Názor na výchovu aneb Střet generací
Jsem už dříve narozená, mám dávno dospělé děti a už i tři vnoučata. Moc ráda bych si přečetla názory nejen mých vrstevnic na problém, který mne čím dál víc tíží. Jde totiž o výchovu mých vnoučat, která se mi vůbec nelíbí.
Mám dvě dcery, starší má sedmiletého syna a mladší čtyřletá dvojčata, holčičku a chlapečka. Vždycky jsem si říkala, že svým dětem nebudu nikdy mluvit do života, více méně se mi to snad daří, ale za cenu, že si někdy doslova sedím na jazyku. Respektovala jsem jejich výběr partnerů, vlastně cokoli, k čemu se obě v životě rozhodly. Jejich přístup k výchově dětí mne ale neskutečně vytáčí.
Obě dcery si co se týká výchovy notují ve vzájemné shodě a mé výtky a připomínky vůbec neberou v potaz. Já vím, že doba je dnes jiná, ale nějaké základy by se snad měly dodržovat stále, ne? Vadí mi především přehnaná úzkostlivost.
Týká se především jídla, kdy žádné z dětí nesmí pozřít ani kousek čokolády, bonbónku, když jsou u nás na návštěvě, obě dcery velmi nelibě překousnou, že si děti dají kousek domácího upečeného koláče. Podle mě je to přehnané, neříkám tím děti cpát od rána do večera nebo před jídlem, ale občas si dát nějakou mlsku snad k dětství patří a nikoho to nezabilo.
Další věcí, kterou těžce nesu je jejich tak zvaná volná výchova. Na děti se nekřičí, napomínají se jen velmi výjimečně, zato se s nimi o všem sáhodlouze diskutuje a vysvětluje. Jak jsem byla poučena, je to tak zvaná respektující výchova, nikoli autoritativní, jaké byly vystaveny ony. Dítě prý není podřadná bytost, má svou vlastní osobnost a ta by se v něm neměla potlačovat. Takže v reálu to třeba vypadá tak, že nejstarší vnouček se šprjacne, že s námi nepůjde na společnou procházku a jeho maminka, místo aby mu to dala příkazem, s ním začne diskutovat, proč nechce, co mu vadí, co by dělal raději apod. No, vylítla bych z kůže. Dopadá to na střídačku, někdy se po půlhodinové diskusi klouček rozmyslí a na vycházku s námi jde, jindy ne a to pak zůstane doma i s maminkou.
Taky je mi strašně líto, že jsem ještě žádné vnouče neměla u nás doma třeba na víkend. Tak rádi bychom si je s dědou užili sami, ale není nám dopřáno. Na naše žádosti je nám sděleno, že jsou děti ještě malé (!) a vzhledem k tomu, že můj názor na výchovu a stravování je odlišný, nemůžou mi dcery věřit, že bych respektovala jejich pravidla a děti nezkazila.
Ještě bych měla dodat, že obě dcery jsou vdané, mají manžely a ti se jejich mateřskému diktátu vůči dětem absolutně podřídili. I když na nich na obou vidím, že kolikrát si o tom taky myslí své.
Zajímal by mne názor babiček, ale i maminek malých dětí. Připadá vám takový přístup normální? Já mám totiž pocit, že jde jen o nějakou módní pózu, kterou ale bohužel nejvíc odnesou ty děti, které jsou ochuzeny o čas strávený s prarodiči, o tak samozřejmou věc, jako je nějaká sladkost na smlsnutí apod.
Shodnete se se svými dcerami, snachami či matkami a tchyněmi na výchově svých dětí? Dokážete se respektovat? Já v tom nějak tápu. Tolik jsem se těšila, až budu babičkou a teď si připadám pomalu jako nesvéprávná a neschopná postarat se o malé dítě. Je mi z toho opravdu hodně hořko.
1.9.2015 Rubrika: Čtenářské příběhy | Komentářů 150 | Vytisknout
Hodnocení článku: 3/5 Oznámkovat (hodnocení jako ve škole): 1 2 3 4 5
Diskuse ke článku - Názor na výchovu aneb Střet generací
Tato diskuse je otevřena jen pro přihlášené uživatelky.
S tím sladkým bych se přimlouvala spíš za střídmost, z více důvodů.
Moje děti jsou hodně temperamentní, a jak píše Linda, podat jim kousek čokolády nebo bonbóny (prostě něco echt sladkýho) v nějakou nevhodnou dobu, kdy není jak tu energii hned vybít, takt to je opravdu na zbláznění. Tuhle zkušenost má víc maminek energičtějších dětí. Další věc jsou dětské zuby nebo citlivost na kakao (atopický exém), ale tam záleží, jak na tom vnoučci jsou. Pokud nemají vyloženě problematický chrup nebo alergii, tak kousek čokolády nebo bonbón v nějakou vhodnou dobu během dne neuškodí. U nás jedna z babiček taky předstírá, že já jsem Herodes a nic dětem nedovolím a tak jim v tomto ohledu dovoluje všechno. Nemyslím si ale, že je to ideální návyk - děti to pak opravdu vyžadují pořád a ještě s dovětkem, že rodič je nemá rád, když jim nedopřeje to, co babička. Spousta cukru je i v ovoci a je to mnohem lepší varianta.
Co se týká výchovy, myslím si, že některé klidnější a přemýšlivější děti jsou vhodnými kandidáty na "vysvětlovací" model výchovy. Jakmile ale chování překračuje únosnou mez, tak osobně taky nic nevysvětluji a rovnou jednám, případně trestám. Nic se nemá přehánět.
A jinak - u babičky platí babiččina pravidla, až na výjimky (třeba to jídlo a pití nebo nějaká omezení ze zdravotních důvodů). V běžném životě si dítě taky bude muset zvyknout, že různí lidé k němu budou přistupovat naprosto různě.
Jinak myslím, že sedmiletý už chodí do školy a tak je na nějaký režim asi už zvyklý.
Ohledně jídla bych se přizpůsobila tomu, co si přejí rodiče (dodnes si pamatuju, jak tchýně potajmu dávala synovi, který měl problémy se zuby, cukřenku plnou kostkového cukru, aby si ten chudáček pochutnal, když má tak nemožnou matku, ale chudáček neměl nic lepšího na práci, než se matce = já, pochlubit, jak je babička hodná).
Hlídání - počkala bych, až budu požádána, a pak, pokud by to i mně vyhovovalo, tak bych pohlídala.
Ohledně chování u mně - požádala bych rodiče, aby s dětmi promluvili o tom, že i babička je člověk s vlastním názorem, přáním a požadavky, a ty se budou u babičky respektovat, protože pokud dítě vyžaduje, aby bylo respektováno, musí se taky naučit respektovat druhé...takže hlídám za předpokladu, že dodržuju pokyny ohledně stravování, oblékání, ale vyžaduju takové a takové chování - a berte nebo nechejte být
Jinak souhlasím s tím, kdo tu psal že si to Alena bere osobne. dcery vychovávají jinak, tzv. já sem to podle nich dělala spatně.
tornado-lou: Naprosto přesně napsaný. Jak s tím sladkým, tak s tou volnou výchovou. Taky mi přijde že v článku a mnohdy ani pisatelky v reakcích zaměňují volnou a respektující výchovou. Respektující výchova je pěkně těžká a určitě neusnadňuje práci rodičům, naopak mi přijde její praktikování mnohem náročnější než autoritářská výchova, kterou zažila má generace. Ale zase je šance, že vychováte z dítěte jednice, které bude svobodné a odpovědné, nikoli nevychované či závislé na tom, co řekne autorita.
no, Aleno, ja jsem ve veku tvých dcer a na straně tvých dcer.
S tema sladkostma - to je pro Tebe opravdu TAK zasadni část babičkování rozdavání bonbonu? jo, asi by na to děti neumřely, ale bez nich taky neumřou. šťastný dětství skutečně jde i bez lízátek. prostě si najdi jiný způsob, jak projevovat lásku. jde to i jinak než cukrem.
k volné výchově - to co vy tady popisujete jako "volnou" výchovu, ve skutečnsti není žádná výchova. respektující výchova naopak dítě učí, že ty respektuje jeho a ONO TEBE. takže dítě, se kterým se diskutuje o tom, jestli se pujde na procházku nebo ne potom nebude dělat sceny se skolou. naopak tam pujde klidne a v pohode, protože ví, že rodičům záleží na jeho názoru, nevyzadují po něm blbosti, vlastně se samo rozhodne, že chce chodit do školy:-) respektovaný děti nejsou "poslušný", ale jsou velice dobře spolupracující.
anebo krátce - proč by vlastně dítě MUSELO chtít na procházku? ty děti toho i tak strašlivě moc musí. tak proč by musely i když nemusí?
Linda: já ti nevím, ale u nás vnouček taky žere jak nezavřený, doma si stěžují, že nechce íst a tady chodí "mám hlad", asi to bude tím, že tady e od rána do večera vnku, letos skoro pořád v bazénu a asi vyřím trochu líp nž maminka, každý jídlo pochválí
.jpg)
mate vsichni pravdu, ja jezdila k nasim jednou za rok, ale zato rovnou na mesic a mati cely mesic resila co budou ty chudaci deti jist a jak by jim podstrojila. Holky zraly (doslova, to se neda napsat jedly) prvni tyden, pak jim zacaly knedliky lezt i usima a mati zase resila jak jsou nevychovany ,ze ona to vymysli, shani, vari se s tim (dokonce po praci) a ony so dovoli se v tom hrabat 
..... proste tahle generace to tak mela v krvi.
Ale neni to nic proti mamince moji kamaradky, u ktere posledni roky bydlim pokud se vydam do Cech. Mamince je uz pres 80 a jakmile se dovi ,ze zase na par dni prijedu tak navari a napece a nacpe to moji kamosce s sebou, pry my dve bychom bez ni umrely hlady a kdyz uz neco ukuchtime tak je to jenom zelenina tak a at si poradne uziju neosizenou ceskou kuchyni
.jpeg)
Hanča - 1.9.2015 10:36 - já se nehlásím předem schválně, protože nejsem žádná vyzáblina, potřebovala bych spíš nejíst. Takže pokud se nahlásím, musím si vzít aspoň ten řízek, jinak smrtelně urazím, protože to dělala přece kvůli mně.
magatao: tak ten můj neodporuje, opravdu jen čučí jako tele, ale jinak j velmi vzornej a poslušnej, asi mu nic jinýho nezbývá, v posldní době musí v hodně věcech zastat nmocnýho otce a bere to jako samozřejmost
Hanča: já jako puboš byla zásadně v opozici, ať se jednalo o cokoliv.
PEGG: no to je fakt. Třeba mého otce taky nic jiného nezajímá. Jeho dvě zásadní otázky dne jsou: Co bude k obědu? a Co bude k večeři? Jakmile nezná odpoveď nebo se dozví něco typu "nevím, uvidím, co dům dá, otevřu lednici a něco z toho udělám", tak z toho má pomalu zdravotní újmu. Pak následují dvě doplňující otázky, taktéž zásadního charakteru: KDY bude oběd a večeře. 
Když náhodou někam jede, tak je nešťastný z toho že dopředu neví co se tam bude jíst a "nemůže se na to psychicky připravit a naladit". Ostatní věci ho prakticky nezajímají, až jedině v případě, že má zabezpečený to žrádlo, tak nastává prostor i pro další činnost...
Dělám si z toho legraci, ale je to vlastně hrozně smutný. A v tomhle programu jsme vyrostli... 
magatao: no a já bych zase předpokládala, že puberťák se mnou bude ochotný diskutovat a on prevít ne
PEGG: já nařídila všem dětičkám, že pokud chtějí přijet na oběd, tak se musí nahlásit večer předem, pokud se neohlásí, tak taky jídlo neřeším, bu´d si vemou co tu j nebo mají smůlu a nedostanou nic, jiak to jsou pozůstatek asi z minula, kdy se mělo za slušnost vždy něco nabídnout, aspon tak to má zafixováno manžel, ale už si po 18 letech zvykl, že se z každý nývštěvy nzblázním a nebudu skákat jak šílená
Hanča: já neříkala puberťák 
To jak píšete, že se někde vše točí kolem žrádla je naprostá pravda.
Taky jsem vyrostla v té době a strašně mě to štve.
Stavím se u rodičů a mamka mi vyčte, že jsem předem nezavolala, že nemá nic uvařeno
