Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Tajná svatba a rozkol v rodině. Opravdu jsem to přehnala?

Tajná svatba a rozkol v rodině. Opravdu jsem to přehnala?

Budu stručná. Zajímal by mě váš názor. Dovolila jsem se totiž vdát, aniž bych to předem komukoli oznámila. Neřekli jsme to ani rodičům a sourozencům, pouze svědkům, za které nám šli kamarádi. Náš sňatek jsme oznámili až když už jsme byli svoji, dodatečným rozesláním oznámení.

Je mi osmadvacet, mému, dnes už manželovi, o tři roky víc. Chodili jsme spolu sedm let, z toho většinu té doby jsme spolu i žili. Normálně jsme se stýkali s našimi rodinami, po těch letech jsme už patřili do rodiny a byli bráni jako stabilní vztah. Svatba u nás byla v podstatě jen formalita, nechtěli jsme nic velkého a okázalého, žádné divadélko kolem.

Domluvili jsme se se svědky, po obřadu zašli do lepší restaurace na oběd a tím bylo všemu učiněno zadost. Neřešili jsme žádné oblečení, oblékli jsme se do normálních společenských šatů, které nosíme do divadla a na koncerty, neřešili jsme ani dary, hosty, organizaci… Nic takového. Jen jsme si zablokovali termín, vyřídili formality a absolvovali obřad. Z našeho pohledu ideální stav.

Bohužel, ani jedny rodiče nám to nemůžou odpustit. Cítí s ukřivděně, že jsme jim nestáli ani za to jim oznámit, že se chceme vzít. Prý se něco takového rodičům nedělá, je to vrchol nevychovanosti.

Asi jsme jiná generace, nebo já nevím. Nepřipadá mi na tom nic špatného, svatba je naše soukromá věc a nemyslím, že bychom byli povinni o ní kohokoli, včetně nejbližších příbuzných, informovat. I když to mám takhle zdůvodněné, přesto mě postoj rodičů mrzí, zvlášť, když ti mí se se mnou od té doby skoro nebaví a jsou ke mně dost odtažití. Nevím, jak jim vysvětlit, že to z naší strany nebylo namířeno proti nim.

Co si myslíte vy? Opravdu jsme se tak strašně prohřešili? Najde se tady někdo, kdo měl svatbu uspořádanou stejně, jako my? A když už to ti naši rodiče nemůžou vydýchat, poradíte nám, jak bychom si je mohli udobřit? Možná tak působím, ale žádná „ranařka“ nejsem a ten současný vztah s našima mě hodně trápí.   

Adéla


9.11.2015   Rubrika: Čtenářské příběhy   |   Komentářů 147   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 3/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Tajná svatba a rozkol v rodině. Opravdu jsem to přehnala?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-139
isida
isida - 9.11.2015 21:47

Vevera: jiste, mozne to je, ale v clanku to moc jasne neni, takze pochybuju, ze je oba dva presne ve stejnou vterinu napadlo, ze budou mit tajnou svatbu. Ale to je jedno, jen pisu, ze by me mrzelo, kdyby mi to dcera - syn nerekli. To je vsechno, nikoho neodsuzuju, nikomu svuj nazor nenutim. Uznavam, ze s nekterymi pribuznymi neni mozna vubec zadna domluva, vlastni zkusenost.

 
isida
isida - 9.11.2015 21:43

Jiste, svatba je de facto uredni akt. Cely zivot muzeme vlastne brat jako sled po sobe jdoucich urednich aktu. Od narozeni, pres nastupy do skol, svatby, rozvody, pohrby. A nebo si tyto uredni akty muzeme zprijemnit tak, aby z nich meli vsichni zucastneni radost. (Muj nazor, nikomu ho nenutim). Na me druhe stredneveke promoci byly jen moje deti. Oznamila jsem jim termin s tim, ze jejich ucast je dobrovolna. Chtely tam byt a byl to moc hezky den. Po urednim aktu jsme zasli na cokoladu se slehackou, bylo hezky, a proste jsme si ten den tak uplne obycejne uzili. Co si nerekneme za zivota, to uz pak nestihneme a narikame, co bychom ted udelali, kdybychom mohli. Taky mi to docvaklo az po jistych udalostech v mem zivote, ze zadny den se neda opakovat, ze jedno hezke slovo zmuze vic, nez nejaky uredni akt, a nejvic budeme litovat toho, co jsme neudelali nebo nestihli udelat. Ale to je opravdu jen muj nazor.

 
Verera
Verera - 9.11.2015 21:41

isida: A není možné, ba velice pravděpodobné, že se dohodli? Pochybuju, že by jeden toužil po svatbě s rodinou a kamarády, druhý jen se svědky, a vzali by se , aniž by se shodli na nějakém kompromisu.

Linda: Oni neposlali oznámení po měsíci,ale patrně hned. Je to tak zásadní rozdíl oznámit den poté než zavolat ze svatební síně?

Já za tím vážně vidím obavy ze zasahování rodiny a naprosto Adélu chápu, ideální svatba. I když já jsem asi poněkud extrémní případ ve vztahu k takovýmto slavnostním akcím. Na mé promoci jsem nebyla ani já smajlik - 68

 
Kaliban
Kaliban - 9.11.2015 20:55

Na mé druhé, již středněvěké promoci byl jen manžel. Na naší svatbě byli svědci plus jejich partneři. Mí rodiče i jeho rodiče už v té době byli nemocní a když jsme začali opatrně mluvit o případně svatbě, všichni nám řekli - jen nám dejte vědět, že jste se vzali. Díky bohu, že se k tomu stavěli takhle. Svatba je v podstatě úřední akt, co si budeme namlouvat.

 
isida
isida - 9.11.2015 20:40

Jakmile nekdo zacne svoje rozhodnuti zduvodnovat hlasitym volanim My na to prece mame pravo, nam to tak vyhovuje, musi byt pripraven nejen nest nasledky tohoto rozhodnuti, ale I na to, ze druha strana zacne prosazovat zase svoje prava, napr. My mame pravo na klid, my mame pravo vam nehlidat deti, my mame pravo vam odmitat pomoc, kdyz ji potrebujete. Mam 18-ti letou dceru, zatim nemame problem se na cemkoliv slusne domluvit. Respektujeme se navzajem. Kdyby se nekdy v budoucnu rozhodla pro cokoliv, beru to, ale velmi bych ocenila, kdyby mi o tom rekla. Zvlast v pripade takovych veci, jako je treba co ja vim maturita, promoce, svatba. Nikdy bych se necpala nekam, kam nejsem pozvana, ale to, ze bych ji nestala ani za to, aby mi to rekla, by mi bylo velmi lito. Zajimalo by me, kdo to vlastne vymyslel, jestli pisatelka nebo jeji manzel. Jestli to byl on, aby se pak holka nedivila, ze mu bude za par let taky pripadat zbytecne oznamit manzelce nejakou dulezitou vec, vzdyt on ma prece taky pravo na to, zit si svuj zivot po svem, ne? P.S. Oslavy pro hordu lidi jsou pro me nocni mura, takze ja bych byla az ta posledni, kdo by svoje deti do neceho podobneho nutil. Nastesti bydlime od pribuznych nekolik tisic km daleko.

 
Petruša
Petruša - 9.11.2015 18:59

radu nemám, ale myslím, že je to přejde, dejte jim čas

jinak kamarádi se taky takhle brali, já s manželem jsme jim byli za svědky. S námi tam byl jen náš starší syn a věděla o tom moje máma, protože hlídala mladšího syna, tehdy tříměsíčního. Pak jsme to šli oznámit sestře novomanžela a i s ní jsme jeli na oběd

 
Piafka
Piafka - 9.11.2015 16:34

YXH: Někteří jsou dost vytrvalí a určitě by se vyptávali donekonečna na místo a čas nebo navrhovali upravenou verzi svatby. V tomhle jsou opravdu někteří příbuzní nezdolní. A taky často hrají na city, což málokterá dcera nebo syn ustojí. Proto taky ty svatby často vypadají úplně jinak, než jak původně zamýšleli snoubenci.

 
YXH
YXH - 9.11.2015 16:31

Jenom vy dva a svedkove se mi zda idealni svatba. Rodicum bych to asi oznamila, s tim, ze tohle je ten datum, ale nechceme nic jineho delat.
Nevim jake jsou u vas vztahy v rodine, proc jste nechteli rodice (treba by si sami jeste prizvali dalsi pribuzne, nesnasi se mezi sebou atd).
Jestli jste meli obavy, ze by se znenadani objevili s celou smeckou pribuzenstva, nemuseli jste jim rikat, kde svatba bude a v kolik hodin. Ale myslim si, ze si zaslouzili aspon vedet, ze se bude konat. Ani se jim moc nedivim, ze jsou nastvani. Mrzelo by mne to take, ne to, ze nikoho nechteli (sami jsme neco podobneho chteli udelat), ale to, ze nam to nerekli vubec. smajlik - 26

 
Piafka
Piafka - 9.11.2015 16:10

Bellana: Tak to by tady nemusely vycházet žádné články: proč čekat, že jí poradí cizí lidé nebo že ji pochopí? Možná proto, že mají s něčím podobným zkušenosti. Tím, že je stále svatba vnímána jako velká událost, najde se v rodině často spousta radílků a chytrých horákyň, kteří dokážou situace značně znepříjemnit a to už dlouho dopředu. Nedivím se pak některým dvojicím, že hledají podobná řešení.

 
krasaka
krasaka - 9.11.2015 16:01

smajlik - 61 Moje druhá dcera mi taky poslala oznámení že "DEN tenaten byl jejich dnem svatebním" - je tomu již 16 let a dodnes mne to mrzí smajlik - 85
Mladí sice spolu žili skoro rok a k nim to bylo 260km - ale obřad byl na Staroměstské radnici,což bylo pro mne o 100 km blíže. Určitě bych ji tenkráte chtěla vidět aspoň zpovzdálí,zamíchaná v davu lidí.
Už i proto, že jeho rodiče tam byli a mi to zeť i v telefonu zatajil,protože dcera měla údajně obavy,že přijedu s manželem-který by se prý jistě "ožral jako smajlik - 79".smajlik - 48
Bylo mi to dlouho líto - tudíž jsem ani nechtěla vidět svatební fotografie, když jsem se asi po roce přijela podívat na vnučku. Díky vnučce a pak i druhé jsme byli v kontaktu, spíše jsem jezdila sama k nim s autem naloženým jako Ježíšek.
Tehdy bych do Prahy taky mohla přijet sama a ani bych nestála o pohoštění v restauraci /které bych si případně klidně zaplatila/, manžel na dlouhé výlety nebyl zdravotně v pořádku.
Šlo více o to, že to tajili - zvláště, když i díky mému muži u nás dcera strávila tři roky, přestěhovali jsme ji z 600km vzdáleného města,nevadilo nám,že nehledá práci a každé její přání bylo předem splněno.
Manžel by určitě nejel a mrzelo ho to jednání ke mně více nežli mne, zvláště,když jsem dceři na tu dobu jejího pobytu u nás uvolnila svůj pokoj a přestěhovala jsem se do sklepa do bývalé prádelny-on to považoval za neslušnost a nevděk!
Už se stalo i s tím se musí matka smířit,ale zapomenout se to nedásmajlik - 66
Jen jsem pak celá léta musela balíky pro ně balit a odvážet na poštu tajně,protože muž byl absolutně proti smajlik - 76
Pracovala jsem tehdy v bavorském obchodě se vším možným a docela levným, tudíž mi nebylo zatěžko oblékat vnučku a pomáhat mladé rodině,ale ten trn pocitu,že si asi "kupuji jejich přízeň" - ten v srdci hlodal dlouho smajlik - 48

 
Verera
Verera - 9.11.2015 16:00

Někdy je svatba jen se 2 svědky nejlepší řešení. Pokud má někdo rozvedené rodiče, se kterými se stýká, ale kteří se nesnáší, kteří se odmítají přiblížit novému partnerovi svého bývalého - to je pak neřešitelný problém. Buď se pozve jeden a druhý je naštvaný , že nedostal přednost nebo má svatba do pohody hodně daleko, případně nastane předem vydírání, kdo že tam bude a kdo ne.

To sice není tento případ, ale rodiče mají velice často představu, že oni jsou ti, kdo rozhodují o podobě svatby dětí. Kamarádka je velice silná osobnost, ale nakonec rezignovala, když jí tchyně vnutila na svatbu jakési příbuzenstvo, které sice rodina nesnášela ale urazili by se, kdyby nebyli pozváni. Naštěstí se jí to nakonec vymklo natolik, že se v těch davech pozvaných nikdo neorientoval a každý si našel toho, s kým si rozuměl.

 
Bellana
Bellana - 9.11.2015 15:56

Omlouvám se za zdvojený příspěvek. Zas tak důležitý nebyl, aby musel být dvakrát. smajlik - 72

 
Bellana
Bellana - 9.11.2015 15:54

Piafka: Nepochopily jsme. Úroveň mezilidských vztahů, přesněji řečeno vztahů mezi rodiči a dětmi, odvozuji i od toho, jak spolu komunikují a jestli se informují o důležitých věcech. Jestli jim o svatbě neřekla jen proto, že to pro ni nebylo důležité, pak je na místě vysvětlit to rodičům, pro které to evidentně důležité bylo. Jestli jim to neřekla proto, že očekávala nátlak, pak jí muselo být jasné, že se nepříjemnostem nevyhne. Proč tedy čekat, že jí cizí lidé její rozhodnutí schválí? Zlepší tím svůj vztah k rodičům? Ani náhodou. Buď se to časem utřepe, když rodiče budou vidět, že je šťastná, nebo taky ne. To záleží na tom, jakou mají povahu.

 
Bellana
Bellana - 9.11.2015 15:54

Piafka: Nepochopily jsme. Úroveň mezilidských vztahů, přesněji řečeno vztahů mezi rodiči a dětmi, odvozuji i od toho, jak spolu komunikují a jestli se informují o důležitých věcech. Jestli jim o svatbě neřekla jen proto, že to pro ni nebylo důležité, pak je na místě vysvětlit to rodičům, pro které to evidentně důležité bylo. Jestli jim to neřekla proto, že očekávala nátlak, pak jí muselo být jasné, že se nepříjemnostem nevyhne. Proč tedy čekat, že jí cizí lidé její rozhodnutí schválí? Zlepší tím svůj vztah k rodičům? Ani náhodou. Buď se to časem utřepe, když rodiče budou vidět, že je šťastná, nebo taky ne. To záleží na tom, jakou mají povahu.

 
Lizbet
Lizbet - 9.11.2015 15:47

Jestli on ten problém není v tom, jak to Adéla rodičům podala: Je to naše soukromá věc a nikomu do toho nic není.
Možná, kdyby se snažila rodičům lépe vysvětlit svůj a manželův náhled na svatbu, tak by to rodiče snad pochopili, i když by je to pořád mrzelo.

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-139
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77046.
    Archiv anket.