Moje tchyně páchá dobro. A je to peklo.
.jpg)
Nedávno mě jedna ze zdejších čtenářek v diskuzi zaujala termínem „páchat dobro“. Jelikož jsem člověk zvídavý, hledala jsem, co to znamená a to co jsem našla mě zaujalo ještě víc.
Popis těchto lidí totiž přesně sedí na moji tchyni. Když to řeknu stručně, je to něco ve smyslu: „Páchání dobra je když ... Když někdo, byť s nejlepším úmyslem, vnucuje někomu jinému radu či pomoc, aniž se jej zeptal, zda o to stojí.“ Začínám mít podezření, že tchyně je jedním z těch páchačů (nebo pachatelů?).
Jeden z mých oblíbených citátů je: „Peklo není žádné místo. Je to jen stav tvého vědomí.“ V souvislosti s tímto mě napadá další: „Cesta do pekel je dlážděná dobrými úmysly.“
Přiznám se, že po každém tchynině „nájezdu“ a jejích dobrých úmyslech v praxi, se moje vědomí nachází ve stavu pekelném ještě několik dní poté. Musím říci, že jsem se s člověkem tohoto ražení ještě v životě nesetkala. Marně se to snažím identifikovat již pár let a teď mi na ni naprosto sedla definice „páchání dobra“. Je to neskutečně houževnatá osoba. Takřka nezničitelná.
Když pominu její dobře míněné a dokola omílané rady ohledně snad všech oblastí našeho života včetně toho, jak a kde mám rodit, tak nám tchyně s dobrými úmysly v nestřeženém okamžiku přestele postele, ostřihá kytky, nakrmí psa, nakrmí děti… (většinou vším možným, co sama uzná za vhodné pro nějaký konkrétní vitamín v tom obsažený). Nebere přitom v potaz ani moji žádost, ať to nedělá, ani aktuální zdravotní stav dětí, popř. fakt, že je dítě ještě plně kojené a nejspíš mu neprospěje šlehačkový dort. Následně pak děti mají koliku, zhoršený ekzém a jiné. No co, mám na to zase zhruba tři týdny abych to dala přírodními prostředky a přísnou dietou do pořádku.
Na každou námitku má argument
Naše námitky jsou většinou ubity argumenty typu: „No prosím tě. Já jsem přeci vychovala dvě děti.“
Nebo: „No protože jsi chlap.“ Na námitku manžela, že má na věc jiný názor.
Další: „Ale já jsem ti ho dala.“ Když se manžel ohradí, že je to jeho život.
Po jednom celodenním dohadování na téma, kde budeme v budoucnu bydlet, kdy jsme si opakovaně prosazovali svoji představu: „No jo. Já jsem holt taková, že myslím víc na ty druhé, aby oni měli radost.“ (Dovětek ve smyslu: „A ne jako vy sobci,“ zůstal jen viset ve vzduchu, ale tón byl více než jasný).
Na další reakci manžela, že nám rady vnucuje a že na ně nejsme zvědaví, jsme se dozvěděli, že je starší a tudíž zkušenější, tak nám může radit.
Při další z příležitostí se dozvím, jak budou mít naše děti kvůli mojí špatné výživě zdeformované nožičky, popř. jiné zdravotní komplikace, jak i my s manželem budeme nemocní.
Dále si vyslechnu, když si chci dělat svoje věci dle svého, jak mají jedináčci přehnané ego a potřebují se vymezit. Na mojí námitku, že manžel si také dělá věci dle svého a není jedináček, se dozvím, že její syn má zdravé sebevědomí.
Na můj nevinný dotaz jak tu nebo onu poznámku myslela je mi řečeno, že jsem vztahovačná. Takže dodnes mi spousta jejích výroků není jasná, neboť je nechápu a vysvětleny mi ani na požádání nebyly. A tak dále v tomto duchu.
Když naše argumenty, v mezičase kdy se nadechuje, jsou někdy náhodou vnímány a nedej bože prosazeny, .jpg)
dojde i na slzičky ukřivdění, doprovázené výtkami, jak to myslí dobře, dojde.
Přiznávám se, že čím blíže ji poznávám, začínám být stále více přesvědčená, že příčinou rozpadu jejich manželství před lety nebyl alkoholismus manžela, ale že to manželství bylo příčinou manželova alkoholismu.
Občas mám taky chuť. Chlastat. Ne si ji brát.
A tak přemýšlím, kde se to v člověku bere. To přesvědčení, že může hodnotit životy druhých, zasahovat do nich a radit všem kolem, jak mají žít.
Co způsobuje nebo předchází tomu, že se člověk stane „pachatelem dobra“? A co dělat, když jste vy nebo vaši nejbližší hlavním cílem takového člověka? Je to psychická porucha nebo povahový rys? Dá se to nějak léčit nebo s tím jinak pracovat? Dá se vůbec proti tomu nějak bránit abyste vy z toho nevyšli jako nevděční hulváti jen proto, že si chcete žít svůj život po svém?
Myslíte si, že je vůbec reálné aby takový člověk pochopil, jak se díky jeho soustavnému „pomáhání“ můžete cítit a že vám ničí psychiku a narušuje rodinný život?
Nebo je to normální a ten člověk skutečně má v sobě nekonečnou dobrotu a potřebu pomáhat (manžel to nazývá přehnanou péčí) a já jsem opravdu divná, že mi takové chování vadí?
10.4.2012 Rubrika: Problémy s rodiči | Komentářů 135 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Moje tchyně páchá dobro. A je to peklo.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Linda: Tebe netěší říkat nepříjemné pravdy s laskavým úsměvem na rtech ? 
To mě jo. Tchýně skřípe chrupem a manžel nechápe, proč se jeho milovaná matinka čílí, když jsem k ní tak hodná a milá. 
.jpg)
Monik: mam-ča: já si vzdycky rikám ze prece jim neudelám takovou radost abych se rozcilila, ale dá to sakra praci udrzet se
mam-ča: 
Diky diky
"Pamatuj, že kdo se rozčílí, ten prohrává"
Tohle si dam za domaci ukol a budu to trenovat 
Jeste jednou vsem moc dekuju za napady a vtipne reakce, neni nad to, brat zivot s hunorem. Asi to bude nakonec s nejvetsi pravdepodobnosti jedna z metod ktere pouziju v praxi. Sice tchyne veskerou sbahu o humor zabije hned v pocatku, ale myslim to trochu jinak. Muzu to brat s humorem vzdy po jejim odjezdu a postupne to budu praktikovat i do casu jeji pritomnosti.
Treba se mi podari, jak psala modroocka, ze se okoli bude muset prizpusobit kdyz zmenim sebe a nakonec to treba tchyne bude taky brat s humorem 
Kazdopadne to je ted nejlepsi napad, kterej me napad.
Trochu to jeste zkombinuju s tema hranicema(nemyslim upaleni carodejnice, ale nastaveni hranic), chvalenim, ukolovanim, porizovanim zvere apod. a treba se nejaky uspokojivy vysledek dostavi.
Meryl dekuju, ze mi to tady vydala a vam vsem za vas cas a ruzne nazory
Kdyz nekoho jeste neco napadne,budu rada. Zkusim se sem jeste dostat vecer, ted musim odjet s detma a preju vsem jen ten nejkrasnejsi den a dny plne 
v srdcich 
Monik: Klídek, hlavně jí v tom vašem budoucím "domečku" nechystej vejminek. Je mnoho jiných způsobů, jak se zbláznit mnohem příjemnějším způsobem. 
Je potřeba, aby si tchýně uvědomila, že potřebuje ona vás, ne naopak. Že jí uvítáte jako babičku, ale že bude dodržovat vaše pravidla. Zvlášť, když jsou děti alergici.
To jí klidně řekni, že je hezké, že chce dopřát dítěti mlsání podle svých představ, ale že ona už pak není u toho, když dítě pláče že ho svědí kůže a škrábe se do krve.
Musíš jí dát najevo, kdo je v téhle domácnosti pánem, aniž by to vypadalo urážlivě. Hezky laskavě, pomalu a v klidu.
Pamatuj, že kdo se rozčílí, ten prohrává.
mam-ča: pořád mi dává najevo, že ona je "dáma z lepší společnosti" a já proti ní jsem "děvečka z pastoušky".
Tak tohle sedi. Nevedela jsem jak to popsat ale ty to tak krasne umis.
No vubec dnes ty tve vtipne rady jako s tim rotopedem mi hodne zvedly naladu
Also: 13:31 No ono to melo byt trochu usmevny, psala jsem to bez negativnich emoci a doufala, ze vas to trochu pobavi, protoze pro me je to v realu docela tezky tema a nemusim jeste zatezovat okoli tezkosti clanku. Tak jsem se snazila to psat na prochazce v lese
Sama mam rada vtipne clanky, ale neumim je psat, tak jsem chtela alespon odlehcit tema
Monik: A nebylo by možný, aby kontakt vnoučků s tchýní probíhal mimo váš domov? Vozit starší dceru k ní nebo tak něco? To by jednak vyloučilo možnost, že bude kafrat do činností ve vaší domácnosti, jednak pro tebe by to psychicky mohlo být snesitelnější (tehdy a tehdy bys dceru odvezla k babičce a za určitou dobu vyzvedla, hotovo). Vztah s vnučkou by si udržela a ty bys u toho nemusela "trpět".
PEGG: 13:05 No ja nevim. Me to uz par lidi v me okoli taky reklo a taky to, ze ani treba nekteryma potravinama (viz dort kojenci) nechce detem prospet, ale ze se mnou bojuje.
Jenze ja si zase rikam, proc by se mnou bojovala timhle zpusobem, pres deti, kdyz je ma rada. Nejak se mi nechce verit, ze by nekdo byl az tak zly, ze by dal diteti neco co neni pro nej dobry jen proto, aby s nekym bojoval.
A to ze me nema rada je mi jasne. Ona je totiz presvedcena, ze to, ze se tak malo vidi se synem a vnoucatama je moje vina. Protoze predtim bydlel par bloku od ni, ted uz je to asi 60km a navic chce ten byt prodat a chceme jit do domecku do prirody. No a ona si mysli, ze ho do toho nutim. Jendou mi i rekla, kdyz jsem ji rikala, ze on tady chce byt, ze se mu tady libi a je tu spokojeny:" No co mu zbyva, kdyz vas ma rad a chce byt s vama". Takze je nejspis presvedcena, ze kdybych sla do Prahy, tak by tam sel taky. Jenze tak to neni. Mluvili jsme o tom s manzelem hodnekrat a zkousela jsem se ho i ptat, jestli teda do Prahy chce. A on ze ne, ze se hrozne tesi do vlastniho domecku a ze chcce byt v prirode, ze ji ma rad. Tady se porad vrta na zahrade a hrozne ho to bavi. A ten prodej bytu a nakup domku budeme mit osereny smluvne a budeme ho platit napul. Jenze tchyni to nevysvetlite, ona tomu neveri, ze je tady jeji syn dobrovolne a to je asi to, proc me nema rada 
Ja se nezlobim, je to tvuj nazor a kazdopadne budu nad tim premyslet, neco na tom treba bude a aspon se na to muzu v praxi zamerit.
Ostatne jako nad vsema nazorama tady. Vsechny maji neco do sebe a urcite budou pro me prinosem.
Uz jenom to, ze se clovek muze nekomu sverit je uleva.
Vsem moc a moc dekuju za rady a nozory a taky za pobaveni po ranu
Ono totiz jak jsem zjistila, tak obcas i pomuze nektery veci brat s humorem. Ne vzdy se to ale dari. A to se mi diky vam dnes i podarilo.
Monik: Ty se nad sebou nezamýšlej, protože Ty se zamýšlíš až moc. Tvůj muž věděl moc dobře, proč se své "starostlivé" mamince vyhýbal.
Máš kliku, že on Tě díky tomu při případných sporech podrží.
Tvoje tchýně asi není zlá ženská, jen prostě nemá nic jiného na práci, než se vám plést do rodiny.
Tyhle babičky, co mají "vždycky pravdu" bych vystřelila hromadně na Měsíc.
Trvej si na svém, ať už ve výživě, nebo v chování dětí. Jsou to Tvoje děti, a Ty jsi za ně zodpovědná.
Tchýně si už svoje děti vychovala.
Moje tchýně ví taky všechno nejlíp. Ale už se tím po 33ti letech přestávám trápit. Nesmím jí moc povolit, protože pak hned vystrčí drápky. Ale už si "holka" uvědomuje, že se ke mně musí chovat vstřícně, protože když jí neposloužím já, tak nikdo. Babce je 84 let, ale pořád mi dává najevo, že ona je "dáma z lepší společnosti" a já proti ní jsem "děvečka z pastoušky".
Ale všeho do času...
Monik: jsi velmi chytrá, neboj se ničeho, zvládneš všechno na světě. A prvni přemýšlíš o sobě a ne o druhých. To je to nejlepší zjištění. Můžeš změnit sama sebe, ale ne druhé. Oni musí chtít. A když budeš svá, nepřímo jim vnucuješ, aby se přizpůsobili... v dobrém slova smyslu.
Přeji Ti hodně štěstí. 
No tak jsem si početla....
Ono to vypadá jako úsměvný článek, ale realita, už tak veselá není....
Nemáš to teda vůbec jednoduché a je to určitě hodně vysilující...ty její návštěvy....
Moje nastávající tchýně je podobná..taky hrozně ráda radí....
Už to u mě taky zkoušela a zjistila jsem, že mě to dost rozčiluje....
Moje mami mi nikdy neříkala,co mám dělat a jak to mám dělat....
Ale jedna věta existuje...tu používá kamarádka u své matky..."Já si to budu dělat,jak já budu chtít....!!!"
Budeš muset být rezoliutní...nastavit pravidla,která ona bude muset dodržovat a pokud ne...tak není a nebude vítána.....
Takhle totiž za chvíli budeš zralá na Chocholouška....
modroočka: 13:02 Dekuju, to je krasne moudro. Budu se muset nad sebou zamyslet, kdyz mi ty veci na tchyni vadi, jestli to taky nekomu nedelam.
Myslim, ze driv jsem to delala jedne kamradce a mamce, kdyz nad tim tak premyslim. Asi ne v takove mire, ale porad jsem jim chtela v necem pomahat. Tak uz si na to budu davat pozor a nebudu nikomu ponahat kdyz me o to nepozada.
A taky si budu muset dat pozor jestli nekomu nevnucuju rady.
Jinak to, jestli ji to delala tchyne se ji nemusim ptat, to mi rekl manzel. Ze se s jeho babickou z tatovo strany moc nemusely, ze ji taky zkousela radit a ona si to chtela delat po svem.
Jezis, ted me ale napada, ze jestli je to takhle, tak asi budu hrozna tchyne 
Tak tohle je urcite zkouska abych do ty doby na sobe zapracovala.
Monik: 
holka parala jsem se s tim strasne dlouho, ale zivot me poucil.... moje tchyne je super splachovaci a kdyz mi treba popreje k narozeninám ve spatny den tak to neni jeji skleroza, ale moje a já si nepamatuji kdy mám narozeniny . Kdyz nic jiného mela bych ji byt do smrti vdecná za to jak me prevychovala!
Bellana: 12:58 No ted uz je to lepsi, hodne vyresily homeopatika, ale dost dlouhou dobu jsme u dcery bojovali s ekzemem a ten prave nektere potraviny vzdy zhorsily.
No jenze to uz tchyne nevidela, ze se pak mala po jejich navstevach v noci skrabala a plakala ze ji svedi bebicka a ze si to rozdrapala kolikrat az do krve. To byla dalsi vec, kdy jsem mela na tchyni vztek. Ona pak prijela za dva tri tydny, kdy uz to zase bylo lepsi.
A kdyz jsem ji to rikala, tak na to vzdy mela argument typu, ze kdyz bude mit dostatek vsech vitaminu, ze si to telo s ekzemem poradi a ze v te a te potravine je to a to a samozrejme jmenovala i ty, ktere prave ten ekzem aktualne zhorsovaly.
Nebo kdyz jsem ji rikala, kdyz chtela dat malymu mrkev (samozrejme nic proti mrkvi, prizpusobuju jenom jidlo aktualnim telesnym potrebam deti a ne kazdymu vsechno sedne) ze jsme zkusili dat malymu syrovou mrkev a ze celou noc proplakal a bolelo ho pak brisko, tak ze s tim jeste tak mesic pockame a pak to zase zkusime. Tak mi na to povida:"To neni mozny". Proste ma na vse pohotovou odpoved.
No je to hodne tezky. Jendou se s ni pohadala i moje mamka, ktera je absolutne nekonfliktni clovek a nema rada hadky. No malem z ni mela infarkt jak ji tchyne rozcilila.
A mamka pak prohlasila, ze je moje tchyne opravdu tezky kalibr. A to sama mela tchyni uplne silenou.
