Čekám chlapečka a jsem zklamaná. Stydím se za to.
.jpg)
Asi bych potřebovala slyšet, že nejsem jediná, kdo něco takového prožívá. Vím, že to, co cítím, je špatně, proto o tom naživo s nikým nemluvím. Ale takhle anonymně se svěřit mi nevadí, možná tu mezi vámi bude některá stejně, jako já.
Jde o to, že jsem těhotná, čekám druhé dítě. Odjakživa jsem si přála mít jednou dceru. Když jsem otěhotněla poprvé, byla jsem až chorobně upnutá na to, aby se mi narodila holčička. Když mi doktor na ultrazvuku řekl, že vidí chlapečka, jen těžko jsem skrývala zklamání. Byla to pro mne opravdu rána, chvíli snad jakoby se mi zhroutil svět. Naštěstí to za pár dní přešlo a já se začala na chlapečka těšit a utěšovala se, že podruhé se holčička povede. Syna, kterému jsou teď tři roky velmi miluji a nedala bych ho za celý svět.
Když jsem před půl rokem otěhotněla podruhé, opět jsem si moc přála dcerku. Chodila jsem po obchodech a okukovala holčičí věci a celkově jsem o miminku v bříšku přemýšlela jako o holčičce, i jsem ně něj jako na holčičku mluvila. No a pak se scénář opakoval. Při velkém ultrazvuku jsem se dozvěděla, že je tam opět chlapeček. Tentokrát jsem se neovládla a rozbrečela se rovnou v ordinaci.
Už je to skoro tři týdny a já s tím pořád nejsem srovnaná. Uvědomuju si, že to miminko v mém břiše za nic nemůže a nezaslouží si, jak o něm smýšlím, ale je to silnější než já. Třetí dítě mít nebudeme, to vím jistě a je mi jasné, že se mé vytoužené holčičky nedočkám. S narozením prvního kluka jsem se vyrovnala v pohodě, je to moje zlatíčko, ale neumím si představit, že stejně tak budu milovat i toho druhého.
Je mi z toho všeho a taky ze mne samotné na nic. Obviňuju se, že jsem špatná máma, že bych přece měla být ráda, že je dítě zdravé a správně prospívá a já se zabývám tím, že nemá to „správné“ pohlaví.
Manžel ani nikdo z okolí o mých pocitech neví, v životě bych nahlas nikomu nic takového neřekla. Utěšuju se, že to přejde, že si zvyknu a toho druhého kloučka budu milovat stejně jako toho prvního. Jen si to zatím neumím představit a jsem z toho zmatená.
Jsou moje pocity normální, nebo bych měla vyhledat nějakého odborníka? Zažívala během svého těhotenství některá z vás něco podobného? A přešlo to a zlepšilo se to zároveň s narozením dítěte?
7.8.2013 Rubrika: | Komentářů 143 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,7/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Čekám chlapečka a jsem zklamaná. Stydím se za to.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Vážená jste s prominutím úplně blbá!!!!!!!!! Místo toho abyste byla ráda že dítě které čekáte je v pořídku a zdravé tak pláčete nad tím že čekáte "zase jen kluka" ... zeptejte se matek nemocných či postižených dětí co by řekli na to kdyby čekali "zase zdravýho kluka" možná by nebylo od věci navštívit doktora
evropka - 7.8.2013 13:56
beru, pošlu tí do vzkazu adresu
.jpg)
jééé zrovna jsem ten článek o 12ti klucích objevila a chtěla sem dát
a píšou tam mmj. "Nešťastní z toho nejsou a jsou vděční za dalšího zdravého potomka." 
www.novinky.cz/koktejl/309907-zena-porodila-dvanacte-dite-a-podvanacte-je-to-stejne-pohlavi.html
nezoufeja neboj..to jsou jen hormony a budeš spokojená i s klukem
Pentlička: Tohle presne bych napsala i ja o vztahu dcery a syna.
mam dva kluky, vždycky jsem chtěla nejdřív kluka a pak holku. Když jsem čekala druhého syna, tak jsem měla pocit že já nemůžu mít holku, že to ke mě nějak nejde...no asi nešlokdyž je to kluk
Ale přiznám se teda, že po holčičce tak nějak pořád toužím, na jednu stranu už mimčo nechci, na druhou jo, i kdyby to byl chlapeček (vim i jak by se jmenoval ). Když se někomu známýmu narodí mimčo, trošku "závidim" (v dobrém), ale chlapečci mě nechávají chladnější, holčičky "závidim" víc
Nicméně mladšího syna, bych nevyměnila ani za deset holek, prostě je můj...Aneto neboj, budeš ho mít ráda 
(a jestli budeš jako já, tak po holčičce budeš stejně toužit dál, já teda holt budu doufat že některý z kluků bude mít dceru )
***Taky verim, ze vsechno co se v zivote deje ma nejaky smysl, aby clovek pochopil...Ja nikdy moc nerozumela muzum, lepe se mi vzdycky chapalo - zenske jednani, byla jsem presvedcena, ze urcite se mi narodi holka etc.. Ted mam kluka a vidim ten rozdil v premysleni - vice logicky, jejich pohled na holky co jim vadi - podotykam, ze zatim ocima 10leteho kluka (jak moc nemusi ty holcicky co jeci kdyz vidi brouka - spise ma rad takove ty chuliganky, spravne holky...) Proc ho bavi "Hvezdne valky", roboti veci o kterych ja nikdy nemela ani pojem...Asi to tak ma byt...
Vsichni si neco prejeme, ale to neznamena, ze se nam musi vsechno splnit ...Muzeme se 100x snazit, ale nektere veci proste musime prijmout - pocasi taky neovlivnis...Pravda je, ze tech "veci" co clovek neovlivni je mene a mene proto je to pro nas tezsi...
Nekdo by Te mohl narknout, ze jsi sexist(-a)...Vis zadne dite se o zivot neprosi moc Te prosim mej ho rada at je to kluk nebo holka...
Chápu to, také jsem chtěla holčičku. Naštěstí jsem ji měla. u druhého mi to bylo jedno a byl to chlapeček. obě děti jsem měla stejně ráda, ale te´d v dospělosti mám bližší vztah k dceři. Ne, že bych neměla syna ráda, ale on je daleko odtažitější než dcera, nikdy mi sám nezavolá, když ho pozvu na oběd, tak se nají a hned utíká, každé slovo z něho musím "páčit". Kdybych měla jen toho kluka, tak jsem ještě osamělejší, než teď. Tak jsem moc ráda za dceru.
.gif)
dcera po holce taky tvrdila že kluka nikdy nechce......a po 11 letech je z kluka uprděná..........myšlenky, názory i přání se časem hodně mění.....
I ja byla posedla holcickou.Byla jsem flekata a kazdy me hadal holku a ja na to byla pysna.Napletla jsem si krasne ruzove svetricky a tesila jsem se na narozeni Zuzanky....
Narodil se Vasik a ja byla zklamana cely tyden v porodnici.Vasik me daval zabrat cely noce rval...a ja se dusovala,ze dalsi dite nikdy.Kdyz bylo Vasikovi pul roku,zjistila jsem,ze jsem opet tehotna,A zase jsem si prala holcicku,ale,uz jsem neverila,ze bych mela takove stesti a mela ji.Kdyz me po porodu oznamili,ze mam holcicku neverila jsem.....
.Porve jsem byla na sebe pysna,ze se me to povedlo.Dnes je holcicce 20 let a mam obe deti rada stejne.Jeste nekdy me rekne dcera,ze jsem na ni byla prisnejsi.
orinka: Gey je vrozeny ne tim,ze nekdo ho vychovaval jako holku
myslím , že tohle je nad lidské chápání ...
Verera: Ano, vyznělo, protože zdraví je to nejdůležitější
Známá má v rodině dědičné onemocnění, které se střídá v generacích, má to její otec, ona přenáší na své syny. Ta, když čekala dítě, toužila taky po holčičce, ale z trochu jiného důvodu a byla šťastná, že se jí povedla.
Jak je všechno relativní. Kdyby ona napsala, že čeká kluka a je z toho nešťastná, vyznělo by to úplně jinak.
