Kdo z nás je sobec? Já, nebo manžel?
.jpg)
Je mi 33 let, manželovi 38, máme dvě malé děti, 4 a 6 let. Brali jsme se před šesti roky a krátce na to jsme se nastěhovali do domku po manželově babičce, která zemřela. Domeček zdědila tchyně, která je jedináček a jelikož měli s tchánem své bydlení i vlastní chalupu, darovala ho svému jedinému synovi, mému manželovi.
Byli jsme rádi, v dnešní době bydlet ve svém bez zatížení hypotékou, je skoro zázrak. Domek je poměrně pěkný, akorát velký a se zahrádkou. Uvnitř je potřeba udělat důkladná rekonstrukce, ale moc jsme to neřešili, upravili jsme v rámci našich finančních možností to nejnutnější, dali všude nové linoleum, vymalovali a zařídili svým nábytkem. Narodily se nám postupně děti a já si užívala mateřskou v ideálním prostředí.
Během mateřské se náš příjem ztenčil, peněz moc nezbývalo, takže další rekonstrukce domku byla odložena až na ni ušetříme. Potřebujeme hlavně novou kuchyň, ta, co tam je, je původní a stará asi šedesát let. A i když jsme ji trošku vylepšili, ten zub času na ní je vidět. Stejně tak koupelna.
A teď k věci. Před nedávnem, bohužel, zemřel manželův otec. Nebyl ještě tak starý, ale skolila ho nemoc. Tchyně se z toho dodnes nevzpamatovala, oni měli moc hezký vztah a samozřejmě jí chybí. No a v rámci tchánova úmrtí došlo i na dědictví po něm, na které má nárok tchyně jako manželka a můj manžel, jako jediný syn. Jejich majetek byl poměrně velký.
Nijak jsem se do tohoto řízení nemíchala, to je hlavně jejich věc. Výsledkem je, že manžel dostal od tchyně částku 350 000 korun s tím, že samozřejmě má nárok na víc, ale nechce to, aby tchyně nemusela rozprodávat majetek. Chápu. Je to jeho maminka a cítil by se špatně, kdyby ji měl oškubávat.
Nicméně tu několikasettisícovou částku dostal a mně tím pádem svitla naděje, že bychom mohli dokončit rekonstrukci domku. Když jsem na to s manželem zavedla řeč, jeho reakce mne šokovala. Prý nic takového, bydlíme ve svém, máme to tu jakž takž ucházející a není nutné do toho momentálně dál investovat. Místo toho se rozhodl koupit nové auto, po kterém už dlouho touží.
Zůstala jsem jako opařená. Auto máme, osm let starou Oktávii a myslím, že by nám mohla ještě několik let sloužit. Takže teď vedeme spor o to, co je více potřeba, zda dům nebo auto. Obojí totiž nepřichází v úvahu, oba dva chceme, aby nám z té částky něco zůstalo jako finanční rezerva.
Snažila jsem se manželovi vysvětlit, že dům a zařízení má větší hodnotu, než auto. On to ale vůbec nechce připustit a dokonce mi řekl, že se chovám jako hladová, že jsem k domku přišla zadarmo bez vlastního přičinění a teď ho chci oškubat o jeho peníze po otci. Normálně jsem se rozbrečela, jak mne to ponížilo. Přece to nechci pro sebe, ale pro celou naši rodinu!
Prosím vás, řekněte mi, kdo z nás je větší sobec? Já, která chci zvelebit náš domov pro naši rodinu, nebo manžel, který touží jako malý kluk po novém autě, v němž jezdí převážně jen on sám? A taky vám připadám jako nějaká hladová zlatokopka?
18.7.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 132 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Kdo z nás je sobec? Já, nebo manžel?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
ax: ono podle zalezi na tom, jestli rekonstrukci kuchyne a koupelny je mysleno nove prislusenstvi + nabytek a nebo sakumprask nove rozvody elektriky a vody a kanalizace 
to je pak sakra rozdil v cene
thePlacheck: uprimne, musela by me hanba fackovat,me umrel tat pred dvema lety... ani nas nenapadlo chti po mame cokoli. Nakonec se dohodlo, ze na brachu se prepise auto a me adekvatni castka... a zbytek proste s mamou sporili a budovali,na studiich nas zivili...tak nas nani nenapadlo, ze bychom mamu meli vysavat.
.gif)
stonozka01 -Jen trouba přepíše na manželku půlku domu.To pochopí až mu nasadí parohy,rozvede se a ještě ji bude muset do nového začátku vyplatit.A nebo když to vezmu z druhé strany.On si najde jinou a bude mít jen půl domku......
Každý máme svůj sen...někdo o lepším bydlení, někdo o krásném autu...Ačkoli u nás se finance nerozlišují na moje a tvoje a tak nějak se nakonec vždy dohodneme co má větší prioritu, chápu, že si manžel vysnil nějaké auto a teď konečně má šanci ten sen uskutečnit a myslím, že by mu to (ačkoli samozřejmě i já bych dala přednost zvelebování bydlení) mělo být dopřáno.
Ani ten výrok o zlatokopce bych nebrala tak tragicky..v každém z nás je malé dítě se svojí dětinskostí a čas od času se projeví...
stonozka01: tak to bych nikdy neudělala, abych nechala přepsat půlku baráku na manžel, případně bych to udělala jen v případě, kdy bych já dostala ten dům a manžel by ze svého zaplatil rekonstrukci zhruba v hodnotě té samotné nemovitosti. Láska je pomíjivá a nerada bych za pár let vyplácela někoho z vlastního domu...
Jinak mě zaráží, že tu někdo píše, že 350 tisíc na rekonstrukci domu nestačí. Samozřejmě to při dnešním cenách není stavbu paláce, ale zrekonstruovat koupelnu + kuchyň, na to si myslím, že by to vystačit mělo - paní píše o "domečku", proto předpokládám, že nemají koupelnu 5x5 m. Ale malá částka to rozhodně není. Což nic nemění na mém prvotním názoru, že peníze jsou manželovy a on by měl rozhodnout, jak s nimi naloží.
Auto je podle mně jedna z nejhorších investic.A když milostpánovi nestačí osm roků stará oktávka .......a radši bude mít 60 roků starou kuchyň.......asi k ním nechodí návštěvy.Ale zase ho musím pochválit za to že po matce nechtěl peníze za půl baráku z dědictví.Holt si na ňho pár roků počká a jednou ho dostane celý.Sousedka taky ovdověla ale její dcery nebyly tak hodné a penízky z dědictví za barák chtěly.Nakonec ji přinutily barák prodat a vyplatit jim podíly.......
.jpeg)
mam-ča - 18.7.2013 10:55
nojo, ale koho s tím chce ohromovat? Je ženatý a má dvě děti, takže by se potřeboval vytahovat před kamarády?
Danielo, na tvém místě budu pečlivě ukládat všechny účtu, co se baráku týče, protože polovina těch nákladů je tvých, kdyby něco jeden nikdy neví.
.jpg)
mam-ča: 
přesně ... taky mám ten dojem, že co jim chybí v gatích dohánějí vozidlem ...
mam-ča: prodlužovač penisu 
Jinak prachy jsou manžela a může si s nimi dělat, co chce. Poznámka o zlatokopectví a hladovosti je už horší (i když asi vyřčená ze strachu, že by snad nesměl mít nové autíčko). Divím se ale, že se tenhle jeho postoj (=tobě tady nic nepatří) neprojevil už dřív. Znám lidi, co to měli podobně a sami od sebe nechali přepsat půlku domu na manželku.
Kaliban: Nejen ve střehu. Začala bych si průběžně odkládat peníze na dobrého rozvodového právníka...
Ty peníze vem čert. Ale ten výlev o bydlení bych mu neodpustila. Asi bych stále byla ve střehu po zbytek života. Nemyslím, že bych mohla žít s někým, kdo si myslí, že jsem "zlatokopka".
Verera: Někteří chlapi berou svoje auto jako prodlužovač penisu.
Ovšem za 350 tisíc si ho chlapec moc neprodlouží...
Osobně touho po autě nechápu. Auto beru jako prostředek pro dopravu, pokud slouží, není třeba nadměrně do něj vrážet na údržbu a vyhovuje potřebám rodiny, nevidím důvod kupovat nové. Chlapi to holt někdy ale berou jinak.
To se snad dá i pochopit. Co bych ale nepochopila a neodpustila jsou ty kecy a urážky. Jsou to sice jeho peníze, ale to neznamená, že se může chovat jako hulvát (nevím tedy, jestli nějaké takové výrazy nepadaly i ze strany Daniely, jestli nešlo o hádku, kdy si lidi vyčtou kde co, což tedy taky nechápu, ale děje se to).
Dům je pána tak jaká zlatokopka? Asi mu najednou peníze stouply do hlavy , i když teda ta suma za to nestojí. Nějak bych předpokládala, že pokud si někdo pořídí rodinu, uvažuje při všem co dělá i v souvislosti s ní a jejími potřebami, to je přece jeho hlavní odpovědnost, na koníčky má nárok, ale ne na úkor rodiny. Tady je něco divného v myšlení pána.
Kdybych já zdědila peníze, tak bych v prvé řadě uvažovala, co se s nimi dá udělat zajímavého pro všechny, jestli není něco, co rodina potřebuje, až pak by došlo na mé touhy. Jinak bych si připadala hodně hloupě.
Bellana: Haninka: děkuju, ale u nás to bude i se složitým krovem...
Haninka:
