Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Mám brát vážně jeho vyhrožování sebevraždou?

Po necelém roce chození jsem mu navrhla, zda se ke mně a k synovi nechce přistěhovat. Uvítal to velmi rád, bydlel v pronájmu. Začali jsme spolu žít. Zpočátku bylo všechno v pořádku, ale postupem času se začaly objevovat první neshody a z mé strany i jisté rozčarování. Z dosud pozorného a obětavého partnera se postupně stal docela velký sobec...

3.7.2013   Rubrika: Partnerské problémy   Komentářů 53

O hodně mladší partner. Šly byste do toho?

On je dosud svobodný, bezdětný. Říká, že jeho prioritou není založení rodiny, po dětech nijak zvlášť netouží, respektive nechce je. A všechny mladé ženy a dívky, s nimiž dosud chodil, prý časem začaly o dětech mluvit, tak to vždy ukončil. Se mnou je nejen proto, že z mé strany nic takového nehrozí, ale prý si se mnou velmi rozumí a nesmírně ho přitahuju...

2.7.2013   Rubrika: Partnerské problémy   Komentářů 65

Tajně si spořím. Je to podraz?

Momentálně je to u nás tak, že on zaplatí nájem a všechno ostatní – pojištění, povinné ručení za auto atd. a na mně je, abych z rodičovského příspěvku uhradila komplet jídlo, drogerii, můj telefon a životní pojištění a oblečení pro mne a pro dceru. Otevřeně přiznávám, že vycházím docela těžko, zvlášť, když je potřeba malé koupit nové boty apod...

1.7.2013   Rubrika: Partnerské problémy   Komentářů 56

Jsem hodná a asi blbá. Jak se mám naučit říkat "ne"?

Jenže podle mě je jedna věc to prostě napsat a druhá skutečně to udělat. Protože já třeba taky vím, co by v té které situaci bylo nejlepší, jak bych se měla zachovat. Dokonce mám v hlavě i ta správná slova a argumenty, kterými bych dotyčného či dotyčnou dokázala odpálkovat. Když ale dojde na lámání chleba a mám to udělat, není to tak jednoduché...

28.6.2013   Rubrika: Čtenářské příběhy   Komentářů 41

Dcera se chce hned po maturitě odstěhovat z domova

Moc tomu nerozumíme, vztahy máme dobré, žádné napětí mezi námi není, ani dceru nijak zvlášť nekontrolujeme a neomezujeme. Ale přiznám se, že o ni máme strach. Představa, jak tři ani ne dvacetileté slečny, které ještě vědí houby o životě, bydlí samy, nám nahání husí kůži. Bojíme se, aby se jim to nevymklo z rukou a nezadělaly si na nějaký průšvih. Ten pocit svobody bez ochranných rodičovských křídel může být hodně nebezpečný...

27.6.2013   Rubrika: Děti. Výchova, škola   Komentářů 63

Jsem nešťastná, že musím chodit do práce

Opravdu mne nenaplňuje ta honička, kterou každodenně absolvuju. Možná, že kdybych měla práci, která by byla zároveň mým koníčkem, vnímala bych to jinak. Jenže moje zaměstnání má do nějaké příjemné selanky opravdu daleko a v kombinaci s vědomím, že musím být ráda, že vůbec nějakou práci mám, protože z jednoho příjmu bychom nevyžili, je mi pěkně úzko...

25.6.2013   Rubrika: Čtenářské příběhy   Komentářů 103

Místo babičky maminkou? Pomozte mi v rozhodování, prosím.

A teď se stalo, že jsem, samozřejmě neplánovaně, otěhotněla. Stačil na to jeden jediný měsíc, kdy jsem musela vysadit HA. Teď jsem v sedmém týdnu a s manželem zvažujeme všechna pro a proti. Přece jen nám už není dvacet, mně je, jak jsem psala, čtyřiačtyřicet, manželovi o dva roky více. Zkrátka jsme pomalu ve věku, kdy bychom se měli spíše připravovat na vnoučata. Místo toho řešíme moje těhotenství...

18.6.2013   Rubrika: Čtenářské příběhy   Komentářů 104

Dcera žije v šíleném manželství. Jsme bezmocní.

Její manžel se, dle našeho předpokladu, pěkně ukázal. Je to prostě hulvát. Vadilo nám to na něm už od začátku, i jsme to dceři tehdy říkali, ale ona byla zamilovaná a pevně stála za ním. Od chvíle, kdy se narodila malá, se chování zetě značně zhoršilo. S dcery si udělal služku a onuci, ona je věčně sama s dcerkou, celá domácnost leží jen na ní. On chodí několikrát týdně do hospody...

17.6.2013   Rubrika: Partnerské problémy   Komentářů 33

Snacha se po narození dítěte asi zbláznila

Tak ráda bych byla někdy s Adélkou sama, třeba dvě hodinky odpoledne, jít s ní na procházku, potěšit se bez dozoru. Ale není mi to dopřáno. Ani když byla ještě miminko a spala v kočárku, jsem s ní nikdy nesměla vyjet na procházku sama. Vždycky šla se mnou a dovolila mi vézt kočárek. Vysvětlovala to tím, že by se necítila dobře, kdyby ji měla ze svého dohledu...

13.6.2013   Rubrika: Život a vztahy   Komentářů 152

Je to psychický teror, nebo jsem jen přecitlivělá?

Potřebovala bych znát názory nezaujatých lidí na situaci, ve které se už nějaký čas nacházím. Rodina a kamarádky, které mne znají a jsou zasvěcené, mi říkají, že jsem klasický případ týrané ženy a radí mi, abych to co nejdříve řešila a od partnera odešla. Jenže já nevím, všude je přece něco, a i když se s ním úplně dobře necítím, tak výraz „týraná žena“ mi připadá jako silné kafe...

10.6.2013   Rubrika: Partnerské problémy   Komentářů 153

Prý přebírám až přeberu. Co všechno jste byly ochotné u svých partnerů tolerovat?

Připadám si jako blázen, jako když sama nevím, co vlastně chci. Konkrétně se jedná o vztah s muži. Je mi dvaatřicet, jsem svobodná a stále hledám toho pravého. Moje máma říká, že přebírám až přeberu a zůstanu sama. A že už snad jsem dost velká abych věděla, že Pan Ideál neexistuje a měla bych si sednout na zem...

5.6.2013   Rubrika: Partnerské problémy   Komentářů 54

Já a zubař. Neštěstí, strašně se bojím. Jde to v narkóze?

Co se návštěvy zubaře týká, jsem totiž neskutečný posera. Bojím se strašně, podle toho moje zuby taky vypadají. Nebyla jsem na zubním skoro deset let, naposledy když jsem byla těhotná. Je to hrůza, vím, ale prostě jsem se nikdy neodhodlala...

4.6.2013   Rubrika: Čtenářské příběhy   Komentářů 30

Naše dcerka viděla ducha dávno zemřelého člověka. Je to možné?

Malá seděla na posteli a vyděšeně koukala do rohu místnosti a pořád křičela, jdi pryč, jdi pryč. Když se nám konečně podařilo ji uklidnit, řekla nám, že v rohu stál nějaký pán, kterému chyběla jedna noha a díval se na ni. Zamrazilo mne, pochopila jsem, že z takové vidiny musela být pětiletá holčička zcela vyděšená...

29.5.2013   Rubrika: Čtenářské příběhy   Komentářů 54

Jak zvládnout pětiletého agresora?

Syn je jedináček, od malička jsme mu věnovali hodně pozornosti, rozhodně netrpí tím, že by se cítil nějak odstrčený. Věnujeme se mu, povídáme si s ním, hrajeme, zajímáme se o něj. Ale s ním je to těžké. Má v sobě nějakou zvláštní zákeřnost, agresivitu. Pěkně nás to zmáhá, manžel je z něj už úplně na větvi a v poslední době od něj syn často dostává výprask...

27.5.2013   Rubrika: Děti. Výchova, škola   Komentářů 56