Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Je mi dvaatřicet, máme dvě děti, mladšímu je právě půl roku. Starší syn je dvou a půlletý a je to ďáblík. Je nesmírně živý, neposedí, nepostojí, všechno chce, pořád něco podniká, vyžaduje mou neustálou pozornost. Malý je naštěstí hodný.
Přesto jsem vyčerpaná, doslova na dně. Už nějak nemůžu, cítím, jak mi ubývají síly a nedokážu si pomoct. Občas se přistihnu při myšlence, že by mi bylo líp, kdybych snad ty děti neměla, hned se za to však stydím.
Nadhodila jsem téma své únavy před manželem. V práci jsem totiž dostala nabídku nastoupit do nově získaného projektu, který bych koordinovala. Výhoda je v tom, že bych část mohla odpracovat z domova, není nutné trávit v práci každý den osm hodin. Jenže i tak bych to bez něčí pomoci nezvládla.
Jelikož by se nám docela výrazně zlepšila finanční situace, navrhla jsem, že bychom si mohli najít chůvu, která by se postarala o děti. Manžel i babičky jsou pracovně maximálně vytížení, babičky navíc docela daleko, takže tam hlídání nepřichází v úvahu.
Manžel však možnost chůvy kategoricky zavrhl, naprosto odmítá svěřit naše děti někomu cizímu, od toho jsem prý já jako máma, abych se o ně postarala a on se zase postará o naše zabezpečení. Jít do práce v tuhle dobu, kdy jsou synové malí, považuje z mé strany za vrchol sobeckosti. Podle něj mi nic neuteče, ale ty roky, které ztratím u dětí, už zpátky nevrátím.
Vím, že má v určitém ohledu pravdu. Jenže on vůbec nebere v potaz můj duševní stav, to že jsem totálně vyčerpaná, unavená, na staršího syna snad už pořád jenom ječím, šíleně mi jde svým ustavičným zlobením na nervy. Potřebuju si od nich trochu vydechnout, odreagovat, přijít na jiné myšlenky. Ta nabídka práce mi spadla přímo z nebe, strašně ráda bych ji využila. Ale nemůžu jít proti manželovi.
Přesto si myslím, že i já mám právo na svůj život, on taky chodí do práce a děti vidí až večer a o víkendech. Nemá tušení, co to obnáší ta každodenní honička, jak je to fyzicky i psychicky vyčerpávající. Přece bych nebyla jediná, která pracuje u malých dětí.
Ráda bych znala vaše názory, případně i jak jste to měly zařízené v době mateřské vy. Opravdu jsem sobecká, když se potřebuju realizovat i jinak, než jen jako máma na plný úvazek?
7.2.2012 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 136 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem máma na plný úvazek a už nemůžu
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
annie: prosim te a prezilo to to zasedly kote?
.JPG)
Monik - snad se Ti s odchodem ratolestí do školky uleví. Naprosto Ti rozumím, ač zatím mám jen jeden exemplář "smyslu života", jak to krásně označila chytrájakrádio.
Drž se a přežij. 
annie: 
ty granule asi maji v sobe neco moc dobreho
Ta kniha je dobry napad. Mozna bych zacala na spoustu situaci pohlizet jinak, kdyz by to bylo ocima spisovatele, ktery prahne po "vtipnych" situacich co by pak mohl sepsat.
Akorat bych pak asi potrebovala pani na uklid 
loupák: Jenze divny je, ze me by to s tema detma doma i bavilo. Mela jsem vymyslenych haldy aktivit a ruzny predsevzeti jak co budu delat a opravdu jsem se na to tesila jak se vyblbnem az mala bude treba dvouleta.
Jediny co me prave dostava do tehle psychostavu je to, jak malyho morduje a jak ten zas cely noci strasi.
Takze jsem pak unavena, jelikoz nespavci jsou oba a nevyspala jsem se uz dva a pul roku a to mordovani a neustaly reseni tohohle me dovycerpa, takze pak uz na nejaky aktivity nemam silu ani naladu 
Obcas seberu posledni sily a snazim se to zmenit.
Takze pak treba absolvuju "oblikaci hysterickou scenu", zpocena a vyflusana je vyvliknu ven. Pak vetsinou absolvuju dohady a sceny na hristi, jelikoz ten dvouletej tvor je dost svehlavej a pak zpatky nesu 13kg spici holku v nositku, tahnu kocar, jeji kocar, popripade motorku, psa a dolezu zpatky domu.
No a haranti se mezitim vyspi a ja taky pak napul v deliriu se snazim do vecera prezit.
Jsem si davala predsevzeti, ze nebudou deti sedet u pohadek, ze se jim budu radsi venovat. Nakonec jsem rada, ze muzu holku k tem pohadkam na chvili posadit.
Potrebovala bych se vyspat. Ono po probdelych nocich se totiz dost blbe s detma vymysli blbiny.
nečetla jsem komentáře, ale vidím to asi takto - Julie, nezvládáš psychicky své dvě děti, jak chceš zvládnout šéfovat projektu a ty děcka k tomu? Ty chceš jen utéct, ale tohle řešení není
Monik - vezmu si z toho ponaučení. Jenže kdybych to nechala bez úklidu, tak hrozí újma na zdraví - vstup na vlastní nebezpečí.
Už jsem rozšlápla plastové sítko na čaj, hasičské auto a přisedla kotě, co malý schoval na pohovce pod potah...
Včera se manžel smál, jaké povely u nás znějí: " nejez kočce ty granule, Kubo, okna se neolizují - malý odpovídá:"čičííí" - kočka může, ty ne, neprskej tím kakaem, neházej jídlem po kočce/neházej kočku po čemkoliv..."
Monik - spojíme síly, napíšeme knihu.
Autorce článku: uteč do práce, dokud můžeš.
loupák: Jo jo, taky mám v plánu jenom jedno. Když už . Můj 
je jedináček a žádnou újmu z toho nemá. Podle mně je důležitý mít často kontakt s dětským kolektivem - kamarádky, kroužky a asi to pak jde.
julie a proč sis ty "smysly života" pořídila tak rychle za sebou? 
ale abych nebyla jen negativní - staršímu klukovi je 2,5 roku, jak ho popisuješ, tak to asi bude šikovný dítě se spoustou energie, tak co ho šoupnout do nějaký sokromý mateřský školky? cenově to vyjde asi stejně jako ta chůva, ty budeš moct pracovat doma, zároveň se starat o druhýho syna a vlk v podobě manžela se celkem dobře nažere 
annie: 10:54 no tak to je taky vyborny 
A z toho plyne ponauceni, ze pred prichodem tchanu se nema uklizet.
Zrovna vcera. Manzel mel narozky. Koupila jsem darek, zabalila a chystam se delat veceri. Rikam si, ze je doma nejaka zima, tak aby byl efekt tepleho utuneho domova, zapla jsem plynovou troubu abych pritopila a primotop v koupelne. Aby ho deti neshodily, dala jsem ho na pracku na prebalovak.
A najednou citim jak se pali nejaka hmota.
No a ja idiot jsem si asi pred tydnem pripravila ruzne detske lahvicky a dudliky a odsavacku (vsechno drahy jako pr.se bez obsahu bisfenolu A) na vyvareni. Jenze jsem to nestihla a mela prijet tchyne. Nenapadlo me nic lepsiho nez to schovat do supliku pod troubou, kam se davaji plechy na peceni. Pak jsem na to zapomnela....
...zbytek si muzete domyslet.
Pote letim do koupelny aby primotop nespalil ten prebalovak a jak jsem ho chtela sundat,spadl a rozflakal se.
Puvodne to melo vypadat tak, jako ze vecere, darek a svicky na stole, uklizeno, teplo a my s detma schovany pod stolem a s pranim vyskocit zpod stolu a olibat tatinka.
Realita: Na stole darek, my s detma pod stolem, vecere nikde, vsude bordel, smrad a zima, skoda asi za 2 tisice a ja na pokraji zhrouceni.
Takze z toho plyne: Pred prijezdem tchanu, nechat bordel kde je.
.gif)
annie:to je fajn,že můžeš vypadnout..Monik se taky dočká,i když ten tik v oku jí asi jako pozůstatek po ,,mateřský dovolený,, zůstane jako památka
Monik: Proboha, chudáčku malej. Přeju ti hodně nervů a přežij to. To je fakt masakr 
.
loupák - ono aspoň u mě to není tak hrozné, jak píšu. Jsou dny "blbec" a jsou dny fajn. Do práce se těším, vypadnu mezi "normální" lidi, malý mezi vrstevníky, takže to bude přínos pro všechny.
Do práce chodím 2x, 3x týdně na dvě, tři hodinky už teď a je to pro mě neuvěřitelný odpočinek.
Jen se někdy přistihnu, že se zarazím, kde je malý...a pak si řeknu: klíííd
Monik:annie:
holky,na jednu stranu jste mě rozesmály a na druhou je mě za vás do breku...tak jen držím palce,ať vám ty,,galeje,, brzo zkončí a dětičky šupajdí do školky a školy a vy do práce
Julie, jdi do prace, Jdi hned a na nic necekej.
Zdrhej jak jen muzes.
A hned bych hodila ty deti na hrb manzelovi jak radily ostatni, kdyz je takovej.
Jinak dopadnes jak ja.
Nedavno jsme si stezovala po sms kamaradce (vypsala jsem svoje pocity, obcas to delam, pomaha to). A ona mi volala a ze pry je to vtipny, ze myslela, ze ji posilam nejakou zpoved polosilence a az na konci ji doslo o co jde.
Nastesti to bere s humorem (co ji taky zbyva, ceka kazdou chvili treti 
), u moji mamy je to horsi, kdyz neodolam a napisu neco takovyho ji. Preci jen ma asi k vnoucatum lepsi vztah nez "teta".
Monik - ale jsme rády, že ty naše zlatíčka máme, že?
Ještě budeme vzpomínat, jaké to bylo, když byly děcka malé a my s nima doma...
Já jsem tuhle uklízela před příchodem tchánů, nadřela jsem se jak bulhar, těsně před tím jsem dokončila dort, a do toho slyším, jak se mladý řechtá...
Napil se oranžového džusu a několikrát obsah úst vyprsknul směrem ke kočce...
Výsledek - špinavá kočka, koberec flekatý, podlaha ulepená, zlatíčko celé špinavé... Měla jsem hysterický záchvat, manželovi jsem to pomalu s brekem popisovala a on mi řekl:" musela to být sranda, že?" Nechybělo moc a byla ze mě vdova...
