Jména. Podle čeho jste je vybírali pro své děti?
Petra Černocká se stala babičkou. Její dceři se narodila holčička, která dostala jméno Olívie Coco. Inspirací pro druhé jméno prý byla pro rodiče lékařka, která se o maminku v těhotenství starala a krásně voněla parfémem Coco Chanel.
Způsoby pojmenovávání dětí jsou v každé rodině jiné. Ovšem v případě vnučky Petry Černocké mám dojem, že je to spíš trochu úlet. Zvlášť, když si uvědomíme, jak se slovo Coco čte. Až příliš to evokuje nepříliš lichotivé označení pro ženu ve spojitosti s domácím kurem. Možná, že malá Olívie v budoucnu své druhé jméno radši vynechá. Ale kdo ví? O neobvyklá jména není u nás v současné době nouze a je dost dobře možné, že zmíněně „Koko“ nikomu divné nepřijde.
S pojmenováváním dětí je ale někdy potíž, i když se jedná o jména ryze česká, či u nás obvyklá. Vzpomínám si na kamarádku, která mi v osmdesátých letech líčila, kolik síly a rozhodnosti musela projevit, aby uchránila svého prvorozeného synka od tradičního rodinného jména, které se dědilo z generace na generaci. Leopold byl její manžel, tchán i dědeček. S tím, že toto jméno ponese i jejich syn, se však nesmířila a podařilo se jí prosadit svou. Sice za cenou poměrně dlouhého komunikačního dusna s rodinou z manželovy strany, kteří takovou vzpouru .jpg)
proti rodinným tradicím nemohli vydýchat, ale kamarádka byla spokojená a doufám, že je spokojený i její syn Jan.
V porodnici jsem se zase setkala s maminkou, jejíž mírou tolerantnosti jsem byla doslova šokována. Její narozená holčička se jmenovala Alice, což se mamince moc nezamlouvalo, ale ustoupila přání svého manžela, který pro jejich dceru toto jméno vybral se vzpomínkou na svou, považte, první lásku Alici. Uf, tak že bych porodila vlastní dítě a pojmenovala ho podle romantické lásky svého muže, to si opravdu představit nedovedu.
V jiných rodinách se výběr jména odvíjí zároveň i s libozvučností ve spojení s příjmením. I tady však kolují různé perličky jako například Karim Razák, Tomáš Marný atd.
V dnešní době dává mnoho rodičů svým dětem různá cizokrajná či neobvyklá jména. O některá musí dokonce zažádat a zaplatit patřičný obnos za zápis do seznamu povolených jmen. Přesto se u nás v posledních letech výčet nejoblíbenějších a nejčastěji používaných jmen moc nezměnil.
Již tradičně u nás vedou Terezky, Natálky, Elišky, Karolíny, Anny…. A Jakubové, Janové, Tomášové…
Podle čeho jste svým dětem vybírali jméno vy? A co vaše vlastní jméno? Jste s ním spokojeni, nebo byste si ho nejraději vyměnili?
15.2.2011 Rubrika: Jména a jejich význam | Komentářů 145 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Související odkazy:
Diskuse ke článku - Jména. Podle čeho jste je vybírali pro své děti?
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpg)
Alex a Alex mě pobavili 
ještě k tomu mému jménu - naši měli Radka, Renata, Romana, Petra. Narodila jsem se císařem a zeptali se ještě zblblé mamky po narkóze a k mé smůle se zrovna "trefila" do toho co se mi nelíbí
jinak - taky jsme vybírali aby v rodině to jméno nebylo (akorát manžel s jednou částí rodiny neni ve styku, tak třeba tam je a nevíme o tom)
Lindo jméno tvé první dcery se mi moc líbí 
(té druhé taky, ale to první víc, asi tím že jsem takové jméno nikdy neslyšela a hned mi padlo do oko)
.jpg)
TULI: rvala jsem smíchy, kdyz mi to vyprávela
. Jak holka prisla maminecko moje muze tady Alex prespat a ona samozrejme, vzdyt u nás spala uz nekolikrát, proc tentokrát se tak snazís me ukecat. A ejhle on se z toho vyklubal on Alex a ne ona. To bylo prekvápko 
. Jo takhle to dopadne, kdyz nejsou zenské koncovky u sloves
Mě se moje jméno nelíbí :( A dětí - Dominik, o tom jsme se bavili s manželem (tehdy přítelem-Davidem) ještě dřív než jsem byla těhotná, on řekl že by chtěl buď David nebo Dominik, mě se líbilo obojí a pak řek že radši Dominik, aby nebyl po něm. A Jakub Vždycky se mi líbil Ondřej, Tomáš, Lukáš a Jakub. Manžel nechtěl původně ani jedno a pak při rozhovoru u tchýně, kdy ona říkala že Kuba je hezký, tak řekl "no jo, tak teda Kuba"
Lisa: RITA je hezke jmeno ..ale sousedka mela fenku 
- RITU
Linda: BLAZINEC - samej ALEX 
Ted jsem si vzpomela na jinou perlicku se jménem - kamarádcina dcera chodila do skoly s dvojcatama s velice vtipnými rodicema. Jmenovali se Alexander a Alexandra a obema se hromadne ríkalo Alex . Ucitelky síleli a rodice spoluzáku na tom nebyli o moc lépe. A kamarádcina dcera s Alexandrou jeden cas kamarádila, takze informace typu prijde Alex byly na denním porádku a ejhle najednou místo kámosky zacal je navstevovat mladý muz - dcerunka se zamilovala do kámoscina bráchy .
Olívie je docela hezké, ale volat Oli! - tak budu koukat, kde je k němu Stan (Laurel a Hardy). Moje spolužačka se jmenovala Rita, tatínek byl ze Španělska a na tehdejší dobu to bylo hrozně exotické, ale i příjmení měla exotické a tak to znělo normálně. Pak si vzala pana Slůněte........
No a moje jméno je podle představení divadla Semafor, a jejich tehdy módních a oblíbených písní. Jsem spokojena, mohlo to být horší... kdyby se rodičové tenkrát zahleděli do jiného zpěváka a jiných písní...
Jména jsme vybírali a) z kalendáře, b) aby se nevyskytovala v rodině. 
Aby se nemohl žádný příbuzný urazit, že dítko je pojmenováno po bratranci z třetího kolena, zatímco by přece mohlo být pojmenováno po něm. Což bylo celkem složité, neb jmen v rodině je plno a každé jiné - u nás není tradice rodových jmen, co se dědí už od prapradědečka. Navíc aby se to hodilo k německému příjmení... čili bez diakritiky. Prvního syna jsme zvládli pojmenovat předem, takže měl jméno hned po narození, druhý byl tři týdny bezejmenné nemluvně, než jsme došli ke konsensu a mohlo se jít na matriku pro rodný list.
- moje jmeno se mi libi ... byla jsem jedina ve tride a jedina ve vesnici ....
ziju v ITALII a jsem rada - za jmeno , nebot kdybych byla napr. JAROSLAVA jak chtel tatinek .... by to talosi neumeli vyslovit
a kluci maji jmeno - jtere je jednoduche jak pro vyslovnost CECHU TAK TALIANU ....
DANIELE E ROBERTO a kdybych mela dceru - chtela jsem MONIKA, VERONIKA A NEBO VALENTINA ....
Moje jméno bylo vybráno, podle filmu Dívka v modrém, protože jsem měla být kluk a byla jsem v modrém a moje babička mi celý život říkala, "ty jsi moje komtesa z Blankenbergu" a to je ještě málo, mám další dvě jména v křestním listu - Božena a Zdena. Ale nikdy jsem je nepoužívala.
Můj syn dostal jméno podle bratra prezidenta Kemedyho- Robert,
Na mě v roce 1963 velice zapůsobila vražda J.F.Kenedyho , dokonce měla prstýnek s podobiznama obou bratrů . Ale tatínek byl Jan, a já už druhého Jana nechtěla, tak zvítězil Robert.
Vybírání jmen mě hodně bavilo, pamatuju si, jak jsem četla stále dokola knížku Jak se bude jmenovat od Knappové. Už to je 30 let.Stejně jsme asi "přebrali". Jedna dcera- Eva -své jméno přímo nenávidí a druhá -Radka-říká " prý to mohlo být horší, ale i lepší" 
My jsme vzhledem k okolnostem, tedy že se dnes dá hodně cestovat, vybírali jména mezinárodní, ale z českého kalendáře.. Máme Adama a Michaela. Znám rodiny v okolí, kterým jména dětí neladí k příjmení a jsou dost k posměchu, to bych nedopustila. Nebo holčička Jaquelinne. Ve dvou letech ještě své jméno neuměla vyslovit a co až se ho bude učit psát?
Kdysi se dávala i křestní jména a například můj otec se jmenoval Svatopluk-Vilém-Evžen-Cyril,ale jen to první pak bylo v OP.No a ty příklady podivných jmen:Neklan Střecha...Tomáš Tlustý...René Pařez...
Já vždycky chtěla Františka nebo Štěpánka...neprošlo to.Tak mám aspoň Fanouše kočku.... Nakonec máme Vojtěcha, Matěje a Emu. Se svým jménem jsem spokojená, i když za svobodna to byl s příjmením pořádný jazykolam
