesmyslným atakům kvůli jménu pro dítě. Jak byste se zachovaly na mém místě vy? A co si myslíte o teorii, že není vhodné pojmenovávat dvě děti z blízkého příbuzenstva stejně? Já totiž nechápu, co je na tom nepřijatelného.
26.5.2010 Rubrika: Život a vztahy | Komentářů 129 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Nesmíme pojmenovat vlastní dítě tak, jak chceme
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Renee: naprostý souhlas, jen jsem nevěděla, jak to citlivě napsat. Přijde mi to hloupý dávat v rodině stejná jména. Příbuzní se pak nuceně uchylují k přezdívkám (jedna moje bývalá kolegyně nesouhlasila se jménem vnuka Patrik a pak mu schválně - i když láskyplně - říkala Tričko) 
.jpeg)
Nojo,teď mě napadlo, my jsme řešili obrácený problém, prvorozený syn měl být už kolikátý xxx v rodině a manželův otec na tom trval a měl nám velmi za zlé,že se tomu bráníme. Naštěstí manžel byl při mě,protože to by byl třetí xxx v jednom baráku i se stejným příjmením,takhle v tom je zmatek a to jsou jen dva
Dali jsme si co jsme chtěli,no vlastně do poslední chvíle to měl být Ondra,nakonec je to Honza.
Děda chvíli brblal,ale nakonec se s tím smířil a vzal nás na milost.
A ty se nedej.já bych byla diplomat, řekla bych,že si to teda ještě rozmyslím a z porodnice bych přijela s Anežkou, je to moc pěkné jméno a ty máš na něj právo.
.JPG){kind=avatar}
Nikdy mě nepřestane udivovat, do čeho všeho jsou schopni lidé jiným lidem mluvit a co jsou schopni považovat za podstatné.
Samozřejmě si myslím, že máš dceru pojmenovat tak, jak sis to vždycky přála. Předpokládám, že tvůj manžel věděl, jaké chceš dát jméno a proč, takže jeho ústupek rodině nechápu. Nechodím do konfliktů kvůli banalitám, ale toto mi jako banalita nepřipadá, proto bych neustoupila. Pokud babička bude mít nechuť k další vnučce, našla by si jiný důvod, třeba že nemá kudrnaté vlásky nebo nenosí culíky s beruškami
Ono taky záleží na tom, jak často se s příbuznýma vídáte, kolik času spolu trávíte a tak. Protože z čistě praktickýho hlediska, když bude třeba babička hlídat ty vaše děti obě naráz, jak je bude rozlišovat? U jména Anežka mě zrovna moc variant, který by byly pěkný, nenapadá 
Mě a moje sourozence plus bratrance a sestřenice dohromady takhle hlídala babička často.
Osobně nemám ráda, když se v rodině jmenujou všichni stejně. Velkej Láďa, malej Láďa, nejmenší Láďa.... přijde mi to trapný. Samozřejmě je to každýho věc, jak si pojmenuje děti, ale v tomhle případě bych byla na straně tý švagrový. Taky by se mi to moc nelíbilo a nejspíš bych se tím netajila 
Když o tom tak přemýšlím, taky bych si stála za svým a holčičku pojmenovala podle svého.No tak se sestřenice budou jmenovat stejně. V rodinách se dědí jména z generace na generaci a nikomu nevadí, že jsou v rodině dva Jaromírové a dvě Ludmily, jako třeba v rodině mojí tety.A já mám švagra i manžela stejného jména a vnuk se synovcem mají také stejné jméno.
Tvoje švagrová hledá problém tam, kde není.
Normálně pod články nepíši,ale tvůj příběh mne upřímně zasáhnul. holka nedej se a pojmenuj svoje miminko po babičce. Důvody celé tvé rodiny ,která je proti jsou naprosto banální oproti těm tvým! Tvoje babička i dcera si to zaslouží! Držím palec a určitě napiš,jak to dopadlo!!
Haninka: Možná jsi na to kápla. Mě se kdysi líbilo jedno jméno, ale protože se tak jmenuje "milovaná" švagrová, tak bych je nikdy nepoužila. Problém asi nebude ve jméně, ale ve vztazích.
.JPG)
Já jsem si při výběru jména stála za tím, že v případě chlapečka už to nebude kdovíkolikátý v pořadí (no stejně mám dvě holky).
Takže v tomto případě bych si taktéž stála za svým, zvlášť když to není žádný momentální nápad či rozmar.
Držím palce a přeju Sylvě i miminku hodně zdraví
Jinak bych si trvala na svém a měla bych Anežku. Dej nám vědět, jaké bylo konečné rozhodnutí. Mám kamarádky - dvě sestry, kterým se narodili synové v rozmezí tří měsíců a oba dva mají jméno Jiří. Bydlí ve stejném (malém) městě, chodí do stejné školy a nikomu to nevadí. 
My jsme nikomu neřekli předem, jak se budou děti jmenovat a byl klid 
. Pravda, pak se rodiče divili, že se nejmenují po más, ale dál to neřešili.
nečetla jsem ohlasy, tak možná budu opakovat něčí názory. Nevím, jak je to teď, ale když jsem rodila já, tak už na porodním sále se mě ptali na jméno dítěte a také je hned zapsali. Takže tatínkovo přání bylo zcela mimo mísu. A držím ti palce, vydrž, dej své holčičce jméno, které se ti líbí a pro které máš opravdu krásné důvody. Určitě lepší, než dávat jméno po nějaké románové nebo filmové hrdince či zpěvačce a pod. A až se tě bude dcerka ptát, proč se jmenuje zrovna tak, můžeš jí to pěkně vysvětlit a určitě bude vzpomínat na tvou babičku stejně laskavě a s láskou s tebou. Já mám jméno po své babičce, kterou jsem poznala jen z vyprávění a vlastně i moje maminka na tom byla stejně, protože babička umřela při porodu mé maminky. A jsem za to jméno ráda.
Nedej se, dnes je to nátlak na jméno, co by to bylo příště, když podlehneš?
Nesouhlasím s názorem, že jméno pro dítě je jen tvoje věc - je to také věc manžela, ale ostatních členů rodiny už opravdu ne.
Já osobně nejsem zastánkyní toho, aby se jména dědila z otce na syna apod. Mám jednu kamarádku, která se přivdala do rodiny, kde bylo tradicí dávat pořád stejná jména dokola a když ona chtěla dát svému synovi jiné jméno, hned bylo zle.
Co se týká dotazu pisatelky, já osobně bych sama nepojmenovala dítě jménem, které je v blízké rodině u dětí podobného věku (i když nikde není psáno, jak se sestřenice stará, klidně jí může být patnáct). Sice chápu tvé důvody, ale já sama bych zvolila jiné jméno. Ne pro klid v rodině, ale pro vlastní pocit, že je dceřino jméno v rodině originální.
.jpg)
Pokud to tak cítís tak se vyprdni na príbuzenstvo a mej Anezku, vsak oni to casem vydejchaj, maximálne jí budou ríkat Anezka druhá a nebo si najdou své "vlastní" jméno pro ni - Anni nebo neco na ten zpusob. A nebo me napadlo, tenkrát kdyz Tvoje babicka se narodila bylo zvykem dávat díteti nekolik krestních jmen a byly krtený a pak obvykle pouzívali jenom to první jméno. Nemela Tvoje babicka taky nekolik krestních jmen, ze by jsi mozná mohla prijít na kompromis, dcera by se porád jmenovala po babicce resp. prababicce, ale pritom by to nebyla Anezka?
Vůbec bych se na nikoho neohlížela, myslím, že důvody pro jméno děťátka, které chcete dát jsou dostačující a švagrová je koneckonců jen švagrová, nemusíte se s ní stýkat. Vím, jaké to je, když Vám někdo takhle brání, v době, kdy jsem já dávala jména svým dětem, musel být na formuláři pro porodnici i podpis manžela a já chtěla úplně jiná jména, moc jsem chtěla Lukáše a Lucinku. Ale manžel mi to nepodepsal, protože tehdy se jména dávali (a obzvlášť u nich v rodině, kdy můj manžel byl jediný mužský potomek) po rodičích. Takže syn se měl jmenovat Vladimír. No nakonec se mi povedl kompromis a jmenuje se Jan, ale holčina je Vladimíra. Dodneška si stěžuje, že má nejdelší jméno ve třídě. Stůjte si za svým a přeju ať vše dobře dopadne.
Olga: No ale manželovi to bylo jedno a teď se odváždně (ironicky) postavil za svojí matinku, místo aby držel s manželkou. Každopádně dítě je i jeho, na druhou stranu, rodit bude žena a myslím, že tedy těhotenství a porod nic příjemnýho neni a ženská se musí dost obětovat, tak proč by si nemohla vybrat jméno svého dítěte.