A když bude zlobit, klidně mu jednu vražte, paní učitelko.
„Mami, paní učitelka mi dneska dala pohlavek.“ „Tak sis ho asi zasloužil.“ Tento dialog byl dříve celkem běžný, a dnes jej uslyšíte málokdy. Tělesné tresty jsou ve školách zakázané, a když už se náhodou stane, že kantorovi ruka přece jen vyletí, má mnohdy co dělat, aby se posléze vyhnul trestnímu oznámení.
Ano, děti se bít nemají. Rákoskové veřejné exekuce, prováděné na vystrčené nahé pozadí, pamatují naše babičky a prababičky. Tím nejsprávnějším výchovným prostředkem určitě nebyly. Větší než samotná bolest bylo pravděpodobně ponížení a pokoření dětské duše.
Otázkou ale je, zda dnešní přístup, jenž zakazuje jakékoli tělesné výchovné prostředky, je ten skutečně jediný správný. On jeden dobře míněný pohlavek, uštědřený v pravou chvíli, má určitě větší váhu než sáhodlouhé vysvětlování a mentorování či psaní poznámek do žákovské knížky. Vzhledem k tomu, že dnešní děti jsou mnohem sebevědomější a také si bývají velmi dobře vědomy svých práv (s povinnostmi je to poněkud horší), troufnou si ve škole mnohem víc než dříve. Kočírovat třídu zpovykaných puberťáků, kteří se předhánějí v drzostech, to může být i pro zkušeného učitele tvrdý oříšek. A jelikož i učitel je jenom člověk, který má své emoce a hranici toho, co snese, je pochopitelné, že občas někomu ta ruka ujede.
V jedné škole vyřešili trestání zlobivých dětí šalamounsky. Místo pohlavků a poznámek musejí provinilci vykonávat různé tělocvičné úkoly. Záleží na míře provinění. Za menší prohřešek je to třeba deset dřepů, za větší se pak hříšník zapotí při patnácti klicích. Jestli je tento způsob vhodný, je otázka. Vštěpovat dětem, že tělesný pohyb je za trest, asi není nejlepší.
Málokterý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo ve škole bito a fackováno za každou maličkost. Na druhou stranu však většina rozumných rodičů ví, že stejně jako zlobí ostatní děti, zlobí i to jejich. A z výchovného pohlavku, uděleného v pravou chvíli, by určitě záležitost obřích rozměrů nedělali. Jsou ovšem i tací, kteří by kvůli pohlavku neváhali hnát učitele až k soudu.
„On už Jan Ámos Komenský říkal, že metlička nemá zahálet, a občas mám pocit, že dobře mířená facka v pravý čas dělá divy,“ říká moje kamarádka – učitelka. „Za mých studentských let se často učitel žáka zeptal, jestli chce facku, nebo poznámku. Vždy si vybrali facku, protože trest doma by patrně byl horší. Jako učitelka jsem ale byla svědkem toho, že učitel nezvládl situaci a nespravedlivě zpohlavkoval žáka. Bylo to velmi ponižující. Ideální by bylo, kdyby měli učitelé takovou autoritu, aby tělesné tresty nemuseli používat, ale takový stav bohužel není reálný. Mírné formy tělesných trestů se jako krajního opatření nezříkám, ale budu ráda, jestliže ho nebudu muset nikdy použít. Byla by to má prohra.“
Jaký je váš názor? Vadilo by vám, kdyby měli učitelé pravomoc občas tělesně potrestat vaše dítě? Nebo jste zásadně proti?
12.2.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 98 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - A když bude zlobit, klidně mu jednu vražte, paní učitelko.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
loupák - 12.2.2013 8:03 
to je mi tě moc líto, protože tohle období je pro děti moc důležité a myslím, že je i hodně formuje. A to nebyla učitelka, to byla kráva. To, že byla komunistka a nějaký stejný blbec se ji zastával, je na ránu mezi oči oběma. My měli ředitele zapřísáhlého komunistu, ale hodnějšího člověka aby pohledal. A pokud vařila jeho žena ve školní kuchyni, tak se tam jedno jako v Alcronu, protože se kuchařky báli krást.
.gif)
Křeček: 8:30...
se mi stalo loni v létě když jsem napomenula 8-9 let klučinu aby nekopal balonem do nové fasády na domě......drž hubu pičo...a zdrhnul...a já stála s hubou dokořán....
řekl by to doma matce ????
nebo že by měl pravdu ??????
loupák: to vůbec ne že si vymýšlíš...ale že s tím nikdo nic neudělal byla velká chyba.............
.JPG)
Bellana: s tím souhlasím - když má učitel podporu u rodičů, má daleko větší autoritu u dětí
Taky by to ale neměl být "někdo cizí" (viz věty nikdo cizí mi dítě být nebude) - uvědomte si, že ten učitel s dětmi stráví někdy i víc času než rodiče
nemusí ho proto třískat, ale jedna decentní dobře mířená v pravou chvíli je opravdu malý zázrak
a ty děti, na které se nikdo nesmí křivě podívat, bych fakt nechtěla potkat v restauraci nebo v dopravním prostředku 
.gif)
sharon: to mi jako naznačuješ,že si to vymýšlím? 
....hele,každý máme svý zážitky s dětství,já si bohužel nesu tohle a nejsem z naší třídy jediná.....
Tak úvodní rozhovor byste klidně mohli slyšet u nás doma - ale dcera si na pohlavky nestěžuje. Ono paní učitelce stačí zakoulet očima a třída je v pozoru 
Jednou jsem ji na třídní schůzce požádala, zda by nemohla psát delší poznámky - abych je mohla dát dceři stokrát opsat - ono když je tam jen "Bez DÚ", tak to má za chvíli odfláknuté
.JPG){kind=avatar}
Svoje děti si bít nenechám. To je jen moje výsada
. Ani manžel se jich nesměl dotknout. Ale taky nepřicházelo v úvahu, aby se před dětmi o učitelích mluvilo s despektem. Od první třídy věděli, že škola není místo, kde si mohou dělat, co se jim zlíbí. Takže na všech rodičácích jsem se dozvídala, že moje děti jsou dokonalé a kdyby všichni měli takovou chuť se něco nového naučit a tak rychle chápali, že by učení byla radost. Některé učitelky byly rozumné a nechaly je třeba číst si, když měli hotovo, jiné jim přidávaly úkoly nebo jim dávaly těžší než ostatním (to není nejlepší varianta, ale zase se tím víc naučili). A výjimky mi psaly poznámky, že dítě vyrušuje nebo kouká z okna. Prostě dobrý kantor se snaží, aby se mu nenudili rychlí žáci a aby pomalí z hodiny taky něco měli. Tohle by je měli naučit na fakultě místo toho, aby je drilovali, co ve kterém století který pedagog napsal a jak se vyvíjel pohled na výchovu dítěte.
loupák: tak nic takového já neznám ani u sebe ani ve svém okolí to je mi 61 .tos muselas mít velké /štěstí" na kantorku - pošahanou štrikulajdu a neříkej mi že když mlátila dětem hlavou o tabuli.... že by s tím nikdo nic neudělal....................
já neznám ze školy ani rákosku...jen vím, že jeden kantor osahával v kabinetu jednu prsatou holku a vyhodily ho......
Almega: aby jste se nepo
Almega: neházejte do pytle všechny dnešní děti laskavě,nevím co máte proti pc,TV a mobilu-ten snad už vlastní každý né?
...
loupák: tabule=nůše,měkké i.
Dnes je to zcela postavené na hlavu:jako ta matka,co dala vařečkou na prdel,a už jí tahali po soudech! Když si drzý harant zaslouží za své jednání v té chvíli trest,tak rána rákoskou přes zadek by byla dobře mířená a jistě by zesílila význam doprovodného proslovu...Dnešní rodiče nevychovávají,ale jen nastrčí dítě před TV,PC,dají mu mobil a hlavně ať neotravuje!! Nedávají mu dobrý příklad,ale sladkosti,peníze,značkové hadry...Pamatuji si,že v 1.třídě měla učitelka neustále ukazovátko v ruce a kdo zlobil,začal mluvit netázán,vstával z lavice či jinak vyrušoval,tak nejdřív praštila do lavice před provinilcem a poté,při dalším provinění následovalo praštění přes ruce...Toto se dělalo až do 5.třídy!! Ve třídě nás bylo i 42,takže kdyby to bylo dnes,nenaučil by se nikdo nic pro samé žvanění a vyrušování žáků a neustálé řešení něčeho...Tehdy nebyly žádné zvláštní školy a i cikáni se naučili číst,psát a počítat,což kolikrát dnes je nadlidský úkol i v těch speciálkách! Já sama dala mnohdy lepan svým dětem,než vést sáhodlouhé diskuse o něčem,a zvláště,když se spěchalo!
Nemyslím si,že mám doma andílka,ale úplně normálního,průměrně zlobivýho kluka a NIKDO mi ho teda otloukat nebude!!! zažila jsem si to jako dítě v první a druhý třídě,kdy jsme dostali psychicky narušenou učitelku(psal se rok 82 a byla to zasloužilá komunistka,takže rodiče se mohli stavět na hlavu a nic s tím nezmohli),která si na nás na těch právě hodných dětech vybíjela vztek,mlátila nám hlavou o tabuly,o lavice,tahala za vlasy...fuj,nesu si to jako veliký trauma z dětství už jsem to sem několikrát psala...takže jsem na tohle téma hodně citlivá
...náš synek ode mě občas dostal přes prd-el a pár přes pusu,když byl drzej,ale teď v 8mi letech musím říct,že to není potřeba,všechno už si spolu vyříkáme,vysvětlíme a NAŠTĚSTÍ má celkem normální učitelku,která fyzický tresty nepoužívá a je v pohodě
....až se mi z toho udělalo šoufl,jak se mi vrátily vzpomínky
Jsem pro, aby se prohřešky řešily hned, povolání rodičů do školy nic neřeší, než si udělají volno a přijdou vyřešit nějaký problém za paní učitelkou, už je téměř zapomenuto. Ale nemyslím tlouct děti jako koně.. Chce to zodpovědné kantory, a je pravda, že když mají autoritu, na většinu dětí to funguje i bez pohlavku. Ale - někdy opravdu platí - škoda rány, která padne vedle
Kdybychom doma žalovali že nám učitel vlepil záhlavec, asi bychom dostali doma další, protože "asi měl proč a nežaluj". Stejně jsem postupovala u svých dětí. Holt nás učili samí relativně normální učitelé a věřila jsem že když už padla rána, měla proč padnout .
