Šťastné ženy - kapičku štěstí každý den

Vikina: Tak to mě holky v práci říkají Lulu. Dokonce se to ujalo tak, že mi tak říká i šéf. A když po mě něco moooc chce, tak mi říká Lulóšek nebo Lidunka.

Johanka74: No nevím, ale kámoš od berušky začínající na F taky není žádná výhra. Tohle bych fakt svýmu synovi neudělala. I za tichou domácnost. To bych na tom porodním sále musela být zhulená

Jó a Marie měla být Michaela nebo Alice (což se líbilo mě), ale neprošlo to

Moje dcery jsou Marie (po babičce - manželovo přání) a Jana (po mé kámošce - říkalo se jí Janina a mě se to moc líbilo), syn je po manželovi Miloš (prosadil si to), ale v životě mu tak nikdo, kromě učitelů neřekl . Já jsem Libuše po mamince, ale v 15 mě na internátě překřtili ny Viky a zatím to drží

naše máti měla ráda, když měla něco, co nikdo neměl pročež si pořídila čtyři děti - v širokém okolí tolik dětí nikdo neměl jsme tři dcery a syn - dcery s matkou jsme všechny od "M", čímž jsme se pomstili všem babičkám, protože nám nemohly přijít na jméno
ale máme celkem hezká, česká jména.... akorát prostřední ségra má ve jméně taky 18 znaků ..... vždycky na to nadávala

Vzhledem k tomu, že jsem jana, a všude jsme byly aspoň tři, někdy i čtyři, chtěla jsem pro dceru (či syna), něco neobvyklejšího. Syn měl být Vlasta, Vlastimil, dcera původně Paula po manželově babičce. Nesmělo se ale dát jiné jméno,než bylo v kalendáři a musela by tedy být Pavla,což se mi hodně nelíbilo. Ke konci těhotenství jsem vybrala Julie. myslím,že je se jménem spokojená, všude je samojediná, do "módy"se začalo jméno dostávat až později. Já bych se chtěla jmenovat podle svého nicku Johanka. přemýšlím i nad změnou,ale když si představím,kolik bych zas musela měnit dokladů..Hodně mých známých a kamarádů mě beztak jinak neznám,a jsem pro ně Johanka odjaktěživa Stejně to ale asi úředně udělám,jsme v práci dvě stejného jména a je docela opruz jak nám pořád posílaj blbě mejly a poštu, navíc ta druhá se tak jmenovala dřív a dost jí naše "duplicita" se.e

Sousedi mají příšerné české jméno a mají Rona a Noru. Já bych jednou pro děti chtěla normální jména, protože pokud se vezmeme budou mít klasické české příjmení, takže Iva, Jitka, Lukáš

Mno...já mám jméno Petra a jako dítě jsem ho z duše nesnášela. Stále jsem se chtěla jmenovat Radka. Nevím proč??? Až někdy kolem puberty se mi to jméno začalao líbit a to MOC. Bylo to tím, že ho kamarádi vyslovovali jiným tónem a v jiných podobách.
Syn je Jan - to jsem měla zafixováno z dětství bratrance, se kterým jsme se měli MOC rádi a který byl podle mého skvělý. Říkala jsem mu Honzíku a přesně takového syna jsem chtěla
Dcera je Klárka - to jsme se nemohli rozhodnout a přišel Honzík a říkal, že se mu líbí Klárka a pokud to miminku nedáme, bude jí říkat hnusně SEGRO . No a nám se to docela zalíbilo a jsem spokojená.
A děti, pokud vím, jsou spokojené taky

Cizí jména, pokud nejsou vyloženě ulítlá jak Coco, se mi líbí taky. Ale jen pokud korespondují s příjmením. Spojení Laura Přečková nebo Samuel Keclík se mi zdají směšné a trapné.

Angua: Jseš lepší. Moje příjmení má jen 5 slabik. Ale i tak jsem mívala problém dostat těch 18 znaků do čtverečků na různých formulářích.
PEGG: Já měla být původně po taťkovi Bohumila, ale mamka si prosadila, že budu po ní - Ludmila. A tím jsem skončila jménama po rodičích. Je to strašně problematické - dopisy, telefony, .... Takže přítel jestli bude chtít svého pátého potomka, bude si muset najít jinou zploditelku. Ale tohle fakt ne. Ani já mu neříkám jeho jménem

Me se zrovna Olivie Coco libi moc . A asociace se slepici by me teda opravdu nenapadla.
Ja jsem se svym jmenem spokojena. Jmeno pro dceru jsem mela vybrane uz daaaaavno a libilo se mi, ze je mezinarodni, da se dobre vyslovit temer ve vsech jazycich a sama dcera si muze vybrat jak se ji bude rikat, protoze je velice tvarne.
Syn ma jmeno po mem tchanu, ktery byl jednim z nejlepsich lidi, jake jsem poznala.

Kotě: Freja nebo Freya byla skandinávská bohyne cehosi a jméno je posledních pár roku desne moderní - aspon u nás

První dcera má dánské jméno, proste bude zít v Dk tak bude mít dánské jméno a ne ceskou klasiku. Rodinu jsem tím rozdelila na dva tábory - jedni se mnou souhlasili a druzí prohlasovali neco o mé chybející ceské hrdosti. Takze u druhé dcery jsem trosku zaimprovizovala a je mezinárodní. Druhé jméno mají po manzelovi coby rodové - mají ho vsichni manzelovi sourozenci a jejich deti, protoze príjmení máme neco jako ceský Novák, tak aby jsme se trosku odlisovali . Ze to mezijméno je muzské zjistila církev az pri pojmenování nasí dcery, ze ho manzelova sestra vlastnila v té dobe uz 22 let nikomu divné neprislo . Takze máme Rikke Tore a Christine Tore.

Bridgetj: Lilinka: No - moje jméno má 4 slabiky, příjmení 6 slabik, celkem 22 písmenek. Takže Elišku a 4slabičné příjmení bych brala všema deseti

Taky u nás bylo zle, že jsme nedali syna po manželovi a tchánovi,ale naštěstí to manžel nechtěl,takže se na nás zlobil jen tchán,tchyně ne,ta je rozumná. Ono i tak je problém, protože bydlíme v jednom baráku a dopisy většinou nenesou poznámku ml. či st. a kdyby ještě syn byl stejně,tak to by byla vůbec džungle.
Já dostala jméno po dědečkovi, dost jsem tím jako dítě trpěla,uklidňovalo mě jedině to, že je po dědovi, kterého jsem milovala. Nezvyklé jméno, blbé příjmení a ještě z vesnice, kterou skoro nikdo neznal a taky podivného jména, no když jsem se někde představila,tak si mě všichni pamatovali, protože takovou blbost hned tak neslyšeli. Dokonce tchán manželovi nevěřil,že se tak opravdu jmenuju a řekl mu, že když mu to nechce říct,tak ať si z něj nedělá srandu

Jméno by mělo tzv. ladit i s přímením. Je komické když to zní např. Coco Vocásková

Lilinka: To mi povídej. Moje jméno a přijmení má 18 znaků.