Jsem zklamaná. Nechce jít k porodu.
Jsem vdaná, čekám první dítě, narodit se má v květnu. Možná už koncem dubna, mám to tedy za pár. Dítě jsme si s manželem oba přáli, on snad ještě víc, než já. Hned od chvíle, kdy jsem měla potvrzeno těhotenství, tvrdil, jak chce se mnou všechno prožívat, včetně porodu.
Chodil se mnou na všechny ultrazvuky i na přípravu na porod. Ochotně mne doprovázel při nákupech výbavičky, pečlivě připravil dětský pokojíček, vymaloval, vytapetoval, smontoval nábytek atd. Idyla, asi si říkáte, co by za takového chlapa jiné ženy daly.
Já si toho jsem vědoma, to ano. Přesto mne teď docela dost ranil, když mi řekl, že čím víc se blíží porod, tím větší má obavy u toho být a prý by radši čekal někde venku a přišel až by bylo po všem. Bojí se, že by to nezvládl a byl tam spíš na obtíž.
Já si to nemyslím, zvládli to jiní, tak proč ne on. Připadá mi jako zbabělec, že najednou couvá. Řekla jsem mu, že se mi jeho obrat nelíbí, že já se z toho taky nemůžu vykroutit, že ten porod prostě absolvovat musím, a to, že mne v takové chvíli nechá samotnou, beru z jeho strany jako zradu.
Urazil se, dva dny skoro nemluvil, a pak z něj vypadl pravý důvod. Prý se o tom bavili chlapi u něj v práci a někteří, co u porodu svých partnerek byli, pak měli následný problém při sexu, dva z nich ho dokonce nepřekonali ani víc než rok poté.
Šokovalo mne to, hlavně ta otevřenost, s jakou mi to řekl. Tak já budu v bolestech rodit naše dítě a on jediné, na co myslí je, abych se pro něj pak náhodou nestala nepřitažlivou a on neměl pokažený zážitek ze sexu?
Je mi z toho nanic. Mám na něj vztek, i když jinak je opravdu báječný. Ale tohle je přece tak strašně důležitý moment v našem společném životě, jde o narození našeho dítěte, jak se k tomu může takhle stavět?
Jsem rozhozená, možná i vinou těhotenských hormonů, třeba jsem přehnaně přecitlivělá. Co si myslíte vy? Mám na něj naléhat a pokusit se, aby své rozhodnutí změnil, nebo se mám smířit s tím, že u porodu nebude? To nevím, jak by se mi povedlo, protože z nemocnic mám hrůzu, představa, jak jsem tam na všechno sama, mě děsí. Podle mne jsem to teď já, kdo potřebuje ohledy a ne on a jeho potencionální budoucí sexuální život. Jaký je váš názor?
8.4.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 148 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem zklamaná. Nechce jít k porodu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
No já bych chlapa u porodu nechtěla.Dříve jak už to tady bylo napsané to možné nebylo a teď je to normální že je chlap u porodu.Ale proč ho nutit když se na to necítí? A takové řeči zvládli to jiní,zvládne to taky a že je srab...To je ubohé takhle o něm uvažovat.Každý člověk je jiný a snáší tyhle věci jinak.A proč je Šárka na něj naštvaná že je kní upřímný a řekl ji to na rovinu? A řeči že se ona z toho vykroutit nemůže,že porod taky musí absolvovat...to jsou mi teda dost hloupé argumenty.
Mi by stačilo kdyby chlap byl venku před sálem a přišel až po porodu 
Asi bych ho sama poslala ven,vadilo by mi kdyby opakoval,dýchej a zatlač a podobně
spíš by mně znervózňoval než mi pomohl.
Manžel byl u obou porodů. Tehdy ta možnost teprve začínala a poprvé jsme kvůli tomu jeli 30 km do vedlejšího města. Chtěla jsem, aby byl se mnou a on se k tomu postavil velmi zmužile a vše zvládl na jedničku. Syna si choval dřív než já (hrozně jsem se klepala) a nikdy žádný komplex z toho neměl. Souhlasím s Lindou, že dítě je záležitost obou a muž má poskytnout alespoň tu pomoc, na kterou se cítí (1. doba porodní), i když to pro něj třeba není jednoduché. Manžel pro mě byl velkou oporou a do teď má můj obdiv.
Almega: Tak to nevím jak kde, ale já rodila v Brně na Obilňáku a za sebe můžu říct jen - maximální spokojenost po všech stránkách - prostředí, přístup lékařů, porodní asistentky i sester - naprostá spokojenost. Během porodu i během celého pobytu v porodnici 
Já jsem byla z těch, co si účast manžela u porodu neuměly a nechtěly ani představit. Pak, protože porod druhého syna byl vyvolávaný, tak jsem povolila, že tam se mnou bude než začnu tlačit, ale na samotný porod odejde a musím říct, že to byla fakt fajn - staral se o mě, podával mi pití a hlavně mě bavil a rozesmíval a odváděl pozornost od bolestí. No a paqk to tak nějak vyplynulo, že tam zůstal i na samotný porod a byla jsem taky šťastná - držela jsem ho za ruku u tlačení (říkal, že ji měl úplně rozmačkanou ) byl vlastně první, kdo syna viděl, přestřihl pupeční šňůru a myslím, že to byl jeho nejšťsatnější a největší zážitek v životě - dodnes mi děkuju, že jsem mu to umožnila a nevyhodila ho na ten závěr.
A k Madoninu komplexu - vůbec netuším, jak se to může stát??? To jako nějaký muž u porodu stojí mezi nohama té ženy a čumí jí na vagínu??? Nebo jak? Protože manžel teda seděl vedle mě, držel mě za ruku a žádný otřesný zážitek snad ani nemohl mít - vůbec tam neviděl - viděl až dítě, když ho vytáhli.... 
Rodila jsem koncem 80.let,kdy se vůbec do porodnice nesmělo...Děti jsem ukazovala skrz okno...Velmi mi chybělo,že jsem po oba porody,které trvaly desítky hodin,neměla blízkou osobu,která by tam se mnou byla...Nejhorší nebyl porod,ale ta samota,nikdo se o mě nezajímal,měla jsem "spát" a neotravovat.Noční bloudění po chodbách,záchodech-a jak byly tenkrát hnusné-mám v paměti nadosmrti! U samotného porodu bych nikoho,kromě odborníků ani nechtěla,nechtěla bych se dívat ani sama na sebe,vůbec mi nebylo jedno,co se děje,vnímala jsem vše.Po porodu bylo ještě šílené šití,poprvé bez jakéhokoliv umrtvení,protože Herr Doktor pravil,že " nic necítím,že to je po porodu úplně bez citu"...Po druhém porodu zase mně i s dítkem nechali vystrčené asi 5 hodin na chodbě na pomocném lehátku a zapomněli na mě,nedali mi ani napít cca 24 hodin a když jsem zavolala na uklízečku(nikdo jiný za celou dobu okolo mne nešel),tak se zděsila,řekla,že už nic nemají,donesla nějaké studené bílé kafe od snídaně a konečně zavolala sestry,aby nás dali na pokoj...Kdyby tam tehdy se mnou byl kdokoli blízký,tak by mohl tyhle věci pohlídat.Nevím,jak to chodí dnes,ale co slýchám o nemocnicích,tak bych řekla,že je to skoro to samé a v mnohém i ještě horší!
To je te´d taková podle mě zcela zvrhlá móda mít manžela u porodu. Vždycky to byla věc ženy a muž u toho neměl co dělat a myslím si, že to bylo správné. Já jsem rodila v 80. letech, manžel mě dovezl do porodnice, podal mi tašku, rozloučili jsme se u výtahu a viděl mě až když nás s dítětem propouštěli domů (což tedy nebylo moc dobré, ale přežila jsem to v pohodě).
V 90. letech potom začalo to šílenství s muži u porodu a když jsem si vzpomněla, jak jsem tam ležela rozpláclá na porodním sále, bylo mi strašně, brečela jsem bolestí a pod., tak jsem byla ráda, že tam manžel tehdy nemohl. nechtěla bych se mu ukazovat v takovéhle podobě. A byl to úžasný otec, děti měl rád, věnoval se jim a udělal pro ně první, poslední.
Šárko, být tebou, tak manžela rozhodně nenutím k účasti u porodu, buď ráda, co všechno pro tebe a vaše děťátko už udělal, to není běžné. A pokud ausgerechnet musíš mít u porodu někoho z rodiny, popros maminku nebo sestru.
Myslím, že by stačilo, aby tam byl manžel před a po. Než půjdeš na sál, aby Ti pomáhal a byl oporou a až se mrně narodí, aby Tě držel za ruku a společně jste se radovali ze zdravého potomka.
Móda chlapů u samotného porodu se mi nelíbí, a sama bych to nechtěla. Při druhém porodu jsem strávila na sále 30 hodin (dvojčata, která se mi do poslední chvíle snažili udržet), a podpora manžela by se mi v tu dobu hodně hodila. Ale k samotnému porodu, který už probíhal rychle, bych manžela nechtěla.
Ostatně, ten můj by se jim tam složil a měli by práci ještě s ním.
Ještě že v roce 79 a 81 chlapi do porodnice nesměli. 
A k tobě Šárko. Hlavně si nemaluj, jak by porod "měl" proběhnout. to je cesta do problému z tvé strany. nikdy není všechno podle plánů a když se buděš příliš fixovaat na nějakou svou představu a pak to bude jinak, tak můžeš mít výčitky, pocity, žes to "nezvládla" trauma z porodu a kdesi cosi.
Šárko, domluvte se tak jak píše sevenofnine. že tam bude na první dobu porodní, bude ti podávat pití a pomáhat ti do sprchy a až dojde na tlačení, tak se zdekuje. to je podle mě férová domluva pro oba. uvidíš, že porodíš ať tam je, nebo není a ke konci ti to bude jedno, protože se budeš soustředit sama na sebe.
popravdě - k první době porodní se doprovod hodí. může to trvat hodiny (nemusí) a personál tam nakoukne jednou za hodinu. mít někoho dalšího uklidňuje, rozptyluje, doprovod může udělat spoustu věcí, který porodní asistentka dělat nemůže. nebo se za tebe může hádat s doktorama až ti budou vnucovat věci který nechceš, prý se i zdravotníci líp chovají, když tam je doprovod. takže, jestli nebude chtít jít ani k první době, tak opravdu zvážit jinou osobu se kterou máš dobrý vztahy.
ale myslím, že asistenci na začátku neodmítne a pak tam prostě zůstane, protože zjistí, že ho potřebuješ. 
Nechtřěla bych manžela u porodu. Přesně tak, jak to říká orinka.
Linda: jé, tak to já mám úplně opačně. U porodu potřebuju odborníka, a to otec dítěte určitě není. Vadí mi být v takovém stavu, a ještě mít na starosti, jak se daří manželovi
.jpg)
Sárko zkus kompromis, zkus z neho vytahnout CO presne mu vadi anebo ceho se boji (co mu chlapi nakukali za blbosti)! Jak jsem uz psala nize, nechces po nem aby ti cumel mezi nohy. JEstli mu vadi krev nebo co já vim (oni ho doktori stejne tak blizko k tobe nepusti) a chlapi jsou jako deti, vidi kapku krve a v hospode u piva je z toho litr! Proc by nemohl s tebou do "hekarny" nebo jak se to dneska jmenuje, tam ho stejne potrebujes nejvic, prinesl piti, komunikoval s personalem, drzel za ruku a co ja vim (ja jsem mela komu nadavat 
) a az te povezou na posledni cast porodu na sal tak on zustane na chodbe. A kdo vi, mozna zustane a mozna pujde s tebou a nebude chtit odejit na posledni chvili ..... jak to mam ja jsem uz napsala. Ze on se boji ze se mnou nebudu moci mit sex je jeho problem, protoze pokud me nepodrzi v takoveto chvili tak ja si ho nemuzu vazit natolik abych s nim sex jeste nekdy mela, takze nula od nuly pojde. Pokud ty jsi shopna vazit si chlapa ktery te nechal napospas prirode je tvoje vec, ale zkusila bych z toho dostat co nejvic a at je s tebou aspon do doby tesne pred vyprdnutim mimca. To by i utlocitny chlap mohl zvladnout.
.gif)
Píšu jak tatar
...až mě polilo horko...tam mělo být
PEGG: Haninka: 
taky jsem se až polilo horko,při představě,že rodim někde v parku na lavičce
PEGG: to víš, v pondělí po ránu a přemýšlet....
