Čekám chlapečka a jsem zklamaná. Stydím se za to.
.jpg)
Asi bych potřebovala slyšet, že nejsem jediná, kdo něco takového prožívá. Vím, že to, co cítím, je špatně, proto o tom naživo s nikým nemluvím. Ale takhle anonymně se svěřit mi nevadí, možná tu mezi vámi bude některá stejně, jako já.
Jde o to, že jsem těhotná, čekám druhé dítě. Odjakživa jsem si přála mít jednou dceru. Když jsem otěhotněla poprvé, byla jsem až chorobně upnutá na to, aby se mi narodila holčička. Když mi doktor na ultrazvuku řekl, že vidí chlapečka, jen těžko jsem skrývala zklamání. Byla to pro mne opravdu rána, chvíli snad jakoby se mi zhroutil svět. Naštěstí to za pár dní přešlo a já se začala na chlapečka těšit a utěšovala se, že podruhé se holčička povede. Syna, kterému jsou teď tři roky velmi miluji a nedala bych ho za celý svět.
Když jsem před půl rokem otěhotněla podruhé, opět jsem si moc přála dcerku. Chodila jsem po obchodech a okukovala holčičí věci a celkově jsem o miminku v bříšku přemýšlela jako o holčičce, i jsem ně něj jako na holčičku mluvila. No a pak se scénář opakoval. Při velkém ultrazvuku jsem se dozvěděla, že je tam opět chlapeček. Tentokrát jsem se neovládla a rozbrečela se rovnou v ordinaci.
Už je to skoro tři týdny a já s tím pořád nejsem srovnaná. Uvědomuju si, že to miminko v mém břiše za nic nemůže a nezaslouží si, jak o něm smýšlím, ale je to silnější než já. Třetí dítě mít nebudeme, to vím jistě a je mi jasné, že se mé vytoužené holčičky nedočkám. S narozením prvního kluka jsem se vyrovnala v pohodě, je to moje zlatíčko, ale neumím si představit, že stejně tak budu milovat i toho druhého.
Je mi z toho všeho a taky ze mne samotné na nic. Obviňuju se, že jsem špatná máma, že bych přece měla být ráda, že je dítě zdravé a správně prospívá a já se zabývám tím, že nemá to „správné“ pohlaví.
Manžel ani nikdo z okolí o mých pocitech neví, v životě bych nahlas nikomu nic takového neřekla. Utěšuju se, že to přejde, že si zvyknu a toho druhého kloučka budu milovat stejně jako toho prvního. Jen si to zatím neumím představit a jsem z toho zmatená.
Jsou moje pocity normální, nebo bych měla vyhledat nějakého odborníka? Zažívala během svého těhotenství některá z vás něco podobného? A přešlo to a zlepšilo se to zároveň s narozením dítěte?
7.8.2013 Rubrika: | Komentářů 143 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekám chlapečka a jsem zklamaná. Stydím se za to.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Tady z toho příkladu plyne jasně: nevědět dopředu,co nás čeká....Kdybychom věděli dopředu naši budoucnost,tak by si někteří z nás rovnou hodili mašli...Já chtěla dva kluky,pak jsem měla kluka a holku...Nad tím,koho mám raději nepřemýšlím,asi oba stejně,v minulosti třeba jednoho víc a druhého míň,podle toho jak zlobili.Předem se stavět do role:když nebyla holka,tak toho kluka nebudu mít ráda,je hnus,copak za to může to dítě???
.JPG){kind=avatar}
Není špatné, že jsi zklamaná, že nebudeš mít holčičku. Je to přirozené. Připadá mi ale, že se v tom zklamání rochníš. Jsi už dospělá. Měla bys umět přijmout, že někdy prší, i když by sis přála, aby svítilo sluníčko a najít si v té době jinou zábavu. Tedy přijmout to, co nemůžeš změnit. Teď se vyžíváš v pocitu, že nebudeš mít tu holčičku, kterou bys mohla používat jako živou barbínu, pak se ti může stát, že jakýkoliv problém s mladším synem budeš svádět na to, že jsi ho dost nemilovala před narozením. Chceš prožít život nimráním se ve věcech, které nemůžeš změnit? Zkus se přeprogramovat. Když mám depku (ne depresi), nahodím společenský úsměv číslo tři a hlavu držím co nejvíc zpříma. Funguje to. Ty si třeba představuj, jak mladší může nosit věci po starším a jak se od staršího bude učit, jak si spolu budou moci hrát. Budou moci být parťáci. Na holku by ses upnula tak, že by si starší připadal ještě odstrčenější než si bude připadat, když se narodí další dítě.
.jpeg)
Jo, ještě jsem chtěla napsat, že já taky moc chtěla holčičku a když jsem se ji konečně dočkala, tak to asi měl být kluk. Nikdy nechtěla sukýnky, jen gatě a triko, růžová barva k nám nesměla, panenka byla v původní krabici, nikdy si s ní moc nehrála. Co jsem jí na ní našila a napletla oblečení a všelijakých doplňků a všechno marně. Dnes jí je osmnáct, s bráchou sleduje hokej, fotbal a hlavně formule, dělá si řidičák na motorku (z čehož já nemám radost) chce jít dělat sládka v pivovaru a místo vlastních dětí plánuje, že si koupí Lamborghini
Také mám dva syny a chtěla jsem holčičku,ale další pokus už nebude,srovnala jsem se s tím. Jakmile druhé mimi budeš držet poprvé
v náručí, určitě zahoříš láskou k němu. Také možná získáš vytouženou dceru ve formě vnučky od některého syna. Někdy i snacha může se stát skorodcerou. Zkrátka život je pestrý. Přeji Ti bezproblémový porod a zdravé mimi a užívej si dětiček a života.
Aneto neboj, bude to tvůj andílek, jen co ho poprvé budeš držet v náručí, pak budeš vědět, že bys ho za žádnou holku nevyměnila
A třetího dítka se neodříkej, někdy je to dřív, jak na nové šaty
V době, kdy ultrazvuky začínaly, jsme měli známého doktora a jeho dcera čekala dítě, na ultrazvuku - jasný kluk. A pak nám psali, máme kluka, jmenuje se Jitka A sousedka má taky z ultrazvukového kluka holku a kdyby manžel nebyl u porodu, tak by mu nikdo nevyvrátil, že mu to dítě podstrčili. Já vím, dnes už je ta technika zase o kus dál než před pár lety, takže to asi opravdu kluk bude, ale děvče, pokud to bude jediná rána osudu, co tě v životě potká, tak můžeš mluvit o velikém štěstí.
Neboj se, milovat budes i toho druhyho. A ze je to kluk...... Nojo. Tak je:-) to se podda.
A jak vis, ze nebudete mit treti? Tyses jasnovidec?
Chápu tě, taky jsem vždycky chtěla holčičku. Když se mi narodil první syn, bylo to zklamání. Ale vyrovnala jsem se stím docela v pohodě. Druhý porod a opět syn.
Věř, že až ti ho dají v porodnici do náruči, vše je zapomenuto. Třetí dítko mi na ultrazvuku řekli, že bude opět kluk a naštěstí se povedla holčička. Teď jsou už velcí a mezi námi, s prostředním synem si užívám asi nejvíc
Verera - 7.8.2013 0:15
.jpg)
bubu4+1: znami to maji naopak - 4 kluky, ale do petice prisla vytouzena slecna, ovsem v dobe kdy uz ten nejstarsi byl zenaty a tak holcina ma neter o rok mladsi nez je ona sama 
.jpg)
Bellana:
Bylo to fajn, když jsme nevěděli, co se nám narodí, dokud to nebylo na světě. Ušetřili jsme si pár měsíců zbytečného zklamání. Švagrová byla na ultrazvuku, tenkrát to ještě byla u nás novinka, v Ostravě byl jen jeden na celý kraj. Čtyři měsíce čekala kluka. Narodila se holka. To tě neutěšuju. Já se necítila být vhodná matka pro dceru, přála jsem si i druhého syna. Narodila se dcera. Chtěla jsem z ní vychovat kluka, ale nedala se. Bohudík.
buď ráda, že nemáš jiné starosti
orinka: trochu přitažená za vlasy, tahle konstrukce, nemyslíš?
mám právo se u tohohle válet smíchy, protože když si vzpomenu, jak jsem se tvářila, když jsem se dozvěděla pohlaví svého pátýho potomka a z Huberta se stala Berta, ... jak já byla hotová a zaskočená, a jak je ta pátá ženská teď skvělá...
jak píše Linda, hormony se o to postaraj samy
a z tebe bude milující mamča dvou raubířů
orinka: odkdy pohlavní orientace závisí na výchově?
Aneto, užívej si pohodový zbytek těhotenství a těš se i na kluka. Jasně, to zklamání tam teď je, ale věř, že nakonec budeš ráda, že ho máš. No a starší bráška bude mít parťáka.
