Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Je mi dvaatřicet, máme dvě děti, mladšímu je právě půl roku. Starší syn je dvou a půlletý a je to ďáblík. Je nesmírně živý, neposedí, nepostojí, všechno chce, pořád něco podniká, vyžaduje mou neustálou pozornost. Malý je naštěstí hodný.
Přesto jsem vyčerpaná, doslova na dně. Už nějak nemůžu, cítím, jak mi ubývají síly a nedokážu si pomoct. Občas se přistihnu při myšlence, že by mi bylo líp, kdybych snad ty děti neměla, hned se za to však stydím.
Nadhodila jsem téma své únavy před manželem. V práci jsem totiž dostala nabídku nastoupit do nově získaného projektu, který bych koordinovala. Výhoda je v tom, že bych část mohla odpracovat z domova, není nutné trávit v práci každý den osm hodin. Jenže i tak bych to bez něčí pomoci nezvládla.
Jelikož by se nám docela výrazně zlepšila finanční situace, navrhla jsem, že bychom si mohli najít chůvu, která by se postarala o děti. Manžel i babičky jsou pracovně maximálně vytížení, babičky navíc docela daleko, takže tam hlídání nepřichází v úvahu.
Manžel však možnost chůvy kategoricky zavrhl, naprosto odmítá svěřit naše děti někomu cizímu, od toho jsem prý já jako máma, abych se o ně postarala a on se zase postará o naše zabezpečení. Jít do práce v tuhle dobu, kdy jsou synové malí, považuje z mé strany za vrchol sobeckosti. Podle něj mi nic neuteče, ale ty roky, které ztratím u dětí, už zpátky nevrátím.
Vím, že má v určitém ohledu pravdu. Jenže on vůbec nebere v potaz můj duševní stav, to že jsem totálně vyčerpaná, unavená, na staršího syna snad už pořád jenom ječím, šíleně mi jde svým ustavičným zlobením na nervy. Potřebuju si od nich trochu vydechnout, odreagovat, přijít na jiné myšlenky. Ta nabídka práce mi spadla přímo z nebe, strašně ráda bych ji využila. Ale nemůžu jít proti manželovi.
Přesto si myslím, že i já mám právo na svůj život, on taky chodí do práce a děti vidí až večer a o víkendech. Nemá tušení, co to obnáší ta každodenní honička, jak je to fyzicky i psychicky vyčerpávající. Přece bych nebyla jediná, která pracuje u malých dětí.
Ráda bych znala vaše názory, případně i jak jste to měly zařízené v době mateřské vy. Opravdu jsem sobecká, když se potřebuju realizovat i jinak, než jen jako máma na plný úvazek?
7.2.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
k článku...za mě oaobně...do práce bych od půlročního nešla. ALE to neznamená Julie, že bych vás považovala za sobce proto, že to máte jinak. Souhlasím s ostatníma, že manžel by měl pochopit jak se cítíte a proč. Měla by jste mít nějaký čas jen pro sebe. Ohledně té práce bych se asi bála, že při práci z domova to díky tomu staršímu prckovi nebude jednoduché, já bych to asi nedala, byla bych nervní.
Piafka: souhlasím. Naštěstí tohle mě minulo, od malička se snažím aby kluci věděli že se nepo... jen co oni písknou a že se musí zabavit sami
Piafka: absolutní souhlas! 
původně jsem chtěla něco napsat až vše dočtu, ale nevydržim to...
annie: promiň, ale jak malej schoval kotě pod potah a tys ho přisedla, to mě dostalo, jsem si tu málem poprskala klávesnici (teda jako koťátka je mi líto, ale já mam výborně vyvinutou fantazii a všechno hned "vidim v barvách"...
Monik: ty jo to je síla, držím palce ať rodičák přežiješ ve zdraví
annie, Monik: že se na ten úkllid před tchánovcema nevyprdnete. Když se jim nelíbí "bordel"(mmch kdysi v jednom pořadu říkali že hračky nejsou bordel a od tý doby co se tím řídímse mám na RD báječně 
) tak ať se nekoukaj 
.gif)
Piafka:hezky napsáno
mmch s těma latkovýma plinkama to taky neni takovy hrdinstvi. mam synka v latkovkach a hodiny driny to teda fakt nejsou. jednou za 3dny hodim kybl plinek do pracky, zmacknu cudlik, pak je povesim. tak 10min prace jednou za 3dny. takze nerikejte, ze dnes se mame, protze mame papirove plenky, ale dnes se mame, protoze mame automatickou pracku.
Piafka: krasne napsano.
U nas to nejspis je ten duvod proc je ted mladsi sourozenec mordovan. Protoze prvorozena mela docela hodne pozornosti sirokeho dalekeho okoli nez se narodil jen a jen pro sebe.
Ale tim nechci rict, ze bych nedelala ty ostatni cinnosti. Polotovary a ruzny ty detsky hotovy jidla zasadne nepouzivam, donedavna jsem mela starou pracku a mycku nemame taky a pleny stridame jednorazovky s latkovyma a na hriste a lyze apod. chodime taky.
Ono se totiz toho da stihat pri detech mnohem vic, nez vypsala IVUSKA 56. Ale jde spis o to, jak se s tou totalni zmenou zivotniho stylu a tim, ze zivot je najednou uplne, ale uplne naruby clovek popere psychicky. Nekoho to holt naplnuje, nekoho ne. Ale to clovek zjisti az kdyz ty deti ma. Nikdo podle me nemuze odhadnout predem jak to bude probihat uz jen proto, ze kazdy dite je uplne jiny.
ona totiz s miminem jde udelat obrovska spousta prace, ale musi to byt neco jinyho, nez sezeni u pocitace. plkat na ŠŽ je obtizne a dělat neco u čeho se potřebuješ soustředit je zhola nemožné. ale varit, prat, nakoupit, rozumne uklidit, to jde a navic to to dítě baví.
A fakt nejde manželovi říct, že už toho máš plný zuby a potřebuješ aspoň nějaký čas pro sebe, jinak se z toho zblázníš? To je jedno jaký, pokud nemáte finanční problémy, tak to nemusí být zrovna práce.
Celkem ho chápu, že váhá svěřit děti cizímu, možná by mu nevadilo, kdyby tu chůvu znal,kdyby to byl někdo, komu věří.
Ale přece v normální rodině, má jeden pro druhého pochopení a snaží se mu vyjít vstříc. Pokud jeden řekne, že něco potřebuje, tak mu druhý věří, i když tomu třeba nerozumí, a snaží se najít rozumné řešení.
Proč hledat komplikovaná řešení něčeho, co si jde vyříkat za 5 minut?
IVUSKA 56: Souhlas s Kassy. Dneska je na matky tlačeno zase v tom smyslu, jak se mají dítěti maximálně věnovat, rozvíjet ho, číst mu, hrát si s ním, mluvit na něj, chovat ho, prostě udělat první poslední, přece jsou první tři roky života nejdůležitější, tak se mu mají obětovat atd. Dnešní mamince dá celkem dost práce uvědomit si, že dejme tomu roční dítě už není úplný miminko, že už je čas, aby si samo pohrálo, snědlo, co mu dáme, neječelo kvůli každé prkotině, nevolalo ji řevem kdykoliv se mu něco nelíbí atd.atd. Já to z osobní zkušenosti vidím tak, že pokud dřív na něco prokazatelně ta maminka neměla čas, tak to prostě nedělala a dítě se dřív osamostatnilo, protože zjistilo, že si musí "poradit" i když ona vaří, pere nebo uklízí a že řevem nic nezmůže. Dneska jsme všechny ustrašený, zmasírovaný kdejakým blábolem v médiích a s pocitem "vše pro dítě" pak padáme na hubu. O propagaci nekonečnýho kojení ani nemluvě.
Je mi přes třicet a mám téměř dvouletý dítě. Trvalo mi celkem dlouho než jsem se přeprogramovala z přístupu "je to bezbranné mimi" na přístup "je to už chytrý liščátko, který zkouší, co vydržím".
A jinak k těm předchozím generacím - dneska máme myčky, sušičky, jednorázovky a auta, ale zas často není v dohlednu žádná babička ani teta a manžel se vrací vyšťavenej z práce až večer...takže: všechno má svoje klady a zápory.
tornado-lou: tak to drzim palce abyste meli obdobi "vzdoru" u starsiho ditka co nejmin kruty. Mala byla taky docela milionova, zmenilo se to az po druhym porodu, to ji byl rok a trictvrte.
Drzim palce na porod i na obdobi po 
mam-ča: jo a mate muj neskutecny obdiv 
Zvladnout pri starsim jeste nedonoseny dvojcata a jeste si pak nehrat po letech na mistra sveta amoleta a brat veci spis s humorem, klobouk dolu 
IVUSKA 56: 13:14 no jo no. Dneska jsou jeste ke vsemu a jednorazovym plenam vsechny ty dnesni matky neschopny, coz?
IVUSKA 56: Ale to je možná ono. Tys musela hromadu času věnovat spoustě vedlejších činností jako to praní, vaření a podobně. Jednak díky tomu nebyl ten monotónní - hodinu děláš něco, další dvě hodiny něco jiného... a jednak na tobě to dítě nevisí celou dobu, co je vzhůru - prostě "máma nemá čas, máma pere, musíš si hrát sám". Dneska se všema těma polotovarama, jednorázovýma plenema a dalšíma vymoženostma mají maminy mnohem víc času na dítě, ze začátku se mu ho snaží věnovat, ale pak je to začne ubíjet. Když půl dne střídavě pereš a vaříš a není to zdaleka tak psychicky ubíjející jako když stejnou dobu odříkáváš pořád dokola "paci paci pacičky" a nakonec si tím navíc vyrobíš dítě, které "vyžaduje tvou neustálou pozornost", protože samo se zabavit neumí. Upřímě doufám, že takhle nikdy nedopadnu.
mam-ča: loupák: No mame to s tou flaskou asi podobne jako loupak. Jednou jsem byla nekde vecer a manzel hlidal sam.
Vite co je nejvic nespavedlivy? Ze ti dva trapici byli hodni. Akorat malej nejedl 
Manzel do nej nasilim dostal trochu umelyho mlika, me se odstrikat nepodarilo za cely den ani kapku.
A moje prsa mi malem vystrelily do Vesmiru, uz jsem se pak kolem jedenacty tesila, az mi to ta mala pijavice odsaje.
Ale uz na tom pracuju, dari se mi do nej nacpat obcas po lzickach aspon nastruhanou hrusku nebo jablko. Az to pujde trochu lip, tak me tady minimalne jeden pulden o vikendu nikdo neuvidi.
Julie, i kdybys pracovala z domava, těžko se přitom budeš moct zároveň starat o dvouletého ďáblíka, který vyžaduje tvou neustálou pozornost a půlroční mimino. Buď bys zanedbávala práci nebo by i v době tvé přítomnosti musela mít děti na starosti chůva. To chceš skutečně takhle malé děti svěřit cizí osobě na 8 hodin denně? Nedivím se manželovi, že se mu to moc nelíbí. Nadruhou stranu smést to ze stolu s tím, že ty jsi sobec od něj taky není zrovna ukázka partnerského přístupu 
Zapojuje se manžel do péče o děti? Asi moc ne, co? Zkuste hledat nějaký kompromis. Ty manželovi vysvětli, že jsi dospělá žena a trávit veškerý čas jen ve společnosti malých dětí a zabývat se jen jejich potřebami se nedá vydržet věčně. Řekni mu, že potřebuješ nějaký čas pro sebe, pro své zájmy a svůj rozvoj a že bys byla v prvé řadě ráda, kdyby část pravidelné péče o děti převzal on, a to jak ve všední dny po příchodu z práce tak o víkendu, kdy by mohl mít obě děti na starosti jeden celý den a ty by sis mohla odpočinout (NE dohánět domácnost). Aspoň by viděl, co celodenní péče o děti obnáší a jak je to vyčerpávající. Že chodí do práce není výmluva, ty se taky doma neflákáš. On si odbude svých 8 nebo možná 10 hodin v práci a pak má oraz, zatímco ty máš službu 24 hodin denně, 7 dní v týdnu. Nehnala bych se hned do práce na plný úvzek. Ale probrala bych s manželem další možnosti. Můžeš pracovat třeba jen na půl úvazku, přihlásit se na nějaké vzdělávací kurzy, chodit pravidelně cvičit, věnovat se třeba nějaké dobrovolnické práci nebo charitě... Záleží na vašem postavení a výši příjmů. Každopádně byste to ale s manželem měli probrat a najít rozumný kompromis. Trvat si každý na svém extrému nemá smysl.
necetla sem reakce, ale nedelej to! mam 16m synka, druhý dítě čekám a teoreticky pracuju z domova. a podle me to naprosto nestoji za to. kecy z casopisu o tom jak jde mit karieru i deti jsou podle me kec. nebo mozna jsou ostatni uzasni a funguje jim to, ale za sebe ti muzu rict ze fakt nenenene a ne. taky koordinuju velkej projekt, ted jsem dopsala vyrocni zpravu, prisit mesic ho obhajuju a uz se tesim až se ho zbavim a budu "jenom" na materske. navic koordinovat z domu jde prachmizerne. kdyz zamestnancum stokrat neco nepripomenes, tak to neudelaji. veci, ktery primo nezkontrolujes zvrtaji. hruz a des. proste z toho mam jenom stres a spoustu zodpovednosti, ale sance z domu neco skutecne ovlivnit je dost limitovana. radsi bych se obesla bez tech penez. krome toho mi to nepripad moc fer ani k zamestnavateli, protoze cas na praci mam až kdyz malej usne. a to uz su tak vymazana, že mi to ani nemysli a sama vim, ze sem odvedla mizernou praci.
ve tvym pripade bych zkusila dat strsi dite nekam do skolicky. tak na den nebo dva. 2,5 let uz by melo byt v pohode. budes sama jen s prckem a bude to lehci. a na treti odpoledne domluv detem krouzek, kam je vezme maznel.
Já teda nevím, ale za mě byla mateřská 1/2 roku a potom do práce, každý den vyvařovat na kamnech pleny, věšet a žehlit, vařit teplá jídla a ještě jsem pletla, šila a samozřejmě s dětmi hrála a chodila ven na hřiště, s většími jsme jezdili bruslit, lyžovat a potom jsem začala i dálkově studovat, tak to jsem asi já a všechny ostatní matky v té době byly zázračné, jinak to nevidím. Dneska jen to, že jsou jednorázové pleny, je několik hodin úspora času
