Moje tchyně páchá dobro. A je to peklo.
.jpg)
Nedávno mě jedna ze zdejších čtenářek v diskuzi zaujala termínem „páchat dobro“. Jelikož jsem člověk zvídavý, hledala jsem, co to znamená a to co jsem našla mě zaujalo ještě víc.
Popis těchto lidí totiž přesně sedí na moji tchyni. Když to řeknu stručně, je to něco ve smyslu: „Páchání dobra je když ... Když někdo, byť s nejlepším úmyslem, vnucuje někomu jinému radu či pomoc, aniž se jej zeptal, zda o to stojí.“ Začínám mít podezření, že tchyně je jedním z těch páchačů (nebo pachatelů?).
Jeden z mých oblíbených citátů je: „Peklo není žádné místo. Je to jen stav tvého vědomí.“ V souvislosti s tímto mě napadá další: „Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly.“
Přiznám se, že po každém tchynině „nájezdu“ a jejích dobrých úmyslech v praxi, se moje vědomí nachází ve stavu pekelném ještě několik dní poté. Musím říci, že jsem se s člověkem tohoto ražení ještě v životě nesetkala. Marně se to snažím identifikovat již pár let a teď mi na ni naprosto sedla definice „páchání dobra“. Je to neskutečně houževnatá osoba. Takřka nezničitelná.
Když pominu její dobře míněné a dokola omílané rady ohledně snad všech oblastí našeho života včetně toho, jak a kde mám rodit, tak nám tchyně s dobrými úmysly v nestřeženém okamžiku přestele postele, ostřihá kytky, nakrmí psa, nakrmí děti… (většinou vším možným, co sama uzná za vhodné pro nějaký konkrétní vitamín v tom obsažený). Nebere přitom v potaz ani moji žádost, ať to nedělá, ani aktuální zdravotní stav dětí, popř. fakt, že je dítě ještě plně kojené a nejspíš mu neprospěje šlehačkový dort. Následně pak děti mají koliku, zhoršený ekzém a jiné. No co, mám na to zase zhruba tři týdny abych to dala přírodními prostředky a přísnou dietou do pořádku.
Na každou námitku má argument
Naše námitky jsou většinou ubity argumenty typu: „No prosím tě. Já jsem přeci vychovala dvě děti.“
Nebo: „No protože jsi chlap.“ Na námitku manžela, že má na věc jiný názor.
Další: „Ale já jsem ti ho dala.“ Když se manžel ohradí, že je to jeho život.
Po jednom celodenním dohadování na téma, kde budeme v budoucnu bydlet, kdy jsme si opakovaně prosazovali svoji představu: „No jo. Já jsem holt taková, že myslím víc na ty druhé, aby oni měli radost.“ (Dovětek ve smyslu: „A ne jako vy sobci,“ zůstal jen viset ve vzduchu, ale tón byl více než jasný).
Na další reakci manžela, že nám rady vnucuje a že na ně nejsme zvědaví, jsme se dozvěděli, že je starší a tudíž zkušenější, tak nám může radit.
Při další z příležitostí se dozvím, jak budou mít naše děti kvůli mojí špatné výživě zdeformované nožičky, popř. jiné zdravotní komplikace, jak i my s manželem budeme nemocní.
Dále si vyslechnu, když si chci dělat svoje věci dle svého, jak mají jedináčci přehnané ego a potřebují se vymezit. Na mojí námitku, že manžel si také dělá věci dle svého a není jedináček, se dozvím, že její syn má zdravé sebevědomí.
Na můj nevinný dotaz jak tu nebo onu poznámku myslela je mi řečeno, že jsem vztahovačná. Takže dodnes mi spousta jejích výroků není jasná, neboť je nechápu a vysvětleny mi ani na požádání nebyly. A tak dále v tomto duchu.
Když naše argumenty, v mezičase kdy se nadechuje, jsou někdy náhodou vnímány a nedej bože prosazeny, .jpg)
dojde i na slzičky ukřivdění, doprovázené výtkami, jak to myslí dobře, dojde.
Přiznávám se, že čím blíže ji poznávám, začínám být stále více přesvědčená, že příčinou rozpadu jejich manželství před lety nebyl alkoholismus manžela, ale že to manželství bylo příčinou manželova alkoholismu.
Občas mám taky chuť. Chlastat. Ne si ji brát.
A tak přemýšlím, kde se to v člověku bere. To přesvědčení, že může hodnotit životy druhých, zasahovat do nich a radit všem kolem, jak mají žít.
Co způsobuje nebo předchází tomu, že se člověk stane „pachatelem dobra“? A co dělat, když jste vy nebo vaši nejbližší hlavním cílem takového člověka? Je to psychická porucha nebo povahový rys? Dá se to nějak léčit nebo s tím jinak pracovat? Dá se vůbec proti tomu nějak bránit abyste vy z toho nevyšli jako nevděční hulváti jen proto, že si chcete žít svůj život po svém?
Myslíte si, že je vůbec reálné aby takový člověk pochopil, jak se díky jeho soustavnému „pomáhání“ můžete cítit a že vám ničí psychiku a narušuje rodinný život?
Nebo je to normální a ten člověk skutečně má v sobě nekonečnou dobrotu a potřebu pomáhat (manžel to nazývá přehnanou péčí) a já jsem opravdu divná, že mi takové chování vadí?
10.4.2012 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 135 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje tchyně páchá dobro. A je to peklo.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..JPG)
teda holky, všechny vás upřímně lituju
my máme od každého něco ale zdaleka ne v tak koncenrované podobě...
máme strašně hodnou ale strašně aktivní osmdesátiletou tetu, můj 
říká, že je tak aktivní až je radioaktivní a od té doby co má internet už je nebezpečná, divím se že ji ještě nekontaktovala nějaká tajná služba nebo vojenská rozvětka....nedávno se k nám nastěhoval švára, má tu blízko práci, tak aby nemusel dojíždět...hned druhý den volala mamka, že teta nutně potřebuje vědět kdeže přesně to ten náš švagřík bude dělat. že už se jí dvakrát ptala
monyk : Tchýně potřebuje zaměstnat. Má-li zahradu, tak kupte kurník a králíkárnu a sežeňte příslušnou zvěř. Pak jí chvalte až do nebes, když přiveze králíka nebo vajíčka, jak je to zdravé, venkovské, bez škodlivin....a třeba se v tom najde. Taky mladé krůty dají ze začátku hodně práce a starání a na Vánoce se krůta hodí, ne ? 
Pokud ovšem tchýně dlí v paneláku, tak jí pořiďte aspoň psa. Přijde mezi pejskaře, bude si udržovat kondičku - za každého počasí, a vám dá pokoj.
.JPG){kind=avatar}
PEGG: Díky za vysvětlení. Ten termín sedí. Z toho bych taky rostla.
"...že příčinou rozpadu jejich manželství před lety nebyl alkoholismus manžela, ale že to manželství bylo příčinou manželova alkoholismu..."
Mám taky podobnou tchýni - zgruntu hodnou ženskou.
.jpeg)
Bellana - 10.4.2012 8:14 - no to jsou např moji rodiče. Přijedou párkrát do roka na pár dní, ale jsem z nich na budku Tak např. dávám oběd na stůl a protože nás je minimálně 7, tak prostě přiděluji místa. Jenže náš taťka popadne ten svůj plný talíř a začne s ním couvat od stolu se slovy: "Já si nemusím sedat, já někoho pustím" Mamka zas má pocit, že nás vyjídají a tak začne vracet jídlo ze svého talíře(ještě se ho nedotkla) zpátky do hrnce, že ona nemá hlad. Ustelu jim dvě postele, oni si lehnou na jednu s tím, že přece nebudou zabírat dvě místa, když se krásně vejdou na jednu a podobně. Teď zrovna jsou u nás, včera už jsem nevydržela a místo neustálého ubezpečování, že nám opravdu nepřekáží, jsem na taťku zařvala ať sedí na zadku a dá pokoj
Ale mě tou svou "ohleduplností" přidělávají víc práce. Nejraději by u nás nic nejedli, prý ať to nechám dětem, přitom u nás hlady ještě nikdo neumřel a myslím, že jídla je dost a každý se může najíst do syta. Pojmenování "Otravná ohleduplnost" vymyslel švára a přesně to vystihl, je to otravné. Aby nedošlo k omylu,mám svoje rodiče moc ráda, jsou nesmírně hodní a vždycky je ráda vidím, ale s tímhle bych je někdy nejraději bacila
ola: v takovém případě je třeba jí práce přidat... časem ji to samotnou přejde.
.jpg)
monik: me od vyvrazdeni manzelovy rodiny drzi pouze myslenka, ze v kazdé rodine je neco..... moje tchyne je egoista na extou. Nastesti je tak zaujatou sama sebou a svym zivotem, ze zaregistrovala moje deti az nekdy v jejich puberte a to uz jim byla babicka ukradená. Momentálne se realizuje na detech od své dcery a kdyz to vidim ,dekuji bohum 
, ze nase deti ignorovala. A svagrovka me pravidelne ubiji svyma dotazama (jak delám to ci ono, jak jsem zvládala to ci ono kdyz byly deti malé apod) a kdyz odpovim tak smete odpoved ze stolu stypem "to ale s dvouma malyma detma delat / zvládat / naucit se nemohu" 
...tak se sakra neptej ty slepice 
.
.jpg)
monik: To je mi tě líto. Já nikoho takového ve svém okolí neznám, ale pokud vím, tak kolegyně má podobnou švagrovou. Je strašně hodná, ale.... má potřebu řídit všem život. Být to moje švagrová, tak už jsem jí upekla koláč s otrušíkem
Odstehovala bych se HODNE daleko a v mezicase ignorovat. Dáma je evidentne neurazitelná a tudiz nezbyvá nez dobrou radu odkyvat a pred ni si to udelat po svém. A deti, psy a jinou bezbranou zver ji nesverovat a uchovávat v nedosahu!
Dalsi moznost obrátit jeji pozornost jinym smerem, aby ji na dobré rady nezbyl cas a energie. Má dve deti tak at laskave obrati svou pozornost smerem k rodine druhého potomka a klidne bych ji to doporucial hodne hlasite. A ten cas ktery holt musi stravit s vámi zamestnat at nemá cas na blbosti. I kdybys tu pomoc nepotrebovala, proste rid se heslem ucel sveti prostredky....at vyzehli (byt treba sama vubec nezehlis), at zastepuje ponozky (i kdybys je bezne vyhazovala), umyje nádobi (rozbitá mycka)....
tak konecne uz umim take pojmenovat mou tchyni ..... jen s tim rozdilem, ze ona vse dela s umevem, takze si vzdy priupadam jak hyena, ze se mi nelibi jeji zasahovani do nasi domacnosti. Take jsem porad tapala, jakeze to vlasten je chovani, vzdyt nic spatneho nedela, mysli to dobre.... a vzdy musi byt po jejim.
PEGG: Co je "otravná ohleduplnost"? Jak se to projevuje?
Křeček: Přesně takto to dělám taky. Naučila jsem se to v dětství, protože s otcem se nedalo diskutovat, pořád něco přikazoval, ale nikdy nekontroloval, jestli jsme poslechli. Moc se mi to hodilo, když mi dávali dobré rady tchán a tchyně. Po několika letech usoudili, že nemá smysl plýtvat na mě dobrými radami a dali pokoj.
.JPG)
U mého muže v rodině se to ženami - generály hemží. On má vyvinutý obranný systém ve smyslu "mlčím a dělám si po svém" .
Má ho i vůči mně a nedá se s ním diskutovat nebo se pohádat, takže jsem se musela jeho strategii naučit taky (no moc mi to nejde, ale musím uznat, že když se snažím, tak to funguje).
Takže vůči pachatelům dobra doporučuji odkývat jim jejich výživové plány, výchovné metody i jména pro budoucí syny - a pak si to udělat po svém.
Verera - 10.4.2012 0:20 - tak s tím jsme měli taky problém, jenže se to nelíbilo tchánovi, tchyni to bylo jedno, už tenkrát mi řekla, že je to naše věc a ať si do toho nenecháme mluvit, zato tchán s námi nemluvil asi měsíc.
Monik, tvá tchyně není páchač dobra, tvá tchyně je ježibaba, která prosazuje jen svou pravudu.
Díky Bohu, mám tchyni poklad a to spolu žijeme už bezmála třicet let v jednom baráku. S tchánem to je horší, ale jde to.
Páchání dobra si představuji něco jako nevyžádanou radu nebo otravnou ohleduplnost
