Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Je mi dvaatřicet, máme dvě děti, mladšímu je právě půl roku. Starší syn je dvou a půlletý a je to ďáblík. Je nesmírně živý, neposedí, nepostojí, všechno chce, pořád něco podniká, vyžaduje mou neustálou pozornost. Malý je naštěstí hodný.
Přesto jsem vyčerpaná, doslova na dně. Už nějak nemůžu, cítím, jak mi ubývají síly a nedokážu si pomoct. Občas se přistihnu při myšlence, že by mi bylo líp, kdybych snad ty děti neměla, hned se za to však stydím.
Nadhodila jsem téma své únavy před manželem. V práci jsem totiž dostala nabídku nastoupit do nově získaného projektu, který bych koordinovala. Výhoda je v tom, že bych část mohla odpracovat z domova, není nutné trávit v práci každý den osm hodin. Jenže i tak bych to bez něčí pomoci nezvládla.
Jelikož by se nám docela výrazně zlepšila finanční situace, navrhla jsem, že bychom si mohli najít chůvu, která by se postarala o děti. Manžel i babičky jsou pracovně maximálně vytížení, babičky navíc docela daleko, takže tam hlídání nepřichází v úvahu.
Manžel však možnost chůvy kategoricky zavrhl, naprosto odmítá svěřit naše děti někomu cizímu, od toho jsem prý já jako máma, abych se o ně postarala a on se zase postará o naše zabezpečení. Jít do práce v tuhle dobu, kdy jsou synové malí, považuje z mé strany za vrchol sobeckosti. Podle něj mi nic neuteče, ale ty roky, které ztratím u dětí, už zpátky nevrátím.
Vím, že má v určitém ohledu pravdu. Jenže on vůbec nebere v potaz můj duševní stav, to že jsem totálně vyčerpaná, unavená, na staršího syna snad už pořád jenom ječím, šíleně mi jde svým ustavičným zlobením na nervy. Potřebuju si od nich trochu vydechnout, odreagovat, přijít na jiné myšlenky. Ta nabídka práce mi spadla přímo z nebe, strašně ráda bych ji využila. Ale nemůžu jít proti manželovi.
Přesto si myslím, že i já mám právo na svůj život, on taky chodí do práce a děti vidí až večer a o víkendech. Nemá tušení, co to obnáší ta každodenní honička, jak je to fyzicky i psychicky vyčerpávající. Přece bych nebyla jediná, která pracuje u malých dětí.
Ráda bych znala vaše názory, případně i jak jste to měly zařízené v době mateřské vy. Opravdu jsem sobecká, když se potřebuju realizovat i jinak, než jen jako máma na plný úvazek?
7.2.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
JanaRad - kamarádka šla po 15 letech do práce - od 4 dětí - 14 až 2,5 roku - měla hrozný strach, jak to zvládne, ale úplně ji to nabilo energií.
Doma už byla zralá na léčení, pořád někdo něco chtěl, potřeboval, ona se nezastavila, v práci to má vlastně relax - nikdo po ní nic, kromě práce, samozřejmě, nechce. 
.JPG)
annie: na sladký miminka jsem nevěřila ani v době,kdy jsem děti neměla
stejně moje dcery předčily veškeré předtuchy a daly mi své miminkovské období pěkně sežrat 
annie: I na mně . Takže vlastně samý antikoncepční články
JanaRad: Proboha 
jelitko - tož furt lepší antikoncepční článek, než přeslazená reklama na mateřství typu:" náš mijovaný mimííísek udělal krááásný hovníííčko, máme z něj velkou radůstku..." a k tomu milion příspěvků typu:" gratulujeme"
To onehdá působilo antikoncepčně na mě.
Další super antikoncepční článek. Já si ty děti snad nikdy nepořídim, když to tady čtu moje chabá chuť téměř mizí...
Jinak si myslím, že někdo kdo o tom ví úplný hovno, ti do toho nemá co kecat. Lepší je psychicky odpočinutá máma, než ječící hysterka. Podle mně bys měla jít do práce, když ještě k tomu můžeš částečně pracovat z domova, je to fakt super nabídka.
Navrhni manželovi, ať teda zůstne s dětmi on a stará se o domácnost, protože to vypadá, že budeš vydělávat víc než on a rodinu zabezpečíš snáz. Nemá náhodou strach z konkurence? To ale myslím vážně. Stane se z tebe nezávislá ženská a možná mu to strašně vadí. I takoví jsou a na první pohled to nepoznáš.
2x neeee!
Napadlo mě přesně to, co napadlo orinku. Pořiď si chůvu na určitou dobu v týdnu a věnuj se sama sobě. Třeba jen spi, nebo si čti, zajdi do kina, za kamarádkou.Pracovat z domu při dvou malých dětech je zabíračka a budeš ještě unavenější.
Dětství dětí strašně rychle uteče.Byla jsem doma s každým dítětem 3 roky a bylo to, aspoň pro mě, nejkrásnější období mého života.
Napadlo mě přesně to, co napadlo orinku. Pořiď si chůvu na určitou dobu v týdnu a věnuj se sama sobě. Třeba jen spi, nebo si čti, zajdi do kina, za kamarádkou.Pracovat z domu při dvou malých dětech je zabíračka a budeš ještě unavenější.
Dětství dětí strašně rychle uteče.Byla jsem doma s každým dítětem 3 roky a bylo to, aspoň pro mě, nejkrásnější období mého života.
Já vidím jen jedno řešení, zkus "neposedu" alespoň na půl dne dát někam (ne někomu) hlídat. Existují různé soukromé (akreditované) miniškolky, kde berou děti už od tohoto věku. A nemusí to být každý den, stačí nejdřív na dva půldny v týdnu.
A jinak naprosto souhlasím se vším, co bylo napsáno dole.
Já byla s dcerou doma do jejích 7mi let, přitom jsem pracovala pro rodinnou firmu a dcera chodila na půl dne do školky. To, co mě donutilo "jít do práce" byla příšerná ponorková nemoc. Skoro jsem ztratila kontakt s "venkovním" světem. Opak byl první syn, ten chodil i do jeslí a já nejdřív dodělávala vysokou a pak jsem hned nastoupila do práce. To zase byl opačný extrém, syna jsem ráno vzbudila a odvedla do školky a večer vyzvedla, nakoupila, udělala večeři a šel spát. Žádné kroužky, žádná zájmová činnost, sám chodit nemohl a já jsem pracovala příliš daleko, abych si mohla odskočit z práce a někam ho odvést.
Dneska bych řekla, že něco mezi je optimální - školka na dopoledne plus částečně práce z domova nebo zkrácený úvazek.
Já mám děti 3 a doma jsem už 14,5 roku - ano, je to často na mašli, ale co se dá dělat? Mám z toho už i psychické potíže, ale mám oproti tobě obrovskou výhodu!! Skvělého manžela!!! Občas mi totiž dopřeje volný víkend - to odjedu k mým rodičům jen sama a užívám si být opět jejich holčičkou
Je to opravdu paráda!!! Nemusím vstávat kdy určí děti a pořád kolem nich skákat, ale válím se jak chci a rodiče se točí kolem mě!!! Měla bys to taky občas udělat!!! Můj psycholog mi sice říkal, že to mámuděla aspoň 1x měsíčně, což ale nejde,t akže to mám jen párkrát do roka, ale snad i proto si to strašně užívám. A navíc vím, že o všechny tři děti je perfektně postaráno. Ale mám děti už větší 13,5 roku + 10 let + téměř 6 let a tyto víkendy praktitkuji cca 2 roky
A samozřejmě si myslím, že sobecký je jedině tvůj manžel - když má pocit, že mají být děti doma s rodiči, nechť si to jde vyzkoušet.
Já jsem přesvědčená, že než mít doma vynervovanou matku na plný úvazek, je lepší jít do práce a s dětmi si pak opravdu užívat.
Julie, tak přesně o tomto jsem se rozhodla sama a manželovi jsem to oznámila.
Až do doby,než byl mladší dceři rok, jsem se snažila o domluvy typu: co myslíš, kdybychom udělali tohle tak a tak.... no nic nešlo, všechno byl problém.
Takže jsem si zavolala hlídací agenturu, dohodla s nimi podmínky a začala jsem chodit do práce. Manželovi jsem vždy řekla, který den půjdu, od kolika do kolika bude chůva a kdy mu předá dětičky a odfrčí
Neřekl ani slovo.
Jé, jak já ti rozumím. Naštěstí mám doma tchánovce, kteří byli velice ochotní a když byl malýmu rok, jezdila jsem jeden den v týdnu do práce a když mu byly dva, tak dva dny. To byl takový duševní balzám vypadnout.
Pokud má manžel pocit, že je chůva cizí, tak ji napřed zvěte, když jste všichni doma, aby se stala "známou, kamarádkou, členem širší rodiny". Tím ji proklepnete, uvidíte, jak se dětem s ní líbí a i manžel bude určitě rád, když nějaké hlídání budete mít po ruce, když si s tebou bude chvíli chtít vyrazit (večeře, kino, oslava u kamarádů,....)
