A když bude zlobit, klidně mu jednu vražte, paní učitelko.
„Mami, paní učitelka mi dneska dala pohlavek.“ „Tak sis ho asi zasloužil.“ Tento dialog byl dříve celkem běžný, a dnes jej uslyšíte málokdy. Tělesné tresty jsou ve školách zakázané, a když už se náhodou stane, že kantorovi ruka přece jen vyletí, má mnohdy co dělat, aby se posléze vyhnul trestnímu oznámení.
Ano, děti se bít nemají. Rákoskové veřejné exekuce, prováděné na vystrčené nahé pozadí, pamatují naše babičky a prababičky. Tím nejsprávnějším výchovným prostředkem určitě nebyly. Větší než samotná bolest bylo pravděpodobně ponížení a pokoření dětské duše.
Otázkou ale je, zda dnešní přístup, jenž zakazuje jakékoli tělesné výchovné prostředky, je ten skutečně jediný správný. On jeden dobře míněný pohlavek, uštědřený v pravou chvíli, má určitě větší váhu než sáhodlouhé vysvětlování a mentorování či psaní poznámek do žákovské knížky. Vzhledem k tomu, že dnešní děti jsou mnohem sebevědomější a také si bývají velmi dobře vědomy svých práv (s povinnostmi je to poněkud horší), troufnou si ve škole mnohem víc než dříve. Kočírovat třídu zpovykaných puberťáků, kteří se předhánějí v drzostech, to může být i pro zkušeného učitele tvrdý oříšek. A jelikož i učitel je jenom člověk, který má své emoce a hranici toho, co snese, je pochopitelné, že občas někomu ta ruka ujede.
V jedné škole vyřešili trestání zlobivých dětí šalamounsky. Místo pohlavků a poznámek musejí provinilci vykonávat různé tělocvičné úkoly. Záleží na míře provinění. Za menší prohřešek je to třeba deset dřepů, za větší se pak hříšník zapotí při patnácti klicích. Jestli je tento způsob vhodný, je otázka. Vštěpovat dětem, že tělesný pohyb je za trest, asi není nejlepší.
Málokterý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo ve škole bito a fackováno za každou maličkost. Na druhou stranu však většina rozumných rodičů ví, že stejně jako zlobí ostatní děti, zlobí i to jejich. A z výchovného pohlavku, uděleného v pravou chvíli, by určitě záležitost obřích rozměrů nedělali. Jsou ovšem i tací, kteří by kvůli pohlavku neváhali hnát učitele až k soudu.
„On už Jan Ámos Komenský říkal, že metlička nemá zahálet, a občas mám pocit, že dobře mířená facka v pravý čas dělá divy,“ říká moje kamarádka – učitelka. „Za mých studentských let se často učitel žáka zeptal, jestli chce facku, nebo poznámku. Vždy si vybrali facku, protože trest doma by patrně byl horší. Jako učitelka jsem ale byla svědkem toho, že učitel nezvládl situaci a nespravedlivě zpohlavkoval žáka. Bylo to velmi ponižující. Ideální by bylo, kdyby měli učitelé takovou autoritu, aby tělesné tresty nemuseli používat, ale takový stav bohužel není reálný. Mírné formy tělesných trestů se jako krajního opatření nezříkám, ale budu ráda, jestliže ho nebudu muset nikdy použít. Byla by to má prohra.“
Jaký je váš názor? Vadilo by vám, kdyby měli učitelé pravomoc občas tělesně potrestat vaše dítě? Nebo jste zásadně proti?
12.2.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 98 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - A když bude zlobit, klidně mu jednu vražte, paní učitelko.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky..jpeg)
monyk - 12.2.2013 11:23 - nejde ji dát do jiné školy? Tohle to dítě vycítí a ta učitelka nemá všech pět pohromadě, své povolání evidentně nezvládá, ty děti poznamená na celý život.
Mám dvě děti, syna a dceru. Syn narazil v první třídě na protivnou babu , která odcházela do důchodu a tak dala na konci první třídy všem dětem o stupeň horší známku než by si byly zasloužily a nám to vysvětlila, že to je proto, aby ji budoucí učitelka nepomluvila, že je málo naučila
Dodnes nechápu samu sebe, že jsme si to nechali líbit a ještě po těch letech mám na babu i na sebe vztek. Syn chodil do školy nerad a dodnes si na ten pocit křivdy pamatuje a já ho nedokázala ochránit
Dcera nastoupila do první třídy k bezva učitelce a bylo jich ve třídě 17, což mělo určitě pozitivní vliv na celou třídu, učitelka na ně měla prostě čas, celých devět let platili za nejlepší třídu ve škole a já tvrdím, že jim dala ten nejlepší vstup do života
Já tvrdím, že učitel by mělo být prestižní povolání, které by nemohl dělat každý, prostě budoucí generace by měli vzdělávat kvalitní lidé
Verera: 11:24 Nemuzu si pomoct, ale musim rict, ze Tvoje nazory na vychovu jsou mi nejvic sympaticke. A to nemluvim jen o teto ddiskuzi. Kdyz uz se nekde zminis ohledne deti, tak se mi z 99% Tve nazory na pristup k detem libi
lippia - pěkně napsané,
spolupráce není fackování
Linda: U nas s touto listinou cekali az do prvni tridy, aby nam to nase ditko mohlo pekne precist 
....Dcerku jsem upozornila, ze pochazejic z Cech mi tato listina mnoho nerika a ze vse u nas zustane pri starem a budou platit pravidla chovani, tak jak jsme to jako rodice urcili.
Nemyslím si, že facka kohokoli k čemukoli vychová. A nesouhlasím s tím, aby mi někdo mlátil děti. To ať mi napíšou o co šlo a já si je srovnám.
Jenže zase nemyslí, že by mé děti takové zacházení potřebovaly. Ono je to většinou tak, že děti , které jsou nezvladatelné ve škole nikdo nezvládá ani doma a nebo se nesnaží. Nemají žádné hranice.
Vůbec si nemyslím, že bití je nějaký výchovný prostředek. Syn občas dostal, ale teď vím, že jsou lepší způsoby jak na něj, dceru jsem nikdy nebila, holt starší dítě je pokusný králík a výukový materiál pro rodiče.
I když jak se ta dívám na zahraniční komunikaci se školou, je to zase dotažené do extrému. Na nějaký elaborát jak to budu řešit bych se škole vykašlala, do toho jim nic není, informovali mě, mají podpis, že beru na vědomí, to jim musí stačit. Asi bych byla v zahraničí dost nepříjemná osoba, nesnáším, když se mi někdo snaží kecat do života a do výchovy.
Osobně si myslím, že rodič, který řekne" klidně mu vražte " má své dítě pod kontrolou a toto dítě nejspíš nikdy nebude potřebovat tělesný trest, aspoň podle mých dětí a mému postoji k trestání, naše děti nedostávají " na zadek, pohlavky..." Pravda, občas zvýšíme hlas a vím, že by možná raději přivítali, kdyby jedna přiletěla , ale to nemůžu, zdědila jsem po otci onu sílu a jeden pohlavek by nejspíš znamenal jistý otřes mozku. Starší syn dostal jedinkrát" pohlavek" bylo mu 8 a tekla mu krev i z ucha, ostatní děti nikdy....prostě to dělat nemůžu a ony to vědí, nepotřebují to, vůbec netuším jak bych to řešila, kdybychom měli doma zlobivce, protože i můj manžel ví, že kdyby jedinkrát uhodil některé naše dítě, rozvedu se .
loupák: Skolka byla pro mne oazou klidu a pohody, protoze tam byly starsi pani ucitelky, ktere byly naprosto super. Bohuzel v prvni tride ma dcera pani ucitelku v mem veku, ktera je z tech fracku totalne na prasky, takze ta ¨spoluprace a komunikace¨s ni podle toho vypada. Navic se netaji svou averzi vuci me osobe 
. Jako na potvoru se totiz rozvedla kvuli jiste devcici ze Slovenska... A Cesko nebo Slovensko, to mas prast jako uhod
Bellana - 12.2.2013 10:46 já myslím, že obě v podstatě myslíme to samé, já to jen tak neumím písemně vyjádřit, možná bychom se ústně dohodli
.jpg)
monyk: me dcerunka poucila o svych pravech nekdy ve 4 letech kdyz prisla ze skolky SAMA, ona prece nepotrebuje vyzvedavat a slizla par pres prdel od sve neosvicene matky
Bellana: 10:46 To je hezky napsane Proto porad rikam, ze byt matkou je pro me ta nejvetsi prace na sobe sama. Asi to nemam prirozene v sobe a tak se ucim a ucim, kazdym dnem trenuju. Nekdy se dari, nekdy nekdy ne. Ale kdyz vezmu ten posun za posledni tri roky, tak jsem usla velky kus cesty.
Taky nejsem zastance toho, dite zlomit nebo zmanipulovat. Tim clovek nic neziska, spis naopak.
Dostala jsem ve svém životě 2 pohlavky a 1 facku, první v 16 od otce( nezaslouženě, byl invalidní, dělali jsme spolu hovadiny a v jediném okamžiku mu hrklo v bedně a vtip už nebyl považován za vtip) strašně mě to ranilo a na určitý čas ztratil moji důvěru, možná víc proto, že měl opravdu sílu a tu druhou, co jsem chytla tím tlakem o linku, jsem hojila dlouho náplastí na roztržené hlavě.
Druhý pohlavek byl taky od něj, bylo mi 18, ležela jsem na posteli a četla knihu mlčení jehňátek. Vidím to jako dnes, cvakla klika, ozval se specifický zvuk sypajících se kovových úlomků ze závitníku v obručích invalidního vozíku, typický šum jeho galusek na koberci přibližující se pomalo ke mě, ticho, snad minutové, seděl nademnou se složenýma rukama v klíně a po tom tichu se zeptal " co děláš?" , zvedla jsem hlavu a s ledovým klidem hlesla " háčkuju" měla jsem jí dřív než jsem nadechla. Do dnes jsem si jistá, že na to neměl právo, nic jsem neprovedla a bylo to ponižující, paradoxně on v ních očích tím okamžikem ztratil všechno co ho dělalo pro mě " panem dokonalým"( nic netrvá věčně, můj otec už nežije a přesto, že se toho stalo mezi námi mnoho špatného i dobrého od té doby, moc mi chybí)
Třetí facka přišla od prvního muže, byla jsem těhotná a byl to náš poslední kontakt( další setkání proběhlo až u rozvodového soudu)
Tím chci říct, že tělesné tresty neuznávám, považuji je za selhání toho, kdo ránu dává, nikoliv toho, kdo ji sklízí a stojím si především za tím, že každé dítě je jen vizitkou svých rodičů !
Každá pravomoc je dřív nebo později někým zneužita a tak stav v našich školách, politice, zdravotnictví, právu.....nemá řešení, dokud se každý nezmění především v sobě a nezačne se na lidi kolem sebe dívat jako na svoji součást, budou bohužel z dětí růst " zmetci, co by zasloužili ", ve školách budou bezradní učitelé, kteří se bojí svých svěřenců a nebude síla, která by to změnila. Sobečtí a nesoudní rodiče tvoří své klony ze svých dětí, ty se dál množí, bohužel
uznávám spolupráci, rodina učitel. To by museli chtít, ale všichni rodiče. Povolení můžete mu jednu vrazit by pak platilo třaba jen pro jedno dítě, které by časem trpělo šikanou. Toto dítě, by nemuselo hřešit či prudit jak ti ostatní a už by mělo políček.
Spolupráce učitel rodina je velmi vzácná a to nejen ze strany rodičů, ale i učitelů. ( Omlouvám se UČITELůM )
Učilo mne mnoho učitelů u kterých nebyl čas na lumpárny, ani to 99% žáků nenapadlo chtít prudit. Byly pak učitelé co to neustáli, většinou to odnesli ti co rodiče byli nakloněni trestům, ty děti jichž rodiče vždy tvrdili moje dítě néé, moje je hodné, to ti druzí. Tak ty nikdo netrestel, vždy to odnesl ten nejbližší.
.gif)
monyk: 
mám tam nevlastní sestru,vím o čem píšeš,má zatím malou ve školce
loupák: ano a to je nekdy kamen urazu
monyk: jestli si dobře vzpomínám,žiješ v Belgii?