V osmnácti se chce stát matkou
Doufám, že mne neodsoudíte za to, co sem teď napíšu. Jsem totiž docela zoufalá. Moje osmnáctiletá dcera přišla do jiného stavu. Je to brzy, myslím, že na něco takového měla ještě dost času. Strašně si s tím zkomplikuje život, ale ona není schopná si to ve všech důsledcích uvědomit. Vedeme spolu dost zásadní spor. Já bych chtěla, aby šla na potrat, ona se tomu zuby nehty brání.
Je to šílená situace. Vychovala jsem ji sama, s manželem jsme se rozvedli když byla ve druhé třídě. Nikoho jiného jsem si nenašla, respektive nikdy jsem jí domů nepřivedla žádného náhradního tatínka. Věnovala jsem se jí opravdu hodně, starala se, aby jí nic nechybělo. Jezdila na tábory, navštěvovala různé kroužky, vždycky byla docela nadaná a ve škole neměla problémy. Teď je ve třetím ročníku, respektive příští rok jde do čtvrtého na gymnáziu, měla plány pokračovat studiem na vysoké.
S tím je teď konec. Pokud si dítě nechá, ještě před maturitou porodí a kdoví, jestli pak vůbec zvládne odmaturovat. A místo na vysokou půjde na mateřskou. Já jí dítě hlídat nemůžu, chodím do práce. Navíc kluk, se kterým je těhotná, se k ničemu nezná a po té, co mu oznámila, že čeká dítě, se s ní rozešel. Je mu stejně, jako jí. Takže taky ještě mladý, nevyzrálý člověk.
A dcera si postavila hlavu a rozhodla se, že si bude hrát na hrdinku a na žádný potrat nepůjde. Podle mne si starost o mimino představuje stejně jako hraní s panenkou. Vůbec jí nedochází, jak moc se jí potom změní život. Zcela automaticky počítá s tím, že bude bydlet u mne i s dítětem a já jí budu všemožně pomáhat – finančně i s péčí o mimino.
Samozřejmě, pokud by tato situace skutečně nastala, na holičkách bych ji nenechala. Ale přiznávám, že dvakrát nadšená z té představy nejsem. Za ty roky, co jsem s ní sama, jsem už dost utahaná, těšila jsem se, že až se osamostatní, budu mít konečně čas na sebe a na svůj vlastní život. Místo toho teď hrozí, že bude vše jinak, k nám dvěma přibude malé dítě a moc bych nedala za to, že to budu především já, kdo se bude starat, hlídat. Za pár měsíců to dceru přestane bavit, je ještě mladá, bude chtít chodit ven s přáteli a já budu uvázaná doma u vnoučete.
Nechci být zlá. Vím, že potrat není nic dobrého. Na jednu stranu je mi to proti srsti, ale když o tom uvažuji ze všech stran, tak mi to připadá jako nejlepší řešení. Ani vlastně nevím, jestli chci nějakou radu, spíš bych stála o vaše názory na celou tuto situaci. A taky o osobní zkušenosti v případě, že se tak mladá holka stane matkou. Může být vůbec člověk v tomhle věku schopen postarat se zcela zodpovědně o dítě?
15.6.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 137 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - V osmnácti se chce stát matkou
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Jéžiš, ještě že nemám dceru. 
No, já bych se přidala k těm, co navrhují nic slečně neusnadňovat. Chce být dospělá, tak se vším všudy. Ať si začne hledat bydlení, vyřeší si s tatínkem dítka vše potřebné, protože na to byli dva, takže fakt, že se s ní rozešel, ho nezbavuje odpovědnosti. Výbavičku pro dítě bych se neobtěžovala shánět, ať slečna obejde bazary a sekáče, otázka je, kde na to vezme. Holt by si musela najít brigádu na víkendy, dokud ještě může pracovat. Kdo ji bude živit pak, to se taky musí postarat sama. Na rovinu bych jí řekla, že je to její problém. Ani na minutu bych neuvažovala, že bych snad v budoucnu hlídala a slečna by se trajdala po zábavě. Hodně velké zklamání by to pro mě bylo, kdyby mi potomek něco takového předložil a očekával, že to budu já řešit. Nic tak. Pravda je, že v 18 je brzo na to, být "dospělý". Já bych to nechala do těch 21, nejmíň, a i to je pro některé málo. Ale zákon bohužel říká něco jiného, takže slečna jistě má právo se rozhodnout si dítě nechat. Ale nemá právo rozhodnout, že se i s ním pověsí babičce na krk. 
Ať si dítě nechá, ale ať se taky sama stará. Do potratu jí tlačit nemůžeš, ale starat se o její dítě není tvoje povinnost. Je to husa, když v dnešní době otěhotní neplánovaně v osumnácti a myslí si, že matka se jí o dítě postará.
Almega: miniinterupce nikomu neublíží?Na to jsi přišla kde?
Já měla dítě těsně po 19tinách.Nevím proč by to v osmnácti nezvládla.Nechala bych ji doma bydlet a tím by to haslo.Hlídání jen pokud by to bylo fakt nutné(lékař atd) .Jo byla bych ji oporou to určitě,ale ne že bych za ní všechno přebrala.Školu si může dodělat později,nebude ani první ani poslední.Třeba je holka mnohem zodpovědnější,než vyplívá z článku.Co kdo ví,může mít vše promyšlené a bude skvělá máma.Moc ji to přeju.
.JPG){kind=avatar}
a....: Ale jinak s tebou souhlasím - mít dítě ve čtyřiceti není dobrý nápad. Když si představím, že teď mám doma ufrflanéhého týnejdžra, tak mě popadá radost, že ho nemám.
a....: Jo, s tím taky souhlasím 
Jak píšu, já bych v tomhle věku už nesnesla doma mimino. Ani vnouče, ani svoje vlastní. Leda bychom bydleli v tak velkém vlastním domě, že bych o tom vnoučeti věděla jen když ho zrovna hlídám Vlastní dítě ve 40 nikdy 
a....: Ale ty čtyřicetileté už mají rodiče v důchodu, tak se na ně s občasným pohlídáním mohou spolehnout. A taky už tolik necourají po tancovačkách
a....: ja nechapu ty co maji deti 
A já zas nechá pu ty, které mají dítě ve čtyřiceti, v osmnácti je to možná mladistvá nerozvážnost, ale ve čtyřiceti? Předčasná stařecká demence.
Já chápu tvoje obavy, jsi unavená a děláš si spoustu starostí, ale všechno se dá vyřešit. Hlavně musíš dceři důrazně vysvětlit, že ty už jsi matka byla se všemi starostmi a povinnostmi, takže ji můžeš sice podpořit a pomoci, ale hlavní díl starostí bude na ní.To zaprvé. Za druhé stanovit pravidla spolužití, určitě dodělat školu, potom vyřešit alimenty a finance atd., jak už tady někdo napsal.
Na druhou stranu, život je dlouhý a rychle to utíká, takže za deset let budeš třeba ráda, že máš úžasného vnuka/vnučku. Před lety jsem něco podobného řešila s kamarádkou u vína, byla tenkrát docela hotová - její dcera úspěšně odmaturovala a právě udělala zkoušky na medicínu, přijali ji- a bác, byla těhotná...těžké dilema, co dál. Pár měsíců po porodu si vzala otce dítěte, jsou spolu dodnes. Dnes (cca o patnáct let později) má hotovou medicínu, prosperující ordinaci, během medicíny stihla další dvě děti a má takříkajíc vystaráno, zatímco její kolegyně se začínají usazovat či horkotěžko po třicítce shánějí partnera, rodí své první děti po všech atestacích, zařizování bydlení atd. Pravda je, že její muž ji dokázal zajistit a měla velkou pomoc od rodiny. Tím chci ale říct, že to, co se na začátku zdá jako průser, může být za pár let výhoda. Držím palce
Myslím, že je dosť neskoro plakať nad rozliatym mliekom. Myslím, že si zlyhala hlavne Ty - dievča už malo dávno užívať antikoncepciu prípadne byť poučená o tom aké dôsledky prináša nechránený pohlavný styk. No keďže sa už stalo, tak ja by som dceru určite netlačila do interupcie.... jedného dňa by si mohla byť Ty tá zlá a podľa môjho názoru je to jednoznačné zabitie a s tým sa žije veľmi ťažko. Úplne súhlasím s Johanka74... mám priatelky aj také čo mali deti v 18 a žili spokojný život a teraz si začínajú vychutnávať život (koníčky, dovolenky a pod, keďže deti už majú vlastný život) a mám aj také, ktoré majú teraz malé deti a tiež si pochvaľujú, že si najprv užili a teraz sa môžu venovať materstvu.
Otázkou ostáva čo je pre koho zničený život .... pre niekoho nespraviť vysokú školu, pre niekoho nemať deti. Myslím si, že nie je správna a nesprávna doba na dieťa, ak už je na ceste, treba ho privítať a pripraviť domov. Alebo potom anonymný pôrod, to je najbezpečnejšia cesta aj pre dieťa aj pre matku.
Bellana: tak hlavne kondom jako ochrana proti pohlavne prenosnym nemocem. Pokud s nekym takto "nezavazne" chodila...
V této situaci bych svým dcerám podala pomocnou ruku ať by se rozhodly jakkoli.Rozhodně bych je do ničeho nenutila,ono nutit dospělou ženskou k potratu je tak závažné rozhodnutí,že by vám to mohla jednou hodně vyčítat.V 18 nebo čerstvých 19 mít dítě - to není zas taková tragédie...studovat může klidně při něm - dálkově,individuál...Já se vdávala měla první dítě ve 22,protože jsem chtěla děti snad už od 16,a muž nebyl proti - prostě každý to má nastavené jinak...Když se cítí na to ,být maminkou,tak jí nebraň.
Stanik: Nejčastěji se to stává tam, kde se o sexu nemluví nebo mluví jako o něčem, co se nedělá a na co máš ještě dlouho čas. Tihle lidé se zlobí, že jim do jejich práva neinformovat své děti o takových fuj věcech chce kecat stát a zavést poměrně dost podrobnou sexuální výchovu. Taky to nechápu. Sice jsem dětem kondomy nekupovala, ale často jsem je upozorňovala, že když už, tak bez kondomu ne.
Almega: Souhlas, až na to, že já bych ji u sebe teda bydlet nenechala. Absolutně bych neměla nervy na to, aby mi při čerstvě plnoletých dětech doma začalo znovu nonstop řvát mimino V době, kdy konečně můžu mít po dlouhých letech trochu klidu. Takže bych jí řekla natvrdo, že když se takhle "statečně" rozhodla, ať se podle toho zařídí - jako dospělý zodpovědný rodič, tj. se vším všudy. Nespíchla si to sama, dítě má otce, a že se s ní rozešel? Hm, to jsem ale nezavinila já..... Klidně vnouče pohlídám, třeba jednou týdně, ale bydlet s ním nechci.
Myslím, že by se dcera hodně rychle rozmyslela
Linda: vidis, me stihli doma ta vydesit recma typu "nezkaz si zivot nechtenym tehotenstvim".. ze jsem v 18 radis abstinovala nez bych neco riskovala... no a pak jedine dvojita ochrana... jinak bych z toho nic nemela, kdybych se musela klepat, jestli z toho neco nevznikne.
