Jsem zklamaná. Nechce jít k porodu.
Jsem vdaná, čekám první dítě, narodit se má v květnu. Možná už koncem dubna, mám to tedy za pár. Dítě jsme si s manželem oba přáli, on snad ještě víc, než já. Hned od chvíle, kdy jsem měla potvrzeno těhotenství, tvrdil, jak chce se mnou všechno prožívat, včetně porodu.
Chodil se mnou na všechny ultrazvuky i na přípravu na porod. Ochotně mne doprovázel při nákupech výbavičky, pečlivě připravil dětský pokojíček, vymaloval, vytapetoval, smontoval nábytek atd. Idyla, asi si říkáte, co by za takového chlapa jiné ženy daly.
Já si toho jsem vědoma, to ano. Přesto mne teď docela dost ranil, když mi řekl, že čím víc se blíží porod, tím větší má obavy u toho být a prý by radši čekal někde venku a přišel až by bylo po všem. Bojí se, že by to nezvládl a byl tam spíš na obtíž.
Já si to nemyslím, zvládli to jiní, tak proč ne on. Připadá mi jako zbabělec, že najednou couvá. Řekla jsem mu, že se mi jeho obrat nelíbí, že já se z toho taky nemůžu vykroutit, že ten porod prostě absolvovat musím, a to, že mne v takové chvíli nechá samotnou, beru z jeho strany jako zradu.
Urazil se, dva dny skoro nemluvil, a pak z něj vypadl pravý důvod. Prý se o tom bavili chlapi u něj v práci a někteří, co u porodu svých partnerek byli, pak měli následný problém při sexu, dva z nich ho dokonce nepřekonali ani víc než rok poté.
Šokovalo mne to, hlavně ta otevřenost, s jakou mi to řekl. Tak já budu v bolestech rodit naše dítě a on jediné, na co myslí je, abych se pro něj pak náhodou nestala nepřitažlivou a on neměl pokažený zážitek ze sexu?
Je mi z toho nanic. Mám na něj vztek, i když jinak je opravdu báječný. Ale tohle je přece tak strašně důležitý moment v našem společném životě, jde o narození našeho dítěte, jak se k tomu může takhle stavět?
Jsem rozhozená, možná i vinou těhotenských hormonů, třeba jsem přehnaně přecitlivělá. Co si myslíte vy? Mám na něj naléhat a pokusit se, aby své rozhodnutí změnil, nebo se mám smířit s tím, že u porodu nebude? To nevím, jak by se mi povedlo, protože z nemocnic mám hrůzu, představa, jak jsem tam na všechno sama, mě děsí. Podle mne jsem to teď já, kdo potřebuje ohledy a ne on a jeho potencionální budoucí sexuální život. Jaký je váš názor?
8.4.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 148 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Jsem zklamaná. Nechce jít k porodu.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Nessie: ja sem nikdy moc nefetovala, tak to nemam s cim sro
vnat. Kazdopadne je to mazec, nic jinyho v zivote se tomu ani neblizilo.
.JPG){kind=avatar}
loupák: Zákonem daná povinnost to není, ale když některý muž k porodu nechce, hned je ocejchovaný jako zbabělec a necita. Takže to začíná vypadat jako povinnost. Někdy mám pocit, jako by ženy dělaly mužům milost, že to dítě teda odnosí, když už to musí být. (Sice bych se taky bez těch osmi měsíců a následného porodu obešla, ale když už jsem žena, tak to bez toho nešlo. Nemyslím si, že pro mého muže to byla procházka růžovou zahradou. Taky špatně snášel, že mi není dobře a že je pořád riziko, že ani tentokrát to nedopadne dobře.)
tornado-lou: Nejsi magor nebo já jsem taky magor - taky bych rodila. 
I když ten porod bych teda až tak nemusela - nebo by aspoň mohl bvýt tak rychlý jako ten poslední, ale jak říkáš - tolik štěstí potom....to jsem nikdy nezažila, den kdy se narodil můj druhý syn, byl nejšťastnější chvíle v mém životě (první syn doplatil na to, že jsem byla strašně mladá a blbá a po porodu jsem byla šťastná akorát tak z toho, že už to mám za sebou - jinak samozřejmě i to byl šťastný den).Ten pocit potom se prostě nedá popsat - každopádně nic lepšího na světě není.
.gif)
Bellana: 11:34: U nás bohužel POVINNOST otců u porodu není,takže mají pouze MOŽNOST,což né každý zvládne jak je vidět...
Linda: Jo, tak to chápu. V mnoha zemích na západ od nás je doprovod k porodu standard, ať už je to kdo je to.
.gif)
Kassy: 
kubikm: Mám to stejně, taky nemám ráda, když raději zalezu do kouta a nechci, aby u mě někdo byl, když mi není dobře. Asi proto mi ta povinná přítomnost otce u porodu nepřipadá atraktivní.
Ale mě se to mluví. Oba moje porody byly dost rychlé (nebo jsem při své vrozené necitelnosti nepoznala, že začíná porod, když to má být až za měsíc
) a na porodní asistentky si nemůžu stěžovat. Na lékaře taky ne.
.jpg)
Radulaa: dk
tornado-lou: Tak to jsem magor asi taky, protoze to mam stejne (teda diky druhemu porodu) 
Zrovna jsem nedavno rikala, ze bych sla do tretiho, byt mladsi a kdybych se po porodu o ne nemusela starat
Linda: V jaké zemi že žiješ?
Jen tak na okraj....stejne je to zajimavy, tady snad ani neexistuje, ze by nekdo nechal jit zenu samotnou k porodu , ani netusim jak by to nemocnice resila, ale rozhodne by ji samotnou nenechali. Otec ditete je minimum, obvykle jde jeste i matka nebo sestra rodicky. Inu jina zeme jiny mrav. Ale podle me je to jeho dite tak at se stara, me se taky nikdo neptal jestli me neobezuje a nebo nebudu z toho mit sok do budoucna kdyz 9 mesicu prozvracim a nasledne si mesic nesednu a u chlapa se resi jestli vydrzi par hodin podavat vodu a poslouchat moje blby kecy 
tornado-lou: chodila by sis pro dávky.....
Asi budu za magora, ale já bych tak ráda rodila
bylo to hrozně krásný a tolik štěstí potom 
klidně bych rodila každou chvíli. jenže to by se mi tu pak hromadily děti 
..... a co pak s nima
kubikm: No to jo, já nepopírám, že to existuje, ale je otázka, jestli to souvisí s mužem u porodu. Matka by byla i bez toho.
Verera: ten madonin komplex - kamarádka měla prima muže, po porodu s ní ale přestal spát, PROTOŽE JE MATKA jeho dítěte...a spát s matkou je špatné...rozvedli se, to vůbec nešlo...
