Je pro vás vzhled partnera důležitý?
Asi vám budu připadat povrchní a že řeším malichernosti, ale nemůžu si pomoci, honí se mi hlavou myšlenky, na které nejsem sice zrovna pyšná, nicméně se jich nemůžu zbavit. Jde o to, jak vypadá můj partner.
Samozřejmě, že je pro mne hodně důležité, vlastně nejdůležitější, že je hodný, chytrý, ohleduplný. Těmito vlastnostmi se mne nakonec získal, i když zpočátku jsem si vůbec neuměla představit, že bych s ním mohla chodit. Na první pohled mne totiž naprosto ničím nezaujal, spíš naopak, docela dlouho trvalo, než jsem si na jeho vizáž zvykla.
On je totiž, nevím, jak to napsat nějak kulantně, skutečně ošklivý. Jeho obličej postrádá jakoukoli symetričnost, má malé, blízko u sebe posazené oči, obrovský nos a velice úzké rty, téměř neznatelné. K tomu dost výrazně odstávající uši. Postavou je tak nějak normální.
Jak píšu, získal si mne svými vlastnostmi, na ten vzhled jsem si postupně zvykla a ačkoli vám to teď tak asi nepřipadá, neřeším ho. Vlastně neřešila jsem, dokud náš vztah nedospěl do současné fáze.
Požádal mne o roku a zavedl řeč na založení rodiny. Chodíme spolu rok, na mne je to zatím brzy, je mi 25, po pravdě, dosud jsem o tomhle ani neuvažovala. Řekla jsem mu, že bych svatbu zatím nespěchávala, přijal to a jsme spolu dále.
Nicméně mne jeho žádost o ruku a založení rodiny přiměla uvažovat o tom, jak by naše případné budoucí dítě nebo děti vypadaly. A přiznám se, že bych své potencionální dceři skutečně nepřála, aby byla celý tatínek. Zcela jistě by to neměla pak v životě jednoduché.
Nejsou to hezké myšlenky, vím. A vím, že mi to tady asi pěkně nandáte. Jenže já se jich nemůžu zbavit. Mám v sobě takový mix pocitů. Na jednu stranu se za sebe a své úvahy stydím, na druhou mi připadají oprávněné. Dokonce mne už napadlo i se s ním rozejít a zachovat jen přátelství.
Asi jsem hloupá a povrchní. Sama nejsem nějak oslnivá krasavice, spíš taková tuctovka. Nezaujmu, ale asi ani nepohorším. Na něj, když se někdo podívá, tak zaujme. Negativně. Když občas potkáme někoho známého, kdo ho vidí poprvé, je poznat, že je jeho vzhledem fascinován, i když se to samozřejmě každý slušný člověk snaží skrývat.
Myslíte, že bych zasloužila co proto, že mám takové úvahy o případném budoucím vzhledu mého dítěte, nebo mne někdo dokáže pochopit? Když si po sobě čtu, co jsem napsala, tak vypadám asi jako nějaká hloupá pipinka, ale není to tak. Zkuste se někdo vžít do mé situace, prosím.
7.5.2013 Rubrika: Partnerské problémy | Komentářů 134 | Vytisknout
Hodnocení článku: 2,9/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Je pro vás vzhled partnera důležitý?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Barča Z: To je moc hezke 
Ted po celym dnu docitam, tady se to zvrzlo teda 
Nessie: 14:47 Pockej, a kdyz bude mit skaredou dusi, hezky telo a xicht, ale maly...., tak to taky asi neni ideal ne? 
Narazila jsem na tenhle článek: http://www.spy.cz/celebrity/15255-podivejte-12-nejosklivejsich-ceskych-celebrit?page=0,0
a čím dál víc mě to utvrzuje v přesvědčení, že když holka není krásná, ale má jiné přednosti, tak může být v životě spokojená a úspěšná. Jen si to tak musí umět nastavit ve své hlavě.
Stanik: Život není fér...máš pravdu, leckdy není. Ale jindy si to tak prostě zařídíme sami. 
Verera: Přesně tak, přitažlivost znamená pro každého něco jiného. Krása je relativní pojem. Kdo jedné připadá krásný, druhou může odpuzovat od prvního pohledu. Vzpomínám si na případ blízké kamarádky, když nám jednou na našem pravidelném babinci vykládala, jakého ulovila fešáka a že je tak pěkný, že jí ho zaručeně budeme všechny závidět. Za nějaký čas se zasnoubili, tak ho mezi nás pyšně přivedla...... Všechny jsme oněměly. Ale nikoliv úžasem nad jeho krásou a přitažlivostí, ale úžasem nad tím, jak jí zrovna on může připadat hezký - polovině z nás připadal naprosto průměrný, "šedý myšák", druhé polovině přímo ošklivý (do té jsem spadala i já, nenechala bych si od takového ani dát pusu, natož cokoliv víc 
). Nebyla mezi námi ani jedna, které by se vyloženě líbil Tolik k té "kráse". Takže když mi kdokoliv řekne, že má pohledného manžela/manželku, dokud ho/ji nevidím, nevěřím ani slovo Ale tak je to správně. Jinak by všichni ti oškliví neměli v životě vůbec šanci na vztah.
K Domče: Domčo, jdi od toho. Pokud ti připadá ošklivý už teď, po pouhém roce chození v tvých pětadvaceti letech, věř, že pokud s ním zůstaneš, bude se to jenom zhoršovat. Teď ho zatím vidíš z té lepší stránky, takže vzhled jsi ochotna skousnout, ale až spolu budete žít, nevyhnutelně přijdou spory, po delší době i blbá nálada, prostě všechno, co dlouhodobé soužití přináší. Mohlo by to taky dojít do stavu, kdy na něj v hádce zařveš "A stejně jsi hnusnej jak pr**l a vždycky jsi byl, stydím se za tebe a nechápu, jak jsem si tě kdy mohla vzít!" Protože všechno to špatné a to, co se nám zezačátku může jevit jako roztomilý nedostatek, časem nabyde přímo obludných rozměrů, tak to prostě chodí 
A tobě jeho nedostatky nepřijdou roztomilé už teď. Kdyby ti bylo o 20 let víc, neřeknu, to už člověk rodinu nezakládá. Ale v 25 máš ještě čas si vybrat.
.gif)
Ja mela vzdycky chlapa,samozrejme zalaskovana na prvni pohled.Posledni byl velky krasavec,spanel a byl si az moc vedom,ze je pro zenske atraktivni.Byla jsem s nim 4 roky,4 dlouhe roky nepekneho vztahu.Nikdy me neuhodil,nikdy mi neublizil vedome,ale zil jen pro sebe.Ted jsem uz ctvrtym rokem vdana za chlapa,co o me predtim stal a ja to nevidela.Neni to krasavec a me nejakou dobu trvalo nez jsem mu prisla na chut.Ted mam manzela,ktrey je velmi pracovity a uz 4 roky mi nosi kazdy treti den domu ruzi,nema nic co bych mu mohla vytknout.Proc to pisu.Je to prvni chlap ,ktereho jsem si nevybrala podle toho jak vypada.Je to prvni chlap ,ktery me donutil casem abych ze do nej zamilovala/.Kazdy vztah predchozi,ktery byl zalozen na tom vizualnim lakadle pohorel,prave proto,ze to neni vsechno.A urcite bych se nezabyvala jestli deti budou podobne na nej a nebo na me,.Hlavne ze jsou.
Nessie: Přitažlivý být musí, to ano, ale asi je pro každého přitažlivé něco jiného.
S tím úrazem- kdyby to nebylo něco typu servaný celý obličej, takové to, co se řeší transplantací, ale třeba jen nějaké popáleniny, tak myslím, že bych to ani nevnímala, pokud by ho to nějak psychicky nepoznamenalo natolik, že by se výrazně změnil.
Verera: No hele, já se taky směju tomu, jací muži se mi líbili ve 20 - ale jedno zůstalo neměnné - musí být hezký. Musí se mi líbit, musí být přitažlivý, prostě sexy.
A je zajímavé,jak jsme každá jiná, protože u mě by tedy rozhodně nikdy osobnost a duše nepřebila ošklivé tělo nebo tvář. Je pravda, že pokud by se manželovi stal úraz, který by ho zohyzdil nebo kdyby přibral třeba kvůli nemoci 30 kg, tak bych se s ním nerozvedla, to určitě ne. Ale otevřeně říkám, že se sexem bych měla veliký problém, veliký.
Pro šťouraly - samozřejmě, pokud by se něco podobného stalo mě, zcela samozřejmě očekávám, že i manžel by měl problém se sexem - beru to jako fakt.
Takže prostě každý jsme jiný - někomu víc záleží na té duši, někomu na těle. Pro mě je vzhled partnera stejně důležitý jako třeba smysl pro humor - přes obojí nejede vlak.
Každý jsme holt jiný.
Já teda nevím, fakt jste všechny přesvědčené, že ho Domča nemá ráda? To u všech vztah začíná tak, že vás někdo oslní, zamilujete se, začnete spolu chodit a přitom se poznáváte atd.?
Já to teda takhle neumím. Potřebuju toho člověka nejdřív nezávazně poznat, třeba v partě lidí a to je pak podstatné, jestli může nějaký vztah mezi námi vůbec být.
S manželem jsme se takhle znali tři roky, zpočátku jsem ho taky ohodnotila jako " S tímhle ani náhodou". Tedy ne , že by byl ošklivý, je takový průměrný, ale prostě nebyl můj typ a působil na mě tak, že bychom si nemohli rozumět. Až jak jsme se postupně poznávali mi docházelo, že to, co je pro mě podstatné on má, jen to není na první pohled vidět. A to co vidět je postupně ztrácelo na důležitosti.
Takže si umím představit, že takhle to měla Domča taky.
A co se týče sexu s ošklivým chlapem- ten vzhled časem ustupuje do pozadí a jakoby prosvítá ven osobnost člověka, takže jo, pokud by vypadal jako Quasimodo, ale charakterově by se mi líbil, nemám s tím problém. Pokud ho dokážu přijmout jako člověka, tak se vším všudy.
A i člověk se vyvíjí- teď se docela směju tomu, co mi připadalo zásadní ve 20. Třeba se za pár let Domča bude divit o čem to pochybovala. No a nebo taky ne, pak by ale bylo fér to pánovi zavčas říct, on děti asi chce a bude potřebovat čas, najít si pro ně vhodnou matku.
Tak makléř mi připadá naprosto průměrný tuctový chlap, nic ošklivého na něm neshledávám, hezkého taky ne. Lovett, to už je trochu jiná kategorie, ale jak je vidět, klidně se svým ksichtem vyleze na veřejnost , no, co mu taky zbývá, že 
Geny si udělají, co samy chtějí. Oškliví rodiče můžou mít krásné dítě - a naopak
monia: no chudaci oba... ona chudak bez spetky sebevedomi... a on chudak, pac si mysli, ze ho ma rada. Zivot halt neni fer
Stanik: No vždyť říkám - chudák chlap. 
monia: no tak si prave rika, ze kdyz uz sama neni zadna Claudia Schiffer.. tak aspon, aby byl fotřík hezkej, jinak chudáci deti... 
A navíc, pokud jsem dobře četla, nějaký čas spolu chodí, on ji požádal o ruku, plánuje s ní budoucnost, takže si asi opravdu myslí, že o hio ráda má a netuší, co se jí honí v hlavě. Předpokládám, že pohled do zrcadla mu je znám a pokud tedy jde o ten vzhled a na co mám, sama Domča píše, že žádná krasavice není.
