Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Je mi dvaatřicet, máme dvě děti, mladšímu je právě půl roku. Starší syn je dvou a půlletý a je to ďáblík. Je nesmírně živý, neposedí, nepostojí, všechno chce, pořád něco podniká, vyžaduje mou neustálou pozornost. Malý je naštěstí hodný.
Přesto jsem vyčerpaná, doslova na dně. Už nějak nemůžu, cítím, jak mi ubývají síly a nedokážu si pomoct. Občas se přistihnu při myšlence, že by mi bylo líp, kdybych snad ty děti neměla, hned se za to však stydím.
Nadhodila jsem téma své únavy před manželem. V práci jsem totiž dostala nabídku nastoupit do nově získaného projektu, který bych koordinovala. Výhoda je v tom, že bych část mohla odpracovat z domova, není nutné trávit v práci každý den osm hodin. Jenže i tak bych to bez něčí pomoci nezvládla.
Jelikož by se nám docela výrazně zlepšila finanční situace, navrhla jsem, že bychom si mohli najít chůvu, která by se postarala o děti. Manžel i babičky jsou pracovně maximálně vytížení, babičky navíc docela daleko, takže tam hlídání nepřichází v úvahu.
Manžel však možnost chůvy kategoricky zavrhl, naprosto odmítá svěřit naše děti někomu cizímu, od toho jsem prý já jako máma, abych se o ně postarala a on se zase postará o naše zabezpečení. Jít do práce v tuhle dobu, kdy jsou synové malí, považuje z mé strany za vrchol sobeckosti. Podle něj mi nic neuteče, ale ty roky, které ztratím u dětí, už zpátky nevrátím.
Vím, že má v určitém ohledu pravdu. Jenže on vůbec nebere v potaz můj duševní stav, to že jsem totálně vyčerpaná, unavená, na staršího syna snad už pořád jenom ječím, šíleně mi jde svým ustavičným zlobením na nervy. Potřebuju si od nich trochu vydechnout, odreagovat, přijít na jiné myšlenky. Ta nabídka práce mi spadla přímo z nebe, strašně ráda bych ji využila. Ale nemůžu jít proti manželovi.
Přesto si myslím, že i já mám právo na svůj život, on taky chodí do práce a děti vidí až večer a o víkendech. Nemá tušení, co to obnáší ta každodenní honička, jak je to fyzicky i psychicky vyčerpávající. Přece bych nebyla jediná, která pracuje u malých dětí.
Ráda bych znala vaše názory, případně i jak jste to měly zařízené v době mateřské vy. Opravdu jsem sobecká, když se potřebuju realizovat i jinak, než jen jako máma na plný úvazek?
7.2.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
každopádně se přesávám vykecávat. dítě spí, tak si jdu otevřít práci a musím aspoň dvě hodiny něco dělat. realita půlúvazku z domova při mateřské. radši bych spala.
Gorawen: úplně mě z toho zamrazilo. (ale to jsou hádam těhotenský hormony.) každopádně je to dost ujetý. zajímalo by mě, jestli té fiktivní dívce ve filmu někdo řekl, že je dobře, že chodí do práce a realizuje se.
Me vzdycky stve, ze se to zvrhne v boj kdo je lepsi matka a kdo neni...Kdo to mel tezsi a kdo lehci...Kdo vsechno zvladne a kdo je neschopny...Prece jde o ty deti? Dneska je net zenske si vice reknou, neni to poctivejsi si priznat, ze treba Julii rupaji nervy je toho na ni moc...Poporodni deprese to taky neni vymysl to opravdu existuje, nekdy lidi pomoc potrebuj a vysilaji SOS to neni sobectvi to je snaha o preziti...Nekdy jsou okamziky v zivote, kdy clovek potrebuje aspon psychickou podporu a ne slyset jak je neschopny...
http://life.ihned.cz/lide/c1-54543080-temer-polovina-vietnamskych-deti-zijicich-v-cesku-ma-ceskou-babicku - zajimavy clanek o ceskych babickach, ktere hlidaji vietnamske deti...Rodice pracuji 7 dni v tydnu a deti vychovavaji ceske babicky...Tam snad ani nemuze vzniknout nejake rodicovske citove pouto, ale pro koho to ty rodice delaji?
Taky mi to pripomnelo jeden film jak divka mlada asi 17leta utika, strasne specha od sveho miminka, rano mu da pusu, odchazi ... pres vsechny prekazky dorazi k druhemu diteti jehoz matka prave zavira dvere, odchazi do prace a to male dite vztahuje ruce za tou odchazejici matkou...Ta co prichazi pochova cizi dite (celou dobu vlastne bezela k cizimu diteti) misto, aby chovala svoje jenze - to dela pro penize atd...Neni ten svet na hlavu postaveny...
já fakt nechápu, proč se každá podobná debata dycky zvrhne na to, že jsou dneska ženské líné a akorát si stěžují když nemají na co. 
k tématu bych řekla, že každá žena má právo se rozhodnout, jak si to zařídí a chlap by jí v tom měl podpořit. pokud se domnívá, že o dítě se má starat rodič a ne chůva, tak mu nic nebrání nastoupit do mateřského kolotoče místo manželky 
podle mě se předem hodně těžko odhaduje jak to kdo bude snášet, hodně záleží i na dětech...s hodnýma andílkama se člověk na věci dívá jinak než s ďáblem v patách 
znám plno ambiciozních matek, které šly na mateřskou "jen na pár měsíců" a pak se tam zasekly na dlouhé roky a naopak velmi mateřské typy, které z mateřské prchaly jak by jim za patama hořelo.....
a teda nemůžu souhlasit s tím , že práce+děti je nějaká hrůza. čekala jsem peklo a zatím to až na vyjimky probíhá hladce a bez problémů. 
Mám dvoje mladé a dnes tříleté vnouče jedno, patrně první i poslední. Samozřejmě je u mě, jak mám volnou chvilku, a že jsem pracovně i koníčkově docela vytížená. Často se neubráním srovnávání v péči o děti před 25 lety a nyní. My neměly papírové pleny, mateřská centra, nově zbudované dětské koutky, hotové příkrmy...ale jedno zůstalo stejné: být na MD znamená počítat každou korunu a být občas na hlavu. Ty děti chudáci za to ale nemůžou, že se my ženy kolikrát pod náporem péče o potomky psychicky a fyzicky dostáváme na dno. Proto mladým dám, co můžu a hlídám, jak můžu. A užívám si to. Pár aktivit jsem kvůli tomu pustila. Vím, že co teď prošvihnu, už se nevrátí. To vnoučátko mi za to stojí. Myslím, že Julie udělala neuvážený krok v tom, že si ty dvě děti pořídila tak rychle za sebou. Pokud doma s dětmi spokojená není, ať si tedy zkusí najít k dětem spolehlivého člověka a pracuje. Vyprat bude muset stejně jako uvařit, ale bude se moci odpoutat od stereotypu a vydělá si nějakou tu kačku. Ne každá mamina má možnost pracovního růstu. Jsou i také, co o ně v práci díky mateřství přestanou stát. Je pak zoufalé, co dál, jak najít práci. manžel by měl být rád, že o ni v práci stojí, nikdy neví, zda nepřijde o práci on sám. nepřesvědčovala bych ho, ale dala mu na dva týdny komplexně celou domácnost na krk i s dětmi, aby viděl, jaká je to daň nervů, lítat celý den kolem dvou dětí. Věřte, Julie, že potom proti hlídací paní ani nepípne...hodně sil.
.jpg)
Monik: vim o čem mluvíš, starší taky takhle "spal v noci" Ale byla výhoda že byl jeden, tak se to dalo, protože jsem si chodila lehnout s ním po obědě. A pak když byl "starší",cca 2 roky, tak sice pořád spalšpatně, ale dospával to ráno, kdy spal cca od 6 do 9.30, tak jsem taky spala
.gif)
IVUSKA 56: že jo, jsme matky na 100%....mi vadí že dnes slyším a čtu....nezvládnu, nestíhám, mám depku...a pod.....a to jsem se později ještě starala o rodiče, prala , žehlila......ale nestěžuju si, dělala jsem to ráda a dělala bych to zase a bez dětí bych nebyla ani náhodou.....zvádaly jsme děti, pejsky a ještě babku s dědou....
prostě jsme holky šikovné, nestresovala nás celulitida, nadváha,nevěra....nic , živo jsme si užívaly plnými doušky a ještě nám zbylo i pro druhé...
pořád tady opakuju jak si nesmírně vážím své snachy, děti i dům má jako ze žurnálu a to má tři a dům na patro........a dcera to samé, jsou šikulky a nikdy bych jim do ničeho nekecala....musím se pochválit, nikdo jinej to za mě neudělá.....
sharon: máš naprostou pravdu, měly jsme život klidnější a v něčem zase horší, jak píšeš, ale děti jsou pořád děti a matky pořád matky, nebo si připadáš horší matka než jsou dnešní? Já rozhodně ne. Napadlo by tě tenkrát říct, že už to nezvládneš? Pořídilajsem si dítě jako svéprávná osoba tak se o něj taky musím postarat. A co matky samoživitelky, ty by si mohly stěžovat, kolikrát nemají ani finance ani nikoho kdo by pomohl a tam nějaké mám jít nebo si mám vzít chůvu asi není.
Jak jsme vás to jen vychovali, všechny jste takové perfektní matky a vychované naprostými "macechami". myslíte, že my jsme s dětmi nečetli, nehráli si a to všechno co tady píšete?. S dětmi jsme od mala jezdili pod stan na hory, na cičení a babičky taky neměl každý, já alespoň ne. Když to tady čtu, tak mám pocit, že vlastně děti jsou v podstatě něco hroznýho, co mi bere kus života, nemělo by to být naopak? A ty maminky, které vidím denně po kavárnách a parcích až do večerních hodin? Připadá mi, že dnes mít dítě je v podstatě hrdinství a ne naprosto přirozená věc, ale chce to naopak trpělivost dětem vysvětlovat a naučit je nějákému pořádku, že tehdy se spí a tehdy se hraje, ale ono je jednodužší je nechat, aby všem skákaly po hlavě a potom si stěžovat. No a teď mě kamenujte, ale máme demokracii a tak doufám mohu vyjádřit svůj názor.
Piafka: za předchozí generaci...naše babičky chodily do práce a tety taky, manžel se vracel taky večer " vyšťavenej" jelikož se v práci neflákal, měla jsem dvě děti v rozmezí 4,5 roku a zvládnout jsem prostě musela, za nás nebyly v obchoďácích plné regály výživy, kosmetiky, plenek, kašiček a podobně.........ale na druhou stranu, doba byla klidnější , ani ten manžel se nemusel o práci bát, nemusela jsem mít obavu že nebude na nájem, na jídlo.....po této stránce se nám žilo líp i když jsme na banány stály frontu anejen na ně, každá doba má svoje plus a mínus, každá něčím stojí za prd a v něčem je skvělá ale hodně v každé době záleží na nás, jak se umíme ke starostem a práci postavit, jak si umíme poradit, jak jsme odolní proti stresům ( vidím jak vychovává svoje děti dcera a jak snacha na vesnici, každá zcela jinak, každá podle sebe a podle možností).......za mě ,úpřimně vám mladým nezávidím ani co se za nehet vejde......
Pokud chceš jen utéct do práce, aby sis odpočinula od dětí, varuju tě, je to blbost. Sama mám 2 děti necelé 2 roky od sebe. Byla jsem s nimi doma 7 let, protože byly tak nemocné, že nemohly do školky a bylo to hrozné. Šíleně jsem se těšila do práce, ale ouha - sice jsem pár hodin myslela na něco jiného, jenže v práci musíš pracovat, odvádět výkony a pak doma máš s dětmi druhou směnu. Byla jsem tak šíleně unavená, že jsem chtěla nebýt. Zlepšilo se to, až bylo dětem tak 12 a 10 a mohly být samy doma, když byly nemocné, chodily samy ven, měly své koníčky např.turisťák nebo koně, takže jsem měla i den o víkendu, kdy jsem nic nemusela. Do té doby to bylo šílené. Je mi už přes 50 a rozhodně jsem o mateřské nestíhala všechno lážo plážo, jak tu kdosi tvrdil. Nevadily mi práce doma, vaření, praní, úklid, vadilo mi být 24 hodin k dispozici dětem a nemoct ani v noci vypnout. Chápu tě, ale řekla bych, že spíš než jít do práce, by ti pomohlo dát děti na víkend k babičce a pořádně se vyspat, poválet v posteli, číst si časopis a nic nemuset. A to nejmíň jednou měsíčně.
Petruša: Jeee, tak to tise zavidim. Asi jako kamaradce, ktera ma taky dva a pul roku stary dite, kluka a ten ji spi az treba do deviti nebo desiti a pak si jeste hodinu sam hraje. Tezka pohoda a muj tajny sen 
Nam ten malej skritek strasi celou noc cca po pul hodine hodine a kdyz konecne pred sestou usne a spi treba do osmi (v kuse!) tak v pul sedmy vstane nase madam a zaveli vstavat a nehne s ni nic a nikdo.
Obcas se rano rouham, kdyz rikam, ze se konecne vyspim asi az v hrobe.
Jo a na ten uklid se priste vykaslu, to uz jsem poucena
Tezko radit - osobne si myslim, ze prace z domu neni nejlepsi reseni, protoze vetsina zen, (ikdyz je doma chuva) pracuji v pracovne tak slysi vse kolem deti a svym zpusobem je to rusi, maly zabreci a nejaky ten alarm v nas - nam stejne veli utikej se rychle podivat co se stalo, takze vetsina zen toho doma moc nenapracuje, protoze myslenkami je stejne u deti, nemohou se plne soustredti...Kdyz uz praci tak napr. na mensi uvazek, ale odejit z domu...
Dite podle me potrebuje hlavne stastnou matku...Jedna je stastna, kdyz je s nimi a druha zase rada pracuje a pak se k nim s laskou vraci, kazda zena si tohle musi vyresit sama to za Tebe nikdo neudela...Vzdycky je neco za neco...Budes s ditetem doma a mas pocit, ze Ti kariera ujizdi...Budes pracovat, doma chuva a budes mit pocit, ze nevidis prvni kroky, prvni slova, mozna budes i zarlit na chuvu, protoze dite si vice zvykne na ni...Tezke rozhodovani, ale sama musis vedet nejlepe...
Sama za sebe...Vis ona se nekdy spolecnost trosku diva na zeny co jsou doma s detmi pres prsty...Casopisy nas bombarduji zenami co zvladnou VSECHNO hrave napr. Angelina Jolie - hodne deti vlastni + adoptovane, neustale krasna, sexy, jeji muz pomalu nejkrasnejsi muz na planete, oba maji veleuspene kariery, zvladaji vse, Angelina jeste k herectvi dela spoustu pro charitu atd...atd....Dneska my zeny chceme vse - karieru, deti, vsechno musi byt perfekt atd...atd...Jenomze ono to nejde vsechno na 100% neco se musi obetovat...Neni to v lidskych silach jednoho cloveka.
Prvni dva roky jsou dulezite pro CITOVOU vychovu to se opravdu neda dohnat, nekdo si mysli, ze deti takto male nic nechapou (potrebuji jen prebalit atd...), ale to neni pravda deti vnimaji hlas matky, barvy, hudbu atd...Kdysi jsem videla dokument o detech z Ruska detskych domovu ty deti odmalicka vlastne byly jenom prebalovany, nakrmeny a zadny cit, ty deti potom vyrostly a byly adoptovane, ale jenom velmi tezko dokazaly obejmout rodice, proste davat lasku, opetovat lasku...
Jindy zase deti v kojeneckem ustavu vsechny mely stejne podminky, ale jedno dite bylo na tom lepe, radostnejsi, lepe rostlo atd...Dlouho premysleli doktori cim to je pak prisli na to, ze uklizecka vzdycky to dite v poslednim postylce vzala a pochovala....Proste to dite melo dotyk, lasku...Lidi tohle nekdy podcenuji...
Rozhodni se jak chces, mluv o svych problemech jak se citis s manzelem, taky premyslej kolik deti planujes, jak dlouho atd..., ale opravdu si myslim, ze detem ty prvni dva roky matku nicim nenahradis, ze proste tu matku potrebuji snad nejvic v zivote...Muj nazor....
Mozna jsi jenom unavena hodne mamin co maji dve deti blizko sebe tak davaji to starsi treba 2x tydne do skolky pripravky a ty dny maji takove odpocinkove, protoze maji jakoby 1 dite dopoledne, odpocnou si, naberou silu...Hodne stesti...Sama mam 1 synka 9 let = mamina na plny uvazek, vztah mame moc hezky...
Verera: souhlasim. Já to takvdělám každé ráno, vstanu, mladšímu dám snídani (jednoduché, snídá kinder mléčný řez nebo brumíka, s jídlem dost bojujem), vypravim staršího do školy a zase si lehnu, malej si hraje nebo kouká na pohádku a já většinou usnu (tak napůl samozřejmě, vnímám co se děje)
Petruša: Tuhle jsem v knihkupectví nahlídla do knížky, která se jmenovala Leností k lepšímu rodičovství nebo tak nějak.
Z toho co jsem viděla vyplynulo v podstatě to,že když si rodiče v sobotu poleží a dítě se zatím obstará samo, nebo nějak zabaví, nejenže to není špatně, ale je to nakonec prospěšné pro všechny, rodiče se nenervují, odpočnou si a dítě se učí samostatnosti.
S tím se dá jedině souhlasit, spousta matek by měla s takovým přístupem příjemnější život a děti nakonec taky.
