Dal mi na vybranou: Moje dcera nebo on.
.jpg)
Někdy stojíme v životě před těžkou volbou. V podstatě víme, co máme udělat, ale přesto to není jednoduché. Já jsem se přesně v takové situaci právě ocitla. Je mi úzko, těžko, zvažuju pro a proti. V hloubi duše je mi jasné, jak se mám zachovat, zároveň však vím, že úplně ideální řešení to není.
Je mi padesát let, mám jednu dceru, které je 28 a ta má roční holčičku. Když bylo dceři osm let, rozvedla jsem se a zůstala s ní sama. Nikoho jsem nehledala, o žádnou známost nestála. Bývalý manžel byl alkoholik a násilník, dokonale mne z potřeby jakéhokoli vztahu s mužem vyléčil.
Jenže člověk míní a život mění. Když bylo dceři dvaadvacet a byla už samostatná, seznámila jsem se se svým současným přítelem. Po dvou letech se ke mně nastěhoval a od té doby žijeme spolu v mém bytě, který mám v osobním vlastnictví. On byl do té doby v pronájmu.
Všechno klapalo dobře. S přítelem jsme si rozuměli, dcera se po pár letech vdala a narodila se jí holčička. Tato idylka skončila před pár týdny příšernou tragédií. Manžel mé dcery zahynul při autonehodě. Je to strašné. Dcera se sesypala, okamžitě jsem ji i s vnučkou vzala k nám, nechtěla jsem, aby zůstávala sama a ani ona se na to necítila.
Už jsou u nás tři týdny a zvažujeme, co a jak bude dál. Dcera je na mateřské, pobírá rodičovský příspěvek a vyřizuje si vdovský a sirotčí důchod. Vzhledem k tomu, že bydleli v nájemním bytě, asi by měla problém vše utáhnout. Ale o finance nejde, kdyby chtěla jít zpět, já bych jí s placením nájmu pomáhala. Jde o to, že ona chce zůstat u nás, nechce být s dcerkou sama. Já to chápu, beru to tak, že potřebuje přinejmenším nějaký čas, než se z té tragédie, kterou prožila, vzpamatuje. Jsem její máma a nikdy bych ji nehodila přes palubu. Považuji za zcela samozřejmé a přirozené, že u nás obě holky zůstanou tak dlouho, jak bude potřeba.
Můj přítel je však jiného názoru. Přítomnost dcery a hlavně malé vnučky dost těžce snáší. Ani jemu se v podstatě nedivím. Přišel o své soukromí, spíme v obýváku a dceři a vnučce jsme uvolnili ložnici. Víc pokojů nemáme. Poslední týden je přítel čím dál víc podrážděnější a v neděli mi řekl, že se mám rozhodnout a vybrat si: buď on, nebo moje dcera a vnučka. Všichni tady prý už nadále bydlet nemůžeme. Zároveň navrhnul, že je budeme finančně samozřejmě podporovat.
Když to dcera slyšela, rozplakala se, prý nezvládne být sama, do původního bytu se vrátit nechce, už dokonce napsala výpověď z nájmu. Prosila mne, abych ji neposílala pryč, že se bude snažit s malou překážet co nejméně. Bylo mi strašně. Mně by nic takového nikdy nenapadlo. Zároveň však nechci přijít ani o svého přítele. Jeho chování je sice na první pohled sobecké, ale já ho chápu. Ani pro něj to není jednoduché.
Jsem v patové situaci a nevím, co dál. Chci je mít všechny. Strašně let jsem byla sama, konečně mám někoho, s kým si rozumím. Když odejde, bude mi strašně. Jenže dceru v téhle její životní situaci taky nemůžu nechat jen tak. Je na dně, potřebuje mě. Na druhou stranu za nějaký čas se už třeba bude chtít znovu osamostatnit a já budu zase sama. V hloubi duše však vím, že přednost dám dceři a vnučce.
Je to hrozná situace, možná, že nejsem schopná nějak reálně uvažovat. Proto bych vás tady ráda požádala o názor, pokud se dokážete trochu vcítit do tak příšerné situace. Co byste dělaly na mém místě?
26.2.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Dal mi na vybranou: Moje dcera nebo on.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Je to provizorium, které určitě nebude trvat déle než několik měsíců. Měly by se všichni domluvit a nějak to přečkat.
UVita: hele, ale ten mama hotel a mama servis fakt ve světě není
taky jsem nechápala, že když se kámoška, Francouzka, rozvedla, že ji maminka nehlídá
řekla mi...proč?...má svůj život...ona mě vychovala...
má pravdu
proč by libuše v 50 letech resignovala na život?
.gif)
Verera: pánovi ale o mňamku nejde, ten dal ultimátum. Ale respektuji tvůj názor. Já si zase stojím za svým. Já budu vždy máma.
UVita: A já bych od počátku odmítla přistoupit na tuhle konfrontaci. Kdyby mému chlapovi takhle povolily nervy, tak ho obejmu a poprosím, aby to s námi ještě nějakou dobu vydržel. Že mě holky teď moc potřebují a já prostě nemám jako máma jinou možnost než jim pomoct. A že hrozně potřebuju jeho podporu, protože tahle situace je i pro mě moc složitá a bez něj to těžko zvládnu. Že mu jdu uvařit nějakou ňamku a ať zatím zkusí promyslet, jak to u nás doma co nejlíp zařídit, abychom to zvládli a nelezli si na nervy.
Já jsem a vždy budu MÁMA. Nedokážu si představit, že bych dceři nepomohla. Pro mě by byla volba jednoznačná. Na prvním místě bude pro mě vždy dcera. A to i za cenu, že je tím něco ztratím.
Zrovna teď něco řešíme doma a já ji pomůžu.
Monik: On ten rozhovor ale taky mohl probíhat takhle:
Pán : já už to nevydržím, buď tu budou ony nebo já, jinak se z toho zblázním!
Libuše, místo aby řekla na rovinu, že nechce, aby dcera odešla, protože se o ni bojí v takovém stavu, použila poněkud zbaběle rádoby racionálnější a tudíž domněle u muže průchodnější argument. "Kam by asi šla, vždyť z mateřské si podnájem dovolit nemůže".
Na to pán nabídl řešení:" Na nájem jí samozřejmě budeme přispívat, vždyť já jí chci taky pomoct, jen musíme nějak vyřešit tuhle neúnosnou situaci."
No a už se pán rázem nejeví jako nelida, protože se domnívá, že odchod dcery závisí na penězích a on přece pomůže.
Docela by mě zajímalo, jestli dcera prosila jen před matkou a nebo před oběma. Jestli ten pán vůbec ví, jaká je pravá situace.
Možná by jen stačilo, aby před sebou všichni začali mluvit narovinu.
Aby bylo jasno, že dcera zatím pryč nemůže, protože psychicky nezvládá samotu.
Aby Libuše jasně řekla, že chce, aby dcera zůstala, protože má o ni strach a nikdy by si neodpustila, že jí nepomohla v takové situaci, ale že to opravdu je dočasné.
A pán by jasně vyjmenoval co konkrétně mu nejvíc vadí: že potřebuje nějaké soukromí, že je permanentně nevyspaný z toho příšerného gauče a že ať dělá co dělá, skutečně se nedokáže rozplývat nad ročním dítětem, a že už má dost toho věčného "nech ji, vždyť je malá," kterým babička omlouvá všechno, co dítě dělá, místo aby ji usměrnila.
Protože zatím se nikdo nepozastavil nad touhle větou:
"Přítomnost dcery a hlavně malé vnučky dost těžce snáší. " ,ale co to může znamenat? Buď pán obecně nesnáší malé děti a nebo spíš že je nervózní z toho, že dítě je všude, všechno bere, všude vleze...po padesátce se na takovou věc dost těžko zvyká a mám pocit, že Libuše má naopak tendenci malou rozmazlovat, když chudinka přišla o tatínka (což se může časem vymstít) a všechno dovolit a omlouvat. To pak u pána ale vyvolá ještě větší odpor.
Stejně by mě zajímal názor druhé a třetí strany.
.gif)
kubikm: já bych dnes už byt za baráček neměnila...kdo by na tom dělal ?...
jsem šťastná že máme vlastní 3+1 a jednou kdybych nedej bůh měla zůstat sama tak jdu do penzionu a byt prodám a budu mít na stáří vystaráno , nebo manžel to je jedno....
je ale fakt že by se situace měla řešit zavčas......
sharon: no...mladá dostane vyplacenou pojistku...jeden byt má maminka v osobním a něco by přidal pán...na zbytek hypotéka
navíc dneska lidi, co měli byt v paneláku, měnili se starými lidmi za baráček a upravili...tam kolikrát ten byt byl i dražší...
třeba by mohla nějak pomoci i přízeň....
rozhodně je třeba se upnout k řešení....to se jim bude hned lépe dýchat...
Mne prijde, ze vsichni mate trosku pohasene nervy...a neni se cemu divit...Dcera proziva trauma - nechce byt sama, potrebuje oporu (psychickou - hlavne to dela hrozne moc...) A Vam se v podstate prekopal zivot z poklidu mate ted rusno a taky smutek, protoze ono to asi musi byt citit ve vzduchu...Po 3 tydnech partnerovi asi praskaji nervicky (nevyspany), psychicky stres, male dite...A ty jsi tam jak rozhodci mezi obema...My lidi jsme sobci a jak rikam ucime se cely zivot nebyt...Napada me akorat, ze to chce cas nejak se szit, zvyknout si, kdo je zvykly na srumec pak mu chybi...Vis mala pujde za chvilku do skolky, pak skoly vlastne bude doma veselo...Z pritele by mohl byt fajn deda...Proste brat zivot tak jak je dcera ted urcite potrebuje pomoc...Byt ohleduplni jeden k druhemu a zkusit spolu vyzit... Casem dcera urcite nebude sama a budete radi vzpominat na spolecne Vanoce, vodeni do skoly, psani uloh - jeste vam to vsechno bude chybet...
Myslim, ze ted byste meli drzet pohromade, kdyz Ti nepomuzou nejblizsi tak koho to ma zajimat...a k cemu ta rodina vlastne je, kdyz je nejhur tak se od sebe odvracime...
Monik: ona to mohla v tak malém bytě slyšet...třeba nechtěně...
Stanik: No vidis, to me vubec nenapadlo, ze ji to mohla rict i Libuse. Sama bych takovou ptakovinu neudelala, tak mi to vubec neprislo na mysl.
Jenze otazka je, jak to bylo. My tady muzem opravdu jen spekulovat
Zkusila bych ,pokud možno v klidu ,znovu probrat všechny možnosti,jak dál...Přeci jen mládí má ještě před sebou možnosti,zatímco my po padesátce už málo.Možná by pomohlo,kdyby přítel paní Libuše ustoupil na čas do pozadí,šel bydlet někam ke známým nebo do podnájmu,a určitě po pár měsících se situace trošku uklidní.V tom mezidobí se můžou s Libuší scházet jako "za mlada". Dcera bohužel bude muset začít samostatně fungovat,protože se mohou stát i ještě horší věci,co kdyby Libuše onemocněla,nedejbože zemřela...Jsme jen smrtelné osoby...a kdo si to nepřipouští,může být jednoho dne nepěkně překvapen!
Verera: 13:51 ... do kamene tesat.
"Poslední týden je přítel čím dál víc podrážděnější a v neděli mi řekl, že se mám rozhodnout a vybrat si: buď on, nebo moje dcera a vnučka. Všichni tady prý už nadále bydlet nemůžeme. Zároveň navrhnul, že je budeme finančně samozřejmě podporovat - me z toho holky fakt vychazi.. ze to nerekl dceri naprimo, ale Libusi.. at ato pak rekla dceri... takze zas bych mu tak velkou psi hlavu nenasazovala... protozi tam porad vidim to, ze kdyby Libuse nechtela, dceri to vubec nemusela rikat a mohla mu rict rovnou.. ne proste to njde.
26.2.2013 13:08... at to ctu jak to ctu... nikde neni receno, ze pan to rekl pred dceou... nebo jeslti ji to vykecla Libuse.
a tak jak to pises, pod to bych se podepsala.
