Reklama: Základem každé pracovny jsou kvalitní kancelářské židle . Na Hawaj.cz si vyberete tu pravou přesně podle vašeho stylu.  

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Buritto s Jihočeským žervé, fazolemi, hovězím ragú, avokádem a koriandrem

Mexická klasika s Jihočeským žervé od Madety. V tomto jednoduchém receptu nechybí kvalitní hovězí maso, mexické fazole nebo avokádo. Šmrnc mu dáte kořením Fajitas a koriandrem. Zarolujte si dnešní dokonalý oběd...

pošlete nám recept

Pochybnosti ve vztahu. Stojí skutečně o mě?

Pochybnosti ve vztahu. Stojí skutečně o mě?
 

Dobrý den. Ráda chodím na tuto stránku a pročítám si různé životní problémy. A tak mě napadlo, že bych mohla přispět i já. Nevím totiž, co si myslet...

Je mi 24 let a s podporou mých skvělých rodičů, kteří jsou pro mě velkým vzorem nejen jako rodiče ale i jako manželé, jsem vystudovala VŠ. Za prací jsem se ostěhovala do Prahy spolu s ještě tehdy přítelem (30 let), se kterým jsem byla 7 let. Myslela jsem si, že nám to vyjde. Těšila jsem se na ten společný podnájem, do budoucna svatbu, vlastní bydlení, děti, atd. Podstrojovala jsem mu, společné bydlení si skutečně užívala a plánovala budoucnost. No nevyšlo nám to... Bohužel jsme se k sobě absolutně nehodili, což jsme zjistili asi po roce společného bydlení. Láska se nám úplně vytratila a zbyla jen závislost. Rozchod byl dost těžký a také vleklý... I díky tomu, že si expřítel po rozchodu asi 3,5 měsíce hledal jiné bydlení, aby se mohl odstěhovat z našeho pronájmu (ačkoli jsme se tak domluvili), u mě i dost klesl a z rozchodu jsem se pak oklepala i celkem rychle. Cítila jsem skoro úlevu, že mám konečně svobodu.


Rozhodla jsem se začít odznovu. Musela jsem si sice začít sama platit pronájem, ale věděla jsem, že to nějak zvládnu. Věřila jsem, že poznám toho "pravého" a opravdu, netrvalo dlouho, poznala jsem skvělého muže, přesně dle mých představ. Hezkého, přesně můj typ, skutečně inteligentního, jak jsem později zjistila i s neuvěřitelnými všeobecnými znalostmi, úspěšného v zaměstnání, slušně vychovaného, s morálními zásadami jako mám já, z podobně založené a šťastné rodiny, jako mám já, narozdím od bývalého, a s chemií, narozdíl od předchozího vztahu, mezi námi decheberoucí. Je mladší než expřítel, je mu 27 let.


Prvně jsme chodili často jenom do restaurací. Bylo hezké, jak na nic nespěchal a chtěl, abychom se nejprve poznali, než dojde na něco intimnějšího. První 3 měsíce jsme se jenom líbali a chodili ven "za ručičky". Byla jsem úplně štěstím bez sebe, jak se to všechno hezky vyvíjelo, zamilovala jsem se. Jediné, co mě trochu mrzelo, že mi tolik nepsal, o volání nemluvě. Ale každý den jsme si vždy dali vědět a on tvrdil, že na to psaní není... Vídali jsme se také docela málo, tak pokaždé jednou týdně. Po těch 3 měsících jsme už oba cítili, že setkávání venku nestačí. Problém byl v tom, že já ho pozvat ke mně nechtěla, protože expřítel si v tu dobu ještě u mě v bytě nechal spoustu nábytku, který neustále tvrdil, že si co nejdříve odstěhuje, a mně to bylo nepříjemné, aby v takovém bytě byl. No a on měl již pronajmutý jeden pokoj ve větším bytě (spolupronájem) a nechtěl mě pozvat, protože "je to prý hrozné, že tam nemá žádný nábytek, jen matraci na zemi." Nutno dodat, že v Praze přespává jenom přes týden, kdy chodí do práce od rána do večera, na víkendy jezdí domů dál za Prahu a šetří si vydělané peníze. I přesto jsem ho přemluvila a párkrát jsem pak u něj pobyla. Pokoj skutečně pouze určený na přespávání, matrace na zemi a "haldy" oblečení, tašek, knížek po zemi. Poté si expřítel na mé urgence konečně vše odstěhoval, a tak jsem ho mohla konečně pozvat do mé garsoniery. Moc se mu zde líbilo, což mě těšilo. Začali jsme se scházet už jenom u mě, z večeří v restauracích se staly společné večery u mě doma nad filmem, občas nad večeří ode mě, milováním...


Od té doby uplynulo asi 5 měsíců. A změna minimální. Vídáme se 2 – 3 krát týdně, což považuji za úspěch. A stýkáme se už jen a pouze u mě doma. Oběma nám to v mém bytě vyhovuje, je tu klid, soukromí, ale já si říkám, proč něco nepodnikneme? Problém je v tom, že on je opravdu hodně pracovně vytížený. Pracuje od cca 8 hod. a je v práci standartně do 20. hod., leckdy i později, občas dokonce do půlnoci apod. Je hodně cílevědomý a pořád říká, že chce něco v životě dokázat. Že nechce život proflákat. Z legrace ho nazývám workoholikem. Samozřejmě se mi to na něm také celkem líbí a musím říct, že i mě samotnou v tom posouvá dál, ale že se vídáme jenom po večerech 2 – 3 týdně ve všední dny, jak nám to pracovně vychází, je pro mě čím dál tím víc nedostačující. Chápete, že jsme spolu nestrávili ještě ani jeden víkend? Každý pátek totiž odjíždí do svého rodného města dál za Prahu k rodičům. Má totiž ještě navíc své koníčky, sport, které zatím omezit nechce, i když (dle jeho slov) je mu jasné, že za pár let to bude muset vypustit úplně. Také musí pomáhat rodičům, kteří byli oba před časem vážněji nemocní, resp. málem umřeli, tak mi přijde hezké, že se o ně tak hezky zajímá. V podstatě pokaždé, když se ho ptám na víkend a on říká své plány, nemám co dodat, aniž bych si nepřipadala jako sobec nebo omezující semetrika.

Celkově si ale troufám říct, že se náš vztah za ty měsíce určitě prohloubil a ačkoli není na vyznání lásky apod., cítím, že ke mně také cítí něco víc. Nejezdí za mnou jenom kvůli sexu, jak každý v mém okolí říká a nemyslete si, i já takové pocity občas měla. Opravdu si i dokážeme hodiny povídat a spousta nocí byla bez sexu. On tvrdí, že se mnou zažívá super pocity, že je mu se mnou hezky, že se na mě těší a je rád, jak to je teď a nic by neměnil. Když něco navrhnu do budoucna (výlet, aj.), souhlasí, že jednou určitě. Když občas narazíme na téma budoucnosti, je zřejmé, ačkoli se ho nezeptám přímo, že se chce jednou oženit, že chce mít děti, atd. Často také z jeho věty vyzní, že i se mnou počítá do budoucna. Také přistoupil na představení se mým rodičům, což beru jako velké projevení zájmu. Bylo to ale na rodinné oslavě, takže rodiče ho neměli tolik možnost poznat. Představit mě svým rodičům ale zatím nechce. Prý chce počkat, až na později, až bude jisté, že spolu zůstaneme, vzhledem ke zkušenostem.

Opravdu ale nevím, co si myslet. Párkrát jsem na něj uhodila, zdali nežije dvojí život, jeden v Praze a jeden ve svém rodném městě, ale to se vždy skoro urazil, prý co si o něj myslím. Nyní po těch měsících bych řekla, že bych i na něm poznala, že lže, takže věřím, že dvojí život nežije. Myslím si ale, že se trochu bojí toho závazku a "usazení se". Párkrát něco prohodil o svých spolupracovnících, jakými jsou podpantofláky a jak je jejich ženy omezují. Ale já přece taková nejsem, chci s ním jenom trávit více času. Jedno já mi říká: "vykašli se na něj, najdeš si jiného, který o tebe bude skutečně stát a bude s tebou trávit čas..." a vzápětí hned druhé já: "prosím tě, co by jsi chtěla. Je prostě úspěšný, musíš být trpělivá a dočkáš se něčeho víc" Je pravda, že představa s ním nebýt je pro mě naprosto nepřijatelná.Mám pocit, že už se snad nikdy takhle nezamiluju, ani toho expřítele jsem snad takhle nikdy nemilovala. Přijde mi opravdu jako vysněný princ, je přesně můj typ, jen kdyby o mě jevil více zájmu.. Co byste mi poradili? Mám vydržet a být trpělivá? Ale co když jenom ztrácím čas? Co si o takovém vztahu myslíte?

Lucie


20.10.2014   Rubrika: Partnerské problémy   |   Komentářů 140   |   Vytisknout

Hodnocení článku: 2,9/5   Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1   2   3   4   5  

 

Diskuse ke článku - Pochybnosti ve vztahu. Stojí skutečně o mě?

Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-140
kareta
kareta - 22.10.2014 9:40

Verera: workholici mívají jediný koníček- sex. Protože patří k duševní hygieně. Tento panáček jako workholik nepůsobí. nemá komfortní bydlení, má časově náročné koníčky a nějak moc jezdí mimo pracoviště. A málo souloží. Leda by byl workholik kopáč, jenže ti vydělávají trochu víc jak na spolubydlení v nájmu a mají tendenci si najít nějakou hospodyni, co by je opečovávala.

 
Verera
Verera - 22.10.2014 8:45

kareta: Právě, takhle probíhá vztah dvou lidí, kteří si chtějí užít, nebýt úplně sami, ale nemíní se vázat anechat si mluvit do života. I když jak tak o tom přemýšlím, tak ti by možná podnikali i něco jiného než večeře v garsónce, nějaké divadlo, kino, restaurace....no, někdo o to nestojí. V případě pána je to ukázkový případ, včetně jeho řeči na téma byt, ale Lucie má zcela jiné představy, že by po 8 měsících pán náhle změnil názor, tomu nevěřím.

 
rychenza
rychenza - 21.10.2014 23:24

Me zacina pripadat, ze ho Lucky ex prokoukl hned na zacatku. Proto nikam nepospichal, doufal ze Lucka prohledne a dostane "rozum".

 
kareta
kareta - 21.10.2014 23:12

Verera: 2x týdně by to vyhovovalo leda tak singl, co chce zústat singl. Tohle je sexuální hygiena s nezbytným bordelem kolem, aby za to nemusel platit.

 
Viv :o)
Viv :o) - 21.10.2014 22:42

Verera: no prave, podle tojo co Lucie pise, tak ji tenhle model nevyhovuje. Takze oci pro plac. Me by se to takhle taky nelibilo. Je to solista, s tim se zije tezko, pokud Lucie neni stejneho razeni, tak to nevidim...

 
Verera
Verera - 21.10.2014 22:24

Viv :o): Pokud by měli oba stejné představy , vídat se dvakrát týdně a zbytek si žít po svém, tak by to šlo. Pokud má ale každý představy zcela jiné, tak si neumím představit,, jak by takový vztah měl fungovat. A i když pán teď tvrdí, že počítá s tím, že časem bude všechno jinak, že se vzdá svých koníčků a bude se věnovat rodině, takováhle změna je dost nepravděpodobná. To není člověk zvyklý žít pro nikoho jiného než pro sebe (rodiče jsou součást jeho života, ale nikdo nový se tam už moc nevejde)

 
Viv :o)
Viv :o) - 21.10.2014 20:15

kubikm: to je docela mozny… ono je to ale ve vysledku jedno, pro me by to byl nejspis hodne velkej duvod to ukoncit… protoze workoholik nebo lhar, stejne si holka oci vyplace… smajlik - 26

 
Petruša
Petruša - 21.10.2014 18:13

Verera: jj já vim, psala jsem to spíš proto, že v tom věku se to dalo pochopit mít takovej "vztah", ale to byl vztah nevztah stejně jako teď u Lucie a právě omluvitelný tím věkem (akorát teda tam nešlo o jízdu někam s rodiči, ale o to, že se bavil po svém a když měl chuť tak šel za mnou (a přesto ještě i dneska věřim že rád mě měl, jen to prostě nebylo na vztah)

 
kubikm
kubikm - 21.10.2014 16:18

Viv :o): smajlik - 31smajlik - 31
já si ale říkám, co když v té práci není a jen to říká...

 
Viv :o)
Viv :o) - 21.10.2014 15:11

Proc ho nazyvas z legrace workoholikem, kdyz on workoholik je??? To je jakobys chlapa co chlasta z legrace nazyvala alkohlikem smajlik - 68
No. Jak to napsat. Ten si jede svou lajnu. Nerad se prizpusobuje, je to spis solista. A jinej nebude. Bud se s tim naucis zit nebo se budes trapit a casem to stejne bude na rozchod. Ale jen muj nazor, kez bych se pletla…

 
chytrájakrádio
chytrájakrádio - 21.10.2014 11:50

Lucimia: Bála bych se toho jeho workoholismu, že to může být mnohem hlubší problém. Hezky je to vysvětlené v tomhle videu od psychiatra Tomáše Rektora. Třeba v tom svého přítele poznáš. Doporučuju opravdu zhlédnout celé. http://www.youtube.com/watch?v=7xbjKlBPJCo

 
annie
annie - 21.10.2014 10:02

Jako bych četla příběh své kamarádky...
On úspěšný, hodně zaměstnaný, inteligentní, pohledný...
Oni se vídali jen o víkendech - přes týden v práci do noci a pomoc rodičům atd.
Neměl potřebu ji představovat rodičům, ani kamarádům...
Po roce vztahu se "vnutila" k nim - všichni ji přijali dost s odstupem.
Ony ty víkendy měly stejnou náplň - vyzvednul ji, zavezl na večeři, ev. víno, skončili na chalupě, kde smajlik - 73 a kolikrát ji nad ránem odvezl domů...
Po 4 letech ona začala tlačit na nějaký posun - dítě, svatba, společné bydlení...
A on ji dal kopačky, obzvlášť, když řekla, že vysazuje prášky.S odstupem to kamarádka vidí jednoznačně - měl laciný sex... Jenže když ona byla tenkrát tak zamilovaná, že to nechtěla vidět...

 
rychlonožka
rychlonožka - 21.10.2014 8:53

Lucie,
my holky máme tendenci dívat se na věci trochu jinak a tím si přidělávat starosti. Je lepší nechat věci plynout a počkat. Zejména, když nejsou problémy. Pokud chcete trochu nenápadně proniknout blíž do jeho života, zkuste jen tak nanést, že máte o víkendu cestu do jeho města a že by Vám tam na dvě hodinky mohl dělat průvodce, že víc času nemáte. Tak trošinku to divné je, že on se představit nechal a Vás nepředstavil. Nebo zkuste naťuknout, že jednou v týdnu čas nemáte, že ho máte víc o víkendu. Asi by mi taky trochu vrtalo, že tam u nich doma je nějaký závazek. Ovšem pokud by se ukázalo, že není, byla byste za stíhačku a podezíravku. Tady je fakt tenký led.

 
Verera
Verera - 21.10.2014 8:00

Petruša: Ano, na 15 a 17 let je to vcelku běžný vztah, děti jezdí o víkendu s rodiči nebo mají své sportovní aktivity, přes týden musí do školy, učit se, jsou přece jen pod dozorem rodičů a nemůžou dělat co by chtěly, navíc v tom věku se čeká nevyzrálost, teprve se učí komunikovat a zjišťují, co takový vztah obnáší. Ale o deset let později? To už by měl mít každý určitou představu a rozhodovat se samostatně.

Z řečí nikdo nikoho nepozná, nejlíp se lidi poznají při společné činnosti, je dobré vidět, jak se chovají ve společnosti jiných, známých, rodiny... den s rodinou nebo jeho kamarády řekne víc než 8 měsíců jeho řečí. Pán to možná ví, tak se mu do toho moc nechce.

 
sharon
sharon - 21.10.2014 7:03

Megí: 13:17.............smajlik - 68smajlik - 47

já to všechno ani dočíst nemůžu....tady si z nás někdo dělá prdel....smajlik - 68

 

Zvolte stranu: 1-15 | 16-30 | 31-45 | 46-60 | 61-75 | 76-90 | 91-105 | 106-120 | 121-135 | 136-140
Sponzori

Prohledej


Výherci v soutěžích

Soutěže na Soutez.cz

    Anketa

    Covid

    Prodělali/y jste v uplynulém roce Covid?

    Celkem hlasovalo 77047.
    Archiv anket.