A když bude zlobit, klidně mu jednu vražte, paní učitelko.
„Mami, paní učitelka mi dneska dala pohlavek.“ „Tak sis ho asi zasloužil.“ Tento dialog byl dříve celkem běžný, a dnes jej uslyšíte málokdy. Tělesné tresty jsou ve školách zakázané, a když už se náhodou stane, že kantorovi ruka přece jen vyletí, má mnohdy co dělat, aby se posléze vyhnul trestnímu oznámení.
Ano, děti se bít nemají. Rákoskové veřejné exekuce, prováděné na vystrčené nahé pozadí, pamatují naše babičky a prababičky. Tím nejsprávnějším výchovným prostředkem určitě nebyly. Větší než samotná bolest bylo pravděpodobně ponížení a pokoření dětské duše.
Otázkou ale je, zda dnešní přístup, jenž zakazuje jakékoli tělesné výchovné prostředky, je ten skutečně jediný správný. On jeden dobře míněný pohlavek, uštědřený v pravou chvíli, má určitě větší váhu než sáhodlouhé vysvětlování a mentorování či psaní poznámek do žákovské knížky. Vzhledem k tomu, že dnešní děti jsou mnohem sebevědomější a také si bývají velmi dobře vědomy svých práv (s povinnostmi je to poněkud horší), troufnou si ve škole mnohem víc než dříve. Kočírovat třídu zpovykaných puberťáků, kteří se předhánějí v drzostech, to může být i pro zkušeného učitele tvrdý oříšek. A jelikož i učitel je jenom člověk, který má své emoce a hranici toho, co snese, je pochopitelné, že občas někomu ta ruka ujede.
V jedné škole vyřešili trestání zlobivých dětí šalamounsky. Místo pohlavků a poznámek musejí provinilci vykonávat různé tělocvičné úkoly. Záleží na míře provinění. Za menší prohřešek je to třeba deset dřepů, za větší se pak hříšník zapotí při patnácti klicích. Jestli je tento způsob vhodný, je otázka. Vštěpovat dětem, že tělesný pohyb je za trest, asi není nejlepší.
Málokterý rodič si přeje, aby jeho dítě bylo ve škole bito a fackováno za každou maličkost. Na druhou stranu však většina rozumných rodičů ví, že stejně jako zlobí ostatní děti, zlobí i to jejich. A z výchovného pohlavku, uděleného v pravou chvíli, by určitě záležitost obřích rozměrů nedělali. Jsou ovšem i tací, kteří by kvůli pohlavku neváhali hnát učitele až k soudu.
„On už Jan Ámos Komenský říkal, že metlička nemá zahálet, a občas mám pocit, že dobře mířená facka v pravý čas dělá divy,“ říká moje kamarádka – učitelka. „Za mých studentských let se často učitel žáka zeptal, jestli chce facku, nebo poznámku. Vždy si vybrali facku, protože trest doma by patrně byl horší. Jako učitelka jsem ale byla svědkem toho, že učitel nezvládl situaci a nespravedlivě zpohlavkoval žáka. Bylo to velmi ponižující. Ideální by bylo, kdyby měli učitelé takovou autoritu, aby tělesné tresty nemuseli používat, ale takový stav bohužel není reálný. Mírné formy tělesných trestů se jako krajního opatření nezříkám, ale budu ráda, jestliže ho nebudu muset nikdy použít. Byla by to má prohra.“
Jaký je váš názor? Vadilo by vám, kdyby měli učitelé pravomoc občas tělesně potrestat vaše dítě? Nebo jste zásadně proti?
12.2.2013 Rubrika: Děti. Výchova, škola | Komentářů 98 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - A když bude zlobit, klidně mu jednu vražte, paní učitelko.
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
Linda: Mam ted dceru v prvni tride zakladky a ocistec to zrejme bude, protoze tady se taky vsechny problemy ze skoly resi az doma! Priklad: dcera ma ve skole tuzky, ktere pouziva pouze ve skole, dalsi sadu na doma ma doma. Nevim, co ji to napadlo, jednu tu skolni tuzku vzala a zlomila vejpul. Nasledoval sahodlouhy dopis od pi. reditelky o niceni veci, skolniho majetku atp. a musela jsem zaplatit 1€ jako nahradu + hodinu z ni doma tahat co ji to, sakra, napadlo a pak psat do skoly ¨referat¨o tom, ze byla poucena, ze veci se nenici 
.
Co se tyce tech prav a povinnosti ditete, byla jsem zcela konsternovana, kdyz mi dcera prisla ze skoly s timto textem a poucila mne, ze ma sva ¨prava¨. O tech povinnostech tam nestalo temer nic....
.
.JPG){kind=avatar}
PEGG: Je pár jedinců, kteří tu autoritu a to charisma mají. Většina ne. Ti musejí na sobě pracovat, aby jí aspoň trochu získali. Nezískají ji křikem ani tresty. Nevím, jak to popsat. Každý člověk se nějak vyvíjí. Může na sobě pracovat, aby dosáhl alespoň části toho, čeho dosáhnout chce. Někdo má hudební sluch, někdo ne. Odborníci ale říkají, že když se člověk začne trénovat, může aspoň trochu hudbě porozumět. Myslím, že s pedagogickým talentem je to podobné. Beru to třeba jako křížovky. Pro začátečníky mohou někdy být těžké, ale po nějaké době člověk zjistí, že se výrazy opakují a jde mu to docela samo. Nebo jako sudoku. Prvních pár dá člověku zabrat, ale časem už si vytvoří vzorce řešení, které ho většinou dovedou k cíli. Ony se ty děti jedno od druhého tolik neliší. Když je člověk nebere jako hotové osobnosti, může ho nakonec ta hra i bavit. Nejde o to zlomit dítě, ale pochopit ho a naučit ho žít spokojeně. Nemyslím si, že ta pakáž, která ničí majetek jiných, je nějak extra spokojená. Spíš jsou to frustrovaní jedinci, kteří si sami se sebou nevědí rady a nic neumějí, tak aspoň ničí práci jiných.
.gif)
PEGG: 10:34 : 
to je pěkný
-malá-velká žena
mija: 
kolikrát jsem si říkala,že si jí najdu a řeknu jí svý...ale nenašla jsem k tomu odvahu...spíš se snažim na to zapomenout,i když je to pořád ve mě
...když měl jít malej do školy,měla jsem z toho žaludeční neurózu co bude mít za učitelku
,bydlíme v malinkatým městečku,kde se převážně lidi znají,takže se s paní učitelkou znám a vycházíme spolu i malej,je u ní celkem oblíbenej-šašek
Dmitra: 10:17
loupák - 12.2.2013 8:03 
Kristepane to je hrozne!!!!!!!!!!!!!!!Fuj... to je na pestni souboj s pi .. ucitelkou i po tech letech
talenka: Sympaticky postoj
.jpeg)
My měli učitelku, která měřila cca 150cm, byla nejmenší ze třídy ale tu poslouchal i největší sígr ve třídě, měřil skoro dva metry už v osmé třídě a byl dost robusní. Jednou na nějaké exkurzi ho průvodce oslovoval soudruhu učiteli a vůbec si nevšiml, že učitelka se vehementně hlásí, aby ji vzal na vědomí
loupák - 12.2.2013 8:03 Kristepane to je hrozne!!!!!!!!!!!!!!!Fuj... to je na pestni souboj s pi .. ucitelkou i po tech letech
Dmitra:
Bellana - 12.2.2013 10:09 - taky jsem chodila do školy a taky jsme nebyli svatí, ale moc dobře si pamatuji jak jsme věděli u koho si co můžeme dovolit. Prostě tu sílu osobnosti člověk vycítí, aniž by si ji dotyčný jakkoliv vynucoval. Myslím, že si lze získat respekt, ale pro mě je autorita něco jako charizma, buď ho ten člověk má nebo ne. 
Nepovažujem fyzické tresty za riešenie problémov. Podľa mňa je to zlyhanie učiteľa, ktorý nie je schopný riešiť konflikt inak.
A to, že učitelia ich zákaz považujú za dôvod, prečo ich deti v škole nepočúvajú, považujem len za výhovorky, ako ospravedlniť vlastnú neschopnosť...prečo sa stále klameme, že teraz sú deti horšie, ako sme boli my? Školu už mám dávno za sebou, ale pamätám si, že sme tiež boli pekní parchanti. Boli učitelia, ktorých sme boli schopní rozplakať a iní, u ktorých nás ani nenapadlo hlasne sa baviť alebo inak vyrušovať. A nepotrebovali na to facky.
Ak niekto nie je schopný vybudovať si autoritu, tak asi učiteľské povolanie nie je pre neho vhodným zamestnaním. Je množstvo povolaní, ktoré vyžadujú špecifické schopnosti a nikto ťa nepoľutuje, ak ich nemáš. Buď ich máš alebo dovidenia.
orinka: Maminka měří 146 cm, ale od malička musela tvrdě pracovat jako nejstarší z deseti dětí. Proto měla odvahu i sílu.
Bellana: a taky musela mít sílu, i fyzickou.
PEGG: Přirozená autorita je daná. Když se ale člověk snaží, dokáže si vybudovat autoritu. Je to ale dřina. Démosthenés to taky neměl snadné a jaký řečník se z něho stal.
