V osmnácti se chce stát matkou
Doufám, že mne neodsoudíte za to, co sem teď napíšu. Jsem totiž docela zoufalá. Moje osmnáctiletá dcera přišla do jiného stavu. Je to brzy, myslím, že na něco takového měla ještě dost času. Strašně si s tím zkomplikuje život, ale ona není schopná si to ve všech důsledcích uvědomit. Vedeme spolu dost zásadní spor. Já bych chtěla, aby šla na potrat, ona se tomu zuby nehty brání.
Je to šílená situace. Vychovala jsem ji sama, s manželem jsme se rozvedli když byla ve druhé třídě. Nikoho jiného jsem si nenašla, respektive nikdy jsem jí domů nepřivedla žádného náhradního tatínka. Věnovala jsem se jí opravdu hodně, starala se, aby jí nic nechybělo. Jezdila na tábory, navštěvovala různé kroužky, vždycky byla docela nadaná a ve škole neměla problémy. Teď je ve třetím ročníku, respektive příští rok jde do čtvrtého na gymnáziu, měla plány pokračovat studiem na vysoké.
S tím je teď konec. Pokud si dítě nechá, ještě před maturitou porodí a kdoví, jestli pak vůbec zvládne odmaturovat. A místo na vysokou půjde na mateřskou. Já jí dítě hlídat nemůžu, chodím do práce. Navíc kluk, se kterým je těhotná, se k ničemu nezná a po té, co mu oznámila, že čeká dítě, se s ní rozešel. Je mu stejně, jako jí. Takže taky ještě mladý, nevyzrálý člověk.
A dcera si postavila hlavu a rozhodla se, že si bude hrát na hrdinku a na žádný potrat nepůjde. Podle mne si starost o mimino představuje stejně jako hraní s panenkou. Vůbec jí nedochází, jak moc se jí potom změní život. Zcela automaticky počítá s tím, že bude bydlet u mne i s dítětem a já jí budu všemožně pomáhat – finančně i s péčí o mimino.
Samozřejmě, pokud by tato situace skutečně nastala, na holičkách bych ji nenechala. Ale přiznávám, že dvakrát nadšená z té představy nejsem. Za ty roky, co jsem s ní sama, jsem už dost utahaná, těšila jsem se, že až se osamostatní, budu mít konečně čas na sebe a na svůj vlastní život. Místo toho teď hrozí, že bude vše jinak, k nám dvěma přibude malé dítě a moc bych nedala za to, že to budu především já, kdo se bude starat, hlídat. Za pár měsíců to dceru přestane bavit, je ještě mladá, bude chtít chodit ven s přáteli a já budu uvázaná doma u vnoučete.
Nechci být zlá. Vím, že potrat není nic dobrého. Na jednu stranu je mi to proti srsti, ale když o tom uvažuji ze všech stran, tak mi to připadá jako nejlepší řešení. Ani vlastně nevím, jestli chci nějakou radu, spíš bych stála o vaše názory na celou tuto situaci. A taky o osobní zkušenosti v případě, že se tak mladá holka stane matkou. Může být vůbec člověk v tomhle věku schopen postarat se zcela zodpovědně o dítě?
15.6.2011 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 137 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - V osmnácti se chce stát matkou
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
sevenofnine: 
Johanka74: aháááá konec světa:-) no už aby to bylo :-) :-) myslím, že na 12.12. 2012 se dá spoléhat stejně jako na přerušovanou soulož ... :-) :-)
Jadvinka: No ale v tom je zásadní rozdíl. Ty si měla partnera, Drahy dcera ho nemá.
Johanka74: nebo naopak - zavést 12letou povinnou školní docházku. 
Aby do těch 18 let měla robátka alespoň nějaké vzdělání.
Jarča*10:20: no já vim, že někdo na tom vidí i ty pozitiva. já teda moc ne. moji známí si nechali dítě, o kterém se na 80% vědělo, že bude tělesně postižené. narodil se kluk, tělesně postižený. má za sebou strašně moc operací, je psychicky v řiti, jeho rodiče i prarodiče taky. všichni jsou nešťastní, unavení, smutní..... jenom se trápí. vím, že kdyby tušili jaký to bude, určitě by volili potrat. vim, že je to něco jiného, ale někdy prostě skoro žádná pozitiva nejsou. tady u té holčiny je jasný, že zřejmě stejně nezůstane na krku matce celou dobu. myslim, že si najde přítele a ještě založí rodinu, přece nebude od 18 let sama. taky jí to moc přeju. ale nesmí to sklouznout k tomu, že hodí dítě na krk matce, která se udře aby všechny uživila a holka si bude žít bezstarostný život.
.gif)
sevenofnine: V roce 2012 bude přeci konec světa 
Jinak malinko,ale opravdu jen malinko mimo. myslím,že by se rodiče malých dětí a budoucí rodiče měli urychleně nějak seskupit a dotlačit milé MŠMT k tomu,aby byly definitivně a nafurt zrušeny 9.třídy. Plynou z toho dle mého názoru velký průsery. Za mejch mladejch lez díky bohu devítka dočasně nebyla,takže já, nejmladší ve třídě,jsem maturovala v čerstvých 18. Dneska už 18letého mla´dase s maturitou nepotkáš. je jim 18 ve druháku nebo tře´táku, podle toho,jakej měli ještě odklad a s 18letým pubescentem už se toho moc nenadělá. Omluvenky si píše sám, i na to otěhotnění je to v podstatě "běžnej" věk, a pak to dopadá tak,že se postavěj na zadní a nestudujou a mají základní vzdělání. Do těch 18 se to dá ještě jakžtakž ukočírovat,pak už moc ne. Tudíž dle mého soudu přestane éra ůvšichni máme vejšku" a do deseti let tu máme boom "všichni máme jen základní vzdělání" dělejte s tím něco, mě už je to fuck,ale devítka je prostě úplně zbytečná 
Jinak už by i tato dcerunka teď měla odmaturováno a byl by klid.
Bellana: nejsem právník, takže bez záruky - zákon o rodině se od roku 1963 změnil celkem 9x, různými novelami. Nevím přesně, jestli právě toto konkrétní ustanovení mělo stejnou podobu v roce 1963, ale osobně se domnívám, že ano. Jelikož jsem měla důvody se v posledních 5 letech zajímat o to, jak se to má s vyživovací povinností rodičů, vím, že má sevenofnine pravdu - člověk se z toho jen tak nevykroutí. Soudní rozhodnutí se navíc můžou dovolávat i článku 32 listiny práv a svobod, kde se taky cosi praví o právu dětí na rodičovskou péči... a souhlasím, že je to mnohdy na hlavu. Dává to hodně prostoru nevděčným pacholátkům, která se rozhodnou využívat své rodiče až do krajnosti. 
sevenofnine10:15: proboha to je hroznej zákom. pro mně další potvrzení toho, že na děti seru
kubikm: ale matka nechce to dítě adoptovat.
sevenofnine: vyživovací povinnost snad platí jenom do plnoletosti dítěte ne?
Výše rodičovského příspěvku dle délky čerpání v roce 2011 - viz § 32 zákona o státní sociální podpoře
.gif)
a ještě,píšeš,že chceš osobní zkušenost.Tak jo.Já byla matkou už v 17 letech.Jenže s tím rozdílem,že můj muž a otec našich dětí je už se mnou 32 let.Měl práci a byt jsme brzy dostali.Garsonku,ale daleko od celé rodiny.Odtěhovali jsme se 50 km.Takže jsem byla na vše sama.Dodnes ničeho nelituji.Prožili jsme s dětmi krásný život a dnes,když už jsou z domu žijeme pro svá vnoučata.Takže je to velice relativní,myslím tím věk na rodičovství.My byli mladí a ani na chvíli jsme nezapochybovali,že si dítě necháme.Nebyla jsem na to připravená to ne,ale rychle jsem si zvykla a dnes jsem šťastná,mělo to tak být.
Musím ještě dodat,že otec mi v mé situaci nijak nepomohl.CHceš mít děcko?Tak jo,ale se mnou nepočítej.(maminku už jsem tenkrád neměla).Dnes jsem ráda,vyburcovalo mně to k tomu ukázat všem,že to dokážu sama
Riki: omlouvám se Tobě i vládě :-)) možná tohle mělo smysl v roce 1963, ale teď se mi to zdá šílené.
jo a mateřská ve 4leté (48 měsíců) variantě se v roce 2011 vyplácí: prvních 9měsíců 7600 a zbytek 3800, došlo ke snížení z 21 na 9... a kdo ví jak to bude v roce 2012 ...
Jarča*: dneska jsou jiný možnosti, než v roce 1963. Tenkrát kupříkladu neexistovaly babyboxy...
.JPG){kind=avatar}
Riki: Neměli naši rodiče povinnost živit nás jen do šestadvaceti, protože déle se tuším v denním studiu studovat nesmělo?
