Pochybnosti ve vztahu. Stojí skutečně o mě?
.jpg)
Dobrý den. Ráda chodím na tuto stránku a pročítám si různé životní problémy. A tak mě napadlo, že bych mohla přispět i já. Nevím totiž, co si myslet...
Je mi 24 let a s podporou mých skvělých rodičů, kteří jsou pro mě velkým vzorem nejen jako rodiče ale i jako manželé, jsem vystudovala VŠ. Za prací jsem se ostěhovala do Prahy spolu s ještě tehdy přítelem (30 let), se kterým jsem byla 7 let. Myslela jsem si, že nám to vyjde. Těšila jsem se na ten společný podnájem, do budoucna svatbu, vlastní bydlení, děti, atd. Podstrojovala jsem mu, společné bydlení si skutečně užívala a plánovala budoucnost. No nevyšlo nám to... Bohužel jsme se k sobě absolutně nehodili, což jsme zjistili asi po roce společného bydlení. Láska se nám úplně vytratila a zbyla jen závislost. Rozchod byl dost těžký a také vleklý... I díky tomu, že si expřítel po rozchodu asi 3,5 měsíce hledal jiné bydlení, aby se mohl odstěhovat z našeho pronájmu (ačkoli jsme se tak domluvili), u mě i dost klesl a z rozchodu jsem se pak oklepala i celkem rychle. Cítila jsem skoro úlevu, že mám konečně svobodu.
Rozhodla jsem se začít odznovu. Musela jsem si sice začít sama platit pronájem, ale věděla jsem, že to nějak zvládnu. Věřila jsem, že poznám toho "pravého" a opravdu, netrvalo dlouho, poznala jsem skvělého muže, přesně dle mých představ. Hezkého, přesně můj typ, skutečně inteligentního, jak jsem později zjistila i s neuvěřitelnými všeobecnými znalostmi, úspěšného v zaměstnání, slušně vychovaného, s morálními zásadami jako mám já, z podobně založené a šťastné rodiny, jako mám já, narozdím od bývalého, a s chemií, narozdíl od předchozího vztahu, mezi námi decheberoucí. Je mladší než expřítel, je mu 27 let.
Prvně jsme chodili často jenom do restaurací. Bylo hezké, jak na nic nespěchal a chtěl, abychom se nejprve poznali, než dojde na něco intimnějšího. První 3 měsíce jsme se jenom líbali a chodili ven "za ručičky". Byla jsem úplně štěstím bez sebe, jak se to všechno hezky vyvíjelo, zamilovala jsem se. Jediné, co mě trochu mrzelo, že mi tolik nepsal, o volání nemluvě. Ale každý den jsme si vždy dali vědět a on tvrdil, že na to psaní není... Vídali jsme se také docela málo, tak pokaždé jednou týdně. Po těch 3 měsících jsme už oba cítili, že setkávání venku nestačí. Problém byl v tom, že já ho pozvat ke mně nechtěla, protože expřítel si v tu dobu ještě u mě v bytě nechal spoustu nábytku, který neustále tvrdil, že si co nejdříve odstěhuje, a mně to bylo nepříjemné, aby v takovém bytě byl. No a on měl již pronajmutý jeden pokoj ve větším bytě (spolupronájem) a nechtěl mě pozvat, protože "je to prý hrozné, že tam nemá žádný nábytek, jen matraci na zemi." Nutno dodat, že v Praze přespává jenom přes týden, kdy chodí do práce od rána do večera, na víkendy jezdí domů dál za Prahu a šetří si vydělané peníze. I přesto jsem ho přemluvila a párkrát jsem pak u něj pobyla. Pokoj skutečně pouze určený na přespávání, matrace na zemi a "haldy" oblečení, tašek, knížek po zemi. Poté si expřítel na mé urgence konečně vše odstěhoval, a tak jsem ho mohla konečně pozvat do mé garsoniery. Moc se mu zde líbilo, což mě těšilo. Začali jsme se scházet už jenom u mě, z večeří v restauracích se staly společné večery u mě doma nad filmem, občas nad večeří ode mě, milováním...
Od té doby uplynulo asi 5 měsíců. A změna minimální. Vídáme se 2 – 3 krát týdně, což považuji za úspěch. A stýkáme se už jen a pouze u mě doma. Oběma nám to v mém bytě vyhovuje, je tu klid, soukromí, ale já si říkám, proč něco nepodnikneme? Problém je v tom, že on je opravdu hodně pracovně vytížený. Pracuje od cca 8 hod. a je v práci standartně do 20. hod., leckdy i později, občas dokonce do půlnoci apod. Je hodně cílevědomý a pořád říká, že chce něco v životě dokázat. Že nechce život proflákat. Z legrace ho nazývám workoholikem. Samozřejmě se mi to na něm také celkem líbí a musím říct, že i mě samotnou v tom posouvá dál, ale že se vídáme jenom po večerech 2 – 3 týdně ve všední dny, jak nám to pracovně vychází, je pro mě čím dál tím víc nedostačující. Chápete, že jsme spolu nestrávili ještě ani jeden víkend? Každý pátek totiž odjíždí do svého rodného města dál za Prahu k rodičům. Má totiž ještě navíc své koníčky, sport, které zatím omezit nechce, i když (dle jeho slov) je mu jasné, že za pár let to bude muset vypustit úplně. Také musí pomáhat rodičům, kteří byli oba před časem vážněji nemocní, resp. málem umřeli, tak mi přijde hezké, že se o ně tak hezky zajímá. V podstatě pokaždé, když se ho ptám na víkend a on říká své plány, nemám co dodat, aniž bych si nepřipadala jako sobec nebo omezující semetrika.
Celkově si ale troufám říct, že se náš vztah za ty měsíce určitě prohloubil a ačkoli není na vyznání lásky apod., cítím, že ke mně také cítí něco víc. Nejezdí za mnou jenom kvůli sexu, jak každý v mém okolí říká a nemyslete si, i já takové pocity občas měla. Opravdu si i dokážeme hodiny povídat a spousta nocí byla bez sexu. On tvrdí, že se mnou zažívá super pocity, že je mu se mnou hezky, že se na mě těší a je rád, jak to je teď a nic by neměnil. Když něco navrhnu do budoucna (výlet, aj.), souhlasí, že jednou určitě. Když občas narazíme na téma budoucnosti, je zřejmé, ačkoli se ho nezeptám přímo, že se chce jednou oženit, že chce mít děti, atd. Často také z jeho věty vyzní, že i se mnou počítá do budoucna. Také přistoupil na představení se mým rodičům, což beru jako velké projevení zájmu. Bylo to ale na rodinné oslavě, takže rodiče ho neměli tolik možnost poznat. Představit mě svým rodičům ale zatím nechce. Prý chce počkat, až na později, až bude jisté, že spolu zůstaneme, vzhledem ke zkušenostem.
Opravdu ale nevím, co si myslet. Párkrát jsem na něj uhodila, zdali nežije dvojí život, jeden v Praze a jeden ve svém rodném městě, ale to se vždy skoro urazil, prý co si o něj myslím. Nyní po těch měsících bych řekla, že bych i na něm poznala, že lže, takže věřím, že dvojí život nežije. Myslím si ale, že se trochu bojí toho závazku a "usazení se". Párkrát něco prohodil o svých spolupracovnících, jakými jsou podpantofláky a jak je jejich ženy omezují. Ale já přece taková nejsem, chci s ním jenom trávit více času. Jedno já mi říká: "vykašli se na něj, najdeš si jiného, který o tebe bude skutečně stát a bude s tebou trávit čas..." a vzápětí hned druhé já: "prosím tě, co by jsi chtěla. Je prostě úspěšný, musíš být trpělivá a dočkáš se něčeho víc" Je pravda, že představa s ním nebýt je pro mě naprosto nepřijatelná.Mám pocit, že už se snad nikdy takhle nezamiluju, ani toho expřítele jsem snad takhle nikdy nemilovala. Přijde mi opravdu jako vysněný princ, je přesně můj typ, jen kdyby o mě jevil více zájmu.. Co byste mi poradili? Mám vydržet a být trpělivá? Ale co když jenom ztrácím čas? Co si o takovém vztahu myslíte?
20.10.2014 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 140 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Pochybnosti ve vztahu. Stojí skutečně o mě?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
nasemami: Tak samozřejmě má také své chyby... Není moc citově založený, není na takové to "dokazování lásky," psaní líbivých sms, volání, nošení kytek a jiných dárečků.. Když usínáme, tak on neusne v objetí, to mě hodně mrzí. Je vcelku takový normální, vzhledově pro rodinu "normální obyčejný kluk" ale pro mě je přesto dokonalý... Myslím, že to není jako z červené knihovny :D
Lucimia: 112.58
Ty nechceš slyšet nic negatívního, ty se chceš jen ujistit, že je hodný a že tě má rád.
Já bych si vzala volno a v týdnu bych si klidně zajela do jeho bydliště a bylo by mně hned jasno. Nechat se vodit za nos nebo být pořád v nejistotě, to bych nevydržela.Myslím, že potom budeš nemile překvapena.Nedovedu si představit, že zamlada, když za mnou chodil manžel, bychom celou noc jenom prokecali.
Minulý týden jsem nějak jeden den v týdnu nemohla, měla jsem mít sraz s kamarádkou, ale říkala jsem mu v neděli (od rodičů se začíná vracet už v neděli, aspoň nějaký posun, dříve jezdil jen ráno v pondělí), že nevím, jestli se s ní uvidím v uterý nebo ve středu. V pondělí jsem měla noční. A viděla jsem se s ní v úterý a jemu jsem nějak zapomněla dát vědět, myslela jsem si, že je mu to jasné, že se s ní uvidím v úterý a ve středu my dva spolu... No ale ve středu on si myslel, že se s ním vidět nechci, napsali jsme si až večer a já se nechtěla první ptát: "uvidíme se?" A on pak psal, že jde na nějakou pracovní akci a že jsem asi s tou kamarádkou. Jsem mu pak stihla odepsat až později a to on už na té akci byl, že s kamarádkou jsem se viděla den před tím, tak pak z něj vylezlo, že ho to mrzí, že se chtěl vidět, že by na akci nešel.. druhý den pak psal, že akce stála za prd, že škoda, že jsem se mu neozvala dřív, že se chci vidět, že mu chybím... No tak chápate to? :D Fakt jak puberťáci. A nejvtipnější bylo, že když pak další den přijel, tak už o tom vůbec nemluvil a když jsem o tom začala já: "a jaká byla akce, proč se ti nelíbila" Tak byl jak otočenej a vůbec nereagoval jako před tím.. No nevím, co si myslet! Připadám si jak blázen! :D
Mám pocit, že pro něho prostě nejsi to nejdůležitější, důležitější jsou rodiče, práce, koníčky, sport a teprve potom jsi ty. Tak to je nyní a -jelikož tohle by měla být ta lepší fáze vztahu tj.zamilovanost - později už to bude jenom horší.Prostě je rád, že přes týden není v Praze sám, ale to je všechno. A že ti říká hezké věci a naznačuje že s tebou počítá do budoucna? No těžko ti na rovinu řekne, že na tebe v podstatě kašle.
Lucimia: Byla bych ve střehu,něco tak dokonalého se vídá jen ve filmu.V blbým filmu.
Linda: To jsem už samozřejmě také zkoušela... 
Nejdéle jsem to vydržela 3 dny, on pak napsal (taky mu to tedy trvalo!) a já ještě vydržela do druhého dne, než jsem odepsala - silou vůle! 
Někdy mi naopak přijde, že je i mnou naopak nejistý... Když jsme se měli poprvé milovat (ještě tenkrát u něj, bylo jasné, že na to už konečně dojde), já celá natěšená, nedočkavá a on nepsal! Pak se teda ozval, jak to vidím, jestli se chci vidět... tak jsem mu psala, že jo, že s tím počítám a z něj vylezlo, že nevěděl jestli chci, když jsem se mu neozývala.. :-D Vtipné, že. Jak puberťáci. Taky chtěl pořád hodnocení ze začátku našeho sexuálního "užívání" na další den, občas mi přijde s nižším sebevědomím, přitom jinak je sebevědomý až hrůza.
Lucimia: "Taky kdybych byla milenka, možná by se, myslím si, více snažil, aby mi ten zájem vydržel (nosí mi kytky, dárečky - to on nedělá".
No to by možná dělal, pokud bys byla dopředu seznámená s tím, že má ještě někoho. Pak by nosil dárečky a kytičky, aby si tě udobřil, když byl "s tou druhou" a ty jsi musela vyklidit pole. Ale dělal by to taky jen po nějakou nezbytně nutnou dobu, určitě ne pořád.
Lucimia: Kdyby byl tak strašně pro rodinu, vztah, budoucnost, zásady, tak by se podle toho choval. Chlapa dělají činy a ne hezká zásadová a zapálená slova.
.jpg)
Lucimia: ja bych to obratila - dobre dejme tomu (sice tomu moc neverim, ale ok dejme tomu) ze rika pravdu - vyzkousej ho a neozvi se. Proste odjede na vikend za rodici, dobre jede za rodici a nech to byt - odsluz si v praci, vyraz s kamoskou atd, a pokracuj tak v pondeli. Pokud napr pravidelne za tebou chodi v pondeli (nebo jiny den) tak v danou hodinu nebud doma apod. - proste nejsi stihacka a pockej kdy se on sam od sebe ozve tobe a jak - jestli jenom "ahoj prezil jsem a opet nekam vyrazim" a nebo jestli zavola "ahoj, ty ses mi dlouho neozvala a jak zijes a nestalo se ti neco" apod ?????? Uvidis 
Lucie, pusť si film Až tak moc tě nežere, tam to všechno je 
A s těmi nemocnými rodiči taky určitě nelhal.. Nechce o tom ani moc mluvit, když mi o tom říkal, měl skoro slzy v očích, bylo vidět, že opravdu nekecá. A to je to jinak hrozně tvrdý chlap, žádný měkota. Každý byl nemocný na něco jiného, ale zrovna v podobném období se to nějak sešlo, nevím ani jak dlouho to je, ale tak rok určitě... Bylo to celkem akutní a mamka byla nějakou dobu v komatu snad, nevím detaily, nechce o tom mluvit.. tak snad není tak dobrým hercem, to bych opravdu teda zírala...
Dobrý den, tady autorka! 
Musím ještě doplnit pár informací a reagovat.
Není to tak, že bych na něj čekala jako na smilování boží, taky mám svůj program, vyrážím s kamarádkou, jedu k rodičům, navíc dělám na 12hod. služby a tak ne každý všední den večer se můžeme vidět... víkendy taktéž někdy sloužím (jsem zdravotník). Takže "jistou" mě snad nemá. Často se mu o víkendu ozývám i po delší časové odmlce, protože jsem zaprvé naštvaná 
a zadruhé právě nechci být "hej počkej..."
A opravdu si nemyslím, že je ženatý, že by měl jinou přítelkyni... Jak jsem psala, taky jsem měla taková podezření, ale on je opravdu hodně zásadový. Když jsme mluvili o mé kamarádce, která si začala se zadanným chlapem (vyloženě jenom sexuální vztah), tak to tak odsoudil, že to by opravdu nedokázal zahrát... Je i věřící (jako já) a je fakt hrozně hodný.. Myslím, že bych mu to na očích poznala, že by mi lhal. Ale samozřejmě může být opravdu dobrým hercem.
A určitě bydlí v tom městě, kam jezdí, znám i adresu a viděla jsem i několik fotek, jejichž okolí odpovídá dle baráku na google maps , takže tohle bych vyloučila. K rodičům mě prý nechce pozvat, protože již takhle pozval 3 své bývalé přítelkyně a že to bylo pak blbé , když se rozešli, že měly s rodiči vytvořené nějaké vztahy,.. atd. prý si řekl, že pozve už jenom tu jedinou, se kterou zůstane...
Ono je to hrozně těžké.. Samozřejmě mi takový vztah moc nedostačuje a nebýt do něj fakt zamilovaná, tak se s ním určitě rozejdu, ale když on je opravdu ten nej z nej.. Vím, že to zní hrozně legračně a naivně, ale ty všechny jeho názory na manželství, politiku, vzdělávání, atd atd atd., já vím, že bych pořád s každým dalším srovnávala a určitě litovala rozchodu... Co když to fakt myslí dobře, říká, že prvně zaměstnání, pak zábava, že se chce mít jednou dobře... V tomhle se mi hrozně líbí, jak je zodpovědný... Tak nechci být trapná a zkazit to, ale kde je pravda, kdo ví... Taky kdybych byla milenka, možná by se, myslím si, více snažil, aby mi ten zájem vydržel (nosí mi kytky, dárečky - to on nedělá 
)
Tak já nevím... přip
.jpg)
kubikm: 
kolik je takových ,že je ženatý podvádí manželku i milenku
opravdu prověřit ,chtít jít za rodiči atd.
nejmenuje se náhodou David?
vím o podobné případu, dívce jsme radili, ať "jede náhodou okolo" a zajde za rodiči....ten chlapík byl taky úspěšný, jezdil jako právník do Bruselupostupně mu umřela maminka, tatínek páchal sebevraždu, bratr onemocněl na rakovinu....na vánoce nemůže s ní být, protože mu v tu dobu umřela dcera z 1. manželství....
nakonec jako onemocněl sám a ač bydlel v Praze...stonal v Olomouci....
vložil se do toho nakonec bratr té dívky....chlapík se z Prahy ani nehnul, dceru nikdy neměl, ale má syna, rodiče i bratr jsou v pořádku, do Bruselu nejezdil ...byl to notorický lhář, tohle dělal pravidelně....
tak radím...prověřit....a event. prchat, dokud je čas
