Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Je mi dvaatřicet, máme dvě děti, mladšímu je právě půl roku. Starší syn je dvou a půlletý a je to ďáblík. Je nesmírně živý, neposedí, nepostojí, všechno chce, pořád něco podniká, vyžaduje mou neustálou pozornost. Malý je naštěstí hodný.
Přesto jsem vyčerpaná, doslova na dně. Už nějak nemůžu, cítím, jak mi ubývají síly a nedokážu si pomoct. Občas se přistihnu při myšlence, že by mi bylo líp, kdybych snad ty děti neměla, hned se za to však stydím.
Nadhodila jsem téma své únavy před manželem. V práci jsem totiž dostala nabídku nastoupit do nově získaného projektu, který bych koordinovala. Výhoda je v tom, že bych část mohla odpracovat z domova, není nutné trávit v práci každý den osm hodin. Jenže i tak bych to bez něčí pomoci nezvládla.
Jelikož by se nám docela výrazně zlepšila finanční situace, navrhla jsem, že bychom si mohli najít chůvu, která by se postarala o děti. Manžel i babičky jsou pracovně maximálně vytížení, babičky navíc docela daleko, takže tam hlídání nepřichází v úvahu.
Manžel však možnost chůvy kategoricky zavrhl, naprosto odmítá svěřit naše děti někomu cizímu, od toho jsem prý já jako máma, abych se o ně postarala a on se zase postará o naše zabezpečení. Jít do práce v tuhle dobu, kdy jsou synové malí, považuje z mé strany za vrchol sobeckosti. Podle něj mi nic neuteče, ale ty roky, které ztratím u dětí, už zpátky nevrátím.
Vím, že má v určitém ohledu pravdu. Jenže on vůbec nebere v potaz můj duševní stav, to že jsem totálně vyčerpaná, unavená, na staršího syna snad už pořád jenom ječím, šíleně mi jde svým ustavičným zlobením na nervy. Potřebuju si od nich trochu vydechnout, odreagovat, přijít na jiné myšlenky. Ta nabídka práce mi spadla přímo z nebe, strašně ráda bych ji využila. Ale nemůžu jít proti manželovi.
Přesto si myslím, že i já mám právo na svůj život, on taky chodí do práce a děti vidí až večer a o víkendech. Nemá tušení, co to obnáší ta každodenní honička, jak je to fyzicky i psychicky vyčerpávající. Přece bych nebyla jediná, která pracuje u malých dětí.
Ráda bych znala vaše názory, případně i jak jste to měly zařízené v době mateřské vy. Opravdu jsem sobecká, když se potřebuju realizovat i jinak, než jen jako máma na plný úvazek?
7.2.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.Linda: naprosty souhlas. To je taky to, co me psychicky nici. 24 hod., po-pa, 1.1.-31.12. bez moznosti uniku. Sef me na pul uvazku nechce, protoze zastava nazor, ze male deti potrebuji hlavne mamu. A pritom by pomoc potrebovali Tak na zari planuju nejake kurzy a zkusit delat tak trochu na sebe.
Me ted hrabe, protoze furt mrzne a nemuzeme ani poradne ven. Kdyz jsem s nima cele odpoledne venku, tak se to da ustat.
danielitko: ...maznanie, krôčiky, smiech, bľabotanie, plienky a kašičky.
Po prevedeni tohoto do praxe u nas doma mi tam naskakuje: mordovani (o mazleni s rodici nemuze byt rec, z toho stylu nasi mlade mam spis modriny a zatuhly zada), litani, rev, rev, boj pri prebalovani, ohryzany prsa
Linda:no jak píšeš s těma ,,kecama,, malý děti malý starosti velký děti velký starosti...a to zase já si myslim,že něco na tom bude...když jsou děti malý,máš je pořád na očích,takže se (by se)jim nemůže nic stát a nebo hned je můžeš ochránit,zavolat pomoc....s velkýma je to myslím o to horší,že tím jak se osamostatní,už zodpovídají samy za sebe a ty je nemůžeš pořád hlídat a nemáš je na očích...o to víc se bojíš...takhle to mám aspoň jámalej od té doby co chodí sám do školy,ze školy,na fotbal...trnu hrůzou,aby se mu nic nestalo...sice má mobil,ale stejně,mám prostě starch....
Tak manzela bych za tenhle postoj poslala to p*^%ele....;-). Ja mam jen jedno dite. Dcerka ma rok je hrozne ziva a potrebuje neustalou pozornost. Nechce si sama hrat a porad je mi v patach. Doslova doma nic nezvladnu kdyz jsem s ni sama doma. Tak jsme se rozhodli mit pani na hlidani na plny uvazek. Ano - na plny uvazek! A to jsem doma.... Mame to tak asi 2 mesice a ja mam konecne pocit, ze znovu ziji. Mam cas zaridit domacnost bez hektiky a stresu. Jsem schopna si vyjit na sport a nebo zaridit nakup bez stresu. Je naprosto idealni! Taky travim spoustu casu hledanim zamestnani, pohovory, atd.... Takze pro me je tahle pani uz nepostradatelna. Ja jsem klidna, vyrovnana, nevypadam jak zombie. Dokonce jsem schopna se vysprchovat, vycistit zuby a umyt vlasy :-). Na manzela jsem mila a prestala jsem ho proklinat...;-). Takova vypomoc zmenila uplne vsechno! Stujte si na svem nebo at si manzilek zustane doma na materske...;-)
mam-ča: Ptala jsem se na ten odvar jednou v lekarne, ale koukali na me jako na cvoka. Tak chodim radsi jinam. Tam uz se na nic neptam radsi.
Ale jo. Verim, ze s odstupem se tomu budu smat. Kolikrat ten odstup zazivam treba uz po tydnu. Jen me vzdycky sejmou mezitim dalsi "prihody", takze si ten "odstup" nemuzu uzit.
Budu se muset naucit divat s odstupem uz na ten konkretni okamzik asi
Po vyskrtani moznosti mi tam zbyla babicka a manzel. To je dobry. Na Polednici mam naladu jen v tech krajnich pripadech, to jim potom vyhrozuju i babyboxem.
Akorat toho mladsiho trapice neudam, nebot zatim plne kojim a on bohuzel cokoli jineho s revem a plivanim odmita. Tak si budu muset jeste chvili pockat.
Monik: loupák: sice mám doma galege diky dvojité puberte (to nakonec víte), ale kdyz se ohlednu...nemenila bych ani za nic!!!! Kecy typu male deti male starosti atd vymyslel nekdo kdo deti v zivote nemel. Tenkrát to byly galeje 24 hodin po-ne, 1.ledna - 31.prosince = proste never ending story. Dneska muzu zdrhnout do práce, zustat tu pres cas (nez je poslouchat doma ), obcas vypadnou na cely vikend s kamoskama nebo k priteli, ano jsou v puberte a nápady maji hodny psychologicke lecebny, ale muzu od nich PRYC!!!!!!
očividne nie si veľmi "materský typ"- to je zrejmé z viacerých vecí v článku...a teda by bolo najlepšie do tej práve ísť, keď pri deťoch viacmenej trpíš a srdce Ti piští za niečím iným. Nemá zmysel, aby si robia niečo nasilu. Sú ženy také i onaké, niektoré povedia, že roky, ktoré stratím v práci , kým sú detičky malé nám už nikto nevráti...maznanie, krôčiky, smiech, bľabotanie, plienky a kašičky...napr. pre mňa bolo TOTO užívanie, o ktoré som sa nechcela- a nedala- ukrátiť za nijakú cenu a považujem to za 3 najkrajšie roky života- napriek nevyspatosti a dennodennej makačky...radosť a intimita s dieťaťom to x násobne prevýšila...Ale to je všetko o pocitoch...každý sme iný.Ešte dodám, že "robiť" budeme ešte 30, možno viac rokov...ale deti taaak rýchlo rastú...keď v robote náhodou ochorieš, ani po tebe nešteknú a budú si rýchlo hľadať náhradu, bez ohľadu nato,aká si bola dobrá- v práci sme len a len pracovné sily, ktoré majú hodnotu dovtedy, kým podávajú želaný výkon...deti Ťa budú milovať a si a budeš pre nich jedinečná a najlepšia, dokonca aj keď na nich "jačíš", keď budeš chorá, budú ťa hladkať a nosiť Ti čajík v hrač. šálkach...ale Ty to vidíš úplne ináč a iná už nebudeš- tak veľa radosti a spokojnosti v práci...
loupák:
annie: No tak to jsem rada. Tak misto sedmi zivotu ma uz jen sest, ale to je porad dobry
loupák: To je fajn Ted jeste aby si pisatelka zvedla tu zivotni a dusevni uroven tim nastupem do prace
Jinak kdybych mela jen dceru, tak by to taky byla tezka pohoda. Nebo naopak jen syna. Kdyz jsou kazdy zvlast, dovedu si i predstavit, ze bych jednou vypravela o materske jako nejhezcim obdobi v zivote. Ale kdyz jsou pohromade, je to k zblazneni
Monik: Ony ty naše praprababičky věděly, proč dávají dětem odvar z makovic ?!
Né, promiň, že si z toho dělám legraci. Měla jsem dvouletého velmi aktivního synka, když se mi narodila nedonošená dvojčata - kluci.
Přesně vím, o čem tady píšeš, jen se na to dívám s odstupem skoro 30ti let, a všechny tyhle "tragédie", které jsem si prožila měrou vrchovatou, mi teď připadají jako humorné příběhy.
Nejhorší je ta vyčerpanost z nevyspání. To pak člověk nemá sílu ani vůli na nic.
Zkus předat aspoň na víkend děti manželovi (babičce, tetičce, Polednici...nehodící se škrtněte) a spi a spi, jak broučci pana Karafiáta.
V neděli večer už budeš plná síly a s vidinou následného dalšího prospaného víkendu, schopná přežít další týden jako vzorová matka.
Monik:ty vado...tak to je fakt ,,zlatíčko,,
jelítko:víš podle mě s každým dítětem ztrácíš půlku sebe,já jsem dala malýmu jednu půlku,ráda a dobrovolně,ale druhou si nechám a budu jí užívat podle svých přání a možností...jsem dost společenský tvor,syna miluju nade všechno,je pro mě na prvním místě,ale odsaď podsaď...pro někoho jsou smyslem života děti a podřídí jim celý život,někdo má jiný tužby a nejsou pro něj smyslem života děti a takový by je neměly mít.....to je každýho věc...já jsem taky dobrovolně jednodětná a nikdy jsem netvrdila,že chci kupu dětí,naštěstí jsem si našla partnera,který má stejný názor a tak je nám dobře
annie: Tak treba ted. Slysim jak dcera heka nekde na chodbe jako kdyz kadi. Vybehnu za ni a vidim ji sedet na bobku v teplakach s takovym tim vyrazem jako na nocniku.
Rikam ji: prosim te co delas, ty kadis?
Ona: chtela na nocnik
Ja: A tys to nestihla? Kadi se prece do nocniku. Vzdyt mas ted h...o v kalhotech.
Ona: No, mami. To se neda nic delat.
Monik:... myslím,že si pisatelce zvedla náladu,třeba zjistila,že může být i hůř
jelítko:vřele doporučujujá jsem si mateřskou fakt užila,všechno jsem hravě zvládala i když malej dal taky zabrat ten první rok,to zase jooo,ale když usnul,měla jsem klídek a čas na sebe a manžela jsem vítala s otevřenou náručí,usměvavá a odpočatá...a jak píšeš,chodila jsem s ním pořád někam mezy děti,se segrou jsme byly na MD společně,takže to bylo úplně superdodnes jsou naše děti spíš jako sourozenci,takže náš malej není takovej klasickej jedináček(teda spoň doufám)
Monik - to bylo kotě, co jsem dokrmovala, protože bylo opuštěný, já mám málo práce, tak jsem ho dopiplávala stříkačkou a mlékem.
Kotě to po mém zásedu bralo na stranu, normálně jsem to obrečela, že to nepřežije, a druhý den všechno OK...
Takže žádní mrtví...