Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Je mi dvaatřicet, máme dvě děti, mladšímu je právě půl roku. Starší syn je dvou a půlletý a je to ďáblík. Je nesmírně živý, neposedí, nepostojí, všechno chce, pořád něco podniká, vyžaduje mou neustálou pozornost. Malý je naštěstí hodný.
Přesto jsem vyčerpaná, doslova na dně. Už nějak nemůžu, cítím, jak mi ubývají síly a nedokážu si pomoct. Občas se přistihnu při myšlence, že by mi bylo líp, kdybych snad ty děti neměla, hned se za to však stydím.
Nadhodila jsem téma své únavy před manželem. V práci jsem totiž dostala nabídku nastoupit do nově získaného projektu, který bych koordinovala. Výhoda je v tom, že bych část mohla odpracovat z domova, není nutné trávit v práci každý den osm hodin. Jenže i tak bych to bez něčí pomoci nezvládla.
Jelikož by se nám docela výrazně zlepšila finanční situace, navrhla jsem, že bychom si mohli najít chůvu, která by se postarala o děti. Manžel i babičky jsou pracovně maximálně vytížení, babičky navíc docela daleko, takže tam hlídání nepřichází v úvahu.
Manžel však možnost chůvy kategoricky zavrhl, naprosto odmítá svěřit naše děti někomu cizímu, od toho jsem prý já jako máma, abych se o ně postarala a on se zase postará o naše zabezpečení. Jít do práce v tuhle dobu, kdy jsou synové malí, považuje z mé strany za vrchol sobeckosti. Podle něj mi nic neuteče, ale ty roky, které ztratím u dětí, už zpátky nevrátím.
Vím, že má v určitém ohledu pravdu. Jenže on vůbec nebere v potaz můj duševní stav, to že jsem totálně vyčerpaná, unavená, na staršího syna snad už pořád jenom ječím, šíleně mi jde svým ustavičným zlobením na nervy. Potřebuju si od nich trochu vydechnout, odreagovat, přijít na jiné myšlenky. Ta nabídka práce mi spadla přímo z nebe, strašně ráda bych ji využila. Ale nemůžu jít proti manželovi.
Přesto si myslím, že i já mám právo na svůj život, on taky chodí do práce a děti vidí až večer a o víkendech. Nemá tušení, co to obnáší ta každodenní honička, jak je to fyzicky i psychicky vyčerpávající. Přece bych nebyla jediná, která pracuje u malých dětí.
Ráda bych znala vaše názory, případně i jak jste to měly zařízené v době mateřské vy. Opravdu jsem sobecká, když se potřebuju realizovat i jinak, než jen jako máma na plný úvazek?
7.2.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
loupák: 
.gif)
jelítko:
spíš v okolí vidím,že je to očistec jako v článku,bohužel
..stačí mi příklad mojí segry,má kluka 13 holku 8 a začíná to být čím dál tím větší lahůdka
nebo moje švagrová,má dva kluky 3 a 1 a každou chvíli má jednoho nebo nejlépe oba na hlídání u babiček a když je pak má na chvíli OBA doma,tak se nesnesou a ona je na prášky
....
.gif)
Julie, ty nemůžeš jít proti manželovi? A on proti tobě ano? Jestli zkusil někdy být s dětmi sám doma celý den nebo aspoň půl dne? Vstává někdy v noci k dětem? Pokud ne, odjeď jeden víkend k rodičům a péči o děti mu přenech.
loupák: A jak už tu někdo psal, o vyhrání si spolu se dá mluvit jenom, když se děti shodnou. My s bráchou jsme se skoro pořád jenom prali a chudák matka nás ještě musela pořád soudit a řešit.
Nečetla jsme všechno, ono je to pořád na jedno brdo, každou chvíli někdo s takovým problémem přijde.
Neumím si představit, že bych šla od půlročního prcka d páce, ale to je u každého individuální.
Jestli ale nestíháš ty nic a děti tě plně zaměstnají, nepočítej s tím, že bys stíhala nějakou práci z domova. Jedině kdyby v té době byla ta chůva. takže ne chůvu na dobu kdy budeš v práci ale i když budeš potřebovat pracovat doma.
No a každopádně bych třeba v sobotu nabalila manželovi starší dítě a vyslala je na celodenní výlet.
Ze své zkušenosti vím, že když jsem šílela ze dvou dětí, mít najednou jen jedno byl relax.
Navíc se starším zlobivým a mladším hodným hrozí, že to mladší bude vždycky v pozadí, protože kdo je hodný, tomu není potřeba věnovat tolik času. A nebo se naučí upozornit na sebe taky zlobením. Každopádně si zaslouží mít občas mámu jen pro sebe a bude si to užívat.
A nechat manželovi večer děti a jít si zacvičit taky není od věci.
mam-ča:ale no tak dobrá..samozřejmě,že to JDE naučit,ale holt jsem na to neměla nervy,párkrát jsem to zkusila s dudlem,nešlo to,tak holt jsem to vydržela...zas tak strašný to nebylo
...
loupák: Nevidím východisko. Až půjde dítko do školy, bude za ním máma běhat "s mléčnou svačinou" ?
Každé dítě se může naučit na dudlík, jen to chce dost vytrvalosti a času. Já jsem měla jedno dvojče, které nemělo vyvinutý sací reflex. Ze začátku jsem ho krmila lžičkou, ale byly to galeje, a ještě se zakuckával. Tak jsme přešli hodně brzy na řídkou kaši, (když po vdechnutém mléce dostal zánět plic) a drsným protitlakem lahve s tvrdým dudlíkem, který měl velkou díru, jsem ho nějak nakrmila. Jinak by se nejspíš dodnes krmil sondou.
Neznám slovo NEJDE . "Nejdou" malý děti a ty se to musí naučit.
.jpg)
Monik: ani to ne, protoze puberta = stádovost, tudiz snad v zivote nejdou nikam sami, ale vzdycky s nekym. A ac mám dve holky tak jsem klidná kdyz jdou na zabavu, protoze jdou s partou nebo s kamoskama nebo s nekym ze skoly. To spis nespim, kdyz s nekym jedou autem a pozaduji smsku az dojedou do cile, klidne ve tri v noci. A nebo se sama nabizim ze pro ne dojedu. A spím az smska dorazi, ale zato klidne az do obeda 
Linda: tak pravda je,že u nás je ta samostatnost teprve čerstvá(od září) co malej začal chodit všude sám...tak snad to bude čím dál lepší...zase je dobrý,že už můžeme s manželem občas skočit na dvě
a malej je v pohodě sám doma a ještě nám z okna zamává
mam-ča: nevím jak to má Monik,ale moje dítě flašku vůbec nechtělo,jen prso,zkoušela jsem všechny možný dudlíky,ale marně,takže mi nezbývalo nic jiného než kojit,kojit,kojit
ufff....ale ráda na to vzpomínám,dalo se při tom i chrupnout...což teda asi Monik nemůže,když má rarachy dva
loupák: já jsem opak, me deti zoceluji. Desive jsem se bála, kdyz byly miminka, kdyz dcera prestala jist a skoncila na kapacce a nikdo nevedel proc, kdyz ji poprvé zasivali uraz....... dneska kdyz zavolaji mami prusvih tak si rikám klidek, telefonuje mi sama tudiz je zivá.
Monik:a co je šéfovi po tom,jestli tvoje děti potřebují mámu proboha?????to je snad tvůj problém,né šéfovo
...takový chytrolíny mám nejradši
loupák: no to jsou vlastne jediny starosti, ktery me v souvislosti s tema "velkyma" detma napadly, kdyz jsem jednou premyslela jaky muzou byt s nima starosti.
Taky asi budu mit o ne starost az budou nekam chodit samy
Ale zase se tesim, ze me "snad" nechaji konecne vyspat.
Monik: 12:09 Co zkusit odstříkat mléko a manželovi připravit lahvičky do lednice ? Ohřát to zvládne, a ať se s juniorem pak o tu flašku popere. Aspoň uvidí, čemu jsi dnes a denně vystavena Ty. Proč bys měla navykat na láhev synka Ty, když manžel je jistě "šikovnější", a hlavně nemůže podlehnout nátlaku, neb on žádná prsa nalitá mlékem nemá ?
A dej mu třeba na hlídání JEN to mladší dítě, ať si zvyká postupně a neumlátí obě děti najednou. S tou starší můžeš vyrazit někam (na nákup parády, do kina, do ZOO, plavat...) hlavně někam, kde nebudeš po ruce.
Přece starost o mimino, co většinu dne prospí, zvládne i chlap, ne ?
Monik: Ty jsi to tak krasne napsala! Davam 10 bodu za odvahu. Priznam se otevrene, ze fakt nechapu jak to muze nekoho bavit. Pro me to jsou galeje a uz se tesim az bude mala vice samostatna a budu si s ni moci vice pokecat. Pro me je materska nightmare. Priznavam to otevrene. Ackoliv me dite miluji a dala bych za ni zivot....
