Rodinu jsem si rozmazlila a už nemůžu. Jsem vyčerpaná.
.jpg)
Je mi rovných padesát let, jsem skoro třicet roků vdaná a máme dvě děti, dnes už dospělé – syna 29 a dceru 26. Žijí s námi. Bydlíme v třípokojovém bytě, děti mají každý svůj pokojík a my s mužem spíme na rozkládacím gauči v obýváku.
Poslední dobou, asi tak rok, rok a půl, cítím, že už mě ta naše rodina nějak zmáhá. Za své pocity se stydím, ale přiznávám, že bych byla ráda, kdyby se už syn i dcera konečně osamostatnili. Jenže oni se k tomu nemají. Ani jeden z nich nemá takový plat, aby utáhl samostatné bydlení. Syn možná ano, ale jemu se z domova nechce, prý se odstěhuje až se rozhodne bydlet se svou přítelkyní. To však zatím nehrozí.
Vím, že jsem tuhle situaci zavinila asi já sama. Od mala jsem byla vychovávaná tak, že žena je pro svou rodinu pilířem a na svých bedrech musí nést veškerou péči o domácnost. Dělala to tak moje babička, maminka a já jsem to považovala za samozřejmé. Manžel si na můj servis velmi rád zvyknul a za celých třicet let našeho manželství doma doslova nehnul prstem, v životě nedržel v ruce vysavač ani nic jiného. Všechno jsem vždycky dělala já.
Dřív mi to nějak nevadilo, ale nevím, asi čím jsem starší, tím mám menší páru a začíná mě to pořádně zmáhat. Navíc to mám čím dál náročnější v práci, chodím hodně unavená a doma místo odpočinku vařím večeři pro celou rodinu, peru prádlo pro čtyři dospělé lidi, uklízím… Nikdo z nich se do ničeho nezapojí, maximálně dcera, když jí výslovně řeknu, tak velmi neochotně přiloží ruku k dílu.
Před týdnem jsem si s nimi všemi promluvila, vysvětlila jim, že jsem unavená a že už ode mne nemůžou očekávat takový servis, na jaký byli zvyklí a požádala je, aby se víc zapojili. Jejich reakce mne naprosto šokovala. Všech. Manžela i dětí. Podle nich doma skoro nenadělají žádný nepořádek, chodí se domů skoro jenom vyspat a nechápou, z čeho jsem tak unavená. Manžel mi na rovinu řekl, že se na stará kolena nebude učit uklízet, když to doteď nedělal, že to je ženská práce.
Bylo mi z toho hodně ouvej. Uvědomila jsem si, že jsem si to způsobila sama. Pořád jsem kolem všech skákala, vařila teplé večeře, skládala prádlo do šuplíku, chystala snídaně i svačiny do školy a později do práce, že se pro ně taková péče stala samozřejmostí a nemají žádný důvod si jí vážit.
A já teď stojím před rozhodnutím, co udělat. Napadá mě vyhlásit stávku, nebo rozdělit úkoly a každého pověřit nějakou prací, ale mám obavu, že by se to minulo účinkem. Stejně by to neudělali. Možná by zabrala ta stávka, oznámila bych jim, že od teď se budu doma chovat tak, jak se chovají oni a nedělala nic. Jenže asi bych to nevydržela a hlavně nevím, jestli bych vydržela manželovy výstupy, které by určitě přišly. On umí být hodně nepříjemný a slovně agresivní, startuje hodně rychle a když řve, třesou se okenní tabule.
Co byste mi radily? Jak mám svou rodinu po takových letech převychovat? Trpěly byste doma své dávno dospělé děti, které si evidentně užívají mamahotel a berou to jako samozřejmost? Víte, já je mám ráda, ale nějak mi už na ně dochází dech a potřebovala bych e přimět k tomu, aby se zamysleli a začali konečně chovat dospěle.
13.7.2015 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 131 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Rodinu jsem si rozmazlila a už nemůžu. Jsem vyčerpaná.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Arna: no pokud vím, ve slušném světě neexistuje, aby dospělé děti bydlely s rodiči...tady to kdysi bylo kvůli bytům...ale to už dneska není potřeba
v našem baráku jsou dvougarsonky, tam většinou bydlí nově partneři a 3+1 a tam bydlí cca 5 mladých lidí, studentů
původní majitelé odešli do baráčků , ale byt si nechali a splácejí z nájmu hypotéky...
.gif)
Ostatně, Radko, proč s takovým manželem dál jsi? Děláš mu služku a ještě k tomu kurvu-pardon, je to tak! A pokud on na tebe řve, tak to by zařval jen jednou! A myslíš že by sis ty našla nového partnera dříve než on novou služku? o tom nepochybuj. Ještě by špendlíčkem hrabal a plazil se před tebou aby ses k němu vrátila.
Co by ti blbouni dělali kdyby Radka onemocněla? Nechci nic přivolávat, ale především z takových stresů pak vznikají nemoce. A pokud můžu brát ze své dlouholeté praxe, taková léčba nádorů-ozařování, to je hospitalizace na 5-6 týdnů. Ovšem u takových sobců by se dalo čekat, že maminka přijede na víkend na propustku domů, uklidí, navaří, nakoupí, vypere,... A i takové případy byly.
Jediné co bych Radce doporučila je vzít si dovolenou a odjet, buď k rodičům nebo do lázní, k moři. Tak aby o tom rodina nevěděla. Jen ať mají strach.
Nebo jen tak zůstat doma v posteli s tím, že je nemocná a musí mít klid.
A ten debil manžel ať si řve jak pavián, je to jen jeho ostuda. V tom případě bych si udělala kafe, dala nohy na stůl a nereagovala.
no ono teď už je opravdu asi pozdě, u nás děti k plotně dostal můj zánět žaludku, 3 měsíce jsem se pohybovala mezi postelí a záchodem a aby se najedly, tak si musely uvařit, jen jsem je dirigovala z postele , holce bylo 7, klukovi 13, o snídaně,svačiny a večeře se taky starají sami, dneska už jim je 11 a 17 a třeba co se týče praní, tak co není v koupelně se nepere, do pokoje vletím tak jednou za rok, když dostanu záchvat pořádkumilovnosti
Radim vam vypakovat deticky z domova, aby se konecne postavily na vlastni nohy, vzaly si hypoteku nebo bydlely se spolubydlicimi. A vy zacnete konecne myslet na sebe. Zena je sice pilirem rodiny, to mate pravdu, ale ne jejim otrokem.
Když něco takového slyším, tak mi téměř vždy naskočí scéna z folmu Léto s kovbojem, kdy potencilální tchýně říká Daniele Kolářové: "Měly by se umýt lžičky.!" A ta na to s ledovým klidem:"Jistě, ať se umejí." To je podle mého ta správná odpověď na řvaní manžela a případné poznámky dospělých sětí.
Nebo-li v klidu, asertivně leč pevně a neůstupně 
.jpg)
tornado-lou: já taky nechci dělat spoustu věcí, ale jako každý rozumný člověk jsem poměrně brzy pochopila, že i když to dělat nechci, tak prostě MUSÍM, protože samo se to neudělá! Nádobí se neumyje, prádlo se nevypere, lednička se sama nenaplní a že pokud to neudělám, tak to prostě nebude. Jak říkala moje maminka: "shnila bych ve špíně" a asi i hlady...
to nemluvím úplně o sobě, ale všeobecně. Myslím si, že argument, že neexistuje způsob jak je donutit dělat co nechtějí, není úplně správný 
Určitě si velmi dobře uvědomí (třeba časem), že to, co se po nich bude teď vyžadovat, je jen zlomek toho, co budou muset dělat, až budou bydlet sami...
Taky myslim ze se nic nezmeni. Neexistuje zpusob jak dospeleho cloveka donutit delat neco co nechce. Takze nejaky rozdeleni praci chachacha, na to se ji vybodnou. A jestli ma radka nervy na to aby prestala delat? Pochybuju.
.jpg)
Taky si myslim ,ze se Radka jenom poradne naprdla, a kdyz ji rodina setrela tak si vylila dusicku tady u nas (coz je v poradku) ,ale nase rady nic nezmuzou, dokud ona sama nebude chtit se zmenit. Nemuzeme menit jine lidi, muzeme zmenit jenom samy sebe a ostatni se holt prizpusobi - jestli tim ze budou reagovat pozitivne (zacnou neco delat) ,nebo negativne (budou jecet tak dlouho az Radka vymekne) a nebo se odstehujou 
. A otazkou zustava jestli je Radka natolik silna a nebo nastvana (a nebo oboje) aby dokazala zmenit svoje mysleni a chovani. Nikdo jiny to za ni neudela. A dokud nezmeni ona sama sebe tak bude pro rodinu onuci a ustve se, protoze uprimne nikdo nezacne sam od sebe delat neco ,co deted delat nemusel a delat nechce (a rozhodne ne domaci prace!).
Pampeliška: ano, bohužel - všecko je otázka zvyku a tyto ženy jsou zvyklé, že z nich okolí dělá onuci a nedokážou to změnit.
orinka: nechtěla jsem radit, jenom že možnost tu je, třeba i podnájem.
Ženská dokáže hodně, když chce, dokáže i vydělat peníze. Jenže stejně je nakonec vrazí do rodiny, kde je služkou a sama sebe odbyde. Zkrátka to má tak nastavený. Moje kamarádka vydělává slušně, tedy nijak závratnou sumu, aby zbohatla, ale sama by se o sebe určitě slušně postarala. Ale raději dělá vyloženě služku svému cholerickému manžílkovi, který ji občas dělá ze života peklo. Stěžuje si, ale nikdy s tím nic neudělá, protože se bojí změny, tak to většinou je. Zůstala by sama, a to by málokterá ustála, raději se podřídí. Myslím, že ani v případě Radky se nic nezmění, k ničemu je nedonutí.
Pampeliška: kdyby měly všechny ženy dost peněz, aby si v případě nutnosti mohly koupit byt a osamostatnit se, to by bylo najednou šťastných svobodných ženských
Jenomže ono je to většinou tak, že ženy celý život dělají dvě směny, z toho jedu mizerně a druhou vůbec placenou, takže na nějaký byt rozhodně nemají. Tohle je hraběcí rada.
jsem nedávno mluvila s jednou paní, která v 66letech odešla od svého manžela. Prostě si koupila byt a odstěhovala se, prý aby ho nemusela pořád poslouchat jak remcá, se vším je nespokojenej a sám nedělá nic.
A říká, že udělala dobře, že je to mnohem lepší.
To ale dokáže málokterá žena, většinou se obětují pro rodinu, která si toho neváží a neocení to. Kdybys onemocněla, nejsou schopni se o tebe postarat.
Jinak ta vzpoura nedopadne dobře, oni jsou 3, tzn. že jsou smečka proti jedinci. V takovém případě nemáš šanci vyhrát, můžeš jen utéct nebo se nechat zničit. Snad, kdyby byl tvůj muž při tobě, ale tomu moc nevěřím.
orinka: přesně tak hezky jste to napsala: 
Mám stejný problém a myslímm si že s tím se už nic nenadělá bohužel
